Premiér Andrej Babiš se hluboce zamyslel nad výročím okupace Československa a připomněl nesvobodu, útlak i statečné lidi, kteří proti komunistickému režimu bojovali. Výsledek je pozoruhodný. Do krátkého vzpomínkového příspěvku se vešla vojska Varšavské smlouvy, více než dvacet let okupace, boj za svobodu i apel, aby si jí Češi vážili. Vlastní členství v KSČ se nevešlo. Babiš přitom do Komunistické strany Československa vstoupil v roce 1980, tedy v době, kdy normalizace měla za sebou jedenáct let politických čistek, cenzury, represí a zavřených hranic. Lidé, které dnes premiér doporučuje připomínat, tehdy stáli proti režimu, jehož vládnoucí strana mezi své členy počítala také Andreje Babiše. Někteří za odpor platili zaměstnáním, možností studovat či osobní svobodou. Babiš nastoupil do Petrimexu a budoval kariéru v zahraničním obchodě. Dějiny československého odporu tak měly různé hrdiny a různé životní strategie. Charta 77 byla jedna možnost. Přihláška do KSČ druhá.
Babiš svůj příspěvek napsal s pietou člověka, jehož vlastní normalizační životopis zřejmě na chvíli zůstal v jiné zásuvce. Připomněl, že 21. srpen 1968 znamenal začátek okupace, nesvobody a útlaku, a vyzdvihl lidi, kteří za svobodu nepřestali bojovat. Právě zde se jeho dnešní historická role začíná potkávat s jeho tehdejší politickou volbou. Babiš se totiž nestal členem KSČ krátce po únoru 1948, kdy mohl mladý člověk ještě tvrdit, že netuší, kam komunistická moc zemi zavede. Nevstoupil do ní ani jako dospívající školák pod tlakem rodičů. Bylo mu šestadvacet let a Československo mělo za sebou sovětskou invazi, čistky po pražském jaru, Chartu 77, politické procesy i léta normalizace. V této chvíli se budoucí premiér rozhodl, že stranická legitimace KSČ je pro jeho další život přijatelná výbava. O šest a čtyřicet let později vysvětluje národu, koho má obdivovat za odpor proti témuž systému.
Rudá legitimace se do výročního textu nevešla
Babišův příspěvek je pozoruhodný hlavně svou úsporností. Sovětská okupace je tam. Varšavská smlouva je tam. Nesvoboda je tam. Útlak je tam. Stateční lidé jsou tam. Boj za svobodu je tam. Členství autora v KSČ nikde. Petrimex nikde. Vlastní kariéra v normalizačním Československu nikde. Předseda vlády dokázal z jedné historické epochy pečlivě vytáhnout všechno, co se hodí k dnešnímu obrazu demokrata, a vlastní pozici uvnitř stejné epochy ponechat mimo záběr. Kdo nezná jeho životopis, mohl by po přečtení nabýt dojmu, že mladý Andrej trávil osmdesátá léta opisováním zakázaných knih a kontrolou, zda před domem nestojí nenápadná Volha.
Skutečnost byla prozaická. Babiš vstoupil do KSČ v roce 1980 a působil v podniku zahraničního obchodu Petrimex. Jeho rodina měla ke komunistickému prostředí rovněž blízko, oba rodiče byli členy strany a matka pracovala jako tajemnice Ústavu marxismu-leninismu Univerzity Komenského. Socialismus tedy do Babišova života nevpadl jedné noci stejně neočekávaně jako sovětské tanky do Prahy. Byl součástí prostředí, v němž se pohyboval doma i profesně. Přesto dnes při připomínce lidí bojujících proti komunistickému útlaku dokáže vlastní členství ve straně odsunout tak důkladně, jako by šlo o administrativní chybu na staré členské kartě.
Zvláštní kouzlo získává celá věc ve chvíli, kdy Babiš připomíná statečnost odpůrců režimu. Tito lidé totiž dělali přesně to, co on nedělal. Odmítali se přizpůsobit, odmítali vstupovat do struktur komunistické moci, podepisovali petice, šířili samizdat nebo alespoň nesouhlasili veřejně. Babiš zvolil jinou cestu a do vládnoucí strany vstoupil. Dnes tedy oceňuje odvahu lidí, kteří se rozhodli opačně než on. Historie dostala téměř dokonalou symetrii. Oni riskovali kvůli odporu proti KSČ. Babiš se stal členem KSČ. Nyní jim za jejich odvahu posílá vzpomínkový příspěvek.
StB zůstává v jiné kapitole
Babišovu předlistopadovou minulost provází rovněž dlouhý spor o Státní bezpečnost. Jeho jméno bylo vedeno v jejích evidencích, předseda vlády však vědomou spolupráci dlouhodobě odmítá. Tato část jeho životopisu proto vyžaduje přesnost a nelze ji vydávat za premiérovo přiznání. Pro satiru na jeho výroční příspěvek ji ostatně ani nepotřebujeme. Členství v KSČ je dostatečně výživné samo o sobě. K člověku, který v roce 2026 vyzývá k úctě k bojovníkům proti komunistické nesvobodě, patří také člověk, který v roce 1980 vstoupil do komunistické strany. Oba se jmenují Andrej Babiš. Marketing zatím nevysvětlil, zda se osobně znají.
Babišova dnešní pocta bojovníkům za svobodu působí o to zvláštněji při pohledu na skutečné osudy lidí, které komunistický režim trestal za odpor. Přicházeli o zaměstnání, jejich děti nesměly studovat, StB je vyslýchala a sledovala, další končili ve vězení nebo byli vytlačeni do emigrace. Pro členství v KSČ přitom žádná všeobecná povinnost neexistovala. Řada lidí do strany nevstoupila a věděla, co je takové rozhodnutí může stát. Babiš vstoupil. V roce 1980 měl normalizační systém pravidla jasně rozepsaná a každý dospělý člověk věděl, která legitimace otevírá dveře a která životopisná položka je naopak zavírá.
Právě proto je premiérovo dnešní vzpomínání tak vděčné. Nemusí se k němu přidávat žádná složitá konstrukce. Babiš sám vybral do svého příspěvku statečnost, útlak, nesvobodu a boj proti režimu. Jeho životopis k tomu dodává KSČ a Petrimex. Stačí obojí položit vedle sebe. V jedné koloně kráčejí lidé, kteří se komunistické moci postavili. Ve druhé muž, který do její strany vstoupil a nyní první koloně vzdává hold. Politická kariéra někdy opisuje skutečně dlouhé oblouky.
Valenta premiérovi doplnil chybějící odstavec
Glosátor Lukáš Valenta se rozhodl, že Babišův historický exkurz potřebuje ještě několik životopisných údajů, a poskytl premiérovi nevyžádanou redakční výpomoc. V reakci mu satiricky vložil do úst popis vlastní předlistopadové minulosti, v němž připomněl vstup do strany, kariéru za režimu, Maroko i vztah k StB. Valenta svůj dodatek zakončil zdvořilým upozorněním, že pouze doplňuje to, co v premiérově příspěvku chybělo. Nejde samozřejmě o Babišovo přiznání, ale o glosu. Její pointu ovšem dodal sám předseda vlády tím, co ve svém výročním textu zmínil a co z něj nechal zmizet.
Valenta nemusel složitě hledat rozpor. Babiš jej vystavil veřejně. Premiér připomíná lidi, kteří nepřestali bojovat za svobodu, zatímco jeho vlastní životopis obsahuje dobrovolný vstup do KSČ.
