Andrej Babiš se po návratu ze summitu NATO v Ankaře pokusil hodit českou ostudu na prezidenta Petra Pavla. Ve svém nedělním videu líčil jeho účast jako trapnost, kvůli níž se prý zahraniční partneři chodili ptát, proč tam český prezident vůbec je. Jenže premiér znovu neřekl to podstatné. Nepojmenoval ani jednoho lídra, který měl Pavla kritizovat, nepopsal žádnou konkrétní situaci a nedodal jediný ověřitelný detail. Divák měl pouze uvěřit, že Pavel se do Ankary vnutil, ostatní státníci to nechápali a Babiš s ministrem zahraničí Petrem Macinkou museli jeho přítomnost velkoryse snášet. Nyní přišla odpověď z místa, odkud ji premiér nejspíš nečekal. Slovenský prezident Peter Pellegrini, politik s dlouhodobě nadstandardními vztahy s Babišem, v rozhovoru pro televizi TA3 potvrdil, že česká delegace v Ankaře pozornost skutečně budila. Jenže ne kvůli tomu, že by se lídři pohoršovali nad Pavlem. Kvůli tomu, jak podivně s ním naložila česká vláda.
Babiš ve videu ukazoval zasedací pořádek, tvrdil, že prezident seděl na místě ministra zahraničních věcí Macinky, a zahraniční reakce podal jako údiv nad Pavlovou účastí. Premiér tvrdil, že „za námi chodili naši partneři“ a ptali se: „Proboha, proč tady je? Co tady dělá?“ Právě tahle věta měla nést celé obvinění. Jenže zůstala bez opory. Nebylo jasné, kteří partneři to měli být, komu otázku položili, kde se to stalo, jak přesně zněla a zda šlo o vážnou diplomatickou poznámku, ironii, nebo jen Babišovu dodatečnou domácí verzi. Premiér tím Pavla před svým publikem líčil jako nežádoucího hosta, jehož přítomnost musela vláda na místě vysvětlovat. Zároveň se tím snažil zakrýt vlastní roli v celé ankarské ostudě: vláda před summitem vedla válku s Hradem, prezidentovu účast odmítala, po zásahu Ústavního soudu ji musela strpět a po návratu domů začala tvrdit, že problém byl prezident.
Pellegrini dostal v rozhovoru přímou otázku na rozpory v české delegaci a na to, zda podobná disharmonie může vzniknout i mezi slovenským prezidentem a vládou. Odpověděl způsobem, který Babišovu verzi nepodepřel, ale otočil ji proti němu. Slovenský prezident řekl: „Musím říct, že složení české delegace vyvolalo rozruch a skutečně bylo předmětem různých vtipů a poznámek od dalších lídrů, když jsme se o tom bavili. Bylo to něco, čemu nerozuměli – jak je možné, že vedoucím delegace je premiér a prezident tam vlastně sedí za ním, jako by byl ministrem.“ Tohle je zásadní rozdíl. Pellegrini neřekl, že by se lídři divili, proč je v Ankaře Pavel. Řekl, že nechápali uspořádání české delegace, v němž prezident seděl za premiérem v pozici připomínající ministra. Terčem poznámek tedy nebyla prezidentova přítomnost. Terčem poznámek byla česká vládní režie, která hlavu státu postavila do ponížené a pro ostatní nezvyklé pozice.
Babiš se tak chytil do vlastní věty. Ve videu tvrdil, že zahraniční partneři nechápali, proč je Pavel na summitu. Pellegrini popsal něco jiného: že lídři nechápali, proč je český prezident v delegaci odstavený za premiéra. Z premiérovy verze o prezidentovi jako nechtěném hostovi se tím stává svědectví o české vládě, která neuměla nebo nechtěla dodržet dlouhodobou ústavní a diplomatickou logiku. Pavel nebyl tím, kdo měl zahraniční partnery uvádět do rozpaků. Rozpaky vzbuzovalo to, že vláda po týdnech tahanic, po zásahu Ústavního soudu a po politickém boji s Hradem vytvořila sestavu, v níž prezident členské země NATO vypadal, jako by seděl za premiérem v druhé řadě. Babiš se snažil udělat ostudu z Pavla. Pellegrini ukázal, že ostuda seděla u způsobu, jakým se k Pavlovi zachoval Babišův kabinet.
Slovenský prezident navíc připomněl, že na Slovensku je rozdělení rolí mezi ústavními činiteli dlouhodobě jasné. Pellegrini uvedl, že je rád, že na Slovensku platí tradice, podle níž zemi na Evropských radách zastupuje premiér, zatímco na půdě Organizace spojených národů a NATO prezident jako vrchní velitel ozbrojených sil Slovenské republiky. „Mnoho zemí to má stejně jako my. Bylo tomu tak za prezidentky Čaputové i za prezidenta Kisky a nikdy mezi nimi a vládou nedošlo ke sporu, přestože vláda byla z úplně jiného politického spektra než prezident nebo prezidentka,“ řekl Pellegrini. Tahle pasáž je pro Babiše ještě nepříjemnější než zmínka o vtipech. Pellegrini totiž nepolemizoval z pozice české opozice, Hradu ani médií, která premiér rád označuje za nepřátelská. Popsal běžnou státní praxi sousední země, kde může být prezident politicky jinde než vláda, a přesto nikdo nedělá ze summitu NATO osobní válku.
Právě tady leží jádro ankarské dohry. Babiš veřejnosti tvrdil, že problémem byl Pavel. Pellegrini ukázal, že problémem byl český zmatek vyrobený vládou. Na Slovensku je podle něj běžné, že na NATO a OSN jezdí prezident jako vrchní velitel ozbrojených sil, zatímco premiér zastupuje zemi na Evropské radě. V Česku platila dlouhá tradice podobně. Babiš s Macinkou ji kvůli vlastní válce s Hradem rozkopali, po zásahu Ústavního soudu prezidentovu účast strpěli a nakonec ji premiér doma líčil jako trapnost způsobenou Pavlem. Podle Pellegriniho ale nebylo zvláštní, že prezident přijel. Zvláštní bylo, kam ho česká vláda posadila a jakou roli mu přisoudila.
Reakce na sociálních sítích přišly rychle. Jedna z diskutujících napsala: „Když už i slovenský prezident kritizuje Babiše a směje se mu, tak jsme na tom fakt už hůř než Slováci.“ Další reakce byla ještě přímočařejší: „Takže Babiš jako klasicky a vždycky lže.“ Jiní lidé připomínali, že Slovensko v tomto sporu nepůsobí jako výjimka, ale jako země, která si uchovala normální protokolární rozum. Jeden z uživatelů poznamenal: „Na Slovensku jezdí na summity NATO prezident, stejně jako v Česku. Odkud asi tenhle zvyk Slovensko má?“ Další komentář shrnul podstatu: „Ano, na Slovensku se pozastavují nad tím, co se to v Česku děje. Drží se dlouholetých zvyklostí. Jen Andrej Babiš a Petr Macinka udělají pro své zhrzené ego cokoliv.“
Babišova nedělní verze narazila přesně v místě, kde měla působit nejsilněji. Premiér se opíral o neurčité „partnery“, kteří se měli divit Pavlově přítomnosti. Pellegrini, konkrétní prezident konkrétní země a navíc Babišův politicky blízký partner, řekl, že rozruch vyvolalo složení delegace a postavení prezidenta za premiérem. To není drobný posun ve formulaci. To je obrácení smyslu. Babiš tvrdil, že se lídři divili Pavlovi. Pellegrini popsal, že se divili tomu, co česká vláda udělala s Pavlem. A přesně to Babiš ve svém videu potřeboval zakrýt. Proto mluvil o loutce, trapnosti, sebereflexi, místech u stolu, Macinkově velkorysosti a partnerech, kteří prý chodili s otázkami. Když ale zaznělo konkrétnější svědectví, neukázalo na Pavla. Ukázalo na českou vládní malost.
Pellegrini přitom není žádný Pavlův domácí obhájce ani politik české opozice. Babiš ho v minulosti přijel podpořit v prezidentské kampani a vztahy mezi nimi jsou dlouhodobě nadstandardní. Právě proto jeho slova nemůže premiér snadno smést jako výpad „pětikoalice“, Hradu nebo nepřátelských médií. Slovenský prezident neobhajoval českého prezidenta proti českému premiérovi. Jen popsal, co bylo pro ostatní lídry nepochopitelné. A tím zpochybnil Babišovu konstrukci, že ostudu způsobil Pavel tím, že do Ankary jel. Podle Pellegriniho byla nepochopitelná česká delegace, v níž prezident seděl za premiérem jako ministr.
Babiš si po Ankaře vyrobil domácí verzi o tom, jak prezident překážel. Pellegrini do ní vložil větu, která ji otočila proti premiérovi. Pokud se lídři smáli, nesmáli se tomu, že Petr Pavel přijel na summit NATO. Smáli se české improvizaci, českému mocenskému trucu a české snaze udělat z prezidenta podřízený doplněk premiéra. Babiš chtěl z Pavla udělat ostudu. Nakonec jeho vlastní spojenec pomohl ukázat, že ostuda seděla jinde.
