Po půl roce vládnutí kabinetu ANO, SPD a Motoristů je podle Martina Kupky jasné, že vláda nedodala sliby, na nichž vyhrála volby, ale zato velmi rychle pochopila, jak si přizpůsobit stát. Slibovala nižší daně, levnější hypotéky, vyšší slevy na jízdném a všechno všem. Místo toho se Andrej Babiš a Tomio Okamura vyhnuli trestnímu stíhání, Agrofert se vrací k veřejným penězům, vládní většina přepisuje zákon o střetu zájmů a vláda se současně pouští do veřejnoprávních médií, která ji mají kontrolovat. Kupka tak půlroční bilanci Babišova kabinetu nestaví jako běžné opoziční účetnictví splněných a nesplněných bodů. Popisuje vládu, která podle něj navenek mluví o lidech, ale uvnitř pracuje pro vlastní moc, vlastní beztrestnost a vlastní ekonomické zázemí.
První viditelný výsledek Babišovy vlády podle Kupkovy bilance není levnější bydlení, nižší daně ani slibovaný návrat důchodového věku na pětašedesát let. Je to politická ochrana vlastních lídrů. Poslanci ANO, SPD a Motoristů nevydali Andreje Babiše a Tomia Okamuru k trestnímu stíhání v kauzách Čapí hnízdo a rasistických plakátů hnutí SPD. Vládní většina tím podle ODS nevytvořila jen dočasný štít pro premiéra a předsedu Sněmovny. Vyslala vzkaz, že pro lidi nahoře platí jiný režim než pro běžné občany. V kampani mohou Babiš s Okamurou mluvit o spravedlnosti, pořádku a právu, ale jakmile se má otevřít cesta k vyšetřování jejich vlastních kauz, nastoupí koaliční disciplína a spravedlnost končí u dveří sněmovního hlasování. Tady podle Kupky nezačíná technická debata o imunitě, nýbrž Babišistán.
U politického krytí podle ODS nezůstalo. Babiš dál tvrdí, že svůj střet zájmů vyřešil a Agrofertu se vzdal, jenže jeho vláda mezitím podle podkladů pustila holding zpátky k veřejným penězům. Pokud Brusel dotace neuzná, účet nezaplatí Babiš ani jeho firmy, ale čeští daňoví poplatníci. Ve hře přitom nejsou jen nové peníze. Podle Kupkovy bilance jde také o sedm miliard korun z minulosti, které měl stát po Agrofertu vymáhat. Po Babišově návratu do Strakovy akademie se ale zemědělský fond rozhodl, že peníze vymáhat nebude. To je přesný obraz vlády, která na tiskových konferencích mluví o odpovědnosti, ale ve chvíli, kdy se odpovědnost dotkne premiérova holdingu, stát náhle změkne. Nejprve Babiš tvrdí, že problém neexistuje. Potom se uvolní cesta k dalším veřejným penězům. A nakonec se zastaví vymáhání miliard, které se ještě před jeho návratem tvářily jako dluh vůči státu.
ODS tvrdí, že když Babišovu byznysu překáží zákon, vládní většina ho změní. ANO, SPD a Motoristé chtějí zmírnit zákaz dotací, investičních pobídek a veřejných zakázek pro firmy členů vlády a zároveň zpětně očistit čerpání, kvůli němuž měl Agrofert vracet miliardy. Kupkova bilance pro to používá výraz Lex Babišistán. Není to přehnaná politická nálepka, ale popis mechanismu: zákon se nepíše podle obecného zájmu, ale podle potřeby šéfa vlády. Motoristé, kteří slibovali, že budou Babiše hlídat, u toho nedělají hlídače. Dělají doprovod. SPD, která se ráda zaklíná obyčejnými lidmi, kryje systém, v němž se miliardový holding premiéra vrací k veřejným zdrojům. A ANO dělá to, co dělá vždy, když narazí na hranici mezi státem a Babišovým soukromým zájmem: snaží se tu hranici posunout.
Vedle účtu za Agrofert vláda podle Kupky posílá občanům další účet. Rozpočet se schodkem 310 miliard korun a obsluha státního dluhu kolem 110 miliard nejsou abstraktní čísla pro ministerské tabulky. Jsou to peníze, které budou chybět jinde, a dluh, který zaplatí mladší generace, firmy i lidé, kterým Babiš sliboval rychlou úlevu. Ani takové zadlužování ale vládě nestačí. Pod záminkou „zhoršené bezpečnostní situace“ chce podle podkladů gumový paragraf, který by jí otevřel bianko šek až na dalších 240 miliard korun ročně. Senát se snažil vrátit do návrhu jasné podmínky a parlamentní kontrolu, vládní většina to ve Sněmovně odmítla. Vláda, která nedokáže dodat vlastní sliby, si zato umí velmi rychle otevřít zadní dveře k dalším penězům bez pořádné brzdy.
Po veřejných penězích si Babišova vláda podle Kupky jde i pro veřejný hlas. Poplatky za Českou televizi a Český rozhlas chce zrušit, ale neřekla, kde vezme chybějících 7,8 miliardy korun. Může zvýšit daně, ještě víc zadlužit zemi, nebo vzít peníze školám, zdravotnictví či bezpečnosti. Skutečný problém je ale mocenský. Veřejnoprávní média mají vládu hlídat, ne u ní žebrat o peníze. Jakmile jejich financování začne záviset na každoroční vůli kabinetu, nezíská svobodu občan, ale páku premiér. Náhubek se nemusí nasazovat cenzurním příkazem. Stačí rozpočet. Vláda pak může tvrdit, že jen ruší poplatky, zatímco ve skutečnosti přivazuje instituce veřejné služby k vlastní peněžence.
Stejnou mentalitu podle ODS ukázal Oto Klempíř, když „vyřešil“ Martina Baxu slovníkem papalášů a vyřizovačů, kteří si veřejnou funkci pletou s osobním zúčtováním. Jenže Klempíř není výjimka, ale symptom. Motoristé měli být korektivem Babiše, zatímco předvádějí práci-nepráci, aroganci a nevycválanost nováčků, kteří se chovají, jako by jim stát spadl do klína jako hračka. U Petra Macinky podle Kupkovy bilance vítězí malost a pomstychtivost. Na ministerstvu životního prostředí se tahle mocenská kultura změnila ve fintu, jak dostat Filipa Turka na ministerstvo zadními vrátky. Turek formálně ministrem není, fakticky se ale tváří jako člověk, který resort řídí. A když mluví o zaměstnancích jako o „parazitech“, které je třeba „deratizovat“, zatímco Macinka lidi s jiným názorem označuje za „méněcenné“ nebo jim na festivalu ve Strážnici nadává do bláznů, nejde o politický folklor. Jde o slovník lidí, kteří moc neberou jako službu, ale jako povolení k ponižování.
Do stejné bilance patří i bytové kauzy lidí z okolí ANO. Vláda slibovala dostupné bydlení, jenže podle Kupky ho někteří její lidé řeší hlavně sami pro sebe. Ministryně Zuzana Mrázová roky užívala 130metrový obecní byt v Bílině za zhruba 4 500 korun měsíčně a objevilo se podezření, že černé stavby na svém pozemku chce zlegalizovat zákonem. Babišova pravá ruka Tünde Bartha si drží obecní byt na Praze 3, přestože bydlí jinde. Ondřej Prokop zatajil tři družstevní byty a vzpomněl si na ně až poté, co ho s důkazy konfrontovali novináři. To nejsou jen jednotlivé trapasy. To je protikorupční póza ANO v praxi: lidem slibovat dostupné bydlení a současně sledovat, jak lidé z vlastního politického okruhu využívají výhody, k nimž se běžný občan nedostane.
Kupkova bilance proto trefuje hřebík přesně na hlavičku. Kdo je blízko Babišově moci, má ochranu, přístup, výhodu nebo aspoň šanci na shovívavost a ten, kdo je mimo, tomu vláda vypráví o odpovědnosti, úsporách a pravidlech. Andrej Babiš podle ODS dělá z Česka svůj Babišistán a největším rizikem není jen jedna novela, jeden rozpočet nebo jedna bytová aféra. Největším rizikem je zvyk. Zvyk na lež jako způsob vládnutí, střet zájmů jako normu, samovůli jako běžnou politickou techniku a veřejné peníze jako prostor, který se dá přesměrovat podle potřeb mocných. Jakmile si společnost zvykne, že premiérův holding je zvláštní kategorie, že poslanci chrání vlastní šéfy před stíháním, že média se mají finančně přivázat k vládě a že veřejný majetek se používá podle blízkosti k vládnímu hnutí, Babišistán už není varování. Je to provozní režim státu.
ODS proto v Kupkově bilanci slibuje, že zákony ušité na míru Agrofertu po volbách změní nebo zruší, pokud získá důvěru občanů. Připomíná také Viktora Orbána, který si myslel, že jeho mocenský systém vydrží věčně, a nakonec se ukázalo, že i takový systém lze porazit ve volbách. Kupka zároveň mluví o odpovědnosti těch, kteří ohýbání zákonů a vyvádění veřejných peněz organizovali, i těch, kteří jim na ministerstvech vědomě pomáhali. Slibuje vymáhat každou korunu, kterou stát neoprávněně vyplatí ve prospěch Agrofertu a nechá ji zaplatit českým daňovým poplatníkům. Po půl roce Babišovy vlády tak podle něj nejde jen o to, že kabinet nic zásadního nedokázal a místo výsledků nabízí útoky. Jde o to, že si vláda začíná přivlastňovat stát a z České republiky dělá Klondike pro Agrofert.
