Premiér Andrej Babiš se podle opozičních politiků nechal ministrem zahraničí Petrem Macinkou zahnat do kouta a kvůli jeho válce s prezidentem riskuje, že vláda přestane respektovat předběžné opatření Ústavního soudu. Prezident Petr Pavel sice smí odletět na summit NATO v Ankaře, kabinet mu však neposkytl schválený mandát a původně mu vymezil doprovod čtyř osob, z nichž tři měli být ochránci. Po následné žádosti Hradu se složení změnilo: dva ochránce nahradili oficiální fotograf a tiskový mluvčí. V prezidentově doprovodu tak má být jeden ochránce, pracovník zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky, fotograf a mluvčí. Vláda přesto o složení rozhodovala jmenovitě, což Pavel označil za bezprecedentní chování. Lidovecký poslanec Jan Bartošek už nemluví o běžném kompetenčním sporu, ale o reálné hrozbě ústavní krize a problému pro demokracii a vládu práva.
Ústavní soud kabinetu nařídil zajistit prezidentovu účast a neklást mu žádné překážky, vláda proto Pavla formálně připsala do delegace a schválila mu letadlo. Současně však dělá vše pro to, aby jeho účast měla co nejmenší politickou váhu. Prezident nedostal mandát pro summit, nemá vést delegaci, jeho doprovod kabinet osekal na minimum a o jeho složení rozhodl bez Hradu. Pavel navíc očekává, že nebude připuštěn k neformální večeři aliančních lídrů. Na hlavní jednání Severoatlantické rady sice akreditaci má, na místě vyhrazeném vedoucímu delegace však bude sedět Babiš a přednese pozici vlády podle dokumentu, který prezident vůbec nedostal. Kabinet tedy Pavla do Ankary pustí, ale současně se ho pokouší odstranit z prostoru, kde se Česká republika skutečně zastupuje.
Jan Bartošek považuje tento postup za důsledek Babišovy slabosti vůči Macinkovi. Premiér podle něj nedokázal ministra zahraničí zastavit a dovolil, aby osobní vendeta Motoristů proti Pavlovi přerostla v otevřený konflikt vlády s Ústavním soudem. „Nyní reálně hrozí, že Babiš kvůli Macinkovi nebude respektovat rozhodnutí Ústavního soudu a dostane naši zemi do ústavní krize. A to by byl obrovský problém pro demokracii a vládu práva v naší zemi,“ varoval lidovecký poslanec a bývalý místopředseda Sněmovny. V České televizi pak mluvil přímo o ohrožení ústavnosti. Nejde podle něj o to, kdo bude sedět v prvním letadle nebo kdo dostane větší kancelář v aliančním centru. Jde o to, zda vláda může soudní rozhodnutí splnit pouze na papíře a jeho skutečný smysl obejít sérií administrativních omezení.
Babiš se přitom stále vydává za člověka, který spor pouze zdědil a snaží se najít praktické řešení. Jeho vláda však prezidenta do delegace původně vůbec nezařadila. Pavel musel podat kompetenční žalobu a teprve předběžné opatření Ústavního soudu donutilo kabinet jeho účast zajistit. Ani poté vláda konflikt neukončila. Macinka doplnil prezidenta a jeho doprovod na seznam, kabinet mu schválil samostatné letadlo, ale odmítl změnit rozhodnutí, podle něhož delegaci povede premiér. Babiš navíc nepřijal několik prezidentových nabídek na osobní schůzku, přestože Pavel navrhoval jednoduché rozdělení dvou hlavních bodů summitu. Premiér si měl vybrat, zda chce zastupovat zemi na neformální večeři, nebo na jednání Severoatlantické rady, a druhé setkání by absolvovala hlava státu. Babiš nevybral nic a raději nechal vládu dál osekávat prezidentovu roli.
Vít Rakušan proto odmítá představu, že kabinet po zásahu Ústavního soudu hledá dohodu. Podle předsedy STAN dostala vláda příležitost spor uklidnit, místo toho ho záměrně vyhrotila a z prezidenta dělá rukojmí vlastní ješitnosti. „Babišova vláda měla po předběžném opatření Ústavního soudu příležitost spor s prezidentem uklidnit. Rozhodla se ho bohužel naopak eskalovat, je to obrovská chyba a známka politické nezralosti a nezodpovědnosti kabinetu. Vlastní ego staví nad státnický zájem a nad prospěch a dobré jméno naší země,“ uvedl. Jeho kritika míří na fakt, že kabinet po soudním zásahu nezměnil kurz, pouze upravil formu. Prezident už nesmí být z delegace vyškrtnut, proto se vláda pokouší zredukovat jeho účast na minimum.
Pavel sám přitom vládní rozhodnutí přijal bez dalšího divadla. Uvedl, že nepovažuje za správné, aby delegaci vedl premiér, ale bere to jako realitu a chce vykonat práci, za kterou je placen, tedy zastupovat Českou republiku navenek. Tím kabinet připravil o oblíbenou výmluvu, že konflikt vyvolává Hrad. Prezident neoznámil bojkot, neodmítl odcestovat a nepohrozil vlastními protiopatřeními. Přijal roli, kterou mu vláda vnutila, a upozornil na konkrétní překážky: chybějící mandát, absurdní debatu o dvou letadlech, omezený doprovod a jmenovitý seznam lidí, které si smí vzít. Kabinet mu přesto dál podsouvá, že stupňuje své požadavky a komplikuje situaci, kterou sám Babiš odmítá řešit osobním jednáním.
Za absurdní považuje Pavel i rozhodnutí vyslat do Ankary dvě oddělená letadla. Jestliže vláda tvrdí, že Česká republika má jednu delegaci, podle prezidenta by měla cestovat společně. Společný let by navíc vytvořil prostor, aby si Babiš a Pavel bez televizních kamer vyjasnili rozdělení rolí a postup země na summitu. Premiér ale odmítl i tuto možnost. Kabinet tak na jedné straně hovoří o potřebě jednotné české pozice, na druhé straně organizuje dvě výpravy a prezidentovi nepředá ani mandát, podle něhož má Česká republika v Ankaře vystupovat. Vláda se nechová jako organizátor společné státní delegace, ale jako pořadatel zájezdu, který se snaží nežádoucímu účastníkovi přidělit sedadlo co nejdál od hlavního programu.
Hrad podle Pavla nikdy nežádal pětatřicet míst, ale počítal s minimalistickým týmem sedmi lidí ze zahraničního a komunikačního odboru a protokolu. Kabinet prezidentovi vymezil formát jedna plus čtyři a původně do doprovodu zařadil tři ochránce. Macinka později uvedl, že Hrad požádal o změnu a že dva z nich nahradili oficiální fotograf a tiskový mluvčí. Prezidentovi tak zůstal jeden ochránce, pracovník zahraničního odboru, fotograf a mluvčí. Spor se proto netýká pouze počtu lidí, ale také toho, že vláda členy doprovodu určila jmenovitě namísto toho, aby jejich výběr ponechala hlavě státu.
Lidovecký europoslanec Tomáš Zdechovský v tom vidí další vládní pokus podrazit Pavlovi nohy, který se nakonec obrátí proti jeho autorům. „To se ještě vládní činitelé nepoučili z toho, že když hodí prezidentovi klacek pod nohy, nakonec je vždycky trefí přes jejich ústa?“ rýpl si. Postup kabinetu označil za neuvěřitelně ubohý a upozornil, že vláda dělá České republice ostudu před spojenci. „Jsme na mezinárodní scéně pro smích. Tedy naše vláda,“ uvedl. Spor podle něj už dávno není pouhou právní přestřelkou mezi Strakovou akademií a Hradem, ale střetem o respekt k přímé volbě prezidenta a k mandátu téměř tří milionů občanů.
Zdechovský odmítá, aby vláda měnila postavení hlavy státu podle toho, kdo zrovna sedí na Hradě a jak moc překáží momentálním zájmům koalice. „Je to spor o to, zda budeme respektovat přímou volbu prezidenta a mandát téměř tří milionů občanů, nebo zda se pokusíme jeho ústavní pravomoci oslabit podle momentální politické potřeby. Ústava nesmí být rukojmím politických zájmů,“ zdůraznil. Jeho slova míří nejen na cestu do Ankary, ale i na širší tažení Motoristů proti Pavlovi. Vládní poslanci se snaží odebrat prezidentovi pravomoc jmenovat a odvolávat vedoucí stálých misí u mezinárodních organizací a Macinka vede s Hradem otevřenou válku od chvíle, kdy Pavel odmítl přistoupit na jeho představy.
Senátor Pavel Fischer upozornil, že chování vlády sleduje Ústavní soud, jehož předběžné opatření už platí. Kabinet proto nemůže předstírat, že po formálním zařazení prezidenta do delegace má volné ruce. Soud vládě zakázal vytvářet překážky jeho účasti, a právě za takové překážky lze považovat chybějící mandát, vyloučení z hlavních částí programu, nesmyslné omezení doprovodu nebo odmítání přímé dohody. „To neděláš dobře s tou sirkou, Andreji. Jednou se ti to vymstí,“ vzkázal Fischer premiérovi. Babiš podle něj riskuje, že se soud nebude zabývat jen původním vyškrtnutím prezidenta, ale i tím, jak vláda jeho rozhodnutí plní.
Macinkova válka s prezidentem se tak Babišovi mění v test, zda ještě dokáže řídit vlastní kabinet. Ministr zahraničí prosadil tvrdý postup vůči Hradu, veřejně označoval soudní zásah za ústavní puč a odmítal ustoupit z rozhodnutí, že delegaci povede premiér. Babiš místo toho, aby konflikt zastavil, přebírá jeho argumentaci a odmítá i elementární schůzku s prezidentem. Bartošek proto mluví o premiérovi zahnaném do kouta. Šéf ANO možná formálně vede vládu, v konfliktu s Hradem však určuje tempo Macinka a Babiš za jeho trucování ručí autoritou svého úřadu.
