Premiér Andrej Babiš vyzval prezidenta Petra Pavla, aby se vzdal účasti na červencovém summitu NATO v turecké Ankaře, přestože Ústavní soud vládě výslovně uložil, aby hlavě státu cestu umožnila a nebránila jí v zapojení do oficiální české delegace. Kabinet prezidenta a jeho doprovod na seznam účastníků doplnil, zároveň však potvrdil, že výpravu povede Babiš a prezidentovo postavení na místě zůstává nejasné. Předseda vlády označil soudní předběžné opatření za nepochopitelné a neobvyklé a opakovaně prohlásil, že nejlepším řešením by bylo, kdyby Pavel projevil velkorysost a nikam nejel. Vláda tak formálně splnila předběžné opatření, současně ale na prezidenta přenesla odpovědnost za ukončení konfliktu, který vznikl rozhodnutím kabinetu vyřadit ho z delegace.
Babiš po jednání vlády oznámil, že ministr zahraničí Petr Macinka v pátek prezidenta na seznam doplnil. „Pan ministr Macinka v pátek na základě rozhodnutí soudu doplnil na seznam delegace prezidenta Pavla a jeho doprovod,“ uvedl premiér. Rozhodnutí Ústavního soudu však ani po jeho splnění nepřestal zpochybňovat. „Zcela jsme vyhověli tomu pro mě nepochopitelnému a neobvyklému rozhodnutí Ústavního soudu,“ řekl. Formulace naznačila, že kabinet nevnímá předběžné opatření jako legitimní řešení ústavního sporu, ale jako zásah, kterému se musí podřídit, přestože ho považuje za chybný.
Kabinet zároveň potvrdil dřívější stanovisko, podle něhož českou delegaci povede premiér. „Vláda potvrdila, že v čele delegace bude premiér, jak už bylo rozhodnuto dříve na základě usnesení vlády,“ prohlásil Babiš. Vláda tím ponechala beze změny svůj původní plán a prezidenta do něj pouze administrativně doplnila. Není přitom jasné, jakou úlohu má Pavel v Ankaře získat, zda se zúčastní hlavního jednání, neformální večeře lídrů členských zemí a kde bude při oficiálním programu sedět. Babiš oznámil, že obou hlavních akcí se zúčastní on.
Předseda vlády vzápětí vyzval prezidenta, aby se summitu raději neúčastnil. „Jsme přesvědčeni o tom, že pan prezident by mohl přehodnotit svoji účast a mohl by prokázat velkorysost a netrvat na své účasti,“ uvedl. Stejný požadavek následně zopakoval ještě otevřeněji. „Je v zájmu České republiky, aby tento nesmyslný spor, který nás poškozuje a je zbytečný, aby nepokračoval. Přispělo by to k uklidnění ve společnosti a nejlepší by bylo, kdyby pan prezident netrval na své účasti,“ dodal.
Vláda spor vyvolala, ustoupit má prezident
Babišova slova obracejí příčinu konfliktu naruby. Spor nezačal tím, že by prezident bez pozvání požadoval účast na zahraniční cestě organizované vládou. Vyvolalo ho rozhodnutí kabinetu, že Pavel poprvé po dlouhé řadě aliančních summitů nebude součástí oficiální české delegace. Prezident poté využil ústavní prostředek a požádal Ústavní soud o vyjasnění kompetencí. Soud zatím nerozhodl o meritu žaloby, předběžným opatřením však nařídil vládě zachovat prezidentovu účast a zdržet se kroků, které by ji znemožnily nebo ztížily.
Kabinet nyní tvrdí, že konflikt ukončí prezident tím, že se dobrovolně vzdá toho, čeho se domáhal u soudu a v čem mu soud předběžně vyhověl. Babiš jeho případné odstoupení označil za velkorysost, zatímco setrvání na účasti líčí jako pokračování nesmyslného sporu. Odpovědnost za uklidnění situace tak přenáší na hlavu státu, přestože to byla vláda, která změnila dosavadní praxi, odmítla prezidentovy kompromisní návrhy a rozhodla o delegaci bez něj.
Pavel se před podáním žaloby pokoušel s Babišem dohodnout. Nabízel společnou cestu a rozdělení rolí podle jednotlivých částí programu. Premiérovi poslal dva dopisy, v nichž žádal jednání a popsal možná řešení. Kabinet přesto schválil delegaci bez prezidenta. Teprve poté se Hrad obrátil na Ústavní soud a požádal o ochranu prezidentovy role při zastupování státu navenek.
Ústavní soud zdůraznil, že předběžné opatření nepředjímá konečný výsledek kompetenčního sporu. Jeho smyslem je zabránit nevratnému stavu, kdy by se summit uskutečnil bez prezidenta a pozdější nález už nemohl jeho účast obnovit. Vládě, ministerstvu zahraničí a ministrovi Macinkovi proto uložil bezodkladně informovat organizátory, že Pavel patří do oficiální české delegace, zajistit akreditaci jemu i jeho doprovodu a nebránit jeho cestě.
Babiš přesto soudní rozhodnutí označuje za neobvyklé a nepochopitelné. Vláda jej sice splnila, zároveň však veřejně pokračuje ve sporu se soudem i prezidentem. Macinka po zveřejnění opatření mluvil o pokusu o ústavní puč, o válce prezidenta proti vládě a o snaze násilně změnit české ústavní uspořádání. Premiér podobný slovník nepoužil, ale rozhodnutí soudu zpochybnil a začal prezidenta přesvědčovat, aby se jeho výsledku vzdal.
Role prezidenta zůstává nejasná
Kabinet potvrdil, že českou delegaci povede Babiš a že premiér bude zastupovat republiku na neformální večeři i hlavním jednání summitu. Prezidentovo místo v programu však vláda jasně nepopsala. Macinka uvedl, že neví, jaký vlastní program si Hrad v Ankaře sjednává. Kabinet zároveň prezidentovi schválil cestu vládním letadlem.
Vznikla tak situace, v níž je Pavel podle rozhodnutí soudu členem oficiální delegace, vláda ho ale nechce považovat za jejího vedoucího a veřejně doufá, že svou účast ještě zruší. Prezident má před sebou dvě nevýhodné možnosti. Pokud pojede, může se ocitnout v roli omezené rozhodnutím kabinetu a bez přístupu k hlavním částem programu. Pokud zůstane doma, vláda může tvrdit, že soudní spor byl zbytečný a že Pavel nakonec uznal její argumenty.
Babiš navíc naznačil, že vláda by mohla prezidentovi přenechat reprezentaci České republiky na příštím summitu NATO. Taková nabídka však neřeší otázku ústavních pravomocí ani postavení hlavy státu na letošní akci. Prezident se u soudu nedomáhá politického ústupku pro jeden konkrétní rok, ale vyjasnění pravidel, která budou platit také pro budoucí vlády a hlavy státu.
Pavel po zveřejnění předběžného opatření odmítl Macinkův výklad, podle něhož bude v čele delegace Babiš. „Pan ministr evidentně znovu nepochopil dělbu rolí a funkcí v tomto státě. Je potřeba jasně říci, že pokud je prezident v jakékoliv delegaci, je automaticky vedoucím této delegace,“ uvedl. Hrad se opírá o diplomatické pořadí, podle něhož je prezident nejvyšším ústavním činitelem, a o dosavadní praxi českých delegací na summitech NATO.
Vláda naopak tvrdí, že o složení a vedení výprav rozhoduje kabinet, protože nese odpovědnost za zahraniční politiku a obranné výdaje. Summit v Ankaře označuje za specifický, protože chce spojencům vysvětlovat, proč Česká republika neplní některé své závazky a jakým způsobem je hodlá naplňovat v dalších letech. Podle kabinetu má tyto postoje obhajovat premiér spolu s ministry zahraničí a obrany.
Prezident však opakovaně uvedl, že bude respektovat mandát schválený vládou. Neusiluje tedy podle svých slov o prosazování odlišné české pozice, ale o výkon ústavní role v mezích stanoviska kabinetu. Právě proto není jasné, proč by jeho přítomnost měla českou delegaci oslabovat nebo komplikovat její jednání.
Spor zesílil po nejmenování Turka
Napětí mezi Hradem a Motoristy se výrazně zvýšilo poté, co Pavel odmítl jmenovat Filipa Turka ministrem. Macinka od té doby prezidenta opakovaně obviňuje z překračování pravomocí a vystupování v roli opozičního politika. Vyloučení prezidenta ze zahraničních cest se proto stalo součástí širšího střetu mezi Motoristy a Hradem.
Vláda své rozhodnutí zdůvodňuje odpovědností za zahraniční politiku, časová souvislost s konfliktem kolem Turka však vyvolává otázky, zda šlo jen o institucionální výklad. Macinka v předchozích vyjádřeních dával najevo, že prezident podle něj nemá republiku zastupovat v zahraničí, protože nesdílí vládní postoje. Pavel naopak označil postup kabinetu za pokus o jeho marginalizaci v ústavním systému.
Babiš nyní prezidenta žádá, aby konflikt uzavřel dobrovolným ústupem. Jeho požadavek však působí nedůstojně právě proto, že přichází poté, co Ústavní soud vládě nařídil Pavlovu účast umožnit. Premiér nevyzval svého ministra zahraničí, aby se omluvil za řeči o puči, válce a násilné změně ústavního pořádku. Neoznámil ani návrat k původní praxi nebo ochotu dohodnout s prezidentem důstojné rozdělení rolí. Místo toho vyzval hlavu státu, aby prokázala velkorysost tím, že se vzdá svého místa.
Vláda tak prezidentovi vzkazuje, že může cestovat, protože to nařídil soud, ale nejlépe udělá, když nikam nepojede. Formálně mu akreditaci zajistila, politicky ho však dál tlačí k ústupu. Babiš přitom spor označuje za zbytečný a poškozující Českou republiku, aniž by připustil, že kabinet mohl konflikt ukončit už před podáním žaloby přijetím Pavlova návrhu na společnou delegaci.
Rozhodnutí Ústavního soudu vláda respektovat musí. Respekt k právnímu státu však nespočívá pouze v odeslání akreditačního formuláře. Patří k němu také přijetí skutečnosti, že prezident měl právo obrátit se na soud a že předběžná ochrana jeho účasti není osobním rozmarem. Babišův požadavek, aby se Pavel výsledku vzdal a zůstal doma, tento respekt neukazuje.
Předseda vlády se snaží představit prezidentovu neúčast jako gesto velkorysosti a služby republice. Stejně dobře ji ale lze chápat jako kapitulaci před kabinetem, který se ani po zásahu soudu nevzdal snahy Pavla ze summitu vytlačit. Prezident by tím potvrdil, že vláda může změnit dosavadní ústavní praxi, odmítnout jednání a po prohře u soudu dosáhnout stejného výsledku veřejným tlakem.
Česká republika tak stále nemá vyřešené, kdo delegaci v Ankaře povede a jaké postavení prezident skutečně získá. Jisté je pouze to, že Pavel je na seznamu účastníků, vláda mu poskytne letadlo a Babiš si přeje, aby cestu zrušil. Konečné rozhodnutí o kompetencích přijde později. Do té doby kabinet plní soudní opatření způsobem, který prezidentovi ponechává místo v delegaci na papíře a současně mu doporučuje, aby ho raději nevyužil.
