Ministr zahraničí Petr Macinka má kvůli výrokům o prezidentu Petru Pavlovi a Ústavním soudu čelit trestnímu oznámení. Jeho podání oznámil bývalý poradce Miloše Zemana, někdejší člen Rady České televize a současný kandidát TOP 09 do Senátu Zdeněk Šarapatka. Reagoval na středeční tiskovou konferenci šéfa Motoristů, který podání kompetenční žaloby i předběžné opatření Ústavního soudu označil za pokus o ústavní puč, prezidenta obvinil z násilné snahy změnit ústavní pořádek a prohlásil, že lidé kolem hlavy státu rozjeli širší akci proti českému zřízení. Šarapatka tvrdí, že ministr překročil hranici politické kritiky a dopustil se jednání, které musí posoudit orgány činné v trestním řízení. Trestní oznámení chce podat prostřednictvím advokátní kanceláře.
Šarapatka zveřejnil své rozhodnutí na sociální síti krátce poté, co Macinka vystoupil před novináři a reagoval na předběžné opatření Ústavního soudu. „Ministr Macinka si opakovaně nevidí do pusy. Je nepoučitelný: po ‚méněcenných‘ má ve své zduřelé pýše za to, že mu projde i zjevný trestný čin. Výrok, že ‚prezident provádí násilný ústavní puč a pokus o změnu ústavního systému‘, takovým činem bezesporu je a nesmí zůstat nepotrestán,“ napsal bývalý Zemanův poradce. Následně oznámil i konkrétní krok: „Někdo to udělat musí: na ministra zahraničí podávám skrze advokátní kancelář Artura Ostrého trestní oznámení.“ Z jeho veřejného vyjádření zatím není patrné, pod jakou přesnou právní kvalifikaci chce advokátní kancelář Macinkova slova zařadit. Šarapatka však dává jasně najevo, že ministra nehodlá nechat pouze u další ostré politické přestřelky a chce, aby jeho výroky posoudily příslušné státní orgány.
Macinka si trestní oznámení vysloužil tiskovou konferencí, na níž se neomezil na nesouhlas s usnesením Ústavního soudu. Hned na začátku oznámil, že se hodlá vyjádřit „k tomu pokusu o ústavní puč, který se včera rozehrál na Pražském hradě a dneska pokračuje v Brně“. Do jednoho útoku tak spojil prezidenta, jenž využil ústavou předpokládaný prostředek k řešení kompetenčního sporu, i Ústavní soud, který vydal předběžné opatření. Soud přikázal vládě, ministrovi zahraničí a ministerstvu bezodkladně nahlásit NATO, že Petr Pavel je členem české delegace na summit v Ankaře, zajistit akreditaci jemu i jeho doprovodu a přestat jeho účasti bránit nebo ji ztěžovat. Macinka rozhodnutí formálně přijal a slíbil prezidentovo doakreditování, současně však hlavu státu označil za soudruha a dal najevo, že závazné usnesení vnímá jako trest uložený vládě.
Ministr poté svou rétoriku ještě vystupňoval. Tvrdil, že prezident „vyhlásil válku vládě“ a svými kroky rozeštval českou společnost. Pavlovo jednání přirovnal k chování politického nájezdníka, který se snaží dobýt cizí území, a kompetenční žalobu označil za akt nepřátelství. Žádné uklidnění vztahů ani snahu zahladit spor proto podle něj nelze očekávat. Macinka přitom nehovořil pouze o jednom soudním podání nebo o neshodě nad složením delegace. Obvinil lidi kolem prezidenta z daleko širšího záměru. „Nyní je již asi každému jasné, že ta lobbistická skupina lidí okolo Petra Pavla rozjela mnohem rozsáhlejší akci, která se určitě netýká pouze účasti na summitu NATO, ale která má za cíl násilně změnit ústavní zřízení a ústavní pořádky v České republice,“ prohlásil.
Právě tato slova Šarapatka považuje za natolik závažná, že podle něj nemají zůstat pouze předmětem politického odsouzení. Macinka totiž prezidenta a jeho okolí neobvinil jen z chybného výkladu Ústavy, politického kalkulu nebo snahy rozšířit pravomoci Hradu. Mluvil o násilné změně ústavního zřízení a o ústavním puči. Takové výrazy se obvykle vztahují k pokusu odstranit nebo převrátit existující státní uspořádání mimo zákonné prostředky. Pavel však využil článek 87 Ústavy a podal návrh k instituci, která má spory o rozsah kompetencí mezi státními orgány rozhodovat. Ústavní soud následně většinou pléna vydal usnesení, proti němuž není možné odvolání.
Macinka se zároveň snažil tvrdit, že nechce zpochybňovat nezávislost Ústavního soudu. O několik vět později však jeho rychlost označil za bezprecedentní a poznamenal, že schopnost rozhodnout tak složitou věc v tak krátké době „o něčem svědčí“. Soud přitom nerozhodl o celé kompetenční žalobě, ale pouze o předběžné úpravě poměrů před summitem, pro jehož delegaci končila registrační lhůta 26. června. Konečný výklad pravomocí prezidenta a vlády může přijít až za několik měsíců. Ministr tak směšoval dvě rozdílná rozhodnutí a vytvářel podezření, že soud jednal neobvykle nebo účelově, přestože naléhavost byla přímo spojena s blížícím se termínem summitu.
Na otázku, zda si uvědomuje závažnost svých slov, Macinka nepřibrzdil. Naopak pokračoval tvrzením, že Pavel mění ústavní pořádek násilně a že Ústava může být měněna pouze Parlamentem. Prezident však žádnou změnu ústavního textu nenavrhl. Požádal soud o jeho výklad, tedy přesně o činnost, která Ústavnímu soudu přísluší. Macinkova argumentace proto stavěla věc obráceně. Za narušitele ústavnosti označil toho, kdo využil ústavní nástroj, a za pokračování puče soudní usnesení vydané orgánem ochrany ústavnosti. Ministr zahraničí tak v jeden okamžik tvrdil, že brání české zřízení, a současně útočil na dvě instituce, které podle něj tento systém ohrožují tím, že využívají pravomoci svěřené přímo Ústavou.
Šarapatkovo trestní oznámení přichází jen několik týdnů poté, co bývalý člen Rady České televize proti Macinkovi podnikl jiný právní krok. V druhé polovině května podal k Obvodnímu soudu pro Prahu 10 žalobu na ochranu osobnosti kvůli výroku o „méněcenných“ lidech. Macinka na začátku května v televizní debatě prohlásil: „Kolikrát vidím, že se rozčilují lidé, které třeba já považuji za méněcenné.“ Výrok vztáhl k lidem, kterým vadí jeho veřejné vystupování, a mluvil také o opozici a „některých potrefených lidech“.
Šarapatka se jako veřejný kritik ministra cítil označením dotčen, přestože ho Macinka přímo nejmenoval. Podle jeho argumentace ministr rozdělil veřejnost na lidi plnohodnotné a méněcenné a použil slovník, který má v evropské historii mimořádně temné souvislosti. „Nacistická ideologie stála na rozdělování lidí na nadlidi a podlidi. Lidem označovaným za méněcenné byla nacistickým režimem postupně a systematicky upírána základní práva a svobody, což nakonec vyústilo v masové vyvražďování,“ vysvětlil tehdy své rozhodnutí obrátit se na soud. Ani v této věci zatím není rozhodnuto a podání žaloby samo neznamená, že soud Šarapatkově výkladu vyhoví.
Oba případy však spojuje Macinkův způsob veřejného vystupování. Ministr používá výrazy, které mají protivníka nejen kritizovat, ale také morálně vyřadit z přijatelné společnosti. Jedni jsou pro něj méněcenní, prezident je soudruh, politický nájezdník a údajný pučista, lidé kolem Hradu mají tvořit lobbistickou skupinu usilující o násilnou změnu českého zřízení a rozhodnutí soudu je líčeno jako pokračování útoku zahájeného na Pražském hradě. Zahraniční politika se v jeho podání mění v řadu osobních válek, nepřátelských aktů a obvinění, která by ještě před několika lety u šéfa české diplomacie působila nepředstavitelně.
Zdeněk Šarapatka nyní požaduje, aby se ukázalo, zda podobný slovník může člen vlády používat bez právních následků.
