Prezident Petr Pavel obvinil vládu Andreje Babiše, že svým přístupem k české účasti na červencovém summitu NATO v Ankaře nerespektuje předběžné opatření Ústavního soudu. Kabinet podle hlavy státu sice zajistil požadovanou akreditaci prezidenta a jeho doprovodu, současně mu však chce upřít postavení, které českým prezidentům při vrcholných aliančních setkáních podle dosavadní praxe náleželo. Pavel trvá na tom, že má jako hlava státu vést národní delegaci a zastupovat Českou republiku jak na neformální večeři lídrů, tak při jednání Severoatlantické rady. Předsedovi vlády přesto znovu nabídl kompromis: Babiš si může vybrat jedno ze dvou hlavních jednání a druhého se ujme prezident. Pavel současně premiéra vyzval k přímému dialogu, který má zabránit dalšímu ponižujícímu sporu před zahraničními partnery.
„Způsob, kterým se vláda staví k účasti prezidenta republiky na summitu v Ankaře, je v rozporu s usnesením Ústavního soudu. Ten uložil vládě – kromě zřízení potřebné akreditace – aby se zdržela jednání, kterým by účast prezidenta a jeho doprovodu bránila nebo ji ztěžovala,“ uvedl Petr Pavel. Reagoval tak na postoj kabinetu, který sice po zásahu Ústavního soudu doplnil prezidenta do oficiální delegace, nadále však trvá na tom, že její vedení zůstane v rukou premiéra Andreje Babiše.
Prezident odmítá výklad, podle něhož vláda rozhodnutí soudu splní už tím, že mu zajistí akreditaci a umožní fyzicky odcestovat do Turecka. Předběžné opatření podle něj nechrání pouze právo vstoupit do prostor summitu, ale také reálnou možnost vykonávat ústavní roli bez překážek vytvářených kabinetem. Pokud by byl prezident zařazen jen jako řadový člen delegace, zatímco vláda by ho vyloučila z hlavních částí programu nebo mu odepřela postavení hlavy české výpravy, považoval by to Pavel za další ztěžování své účasti.
„Vláda by zjednodušeně měla postupovat podle dosavadních zvyklostí, dokud soud nerozhodne. Tedy tak, aby prezident jako hlava státu měl možnost zastupovat Českou republiku v pozici vedoucího národní delegace jak na neformální večeři lídrů, tak na následujícím jednání Severoatlantické rady. Stejně jako v minulosti, kdy českou delegaci vedli čeští prezidenti. Vláda tímto usnesením navíc nerespektuje ani protokolární zvyklosti při pořádání vrcholného setkání členských zemí NATO,“ prohlásil prezident.
Pavel tím přímo odmítl postoj Babišovy vlády, která se snaží oddělit prezidentovu účast od vedení delegace. Kabinet argumentuje tím, že jeho dřívější usnesení určilo jako šéfa české výpravy premiéra a Ústavní soud tuto část rozhodnutí výslovně nezrušil. Hrad proti tomu staví smysl předběžného opatření i dosavadní praxi. Soud podle prezidenta nařídil zachovat stav, který platil před vyhrocením sporu, dokud nerozhodne o tom, komu přísluší konečná pravomoc.
Spor proto už dávno není jen otázkou akreditace nebo počtu míst v letadle. Jde o to, zda vláda může formálně splnit soudní rozhodnutí, ale politicky prezidenta odsunout na okraj české výpravy. Pavel takový postup považuje za odporující jak výroku Ústavního soudu, tak protokolárním pravidlům NATO. Prezident jako nejvyšší ústavní činitel podle něj nemůže být v delegaci vedené premiérem postaven do role hosta, kterému kabinet dovolil přijet až po zásahu soudu.
Hlava státu zároveň uznala, že vláda má legitimní zájem představit na summitu vlastní zahraniční a bezpečnostní politiku. Nenavrhuje proto, aby Babiš zůstal doma nebo byl z hlavních jednání zcela vyřazen. Naopak zopakovala nabídku rozdělit dvě nejvýznamnější části programu tak, aby Českou republiku zastupovali prezident i premiér a kabinet mohl plnohodnotně prezentovat svůj mandát.
„Vnímám zájem vlády prezentovat vlastní politiku v mezinárodní situaci, která není jednoduchá. Nabízím proto opakovaně kompromisní řešení, které umožní civilizovaný průběh jednání, v souladu s existujícími pravidly a zvyklostmi. Předseda vlády si vybere jedno ze dvou vrcholných jednání státníků na summitu a druhé absolvuje prezident,“ uvedl Pavel.
Nabídka znamená, že Babiš by si mohl zvolit buď neformální večeři aliančních lídrů, nebo následující jednání Severoatlantické rady. Druhé setkání by absolvoval prezident. Pavel tak vládě ponechává volbu, které části programu přikládá premiér větší politický význam. Současně ale odmítá představu, že předseda vlády obsadí obě hlavní jednání a prezident zůstane pouze doplňkem delegace bez odpovídajícího postavení.
Hrad obdobné řešení nabízel už před podáním kompetenční žaloby. Prezident opakovaně uváděl, že je připraven respektovat mandát schválený vládou a na aliančním summitu nebude prosazovat vlastní zahraničněpolitickou linii. Kabinet přesto jeho účast odmítl a rozhodl o delegaci vedené Babišem, v níž Pavel původně vůbec neměl být. Teprve předběžné opatření Ústavního soudu přinutilo vládu prezidenta a jeho doprovod dodatečně akreditovat.
Vládní představitelé ani poté spor neukončili. Ministr zahraničí Petr Macinka mluvil o pokusu o ústavní puč, prezidenta označoval za politického nájezdníka a tvrdil, že Hrad vyhlásil válku vládě. Babiš trval na tom, že delegaci povede on, a vyjadřoval nepochopení nad rozhodnutím Ústavního soudu. Prezident nyní jejich výklad odmítl a veřejně oznámil, že pouhé administrativní připsání jeho jména na seznam účastníků nepovažuje za řádné splnění rozhodnutí.
„Přes nevstřícné kroky vlády jsem stále připraven hledat řešení, které bude v souladu s Ústavou, předběžným opatřením Ústavního soudu a protokolárními zvyklostmi a zároveň umožní prezidentovi i předsedovi vlády naplnit jejich úlohu,“ zdůraznil Pavel.
Prezident tím ponechal otevřenou možnost dohody, současně však jasně vymezil její hranice. Výsledkem podle něj nemůže být uspořádání, v němž vláda pouze splní povinnost zajistit akreditaci, ale prezidentovi fakticky znemožní vykonávat roli hlavy státu. Kompromis má respektovat Ústavu, soudní opatření i alianční protokol, nikoli pouze politickou potřebu kabinetu ukázat, že ve sporu s Hradem neustoupil.
Pavel se obrací přímo na premiéra také proto, že dosavadní komunikaci ovládal především Macinka. Ministr zahraničí přitom spor vyhrotil osobními útoky na prezidenta i soud a možnost klidné dohody veřejně odmítal. Hlava státu nyní vyzvala Babiše, aby převzal odpovědnost za reprezentaci České republiky a začal jednat o konkrétním rozdělení rolí.
„V zájmu zachování důstojné reprezentace naší země vyzývám předsedu vlády k dialogu o uspořádání účasti české delegace na nadcházejícím summitu v Ankaře,“ uzavřel prezident.
Výzva staví Andreje Babiše před jasnou volbu. Může přijmout jednání a vybrat si jedno ze dvou hlavních setkání, čímž by oběma ústavním činitelům umožnil zastupovat zemi bez další veřejné války. Nebo může dál trvat na tom, že premiér povede delegaci a prezident bude navzdory dosavadním zvyklostem pouze jejím dalším členem. Ve druhém případě by konflikt pokračoval až do Ankary a o skutečném postavení obou českých představitelů by nakonec mohli rozhodnout organizátoři summitu a diplomatický protokol.
Pavel dal zároveň najevo, že nepovažuje otázku za uzavřenou pondělním usnesením vlády. Kabinet podle něj nemůže vyložit předběžné opatření tak úzce, aby z něj zůstala jen povinnost vyřídit akreditační kartu. Soud vládě také nařídil nebránit účasti prezidenta a neznesnadňovat ji. Hrad do této povinnosti zahrnuje i zachování dosavadního postavení hlavy státu při aliančních summitech.
Kompetenční spor bude pokračovat bez ohledu na to, zda se Babiš s Pavlem před cestou dohodnou. Ústavní soud teprve rozhodne, kdo má pravomoc určit účast prezidenta na podobných jednáních a kde leží hranice mezi právem hlavy státu zastupovat republiku navenek a odpovědností vlády za zahraniční politiku. Předběžným opatřením konečný výsledek nepředjímal. Do vydání nálezu však podle Pavla jasně nařídil zachovat dosavadní zvyklosti.
Prezident proto kabinetu nabízí řešení, které jeho vlastní výklad nijak nezakrývá. Trvá na tom, že má jako hlava státu nárok vést delegaci a účastnit se obou hlavních jednání. Současně je ochoten jednu z těchto rolí přenechat Babišovi, aby premiér mohl prezentovat politiku své vlády. Další krok je nyní na předsedovi kabinetu. Pokud Babiš nabídku odmítne, nebude už moci tvrdit, že Hrad odmítal kompromis. Pavel ji formuloval veřejně a ponechal premiérovi i právo první volby. Spor se tak znovu vrací k otázce, zda vláda hledá důstojné zastupování České republiky, nebo především způsob, jak před vlastními voliči nevypadat jako poražená strana po zásahu Ústavního soudu.
