Hnutí STAN vyzvalo premiéra Andreje Babiše, aby okamžitě odvolal ministra zahraničí Petra Macinku. Důvodem jsou jeho výroky po rozhodnutí Ústavního soudu, který předběžným opatřením nařídil vládě zařadit prezidenta Petra Pavla do české delegace na červencový summit NATO v Ankaře. Macinka označil prezidentovu kompetenční žalobu i následný zásah soudu za pokus o ústavní puč, mluvil o vyhlášení války vládě, hlavu státu nazval soudruhem a lidi kolem Pražského hradu obvinil ze snahy násilně změnit české ústavní zřízení. Podle Starostů už nejde o přehnanou politickou rétoriku ani o další emotivní výstup předsedy Motoristů, ale o znevážení jedné z klíčových institucí demokratického právního státu členem vlády.
Předseda STAN Vít Rakušan proto přenesl odpovědnost přímo na Babiše: buď Macinku odvolá a ukáže, že útoky na Ústavní soud mají ve vládě hranici, nebo jeho slova fakticky přijme jako součást politiky vlastního kabinetu. „Ministr vlády nesmí znevažovat rozhodnutí vrcholného orgánu justice. Vyzýváme proto Andreje Babiše, aby za slova o puči okamžitě odvolal ministra Macinku. Silný a odpovědný premiér nemůže takové chování člena vlády tolerovat a přispívat tak k erozi důvěry v klíčové instituce demokracie a právního státu,“ uvedl Rakušan. Výzva míří na základní odpovědnost předsedy vlády za složení kabinetu a vystupování jeho členů. Macinka není soukromý komentátor ani anonymní uživatel sociální sítě, který může bez následků rozhazovat obvinění z převratu, války a násilné změny státního uspořádání. Je ministrem zahraničních věcí, místopředsedou vlády a představitelem České republiky před zahraničními partnery. Jeho výroky proto nelze oddělit od funkce, kterou zastává, ani je omlouvat tím, že šlo o prudkou reakci na rozhodnutí, s nímž nesouhlasí.
Ústavní soud rozhodl, že vláda, ministr zahraničí a ministerstvo musí bezodkladně oznámit NATO a organizátorům summitu, že součástí oficiální české delegace je také prezident republiky, zajistit akreditaci jemu i jeho doprovodu a zdržet se každého jednání, které by jeho účasti bránilo nebo ji ztěžovalo. Soud současně výslovně uvedl, že jde pouze o dočasné procesní opatření a nikoli o konečný verdikt v celém kompetenčním sporu. Macinka však na závazné usnesení nereagoval věcným vysvětlením, jak ho ministerstvo splní. Místo toho zahájil tiskovou konferenci slovy o „pokusu o ústavní puč, který se včera rozehrál na Pražském hradě a dnes pokračuje v Brně“. Do jednoho údajného útoku proti státu tak spojil prezidenta, který využil Ústavou stanovený prostředek k řešení kompetenčního konfliktu, i soud, jenž o jeho návrhu rozhodl.
Ministr následně prohlásil, že jeho úřad „doakredituje soudruha prezidenta“, protože rozhodnutí Ústavního soudu je nutné brát vážně. Formální příslib respektování usnesení však okamžitě doplnil dalšími útoky. Pavel podle něj vyhlásil vládě válku, rozeštval českou společnost a chová se jako politický nájezdník, který se snaží dobýt cizí území. Macinka současně označil žalobu za akt nepřátelství a vyloučil jakoukoli snahu o uklidnění vztahů s Hradem. „Žádné uklidňování situace ani zahlazování těch sporů v tuto chvíli nepřipadají v úvahu,“ oznámil. Ministr zahraničí tedy po zásahu Ústavního soudu nepřijal roli člověka odpovědného za diplomatickou koordinaci nejvyšších ústavních činitelů, ale roli dalšího účastníka osobní války proti prezidentovi.
Ještě závažnější bylo Macinkovo tvrzení, že skupina lidí kolem Petra Pavla rozjela širší akci, jejímž cílem má být násilná změna českého ústavního zřízení a ústavních pořádků. Pro takové obvinění nepředložil žádný důkaz. Podal kompetenční žalobu k Ústavnímu soudu, tedy využil nástroj, který český ústavní systém výslovně zná pro situace, kdy se dva státní orgány neshodnou na rozsahu svých kompetencí. Nazývat takový krok násilným pučem znamená nejen převracet význam slov, ale také podsouvat veřejnosti, že soudní ochrana proti postupu vlády je sama o sobě útokem na stát.
Právě proto STAN požaduje Macinkovo odvolání. Nejde podle něj pouze o nevkusný slovník nebo další příklad ministrovy neschopnosti ovládat vlastní emoce. Člen vlády veřejně zpochybnil legitimitu rozhodování Ústavního soudu a označil jeho závěr za součást puče. Tím zasahuje do důvěry veřejnosti v instituci, která má chránit ústavnost a rozhodovat spory mezi nejvyššími státními orgány. Pokud občané přijmou představu, že soudní rozhodnutí nepříznivé pro vládu je pučem, každý další rozsudek nebo nález může být stejným způsobem vydáván za politický útok. Právní stát pak přestává stát na respektu k závazným rozhodnutím a mění se v prostředí, kde platí jen ty verdikty, které se právě vládnoucí většině líbí.
Macinka se sice snažil tvrdit, že nezávislost Ústavního soudu nezpochybňuje, vzápětí však poznamenal, že Česká republika byla svědkem nejrychlejšího soudního procesu v historii lidstva a že schopnost soudců rozhodnout tak rychle „o něčem svědčí“. Předběžné opatření však ze své podstaty musí přijít rychle, protože registrační lhůta pro českou delegaci končila jen několik dnů po podání návrhu a summit začíná 7. července. Ústavní soud nerozhodl konečně o všech pravomocích prezidenta a vlády. Pouze zabránil tomu, aby se konkrétní část Pavlovy žádosti stala bezpředmětnou dříve, než se soud dostane k jejímu posouzení. Macinka tento rozdíl ignoroval a rychlost rozhodnutí využil k naznačování pochybností o motivech soudu.
Rakušanova výzva staví Babiše do situace, kdy už nemůže odpovědnost přehazovat na koaličního partnera. Premiér je člověkem, který ministra navrhuje, drží ho ve vládě a může prezidentovi navrhnout jeho odvolání. Pokud Macinka ve funkci zůstane, nebude to pouze rozhodnutí Motoristů. Bude to rozhodnutí Andreje Babiše, že výroky o puči, válce a násilné změně ústavního zřízení nejsou překážkou pro setrvání v čele české diplomacie. Babiš tak bude muset ukázat, zda je ochoten chránit důvěru v Ústavní soud i proti člověku, na jehož hlasech závisí stabilita kabinetu.
Podle STAN se zde ukáže skutečná síla předsedy vlády. Babiš se dlouhodobě prezentuje jako rozhodný manažer, který kontroluje práci ministrů, rozdává úkoly a neváhá zasáhnout, když člen kabinetu selže. Macinka však není obyčejným podřízeným, kterému lze bez politických následků udělit vytýkací dopis. Je předsedou strany, jejíž podporu vláda potřebuje. Odvolání by proto mohlo vyvolat spor uvnitř koalice a ohrozit Babišovu většinu. STAN svou výzvou míří právě na tento rozpor: silný premiér podle něj nemůže tolerovat útok na Ústavní soud jen proto, že se bojí reakce menšího koaličního partnera.
Macinkovo setrvání by navíc podle STAN vyslalo signál dalším členům vlády, že útoky na ústavní instituce nemají žádné následky. Ministr by mohl pokračovat ve slovní válce s prezidentem, zpochybňovat soudce a každý další nepříznivý verdikt označovat za nepřátelský zásah. Vláda by přitom navenek tvrdila, že rozhodnutí respektuje, ale současně by ponechávala ve funkci člověka, který ho veřejně líčí jako převrat. Takový dvojí přístup by důvěru v právní stát neobnovil. Naopak by potvrdil, že respekt ke společným pravidlům je pro kabinet pouze povinnou formulí, za níž může následovat jakýkoli útok.
STAN proto odmítá vysvětlení, že Macinkova slova patří k tvrdé politické debatě. Výraz ústavní puč neoznačuje běžný spor ani ostrý nesouhlas. Popisuje pokus násilně nebo nezákonně převzít moc a změnit státní zřízení. Jestliže ministr takové jednání přisuzuje prezidentovi a současně tvrdí, že puč pokračoval rozhodnutím Ústavního soudu v Brně, obviňuje dvě základní instituce státu z útoku proti republice. Buď má pro takové tvrzení důkazy a musí je předložit, nebo vědomě používá extrémní jazyk k oslabení důvěry v soud a prezidenta. V obou případech jde podle Starostů o jednání neslučitelné s odpovědností ministra zahraničních věcí.
Zvlášť problematické je odmítnutí jakékoli schůzky s prezidentem a prohlášení, že žádné zahlazování sporů nepřichází v úvahu. Úkolem šéfa diplomacie není konflikty uvnitř státu rozdmýchávat, ale koordinovat zahraniční vystupování země a hledat cestu, jak před spojenci zabránit další ostudě. Prezident a vláda nyní musí společně připravit českou účast na aliančním summitu, určit rozdělení programu a zajistit, aby se domácí spor nepřenesl do vystupování delegace. Macinka však veřejně oznámil, že o smír nestojí. Tím fakticky říká, že osobní konflikt s Hradem považuje za důležitější než důstojné zastupování České republiky.
Ministr také předem oznámil, že prezident nebude přítomen na neformální večeři hlav států, a jeho účast na summitu popisoval jako něco, k čemu vládu soud „odsoudil“. Vzkázal Pavlovi, ať si cestu užije, a naznačil, že konkrétní roli hlavy státu teprve určí kabinet. Tím dal najevo, že závazné rozhodnutí splní pouze v nejnutnějším rozsahu a že se bude snažit prezidentovu účast politicky znehodnotit. Ústavní soud přitom vládě výslovně zakázal Pavlovu cestu nejen blokovat, ale také ji ztěžovat. Každý další krok kabinetu proto bude pod veřejnou kontrolou.
