Česká vláda považuje obranu a závazky vůči NATO za klíčovou prioritu a udělá vše pro jejich splnění. Po jednání s generálním tajemníkem aliance Mark Rutte to dnes v Praze prohlásil premiér Andrej Babiš. Jeho slova ale přicházejí v situaci, kdy Česká republika ani letos nedosáhne na alianční cíl dvou procent hrubého domácího produktu na obranu, což zůstává jedním z nejcitlivějších bodů ve vztazích se spojenci.
Jednání ve Strakově akademii se odehrálo na pozadí rostoucího tlaku uvnitř aliance, která v reakci na zhoršenou bezpečnostní situaci v Evropě požaduje po členských státech vyšší a rychlejší investice do obrany. Česko se přitom dlouhodobě pohybuje pod požadovanou hranicí a letošní rozpočet tuto situaci nemění. Vláda počítá s výdaji na úrovni zhruba 1,7 procenta HDP, což je sice více než v minulých letech, ale stále nedostatečné z pohledu aliančních závazků. Babiš se po jednání snažil zdůraznit, že rozdíl mezi českými čísly a očekáváním NATO není jen otázkou politické vůle, ale také metodiky. Podle něj existují rozdíly v tom, jak jednotlivé položky započítávat, a právě to může vést k odlišným závěrům. „Je důležité, abychom vzájemně věděli, jaké jsou naše očekávání a naše možnosti,“ uvedl s tím, že Česko si s NATO vymění data a bude o nich dále jednat před červencovým summitem v Ankaře. Premiér tak naznačil, že debata o obranných výdajích ještě není uzavřená a že prostor pro interpretaci existuje.
Právě tato argumentace ale dlouhodobě naráží na skepsi některých spojenců, kteří upozorňují, že klíčové je především skutečné navýšení výdajů, nikoli jejich účetní úpravy. Kritika zazněla i z americké strany, kde diplomaté v posledních týdnech otevřeně poukazovali na to, že Česko ve schváleném rozpočtu alianční závazek neplní. V kontextu současné bezpečnostní situace, kdy se NATO snaží posílit své schopnosti a zároveň udržet jednotu, se podobné výhrady stávají citlivým tématem. Česká vláda se brání tím, že do obrany investuje i prostřednictvím projektů na jiných ministerstvech, které mají bezpečnostní přesah, a že při jejich započítání by se celkový podíl mohl dostat na hranici dvou procent nebo ji dokonce překročit. Otázkou ale zůstává, zda tento přístup bude pro spojence dostatečně přesvědčivý. NATO totiž dlouhodobě trvá na tom, aby členské státy plnily závazky transparentně a srovnatelným způsobem.
Do celé situace vstoupil i prezident Petr Pavel, který návštěvu generálního tajemníka označil za logickou. Podle něj je běžné, že šéf aliance před summitem jedná především se zeměmi, u nichž existují otevřené otázky nebo potenciální problémy. V případě České republiky je tímto problémem právě výše obranných výdajů. Pavel otevřeně připustil, že Česko se pohybuje pod požadovanou hranicí, a naznačil, že to Rutte samozřejmě vnímá. Prezidentova slova tak nepřímo potvrzují, že téma obranných výdajů nebude na červencovém summitu okrajové. Naopak lze očekávat, že se stane jedním z hlavních bodů jednání, a to nejen ve vztahu k Česku, ale i k dalším státům, které zatím závazek dvou procent nesplňují. V tomto kontextu bude pro českou vládu důležité nejen obhájit současný stav, ale především přesvědčit spojence o svých plánech do budoucna.
Situaci navíc komplikuje i vnitropolitický spor o to, kdo bude Českou republiku na summitu v Ankaře reprezentovat. Premiér Babiš předpokládá, že na jednání pojede vládní delegace, zatímco prezident Pavel dává najevo, že by ji chtěl vést. Tento rozpor není jen otázkou protokolu, ale i symboliky – účast na summitu NATO představuje klíčový moment zahraniční a bezpečnostní politiky, a spor o reprezentaci tak odráží širší napětí mezi vládou a prezidentem. Babiš dal najevo, že si nedokáže představit, jak by summit probíhal, pokud by se ho účastnili oba v roli, která by nebyla jasně vymezená. Naopak Pavel připomíná, že se od svého nástupu účastnil všech dosavadních summitů NATO, a považuje proto svou účast za logickou. V minulosti šlo o jednání ve Vilniusu, Washingtonu i Haagu, kde Českou republiku zastupoval právě prezident. Spor o to, kdo pojede do Ankary, tak zůstává otevřený a může se stát dalším zdrojem napětí v době, kdy by Česko potřebovalo vůči spojencům vystupovat jednotně.
Vedle těchto politických otázek zůstává hlavním tématem samotná obranyschopnost země. Babiš ve svém vystoupení zdůraznil, že vláda bere závazky vůči NATO vážně a že obrana patří mezi její priority. Zároveň ale nepředstavil konkrétní plán, jak rychle se Česko k dvouprocentní hranici přiblíží. Právě absence jasného časového rámce přitom patří mezi hlavní výtky ze strany spojenců, kteří očekávají nejen deklarace, ale i konkrétní kroky. Jednání s Ruttem tak ukázalo, že česká pozice zůstává do značné míry defenzivní. Vláda se snaží vysvětlovat a obhajovat současný stav, zatímco aliance tlačí na rychlejší změny. V kontextu pokračující bezpečnostní krize v Evropě přitom roste význam obranných výdajů jako jednoho z hlavních ukazatelů spolehlivosti jednotlivých členů.
Pro Česko bude klíčové, jak se mu podaří svou pozici komunikovat v následujících měsících. Červencový summit v Ankaře může být momentem, kdy se rozdíly mezi deklaracemi a realitou naplno projeví. Zda vláda dokáže přesvědčit spojence o své připravenosti plnit závazky, nebo zda se kritika naopak zesílí, bude záviset nejen na číslech v rozpočtu, ale i na schopnosti prezentovat dlouhodobou strategii. Z dnešního jednání je zřejmé, že Česko si je citlivosti situace vědomo. Babišova slova o tom, že vláda udělá vše pro splnění závazků, míří především k ujištění partnerů, že Praha nechce stát stranou. Otázkou ale zůstává, zda tato ujištění budou stačit v době, kdy se bezpečnostní politika aliance posouvá k větší důraznosti a konkrétním výsledkům.
