Americký velvyslanec při NATO Matt Whitaker v těchto dnech poslal spojencům vzkaz, který se v diplomatickém světě čte velmi pozorně. Podle něj musí všechny členské státy aliance plnit své závazky v oblasti obranných výdajů a nést svůj díl odpovědnosti za bezpečnost. Nejde přitom o žádná náhodná čísla, ale o reakci na bezpečnostní situaci, která podle Washingtonu vyžaduje obranné výdaje až na úrovni pěti procent HDP. Whitaker přitom dodal větu, která v diplomatickém jazyce zní téměř jako varování: pro takový závazek nesmí existovat žádné výmluvy ani výjimky.
Na jeho slova reagoval předseda opoziční ODS Martin Kupka. Podle něj jde o jasný signál, že spojenci začínají být z postoje české vlády znepokojeni. „Spojené státy americké se už nezvládají koukat na to, co předvádí naše vláda chaosu, nekompetence a arogance. Naši spojenci nám vyslali jasnou zprávu, že musíme okamžitě začít znovu investovat do obrany. A nejde jen o jejich kritiku, ale i o to, že vláda hazarduje s naší bezpečností. Na to nesmíme zapomínat,“ uvedl Kupka. Předseda ODS zároveň vyzval premiéra Andreje Babiše, aby podle něj přestal veřejnost uklidňovat a začal řešit samotnou podstatu problému. „Pane premiére, nemůžete lidem lhát, že vám záleží na občanech, pokud zároveň berete obraně peníze. Ohrožujete jejich bezpečnost. Ukažte, že nejste slabý premiér a že vám opravdu jde o bezpečí Česka a naplňte spojenecké závazky,“ dodal.
Kupkova reakce tak otevřela otázku, která se v posledních týdnech objevuje stále častěji nejen v české politice, ale také v zahraničních médiích: zda Česká republika skutečně plní to, co od ní spojenci v NATO očekávají.
Washington Post vidí problém v Praze
Do této debaty totiž vstoupil také americký deník Washington Post. Ten tento týden zveřejnil analýzu, která se v českém politickém prostředí četla jen těžko. Podle listu se Česká republika začíná stávat jedním z nejslabších článků východního křídla NATO. Taková formulace by ještě před několika lety zněla téměř absurdně. Česko patřilo dlouho mezi země, které sice nebyly vojenskými giganty, ale zároveň se nikdy nestaly symbolem neochoty plnit alianční závazky. Dnes se však situace podle amerického deníku začíná měnit. Washington Post upozorňuje na skutečnost, že zatímco státy jako Polsko nebo Rumunsko dramaticky navyšují své obranné rozpočty a otevřeně mluví o přípravě na dlouhodobou bezpečnostní konfrontaci s Ruskem, česká vláda volí jiný přístup.
Podle listu dává kabinet Andreje Babiše přednost domácí politické stabilitě a sociálnímu smíru před rychlým zvyšováním vojenských výdajů. Jinými slovy řečeno: Praha se snaží držet rozpočet pod kontrolou a vyhýbá se krokům, které by znamenaly dramatický nárůst výdajů na armádu.
Když spojenci začnou počítat procenta
Debata o obranných výdajích se v NATO vede už řadu let. Aliance se dlouhodobě snaží přesvědčit své členy, aby na armádu vydávali alespoň dvě procenta HDP. V posledních letech se ale tato hranice začala posouvat. Bezpečnostní situace v Evropě se změnila. Válka na Ukrajině ukázala limity evropských armád a některé státy začaly investovat do obrany mnohem víc než dříve.
Polsko například otevřeně mluví o tom, že chce své výdaje posunout až k pěti procentům HDP. Rumunsko a pobaltské státy rovněž výrazně navyšují armádní rozpočty. V tomto kontextu začíná být každá země, která postupuje pomaleji, pod drobnohledem. Americký list přitom připomněl jednoduchou skutečnost: střední Evropa dnes leží v bezprostřední blízkosti války. Ukrajinské bojiště není vzdálené tisíce kilometrů. Je několik hodin jízdy od hranic Evropské unie. Právě to je důvodem, proč Washington sleduje vývoj obranných rozpočtů svých spojenců mnohem citlivěji než dříve.
Havlíček přijíždí s jinou kartou
Do této atmosféry přichází pracovní cesta vicepremiéra Karla Havlíčka do Spojených států. Zatímco ve Washingtonu se diskutuje o obranných rozpočtech, Havlíček se nachází o několik tisíc kilometrů dál, a to v Texasu. Namísto tanků nebo stíhaček tam podle informací Hospodářských novin jedná o plynu. Konkrétně jde o historicky největší kontrakt na dodávky zkapalněného zemního plynu pro Českou republiku, který by měl v budoucnu zajistit stabilnější zdroj surovin pro českou energetiku.
Na první pohled může jít o úplně jinou agendu. Ve skutečnosti však Havlíčkova cesta ukazuje, jakým způsobem se česká vláda snaží reagovat na tlak spojenců.
Plyn jako diplomatická měna
Energetika se v posledních letech stala jedním z klíčových nástrojů geopolitiky. Dodávky plynu, ropy nebo strategických surovin dnes často hrají podobnou roli jako vojenské aliance. Havlíčkova mise do Texasu je přesně takovým pokusem. Vicepremiér tam podepsal několik memorand o spolupráci, která zahrnují nejen samotné dodávky LNG, ale také technologickou spolupráci při výstavbě nových zásobníků a infrastruktury. Z českého pohledu jde o poměrně ambiciózní projekt. Pokud by se podařilo navázat dlouhodobé kontrakty s americkými těžaři, mohlo by to v budoucnu znamenat stabilnější ceny energií pro české domácnosti i průmysl.
Z pohledu Washingtonu však takový krok řeší jen část problému.
Balancování mezi rozpočtem a aliancí
Vláda Andreje Babiše se ocitla v poměrně složité situaci. Na jedné straně stojí domácí politická realita. Rozpočet je napjatý, ekonomika zpomaluje a každé výrazné zvýšení vojenských výdajů by znamenalo omezení jiných programů. Na druhé straně stojí tlak spojenců. Pro Washington je plnění závazků z aliančních summitů, včetně těch z loňského setkání v Haagu, klíčové. Otázkou tedy zůstává, zda může nabídka energetické spolupráce skutečně vyvážit očekávání, která mají Spojené státy v oblasti obrany.
Právě to je dilema, které česká vláda musí v nynější složité situaci řešit.
