Premiér Andrej Babiš se rozhodl, že jeden díl politického podcastu unese prakticky všechno, a tak do něj nacpal Jezulátko, sucho, narozeniny Karla Havlíčka, dort se špatným věkem, průhonickou Palomu, letní prázdniny, Cermat, Lysou horu, novinářku Markétu, přijímačky, kratom, mobily ve školách, nízkou porodnost, líné Evropany a nakonec i porno. To vše zvládl v tričku s nápisem „Česko jsme my“ a za přítomnosti vicepremiéra Karla Havlíčka a ústeckého hejtmana Richarda Brabce, kteří dostali nevděčnou úlohu udržet alespoň část podcastu v dosahu srozumitelné češtiny a rozpoznatelných témat. Babiš se označil za „konzervu“, ale český jazyk konzervoval způsobem, po němž by památkáři pravděpodobně požadovali okamžité zastavení prací.
Největší překvapení však čekalo na Havlíčka. Slavil sedmapadesátiny a jeho politický šéf mu nechal přinést dort s číslem 56. Premiér později přiznal, že správný údaj mu předem říkala kolegyně, ale on se s ní ještě hádal. Celou operaci nakonec zhodnotil s přesností, která mu při objednávce dortu chyběla. „Moje chyba. Já jsem se ještě dohadoval s kolegyní a měla pravdu a já jsem to podělal,“ zhodnotil nezvykle sebekriticky.
Havlíčkova narozeninová oslava začala velmi slavnostně. Přinesl se dort, zazpívalo se a Babiš oslavenému vysvětlil, že dostává „Le Framboisie“ z průhonické Palomy. Pak přišla chvíle, kdy číslice na dortu vstoupila do konfliktu s občanským průkazem vicepremiéra. „A tady je napsáno padesátšestka,“ upozornil Babiš, na což Havlíček odpověděl výmluvným „No právě.“ Premiér následně zjistil, že místopředsedovi vlády je 57, a přiznal první porážku večera. „Ale máme padesát sedm. No já jsem to podělal,“ prohlásil. Chybu vysvětloval tím, že Havlíček je ročník 1969 a oni „koukali do nějaké Wikipedie nebo ne“ a tam prý bylo napsáno 56. Jak se z roku 1969 podařilo pro rok 2026 vyrobit šestapadesátiny, premiér nerozvedl. Havlíček zachránil situaci poznámkou, že dort alespoň dobře vypadá, načež se Babiš začal zajímat, zda jsou na něm jahody. Richard Brabec musel upozornit, že framboise je malina. Za první dvě minuty pánové vyřešili věk vicepremiéra, Wikipedii, francouzský název dezertu a rozdíl mezi jahodou a malinou. Na politiku došlo později.
Česko jsme my. Dort je z Palomy a Karel je skoro správně
Celé představení dostalo vhodnou filmovou výpravu díky Babišově triku s nápisem „Česko jsme my“. Skromnější politik by možná volil státní znak nebo obyčejnou košili, předseda vlády však rovnou oblékl republiku. K tomu přidal informaci, že Havlíčkův dort pochází z Palomy v Průhonicích, která je spojena s jeho podnikatelským světem. Narozeniny nejbližšího spolupracovníka tak získaly vedle politického a matematického rozměru také lehkou produktovou příchuť. Česko jsme my, dort je od nás a věk se případně opraví po zapálení svíček. Havlíček ostatně později nabídl premiérovi milosrdné vysvětlení, že mohl dostat dort připravený loni a rok skladovaný v mrazáku. Babiš jej vyvedl z omylu. Francouzskému cukráři do Palomy prý telefonoval toho dne v osm ráno. Chyba tedy nebyla archivní. Byla čerstvá.
Než se trojice propracovala ke školství, nastoupilo Jezulátko. Babiš připomněl své video o dešti a oznámil, že jej Jezulátko vyslyšelo. Richard Brabec dorazil s vlastním „vodním andělem“, takže česká ochrana proti suchu dostala vedle přehrad, nádrží a vodohospodářů také potřebné duchovní zabezpečení. Brabec se pokusil upozornit, že samotné modlení by nepomohlo, premiér jej však okamžitě usadil. „Jezulátko pomohlo,“ pravil. Bývalý ministr životního prostředí pak mohl pokračovat s podstatně méně nadpřirozenými opatřeními, jako je zadržování vody v krajině, budování vodovodů, příprava nádrží či změny legislativy. Babiš nezapomněl připomenout, že někdejší koalici pro boj se suchem vedl on. Česká voda tak dostala kompletní servis: hydrology, ministry, přehrady, miliardy a premiérskou přímluvu u Ježíška v kojeneckém vydání.
Babiš je konzerva. Pak ji otevřel a vyskočil Cermat
Teprve potom přišlo školství a s ním premiér ve vrcholné formě. Ministr školství Robert Plaga na síti otevřel debatu o tom, zda dvouměsíční letní prázdniny po více než sto letech stále odpovídají současnému životu rodin. Nenavrhl jejich zrušení ani zkrácení, pouze se lidí zeptal na názor. Babiš nejprve objevil širší společenskou příčinu celé věci. „No tendence je lidi, že chtějí méně pracovat teda,“ prohlásil. Pak vyhlásil svůj světonázor: „Prosím vás, já jsem konzerva. Jo, máme ty prázdniny.“ Richard Brabec by je také nechal, Havlíček připomněl, že Plaga pouze otevřel diskusi, a premiér zareagoval otázkou, která možnost dalšího přemýšlení elegantně ukončila. „No a proč máme o tom diskutovat?“
Babiš ovšem diskutovat chtěl. Jen o něčem úplně jiném. „Já bych chtěl diskutovat například o Cermatu. To nás stojí dvě stě milionů. Jo a teďka lezeme na tu Lysou horu, jo a tam byla ta Markéta, ne? Ta novinářka,“ rozjel se. Kdo v tu chvíli očekával vysvětlení, jak Cermat souvisí s dvouměsíčními prázdninami a proč se mezi nimi náhle objevila beskydská hora s novinářkou, dostal další nálož. Babiš připomněl dvouhodinový rozhovor na Lysé hoře, odmítl říci, odkud novinářka byla, poté začal vzpomínat, zda mu právě ona říkala něco o osmých či devátých třídách, a preventivně dodal „abych teda nekecal“. Z otázky, zda dětem ponechat červenec a srpen, se tak česká vláda bez jediného přestupu dostala k přijímacím zkouškám, Cermatu, horské turistice a identitě novinářky. České dráhy by takovou návaznost spojů nedokázaly garantovat ani v jízdním řádu.
Z tohoto premiérského proudu nakonec vystoupil skutečný problém: příprava deváťáků na jednotné přijímací zkoušky. Babiš tvrdil, že podle informací, které dostal, se děti připravují prakticky celý ročník a rodiče platí tisíce korun soukromým firmám za kurzy. „Vůbec nechápu, proč dneska se platí cizím firmám za přípravu na testy, ne, to by mělo zvládat všechno jako ten stát,“ prohlásil. To je alespoň konkrétní politické stanovisko. Cesta k němu ovšem vedla přes letní prázdniny, Cermat, Lysou horu, Markétu, osmou či devátou třídu a premiérovo vlastní ujištění, že nic netvrdil, pouze dostal informaci. Cermat zřejmě bude muset do budoucna připravit také test, v němž se hledá hlavní myšlenka premiérovy věty.
Čeština jsme my
Babiš se sám označil za konzervu, českému jazyku však dopřál revoluci, o jaké se českým obrozencům nezdálo ani v horečce. V několika minutách zaznělo „Proč máme o tom diskutovať“, novinářka byla „vodkuď“, premiér „sem řek“, děti se „celej ten ročník připravují“, průzkumy „sou ňáké“ a stát by měl podle Babiše přípravu na přijímačky zvládat „ako“ sám. Čeština a slovenština žijí vedle sebe po staletí bez větších problémů, Andrej Babiš se je rozhodl smířit přímo uvnitř jedné věty a podle potřeby k nim přidat ještě vlastní gramatickou republiku. Nápis „Česko jsme my“ tak dostal další význam. Pokud je Česko Babiš, může si zřejmě také určit, jaké koncovky v něm budou platit.
Premiér se následně vrátil k Plagově otázce a připomněl, že poslanci mají dva měsíce také. „My makáme, jako,“ dodal. Potom oznámil, že školy mají podstatně důležitější problémy, a začal je sypat jeden za druhým: prevence, „ten odporný kratom“, sociální sítě a mobily. Ke zkracování prázdnin se tedy vláda nedostala, zato se podařilo otevřít většinu problémů českého školství od přijímaček po drogy. Robert Plaga položil jednu otázku a premiér mu vrátil celý seznam úkolů. Ministr alespoň ví, že příště je bezpečnější zeptat se, zda dětem chutná školní oběd. Babiš by se možná dostal jen k zemědělství a cenám másla.
Mladí dlouho studují, cestují a užívají si. Evropa to prý nepřežije
Karel Havlíček pak premiérskou školskou úvahu rozšířil o další civilizační problém. Podle vicepremiéra mladí lidé tráví na vysokých školách více let než jeho generace a studia dokončují klidně v šestadvaceti, sedmadvaceti či osmadvaceti. Babiš okamžitě objevil následky pro porodnost. „A o tom je i ta porodnost, že studují dlouho, a když dostudují, měli by rychle dostudovat a zakládat rodiny,“ konstatoval a dodal, že mladí chtějí podnikat a cestovat. Havlíček přidal poslední hřebík do rakve evropské civilizace: „No a chtěj se prostě užívat. My jsme si to moc neužili.“ Generační program vlády se tím výrazně zpřesnil. Mladý člověk by měl rychleji dostudovat, rychleji založit rodinu, moc necestovat a nepřehánět to s užíváním. Dvouměsíční letní prázdniny ovšem zůstávají nedotknutelné. Konzervatismus musí mít také nějaké radosti.
Havlíček pak předpověděl Evropě smrt, protože její obyvatelé podle něj neustále hledají způsob, jak pracovat méně. V Americe má prý člověk skoro strach odejít na dovolenou, v Číně se pracuje bez ustání a v Evropě se řeší čtyřdenní pracovní týden nebo kratší směny. „Pět dní to je moc, čtyři dny dejme, osm hodin je moc, sedm hodin dejme,“ stěžoval si. Babiš ocenil svého vicepremiéra prohlášením „Já vás mám rád. Karle.“ Havlíček tak v den svých sedmapadesátin dostal od předsedy vlády špatně očíslovaný dort a správně formulované vyznání. Bilance se začínala vyrovnávat.
Od letních prázdnin k pornu
Když se vyčerpala pracovní morálka Evropy, vytáhl Babiš starou informaci o používání internetu státními zaměstnanci a na scénu vstoupila pornografie. „No a to porno zase,“ připomněl premiér. Havlíček se pokoušel vysvětlovat, že nyní je podle něj situace ještě horší kvůli závislosti na sociálních sítích, ale Babiš věc shrnul podstatně úderněji: „Čuměli na porno.“ Začalo se otázkou dvouměsíčních školních prázdnin. Následoval Cermat, Lysá hora, přijímačky, kratom, mobily, délka vysokoškolského studia, porodnost, cestování, evropská pracovní morálka a nakonec porno státních zaměstnanců. Kdyby podcast trval ještě hodinu, mohlo se klidně stihnout počasí na Marsu a reforma myslivosti.
Babišův podcast Sorry jako! nemusí složitě hledat humoristy ani scenáristy. Předseda vlády poskytuje materiál vlastní výrobou a Karel Havlíček s Richardem Brabcem mu ochotně stavějí mantinely, od nichž se může odrážet. Brabec vysvětluje vodohospodářství, Havlíček energetiku nebo ekonomiku a Babiš mezi tím hledá Jezulátko, novinářku na Lysé hoře, vzpomínku na porno nebo správný věk člověka sedícího vedle něj. Formát se jmenuje Sorry, jako?, což při podobném obsazení přestává působit jako název a začíná připomínat preventivní omluvu.
Karel má sedmapadesát. Cvak, blik, matematika
Na konci se kruh uzavřel a Babiš se znovu vrátil k narozeninovému dortu. Připil Havlíčkovi vodou, protože „žádné šampíčko“ nebylo, podíval se na číslo 56 a připomněl, že sám by dal mnoho i za sedmapadesát. Havlíček vtipkoval, že možná dostal loňský dort, který premiér nechal zmrazit. Babiš vysvětlil, že francouzskému cukráři volal ráno. Poté připustil, že při objednávce dostal správnou informaci a rozhodl se jí nevěřit. „Moje chyba. Já jsem se ještě dohadoval s kolegyní a měla pravdu a já jsem to podělal, to nevadí,“ prohlásil.
Tady může satirik zavřít notebook. Lepší závěr by Babišovi nevymyslel.
