Andrej Babiš pojal přípravu na summit NATO v Ankaře jako další díl vlastní nedělní estrády. Místo vážného vysvětlení české pozice před setkáním spojenců vytáhl několik starých fotografií s Donaldem Trumpem, připomněl telefonát z loňských Vánoc a nahlas přemýšlel, zda si ho americký prezident ještě pamatuje. Následně se pustil do Petra Pavla, jeho účast na jednání dál vykresloval jako obtěžování vlády a se sarkastickým úšklebkem tvrdil, že prezident kabinet stínuje a bez jeho ministrů zřejmě nedokáže žít. Premiér, jehož vláda kvůli summitu rozpoutala několikaměsíční konflikt a prezidenta původně z delegace úplně vyřadila, se tak znovu postavil do role oběti přehnaného zájmu Hradu. Sám přitom o několik minut dříve listoval archivem, chlubil se vlastní blízkostí k Trumpovi a z aliančního summitu vytvářel osobní návrat na scénu velké politiky.
V úterý a ve středu se v turecké metropoli uskuteční summit, na němž má Českou republiku zastupovat delegace vedená Babišem. Prezident bude její součástí jako nejvyšší ústavní činitel, jeho účast však musel chránit Ústavní soud předběžným opatřením. Kabinet původně rozhodl, že Pavel do Ankary nepojede, odmítal jeho nabídky na schůzku a ještě několik dnů před odletem mu vzkazoval, že by si cestu měl rozmyslet. Babiš dokonce prohlásil, že prezident svou přítomností poškodí Českou republiku v zahraničí, aniž by vysvětlil, jakou konkrétní škodu má bývalý předseda Vojenského výboru NATO mezi aliančními spojenci způsobit. Když Pavel vyzval premiéra, aby předložil důkazy nebo obvinění stáhl, odpověď nepřišla. V nedělním videu místo ní zazněly další posměšky.
Babiš začal svou přípravu na Ankaru demonstrací toho, jak dobře zná Donalda Trumpa. Z pracovny ukázal fotografii z návštěvy Bílého domu v roce 2019, na níž stojí s tehdejším americkým prezidentem, Melanií Trumpovou a Monikou Babišovou. „No, já samozřejmě se připravuju na Ankaru, tak jsem trošku otevřel archiv. No a tohle, vidíte to tam, mám v pracovně. Ano, toto je velká vzpomínka,“ vysvětloval za vlastního chichotu. Vzápětí vytáhl další snímek z britského Portsmouthu, kde se v roce 2019 připomínalo výročí vylodění v Normandii, a upozorňoval, že na fotografii nechybí ani britská královna. Premiérova příprava na vrcholné jednání obranné aliance tak podle jeho vlastního videa začala hlavně vzpomínáním, kde seděl, s kým byl vyfotografován a jak blízko se tehdy ocitl k americkému prezidentovi.
Další fotografii Babiš označil za snímek z Valného shromáždění OSN ve Washingtonu, ačkoli se zasedání koná v New Yorku. Ani tento přešlap mu nebránil v pokračování osobní přehlídky. Připomněl, že mu Trump 26. prosince telefonoval, a začal uvažovat, jaké přijetí českou delegaci čeká kvůli neplnění obranných výdajů. „Ano, údajně dostaneme sodu, kartáč za to, že jako neplníme, tak jsem sám zvědav, jak to všechno dopadne, jestli si mě pan prezident bude pamatovat,“ uvedl. Předseda vlády tak před summitem, na němž se má jednat o bezpečnosti členských států, výdajích na obranu a podpoře Ukrajiny, řešil otázku, zda ho Trump pozná podle šest let starých fotografií.
Trump jako politické zvíře, Pavel jako nežádoucí stín
Babiš amerického prezidenta zahrnul chválou, která místy připomínala nadšené líčení setkání s filmovou hvězdou. Trump je podle něj v soukromí příjemný, galantní k manželce a při veřejných vystoupeních se mění v obrovského lídra a politické zvíře. „Jsou s ním vždycky jako velké zážitky, tak se těším,“ shrnul premiér svůj vztah k hlavě Spojených států. O americkém prezidentovi mluvil s obdivem, o českém s posměchem. Trumpovu dominanci považuje za důvod k nadšení, Pavlův zájem o českou zahraniční a bezpečnostní politiku za nepříjemné stínování vlády.
Rozdíl v Babišově přístupu byl do očí bijící. U Trumpa zdůrazňoval osobní kontakt, fotografie a telefonát, u Pavla počítal účasti na Bezpečnostní radě státu a schůzky s ministry, jako by prezident obtěžoval kabinet přehnanou pracovní aktivitou. „Nás strašně těší, jak pan prezident má o nás velký zájem. O naši vládu,“ zahájil premiér sarkastickou část svého vystoupení. Připomněl, že se Pavel za šest měsíců zúčastnil čtyř z osmi jednání rady, zatímco za tři roky předchozí vlády přišel třikrát. Z čísel vytvořil důkaz, že prezident současný kabinet sleduje s mimořádnou posedlostí.
Babiš ovšem vynechal zásadní souvislost. Za vlády Petra Fialy fungovaly pravidelné koordinační schůzky nejvyšších ústavních činitelů k zahraniční a bezpečnostní politice, na nichž si Hrad, vláda a vedení Parlamentu vyjasňovaly společné postoje. Současný kabinet tento formát opustil. Pavel proto využívá nástroje, které mu zůstaly: účast na Bezpečnostní radě státu, jednání s jednotlivými ministry a schůzky se zahraničními návštěvami. Babiš nejprve zrušil pravidelnou koordinaci a poté se prezidentovi vysmívá, že si informace zajišťuje jiným způsobem. Vláda zavřela jedny dveře a premiér teď Pavlovi vyčítá, že klepe na jiné.
„Určitě, my si toho považujeme,“ pronášel Babiš se sarkastickým úšklebkem. Prezident podle něj každý týden zve některého člena kabinetu, přijímá také zahraniční hosty Strakovy akademie a „víceméně stínuje naši vládu, takže asi nemůže bez nás žít“. Premiér tím znovu ukázal, že prezidentovu ústavní roli chápe hlavně jako zásah do vlastního prostoru. Pavel má podle něj přílišný zájem o bezpečnostní politiku, příliš často jedná s ministry a příliš aktivně přijímá zahraniční představitele. Když se však vláda rozhoduje bez něj, omezuje jeho pravomoci nebo ho vyřadí z alianční delegace, má podle Babiše zůstat „nad věcí“ a ustoupit.
Prezident nepřijímá ministry proto, že by bez Babišovy vlády nedokázal žít. Potřebuje s nimi koordinovat výkon funkce, k níž patří zastupování státu navenek, jmenování diplomatů, role vrchního velitele ozbrojených sil i spoluodpovědnost za zahraniční politiku. Babiš se přesto snaží každou Pavlovu aktivitu převést na osobní posedlost kabinetem a součást kampaně za znovuzvolení. Stejnou metodou vysvětloval prezidentovu žalobu k Ústavnímu soudu, jeho důraz na obranné závazky i odmítnutí zůstat doma, když mu vláda oznámila, že ho v Ankaře nepotřebuje. Místo odpovědi na konkrétní argumenty nabízí premiér posměšnou psychologickou diagnózu: Pavel se údajně nedokáže od Babišovy vlády odtrhnout.
Summit jako kulisa osobního souboje
Ankara přitom měla být místem, kde česká delegace vystoupí s jasnou a jednotnou pozicí. Babišova vláda z ní udělala dějiště domácího mocenského střetu ještě před odletem. Nejprve prezidenta vyloučila, poté musela po zásahu Ústavního soudu jeho účast zajistit, následně mu omezila doprovod a odmítala předat schválený mandát. Premiér současně prohlašoval, že si Pavlovu přítomnost nepřeje, a doufal, že hlava státu pod veřejným tlakem cestu vzdá. Když Pavel potvrdil, že poletí, Babiš přešel k sarkasmu a předstírání radosti, že se všichni v Ankaře setkají.
„My samozřejmě jsme tomu rádi a určitě se všichni těšíme do Ankary,“ uzavřel premiér část věnovanou prezidentovi. Ještě několik dnů předtím přitom říkal pravý opak. Vláda si Pavlovu účast nepřeje, nepotřebuje ho tam a jeho cesta prý poškodí republiku. Babišův nedělní úsměv proto nebyl výrazem náhlého smíření. Byl dalším posměškem namířeným proti člověku, kterého se kabinetu nepodařilo z delegace vytlačit. Premiér už nemohl prezidentovi zabránit v cestě, a tak alespoň veřejně předváděl, jak moc je Pavlův zájem o vládu údajně směšný.
Babiš se nakonec těšil hlavně na příští neděli, kdy už bude mít summit za sebou a bude moci odvysílat další raport. Tato věta vystihla jeho přístup k celé cestě lépe než fotografie z Bílého domu. Summit pro něj není jen bezpečnostní jednání, ale také materiál pro další osobní příběh, v němž se setkává s Trumpem, čelí údajnému kartáči spojenců a bojuje s prezidentem, který ho podle jeho verze neustále sleduje. Česká pozice zůstala v pozadí. Do popředí se dostaly staré snímky, vzpomínky na královnu, úvahy o Trumpově paměti a škodolibé poznámky o Pavlovi.
Premiér se před cestou do Ankary chlubil, že má s Donaldem Trumpem historii. O tom, jak chce napravit neplnění českých obranných závazků, vysvětlit škrty v rozpočtu ministerstva obrany nebo obnovit důvěru spojenců, mluvil podstatně méně. Prezidentovi, který na tyto problémy upozorňuje, se vysmál jako člověku neschopnému žít bez jeho vlády. Babiš tak před summitem znovu předvedl, že největším tématem jeho zahraniční politiky není postavení České republiky. Je jím Andrej Babiš a lidé, kteří odmítají obdivovat jeho fotografie.
