Pražští komunisté rozhodli, že skromnost je buržoazní přežitek, a do komunálních voleb vyrážejí s cílem získat patnáct procent hlasů. KSČM se kvůli tomu spojila s ČSSD a KSČ, společný projekt nazvala Spojená levice a do čela kandidátky na pražský magistrát postavila Petra Vlčka. Program slibuje masivní výstavbu obecních bytů, levnější služby, veřejnou kontrolu vody a energetiky, dostupnější dopravu, ochranu zeleně a samozřejmě také boj s developery, spekulanty a velkým kapitálem. Zkrátka klasický repertoár, v němž se Praha rozdělí na obyčejné lidi a ty, kdo na nich podle komunistů něco vydělávají. Patnáctiprocentní volební cíl pak dodává celému projektu potřebnou dávku revolučního optimismu. Kdo chce měnit svět, nemůže přece začínat u pěti procent.
Komunisté svou předvolební spolupráci popisují jako spojení „sociálně orientovaných a vlasteneckých politických sil“ a tvrdí, že Praha byla příliš dlouho podřízena developerským projektům, spekulacím s bydlením a privatizaci veřejného prostoru. Výsledkem jsou podle nich drahé byty, vysoké životní náklady a špatné podmínky pro pracující, rodiny a seniory. Lékem má být masivní výstavba obecních bytů s dostupným nájemným, podpora družstevního bydlení a tvrdší postup proti spekulacím. Developeři mají podle Spojené levice nést odpovědnost také za školy, školky, zdravotnická zařízení, sociální služby a dopravní infrastrukturu, které jejich projekty potřebují. Praha má zkrátka stavět, regulovat, vlastnit, kontrolovat a chránit. Kapitalismus může zůstat, jen pokud se bude chovat podle představ lidí, kteří by jej nejraději nahradili něčím podstatně uvědomělejším.
Patnáct procent. Když fantazie, tak pořádná
Nejzajímavější položkou programu však není obecní byt ani městská zeleň. Je jí číslo patnáct. Právě tolik procent hlasů chce Spojená levice v Praze získat. KSČM, ČSSD a KSČ tedy do kampaně nevstupují s ambicí pouze přežít, získat několik zastupitelů nebo se vrátit do širšího politického provozu hlavního města. Rovnou si naplánovaly výsledek, který by z nich udělal jednu z významných pražských politických sil. Revoluce se zkrátka nedělá s kalkulačkou v ruce a opatrným odhadem volebního potenciálu.
Kandidátku vede člen KSČM Petr Vlček, kterého koalice posílá také do souboje o primátorský post. Na druhém místě je Jiří Bodenlos nominovaný ČSSD, třetí Jiří Svoboda za KSČ. Spojená levice současně podporuje Petru Prokšanovou v senátních volbách na Praze 5. Komunisté tak letos nezůstávají pouze u pokusu vrátit se na magistrát, ale chtějí proniknout také do horní komory Parlamentu. Prokšanová přitom kandiduje za stranu, která se k Senátu tradičně staví s nadšením člověka čekajícího na zubní chirurgii, a sama chce v případě zvolení prosazovat jeho zrušení. Pražská levice tak nabízí pozoruhodně komplexní politickou službu: do jedné instituce chce vstoupit, druhou chce získat a třetí by její kandidátka nejraději odstranila.
Praha pro lidi. Developeři si mohou sednout dozadu
Program dostal heslo „Město pro lidi, ne developery“ a nepřítel je tím určen poměrně jasně. Komunisté dlouhodobě považují soukromý kapitál za jev, který bez pečlivého dozoru tíhne k nepravostem, a pražští developeři nyní tuto historickou roli dostali v komunálním vydání. Spojená levice chce po městě masivní bytovou výstavbu, podporu družstev, dostupnější MHD, kvalitní sociální péči, veřejnou kontrolu vody a energetiky a stabilnější ceny energií. Zelené plochy mají být chráněny před další zástavbou a velcí investoři mají nést větší náklady spojené s rozvojem území. Petr Vlček to shrnul představou Prahy, která bude patřit lidem místo spekulantů a developerů.
Vlček program Spojené levice shrnul důrazem na bydlení, služby a odpor vůči spekulacím. „Praha musí být městem pro lidi, kteří v ní žijí, ne pro spekulanty a developery. Chceme dostupné bydlení, levné služby a město, které bude hájit zájmy svých obyvatel,“ prohlásil lídr kandidátky a kandidát na primátora Petr Vlček.
Samotný program obsahuje řadu témat, která skutečně patří k největším pražským problémům. Bydlení je drahé, nová výstavba potřebuje odpovídající školy, dopravu a další infrastrukturu a tlak investorů na městský prostor není výmyslem komunistické agitky. Jenže Spojená levice k těmto problémům přistupuje s osvědčeným ideologickým kufříkem, v němž má téměř každý problém jednoho podezřelého: velký kapitál. Praha byla podle ní příliš dlouho vedena ve prospěch úzkých ekonomických zájmů a levice nyní přichází vrátit město jeho obyvatelům. Kapitalisté zřejmě mezitím dostali doporučení, aby si našli jiné bydliště.
Komunisté zároveň tvrdí, že rozdělování levicových sil pouze pomáhá pravici, která dlouhodobě hájí zájmy velkého kapitálu na úkor většiny obyvatel. Proto se KSČM rozhodla spojit s ČSSD, KSČ a dalšími lidmi, kteří mají podle prohlášení hájit sociální spravedlnost. Po letech, kdy se různé levicové projekty štěpily, slučovaly, přejmenovávaly a opět rozpadaly, tak v Praze nastupuje další pokus o sjednocení. Tentokrát má fungovat. A nejen fungovat. Má vzít rovnou patnáct procent.
Komunisté opět nabízejí záchranu pracujících
Programový slovník rozhodně nenechává pochybnosti, odkud vítr vane. V centru stojí „běžní pracující“, mladé rodiny, senioři, sociální spravedlnost, dostupné služby, veřejné vlastnictví a odpor proti spekulacím. Na opačné straně barikády čekají developeři, velcí investoři a kapitál. Praha má podle Spojené levice dostatek peněz i možností, aby se stala městem, kde se dobře žije všem, nikoli pouze nejbohatším. Stačí tedy patrně odstranit dosavadní pravicové vedení, posílit veřejný sektor, dostat strategické služby pod kontrolu města a začít více přerozdělovat.
Historická zkušenost s politickými projekty, které slibovaly hájit pracující před kapitálem a současně přebíraly stále větší část ekonomiky pod veřejnou kontrolu, v programu velký prostor nedostává. Komunisté se soustředí na budoucnost. Čtyřicet let jejich někdejší vlády je zřejmě uzavřená kapitola a nyní nastupuje modernější verze s družstevními byty, MHD a městskou zelení. Symbolika srpu a kladiva ustupuje ceně nájmu, ale základní příběh se příliš nemění: společnost je rozdělena mezi ty, kteří pracují, a ty, kteří na nich vydělávají, přičemž správně orientovaná politická síla má zařídit spravedlivější poměry.
Pražané tak mohou očekávat další týdny, v nichž jim Spojená levice představí konkrétní recepty na dostupnější bydlení, nižší životní náklady, posílení veřejných služeb a „vrácení hlavního města jeho obyvatelům“. Kdo jim ho mezitím odnesl, program neupřesňuje. Podezřelých je však dostatek a developeři stojí v řadě jako první.
Prokšanová chce do Senátu, Vlček na magistrát
Součástí volební sestavy je také Petra Prokšanová, kterou Spojená levice podporuje v senátním obvodu Praha 5. Prokšanová patří k výrazně ideologickému křídlu KSČM a ještě před několika hodinami vysvětlovala na síti, proč při hledání příčin válek nestačí diplomacie, ale je nutné zkoumat imperialismus, kapitál, třídní zájmy a vojensko-průmyslový komplex. Nyní její pražští soudruzi přidávají další úkol: získat senátorské křeslo. Kandidátka přitom otevřeně říká, že by v horní komoře chtěla usilovat o její zrušení. Komunisté tedy do Senátu neposílají člověka, který by chtěl instituci pouze měnit. Posílají tam kandidátku s plánem pomoci jí ke konci.
Na magistrátu má být tváří projektu Petr Vlček. Jeho úkol je ještě náročnější. Musí přesvědčit Pražany, že koalice KSČM, ČSSD a KSČ má potenciál získat patnáct procent hlasů a řídit město jinak než dosavadní „pravicové vedení“. K tomu přidává heslo o Praze pro lidi místo developerů a balík veřejných investic, kontroly strategických služeb a sociální politiky. Volební matematika zatím zůstává stranou. Když je cílem patnáct procent, zřejmě není vhodný okamžik kazit náladu příliš střízlivým počítáním.
Poručíme developerům. Voliči se teprve uvidí
Spojená levice tak do pražských voleb vstupuje s plánem, který rozhodně netrpí nedostatkem ambicí. Chce patnáct procent hlasů, vlastního primátora, masivní obecní výstavbu, veřejnou kontrolu strategických služeb, dostupnější dopravu, levnější energie, ochranu zeleně, zkrocené developery a senátorku, která by pracovala na zrušení Senátu. Stačí již jen jedna drobnost: přesvědčit voliče.
Komunistům se v minulosti připisovalo heslo o poroučení větru a dešti. Pražská Spojená levice zatím míří o něco praktičtěji. Větru nechává volnost, dešti patrně také, zato voličům stanovila výsledek na patnáct procent. Jestli tuto představu sdílí také obyvatelé hlavního města, ukážou volby. Do té doby mohou KSČM, ČSSD a KSČ alespoň snít ve velkém. Po čtyřiceti letech zkušeností s komunistickou správou země by totiž působilo skoro nepatřičně, kdyby právě komunisté vstupovali do kampaně s nedostatkem sebevědomí.
