Jaroslav Foldyna se v pořadu Poledne s Moravcem pokusil hájit SPD, jejího ministra obrany, Babišovu válku s Hradem i vlastní vstřícnost vůči Rusku. Proti Pavlu Fischerovi však působil jako člověk, který přišel s několika naučenými hesly a teprve před kamerami zjistil, že se navzájem vylučují. Jaromír Zůna už podle něj není porouchaný, ale pouze stabilizovaný, přestože dál nedokáže hájit postoje strany, která ho do vlády vyslala. Petr Pavel prý nemá zkušenosti s diplomacií, ačkoli vedl Vojenský výbor NATO. Prezidentovo zastupování republiky v cizině Foldyna smrskl na představení jménem a funkcí. Ukrajinské zlaté záchody ho pobuřují, případné Putinovy zlaté záchody jsou podle něj věcí Rusů. Ruské jaderné výhrůžky označoval za nepříjemné a obával se hlavně toho, aby Moskva válku neprohrála. Fischer proti tomu stavěl fakta, ústavní pravidla i jasně pojmenovanou ruskou hrozbu. Čím přesněji mluvil, tím zoufaleji Foldyna hledal další únikovou cestu.
Rozdíl mezi oběma politiky se ukázal hned u ministra obrany. Fischer upozornil, že Jaromír Zůna před summitem NATO mlčí k jedné z nejdůležitějších bezpečnostních otázek, vyhýbá se ukrajinskému protějšku a občanům nevysvětluje, jakou politiku chce vláda po aliančním jednání prosazovat. „Udělejte si analýzu jeho veřejných vystoupení. On o podpoře Ukrajiny vůbec nemluví. Svému ukrajinskému protějšku se vyhýbá, přestože Ukrajina žádala o schůzku opakovaně,“ shrnul Fischer. Když Václav Moravec připomněl, že Foldyna už dříve označil Zůnu za porouchaného ministra, Fischer lakonicky dodal: „Je to ministr obrany a já nechci mít ministra, který je porouchaný.“ Nešlo o slovní hříčku, ale o podstatu problému. Českou obranu řídí muž, jehož veřejné postoje k napadené Ukrajině nejsou zřetelné a jehož vlastní politické zázemí pochybuje, zda vůbec zastupuje jeho linii.
Foldyna měl ministra obhájit. Místo toho jeho stav popsal jako lékař po zásahu záchranné služby, který nechce slibovat uzdravení. „Pan ministr je, myslím, ve stabilizovaném stavu,“ oznámil. Zůna podle něj stále „má problémy s tím, aby hájil postoj strany, která ho nominovala do vlády“. Když z toho Moravec vyvodil, že ministr zůstává porouchaný, Foldyna začal couvat od vlastního slovníku. „Není to porouchanost, je to prostě tlak, kterému pan ministr není schopen vzdorovat,“ vysvětloval. Hlavní kvalifikací ministra obrany SPD tedy má být neschopnost vzdorovat tlaku. Kdo tento tlak vytváří, Foldyna neřekl. Uchýlil se k „tlaku okolností“, jako by českého ministra neovlivňovala vláda, koaliční dohoda a jeho vlastní rozhodnutí, ale neuchopitelná atmosférická porucha, proti níž nelze nic dělat.
Fischer mluvil o konkrétním mlčení ministra, odmítaných schůzkách a bezpečnostním zájmu České republiky. Foldyna odpověděl stavem pacienta a tajemnými okolnostmi. Současně přiznal, že mu vadí závazek české delegace prosazovat dlouhodobou podporu Ukrajiny. Zůna je tedy podle SPD v nesnázích proto, že nedokáže hájit její postoje proti dokumentu přijatému vládou, jejíž součástí SPD je. Strana poslala svého generála do čela resortu, přihlásila se k vládnímu mandátu a její poslanec pak ministra označil za bezmocnou oběť tlaku, protože vládní mandát neodpovídá tomu, co SPD slibovala voličům. Zůna nebyl opraven. Foldyna pouze našel jemnější výraz pro stejnou poruchu.
Stejný kontrast se opakoval u prezidenta. Foldyna se pokusil Petra Pavla zbavit politické i diplomatické zkušenosti argumentem, že vyrůstal v armádě a zůstal tím, kým byl. Vedení Vojenského výboru NATO, jednání s představiteli aliančních zemí ani přímý mandát z prezidentských voleb mu podle poslance nestačí. „To, že byl zvolen, jeho zkušenosti nehovoří o tom, že by měl zkušenosti s diplomacií a s vedením státu jako takového,“ prohlásil Foldyna. Když mu Moravec připomněl armádní diplomacii, Foldyna odpověděl, že Česká republika není armáda, ale stát. Stejnou logiku SPD nepoužila při výběru Jaromíra Zůny. U Pavla je kariéra generála důkazem nezpůsobilosti, u Zůny vstupenkou na ministerstvo obrany. Rozdíl není v zkušenostech obou mužů. Rozdíl je v tom, že jeden se Babišově vládě nepodřídil a druhého do ní přivedla SPD.
Foldyna navíc prezidenta vykreslil jako disciplinovaného vykonavatele neurčitých pokynů. „Máme na Hradě generála, který je zvyklý nějakým způsobem plnit úkoly,“ prohlásil. Na otázku, kdo má Pavlovi úkoly zadávat, nedokázal uvést člověka, stát ani instituci. Narážka svůj účel splnila i bez odpovědi. Prezident měl vypadat jako nesamostatná figura sloužící cizí vůli, aniž by Foldyna musel předložit jediný důkaz. Takto se vyrábí podezření v prostředí SPD: vysloví se dostatečně špinavý náznak, konkrétní obsah se nechá rozplynout a při požadavku na vysvětlení přijdou další neurčitá slova.
Největší myšlenkový úlet předvedl Foldyna při výkladu ústavní pravomoci prezidenta zastupovat stát navenek. „To znamená, přijde a řekne: Dobrý den, já jsem prezidentem České republiky. Ano, zastupuje ji navenek, ale věcněji zastupuje premiér,“ vyložil význam Ústavy. Podle poslance SPD tak prezident může v cizině oznámit své jméno, potřást rukama a postavit se na fotografii. Vše ostatní náleží Babišovi. Fischer už na tento výklad reagoval bez diplomatických kudrlinek. „Já nevycházím z údivu, protože poslanec a senátor by měli znát Ústavu a dělbu moci,“ uvedl. Připomněl, že zákonodárci přísahají věrnost České republice a že jejich povinností je spolupracovat s vládou, prezidentem i dalšími orgány veřejné moci, nikoli přepisovat ústavní roli hlavy státu podle okamžitých potřeb kabinetu.
Foldynova představa prezidenta končícího u slov dobrý den přesně odpovídala tomu, jak s Pavlem zachází Babišova vláda. Hrad opakovaně žádal o schůzku, posílal premiérovi dopisy a nabízel dohodu, Babiš však část korespondence ignoroval a pravidelné konzultace nejvyšších ústavních činitelů k zahraniční politice zrušil. Fischer proto nevinil prezidenta z neschopnosti vyjednávat, ale předsedu vlády z odmítání komunikace. „Kdyby Andrej Babiš byl gentleman, tak mu na ty dopisy odpoví. My už jsme se úplně vymkli z rámce slušného chování mezi slušně vychovanými lidmi a děláme si schválnosti,“ uvedl. Babiš podle něj mohl konflikt vyřešit dávno. „Stačilo odpovědět prezidentovi na žádost o schůzku. A to Andrej Babiš neudělal, takže selhal.“
Foldyna označil ignorované dopisy a odmítané schůzky za detaily. Odpovědnost znovu přenesl na Pavla, který je prý politicky nezkušený a dělá věci, jaké by jeho předchůdci nedělali. Fischer proti tomu pojmenoval skutečný směr vládního útoku. „Tady je snaha vyšachovat prezidenta a útočit na dělbu moci. Vláda má povinnost se s prezidentem o tu moc sdílet v zahraniční politice,“ zdůraznil. Foldyna se však dál držel světa, v němž prezident překáží už tím, že chce ústavní pravomoc využívat. Pavel má reprezentovat, ale jen formálně. Má být vrchním velitelem, ale nemá se vměšovat do bezpečnostní politiky. Má hledat dohodu, ale nesmí považovat za problém, že premiér neodpovídá.
Zcela opačný metr Foldyna vytáhl na Ústavní soud. Rychlé předběžné opatření chránící Pavlovu účast na summitu přirovnal k reklamnímu sloganu „Večer dáš a ráno máš“ a naznačil pochybnosti o nestrannosti soudu. Fischer připomněl, že soud reagoval rychle kvůli Babišovu odkládání rozhodnutí, jinak by ochrana prezidentových kompetencí ztratila smysl. „Co mohl jiného udělat Ústavní soud? Říct stop a vydat předběžné opatření,“ uvedl. Foldynovi vadila rychlost rozhodnutí, nikoli to, že vláda nechala spor vyhnít do posledních dnů. Když Moravec připomněl, že Ústavní soud má přibližně třikrát vyšší důvěru než poslanci, Foldyna pouze připustil, že je to možné, a utekl k počtu stížností čekajících na vyřízení.
Fischer přitom útoky na soud zasadil do mnohem závažnějšího rámce než Foldynovy reklamní narážky. „Když někdo útočí na Ústavní soud a ústavní pořádek, tak to je definice extremismu. Dostáváme se do extremistických poloh, když posloucháme výroky některých členů této vlády,“ varoval. Jmenoval Petra Macinku a Filipa Turka, kteří po rozhodnutí soudu mluvili o ústavním puči. Foldyna se místo obrany ústavního pořádku připojil k pochybnostem o soudcích, ačkoli rozhodnutí stejné instituce respektoval bez podobného divadla ve chvíli, kdy před volbami pomohlo SPD a jejím partnerům vyhnout se pravidlům pro koalice.
Nejčistší ukázku rozdílu mezi Foldynou a Fischerem však nabídly zlaté záchody. Foldyna jimi dokazoval, proč nelze důvěřovat Ukrajině a proč je problematické posílat jí peníze. Když dostal otázku, zda si stejně pečlivě všímá luxusu a korupce v Moskvě, odpověděl bez zaváhání: „Co mě zajímá Kreml? Jestli si kupuje Putin zlatý ha.z.y (toalety, pozn. red.), je věcí Rusů.“ Ukrajinský zlatý záchod je podle něj bezpečnostním a politickým problémem České republiky, Putinův zlatý záchod soukromou věcí ruského lidu. Korupce v napadené zemi diskredituje pomoc, korupce v agresorské mocnosti nemá s českými zájmy nic společného. Foldyna tak jedinou větou předvedl, že jeho pohoršení neurčuje závažnost korupce, ale státní vlajka nad budovou, v níž se záchod nachází.
Fischer mu nevysvětloval, že korupce na Ukrajině neexistuje. Naopak ji jasně pojmenoval. „To je korupce,“ reagoval. Foldyna na okamžik souhlasil a dodal, že je dobře, když se o ní ví a bojuje se s ní. Fischer doplnil podstatnou věc: „Že se to nezatajuje.“ V několika větách se ukázal celý rozdíl. Fischer nepředstíral čistotu Ukrajiny, ale rozlišoval mezi korupcí, kterou instituce odhalují a trestají, a systémem, v němž je rozkrádání součástí fungování režimu. Foldyna ukrajinskou korupci použil jako klacek proti napadené zemi, ale o Kremlu odmítl vůbec mluvit. Putinovy zlaté záchody ho nezajímají, přestože režim kolem nich financuje válku, zbrojení, sabotáže, kybernetické útoky a operace namířené proti evropským státům.
Dvojí metr pokračoval u ruského vyhrožování jadernými zbraněmi. Foldyna se zdráhal označit takovou politiku za nepřijatelnou. Nejprve ji nazval nepříjemnou, poté velmi nepříjemnou, po Moravcově naléhání jednou připustil výraz nepřijatelná a ihned se vrátil zpět. „Je to nepříjemné. Já se jenom bojím, aby Rusko konflikt neprohrálo, protože kdyby ho prohrálo, tak se bojím jaderné apokalypsy,“ vysvětlil. Poslanec české vládní strany se tedy nebojí především toho, že jaderná mocnost napadla sousední zemi a vyhrožuje Evropě. Bojí se, aby agresor neprohrál, protože by mohl svou porážku potrestat atomovým útokem. Foldyna převzal princip kremelského vydírání i s návodem k poslušnosti: Rusku se nesmí klást příliš silný odpor, protože vlastní hrozbu může splnit.
Fischer odmítl Foldynovo vysvětlení, že válku způsobilo selhání diplomatických jednání. Rusko mělo k dispozici Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě i Radu bezpečnosti OSN, pokud chtělo své výhrady řešit mírově. Místo toho instituce blokovalo a konflikt stupňovalo podle vlastní imperiální agendy. „Rusko chce být impérium, nebo nebude. Chce být impérium na úkor Ukrajiny a dalších území včetně Evropy, a to už se týká nás. Proto je Rusko dnes existenciální hrozbou,“ řekl Fischer. Připomněl ruské investice do jaderných zbraní, sabotáží, atentátů, kybernetických útoků, operací pod falešnou vlajkou a rozkladu evropských společností.
Foldyna na tuto věcnou odpověď vytáhl údajné chemické laboratoře na Ukrajině, rozšiřování NATO, Gorbačova, Napoleona, Hitlera a boj o zdroje. „Všichni dobře víme, že to není jenom válka Ukrajiny a Ruska, že to je válka zemí západního světa s Ruskem. Tak jako bojoval Napoleon, Hitler a všichni ostatní o zdroje,“ prohlásil. Rusko podle této konstrukce nenapadlo souseda kvůli vlastnímu imperiálnímu rozhodnutí. Bylo obklopeno, provokováno, ohrožováno laboratořemi a vtaženo do historického boje se Západem. Foldyna tvrdil, že invazi neobhajuje, ale současně skládal jeden obhajovací argument za druhým.
Fischer vrátil spor k faktům. Členské státy nevstupují do NATO na příkaz aliance, ale z vlastní vůle, zpravidla kvůli strachu z Ruska. Putinovým výsledkem není oslabení NATO, ale vstup dříve neutrálního Finska a Švédska. Foldyna naproti tomu dál hledal důvody, proč chápat obavy Moskvy, a nedokázal stejně přesvědčivě mluvit o obavách Ukrajinců, Poláků, pobaltských zemí ani lidí v České republice. Pro ukrajinské politiky měl zlaté záchody. Pro Putina omluvu, že jeho případný luxus je věcí Rusů. Pro českého prezidenta pochybnosti o zkušenostech. Pro ministra SPD stabilizovaný stav. Pro ruskou jadernou hrozbu slovo nepříjemná.
