Výrok ruského ministra zahraničních věcí Sergeje Lavrova o „zdravých silách v Evropě“, které se podle něj probudily v Maďarsku, na Slovensku, v České republice, v Německu i ve Francii, by neměl zapadnout v běžném zpravodajském šumu. Nejde o náhodnou poznámku ani o rutinní propagandistickou frázi. Jde o signál. A v českém kontextu o signál mimořádně znepokojivý.
Ve stejný čas, kdy Kreml veřejně oceňuje politický vývoj ve střední Evropě, český premiér znovu vyhlíží možnost návratu k fotografiím s Donaldem Trumpem a kapitálový trh reaguje na kroky vlády dramatickým výprodejem akcií ČEZ. Druhý den v řadě padají ceny akcií největší energetické společnosti v zemi, během jediného dne se z jejich hodnoty vytrácejí desítky miliard korun a tržní cena klesá na nejnižší úroveň za poslední půlrok.
Tyto události spolu nesouvisí náhodou. Spojuje je jedno jméno a jeden způsob výkonu moci.
Slova, která ničí hodnotu
Propad akcií ČEZ není výsledkem vnější krize ani nepředvídatelné globální turbulence. Je přímou reakcí na výroky a kroky představitelů vlády. Trh reaguje na politiku. A reaguje tvrdě. Oznámení, že stát zahájí přípravné kroky k převzetí ČEZ, v němž již dnes drží téměř sedmdesátiprocentní podíl, fungovalo jako spouštěč masivního výprodeje.
Takzvaně cenotvorné výroky členů vlády se proměnily v destruktivní nástroj. Investoři nehodnotí jen samotný záměr, ale především způsob, jakým je komunikován: chaoticky, bez jasného rámce, bez právní a ekonomické jistoty. Výsledkem je ztráta důvěry. A důvěra je v kapitálových trzích všechno.
Otázka, která se nevyhnutelně nabízí, zní: komu tento vývoj prospívá?
Stát jako nástroj, ne jako správce
Myšlenka, že současná vláda jedná výhradně v zájmu této země, se rozpadá při bližším pohledu na minulost hlavního aktéra. Historie podnikání Andreje Babiše je provázena řadou kauz, které se táhnou od devadesátých let. Od operací s dluhopisy přes privatizační epizody až po sofistikované daňové optimalizace.
Příběh korunových dluhopisů je veřejně známý. Využití legislativních mezer, díky nimž inkasoval stovky milionů korun na úrocích, aniž by na ně dopadla standardní daňová povinnost, není domněnkou, ale faktem. Stejně jako fakt, že stát, který dnes hovoří o zestátnění strategické firmy, tehdy nedokázal nebo nechtěl nastavit pravidla tak, aby podobným praktikám zabránil.
V tomto světle přestává být propad hodnoty ČEZ jen tržní epizodou. Začíná připomínat scénář, v němž politická moc vytváří prostředí výhodné pro vybrané hráče – pro ty, kteří mají dostatek informací, kapitálu a blízkosti k centru rozhodování.
Lavrovova radost jako varování
Pokud se ruský ministr zahraničí veřejně raduje z politického vývoje v České republice, nejde o kompliment. Jde o varování. Kreml nikdy netleská silám, které by ohrožovaly jeho zájmy. Naopak. Podpora „zdravých sil“ je jazykem, jímž ruská diplomacie tradičně označuje politiky ochotné relativizovat západní orientaci, oslabovat evropskou jednotu a zpochybňovat podporu Ukrajiny.
Vztahy Andreje Babiše s Viktorem Orbánem a Robertem Ficem nejsou tajemstvím. Stejně tak není tajemstvím, jak se jeho politické okolí stavělo k debatám o pomoci Ukrajině. Slova o příslušnosti k Západu v tomto kontextu znějí dutě, pokud nejsou podložena činy.
Lavrovova spokojenost není náhodná. Je důsledkem.
Když propaganda mluví jasněji než obhájci
Ironií celé situace je, že to není domácí opozice ani kritická média, kdo dnes nejpřesvědčivěji vysvětluje, proč je Andrej Babiš problémem. Dělá to ruská diplomacie. Tím, koho chválí. Tím, koho považuje za „zdravou sílu“. Tím, koho zahrnuje do narativu o oslabení Západu.
Tvrzení, že „antibabiš“ není program, je pravdivé. Programem však musí být obrana institucí, právního státu a geopolitické orientace země. A právě zde se ukazuje, proč je Andrej Babiš pro Českou republiku rizikem. Ne kvůli jedné kauze. Ne kvůli jednomu výroku. Ale kvůli souhrnu činů, vztahů a signálů, které vysílá.
Cena, kterou zaplatí jiní
Vlády pod vedením Andreje Babiše vždy slibovaly, že „bude líp“. Při bližším pohledu se však ukazuje, že lépe bylo především těm, kteří stáli blízko moci. Dluhy, nejistota a ztráty nesli jiní. Obyvatelé této země. Daňoví poplatníci. Investoři, jejichž úspory se rozpouštějí v důsledku politických experimentů.
Pokud se dnes radují v Moskvě a trhy panikaří v Praze, nejde o shodu okolností. Jde o obraz vlády, která nedokáže nebo nechce chápat, že stát není nástroj osobního politického příběhu.
Závěrečná konstanta
Andrej Babiš není jen politickým protivníkem. Představuje model moci, který spojuje ekonomické zájmy, populistickou rétoriku a geopolitickou nejednoznačnost. Model, který oslabuje důvěru doma a vyvolává potlesk tam, odkud by měl znít spíš nesouhlas.
Pokud se dnes raduje Sergej Lavrov, pak je to možná nejpřesvědčivější důkaz, že s Českou republikou není něco v pořádku. A že problém má jméno.
