Ministerstvo životního prostředí omezuje dotační programy určené na péči o nejcennější části české krajiny, zatímco současně vypsalo veřejnou zakázku na stavební práce ve své budově s finančním limitem tří milionů korun. Na ostrý kontrast mezi nedostatkem peněz pro přírodní památky a výdaji na úřední objekt upozornil stínový ministr životního prostředí Jan Bureš, podle něhož resort zastavil dotační program obnovy přirozených funkcí krajiny a výrazně seškrtal také program určený pro péči o majetek státu.
Nedostatek prostředků může podle jeho vyjádření citelně zasáhnout přírodní památku Na Plachtě v Hradci Králové, mokřady Dubno nebo chráněné lokality na Pálavě, jejichž zachování závisí na pravidelném sečení, obnově tůní, odstraňování náletových dřevin a pastvě. Ministerstvo však odmítá tvrzení, že by celé tři miliony korun měly být utraceny za renovaci kanceláří. Podle stanoviska resortu jde o maximální limit rámcové smlouvy zahrnující široký soubor oprav v celé budově, zatímco konkrétní úpravy dvou kanceláří v pátém patře, včetně kanceláře ministra, mají podle předběžného odhadu stát přibližně 350 tisíc korun.
Burešova kritika míří především na pořadí priorit současného vedení ministerstva. Peníze z omezených dotačních titulů nesloužily k financování propagačních akcí ani k výrobě líbivých ministerských kampaní, ale k praktickým zásahům, bez nichž cenné přírodní lokality rychle ztrácejí svůj charakter. Otevřené louky bez pravidelného sečení zarůstají křovinami, neudržované tůně se zanášejí, mokřady vysychají a území závislá na pastvě se mění natolik, že z nich začnou mizet vzácné druhy rostlin a živočichů. Ochrana přírody v takových místech neznamená pouze vyhlásit území za chráněné, umístit na jeho okraj tabuli a čekat, že se o sebe postará samo. Řada lokalit vznikla díky dlouhodobému působení člověka a bez cílené péče se promění v prostředí, které už chráněným druhům neposkytne potřebné podmínky. Odložení zásahů o několik let proto nelze srovnávat s odloženým malováním kanceláře nebo výměnou dveří. Zanedbanou louku, zaniklou tůň ani populaci vzácného druhu není možné obnovit pouhým pozdějším doplacením dotace.
Podle Bureše hrozí přírodní památce Na Plachtě bez obnovení financování vážné poškození už do tří let. Podobná rizika se mají týkat mokřadů Dubno a lokalit na Pálavě, kde je zachování rozmanité krajiny spojeno s pravidelnou pastvou a dalšími zásahy. Ministerstvo své škrty zdůvodňuje nutností šetřit, finanční a organizační odpovědnost za ochranu území však tímto rozhodnutím nezmizí. Přesune se na kraje, města, obce, spolky a dobrovolníky, kteří mají hledat peníze ve vlastních rozpočtech, žádat o podporu z jiných zdrojů nebo potřebnou práci zajistit vlastními silami. Samosprávy přitom musí financovat školy, dopravu, sociální služby, opravy komunikací a další zákonné povinnosti. Dobrovolnické organizace mohou pomoci s jednotlivými zásahy, nemohou však trvale nahrazovat předvídatelný systém financování, odborné plánování a technické vybavení. Stát tak podle kritiky sice vykáže úsporu ve své rozpočtové kapitole, účet za ni ale předá institucím a lidem, kteří o omezení peněz nerozhodovali. „Je naprosto nepřijatelné, aby stát rezignoval na ochranu svého vlastního přírodního bohatství kvůli úsporám v řádech stovek tisíc korun, a současně vyhazoval miliony za to, aby měli úředníci a ministr hezčí nábytek. To není úsporná politika, to je arogance moci v přímém přenosu. Namísto koncepční práce a zavádění moderních nástrojů, jako je například využití umělé inteligence při monitoringu stavu krajiny, sledujeme jen tupé rozkopávání toho, co tu léta dobře fungovalo,“ uvedl stínový ministr životního prostředí Jan Bureš. Jeho prohlášení staví do přímého protikladu škrty v ochraně krajiny a tří milionovou zakázku na stavební práce v objektu ministerstva. Takto formulované srovnání však resort 1. června 2026 odmítl s tím, že zveřejněná částka nepředstavuje cenu za nábytek ani rekonstrukci kanceláře ministra, nýbrž horní finanční limit rámcové smlouvy pro celý objekt.
Ministerstvo ve své reakci uvedlo, že cílem zakázky je vysoutěžit jednotkové ceny různých stavebních prací, které mohou být v budově potřeba v následujícím období. Výběrové řízení bylo podle resortu zveřejněno prostřednictvím Národního elektronického nástroje jako otevřená zakázka, do níž se může přihlásit co nejvyšší počet uchazečů. Soupis prací ministerstvo označuje za „spotřební koš“, který obsahuje možné úkony pro případ, že se v objektu objeví potřeba konkrétní opravy. Rámcová smlouva tedy podle tohoto vysvětlení neznamená, že ministerstvo automaticky utratí celé tři miliony korun, ani že by celá suma byla připravena na renovaci kanceláří. Jednotlivé práce mají být objednávány až podle aktuální potřeby a oceňovány na základě vysoutěžených jednotkových cen.
Součástí zakázky je podle ministerstva už známý požadavek na dovybavení dvou kanceláří v pátém patře, mezi nimi také kanceláře ministra životního prostředí. Resort uvádí, že se má jednat o dodávku koberců, vnitřních dřevěných dveří, výměnu osvětlení a vymalování dvou místností. Odhadované náklady dosahují přibližně 350 tisíc korun, nikoli tří milionů. Zbývající část rámce je určena pro možné práce v dalších částech budovy. Ministerstvo mezi nimi vyjmenovalo rekonstrukci dešťového svodu hlavní střechy, opravy prostor a kanceláří, opravu žlabů a stropní konstrukce v garážích, úpravu prostor pro řidiče včetně toalety a sprchy, opravu kanalizační přípojky a další drobné stavební zásahy. Tří milionový limit se tak podle MŽP vztahuje k celému objektu a k souboru různých oprav, nikoli pouze ke komfortu ministra a jeho nejbližších spolupracovníků.
Vysvětlení ministerstva koriguje nejostřejší část Burešova tvrzení, podle níž resort investuje tři miliony korun do rekonstrukce úřednických kanceláří. Z předložených údajů vyplývá, že konkrétní úpravy dvou kanceláří mají dosáhnout přibližně 350 tisíc korun a zbytek částky představuje pouze maximální rámec pro další práce. Ani toto upřesnění však neuzavírá spor o priority ministerstva. Stále zůstává otázka, proč stát omezuje prostředky na pravidelnou péči o chráněná území, jestliže současně považuje za potřebné investovat stovky tisíc korun do koberců, dveří, osvětlení a malování kanceláří. Opravy kanalizace, střechy nebo nevyhovujících sociálních zařízení mohou být nezbytné pro bezpečný provoz budovy a nelze je automaticky vydávat za rozmařilost. Úprava kanceláře ministra však v situaci, kdy ochránci přírody varují před zánikem cenných lokalit kvůli částkám v řádech stovek tisíc korun, zůstává politicky obtížně obhajitelným symbolem. Rozpor se tedy po reakci ministerstva zmenšil z původních tří milionů na přibližně 350 tisíc korun určených pro dvě kanceláře, nezmizel však úplně. Částka, kterou resort plánuje vydat na koberce, dveře, osvětlení a malování, může v měřítku státního rozpočtu působit zanedbatelně. Podobně zanedbatelně však mohou v ministerských tabulkách vypadat také prostředky potřebné na sečení, obnovu tůní nebo pastvu v jedné chráněné lokalitě. Rozdíl spočívá v následcích. Odložená výměna koberce nezpůsobí zánik populace vzácného živočicha a starší dveře nepromění mokřad v zarostlou plochu. Jestliže vláda prosazuje úspory, měla by být schopna vysvětlit, proč se mají jejich nejtvrdší dopady projevit u práce, jejíž přerušení může způsobit nevratné škody.
Bureš kritizuje také absenci koncepční náhrady za rušené a omezované programy. Využití umělé inteligence, dálkového průzkumu, automatického vyhodnocování snímků nebo dalších moderních technologií může podle něj pomoci sledovat stav krajiny a přesněji určit, kde je zásah nejpotřebnější. Sebelepší monitoring však nenahradí člověka, který louku poseče, vyčistí tůň, opraví hrazení nebo zajistí pastvu. Technologická modernizace má přinášet účelnější využití peněz, nikoli sloužit jako náhražka za financování fyzické péče o území. Resort zatím podle Burešovy kritiky nepředložil model, jenž by ukázal, kdo potřebné práce po omezení dotačních titulů zaplatí a zajistí. Celou situaci zostřuje slovník některých představitelů vládního tábora vůči ekologickým organizacím a lidem, kteří se na ochraně přírody podílejí. Bureš upozornil na výroky o tom, že „poteče zelená krev“, a na označování ochránců přírody za „parazity“, u nichž je údajně nutná „deratizace“. Taková slova nepředstavují kritiku špatně nastavené dotace ani oprávněnou diskusi o hospodaření neziskových organizací. Vykreslují celou skupinu občanů jako škodlivý element, přestože mezi nimi působí odborníci, vlastníci pozemků, místní spolky i dobrovolníci, bez jejichž práce by stát péči o stovky lokalit vlastními kapacitami nezajistil. Vláda může kontrolovat účelnost dotací, zpřísnit pravidla nebo vyžadovat lepší vykazování výsledků. Označovat lidi pracující v terénu za parazity a mluvit o jejich deratizaci však ukazuje pohrdání, které žádnou věcnou reformu nenahradí. „Slovník, který vládní představitelé vůči občanům a dobrovolníkům používají, je za hranou všeho myslitelného. My naopak prosazujeme systémová a efektivní řešení – aktuálně například dokončujeme návrh novely zákona o ochraně přírody a krajiny, která přinese skutečně funkční a efektivní model řízení, nikoliv tento chaos,“ dodal Bureš. Kritika tak nemíří pouze proti jedné veřejné zakázce nebo jednomu zrušenému programu, ale proti způsobu, jakým vedení resortu zachází s celou oblastí ochrany krajiny. Na jedné straně omezuje peníze pro práci v terénu, na druhé straně nedává dotčeným organizacím jistotu, jak bude péče pokračovat, a část vládních představitelů proti nim používá slovník, který z nich dělá nepřítele státu.
Na ministra životního prostředí Igora Červeného byla kvůli škrtům a zakázce na opravy budovy podána písemná interpelace. Ministr má vysvětlit, z jakých podkladů resort při zastavení a omezení dotačních titulů vycházel, jaké dopady očekává u jednotlivých přírodních památek a zda připravil náhradní systém financování. Součástí odpovědi by mělo být také přesné rozdělení plánovaných výdajů v budově MŽP, skutečný rozsah úprav ministerských kanceláří a důvody, proč nebylo možné část těchto prací odložit. Reakce ministerstva už objasnila, že tři miliony korun nejsou cenou rekonstrukce kanceláře ministra, ale maximálním rámcem pro soubor oprav v celém objektu. Neodpověděla však na zásadní otázku, co bude s lokalitami, kterým nyní chybějí peníze na základní údržbu.
