Miliardy určené na modernizaci českých rafinerií, jejich bezpečnost a přechod k nízkoemisní výrobě mohou skončit ve státním rozpočtu. Orlen Unipetrol se ostře vymezil proti mimořádné sektorové dani, která má v Česku dopadnout právě na tuto rafinérskou a petrochemickou skupinu. Firma tvrdí, že opatření omezí její schopnost investovat v době, kdy musí modernizovat výrobu a plnit přísnější evropské emisní požadavky. Současně zpochybňuje způsob zavedení daně a upozorňuje na možné porušení principu právní jistoty a zákazu retroaktivity. Do sporu vstupuje i energetická bezpečnost: Unipetrol patří do kritické infrastruktury státu a případné omezení investic spojuje s dlouhodobou stabilitou dodávek pohonných hmot v Česku.
Největší česká rafinérská a petrochemická skupina staví svou kritiku na dvou hlavních argumentech. O svém stanovisku k mimořádnému zdanění informovala média v úterý v tiskové zprávě. První výhrada se týká peněz. Od úplného převzetí skupinou Orlen v roce 2018 investuje podle vlastních údajů v Česku v průměru deset miliard korun ročně do modernizace výrobních technologií, bezpečnosti provozu, ekologizace a energetické účinnosti. Druhý spor míří k samotnému nastavení mimořádného zdanění. Firma namítá, že nová povinnost přichází v závěru roku, přestože zasáhne hospodářské výsledky letošního roku a rozhodnutí, která podnik přijímal ještě před jejím zavedením.
Generální ředitel a předseda představenstva Orlen Unipetrolu Mariusz Wnuk považuje načasování za jeden z hlavních právních problémů. „Podle naší analýzy návrh v současné podobě vyvolává vážné pochybnosti o svém souladu s ústavním pořádkem České republiky. Daň je totiž navrhována až v závěru roku, jehož ekonomické výsledky mají zpětně sloužit jako základ pro její výpočet. Zásadním způsobem tak mění ekonomické a daňové podmínky v době, kdy již byla přijata investiční, obchodní a provozní rozhodnutí,“ uvedl Wnuk.
Unipetrol mluví o zásahu do právní jistoty
Právní výhrady společnosti nekončí u načasování. Orlen Unipetrol upozorňuje také na skutečnost, že mimořádné zdanění v České republice zasáhne jedinou společnost. Právě kombinaci zpětného dopadu na letošní hospodaření a úzkého okruhu adresátů označuje vedení firmy za problematickou.
Wnuk v této souvislosti varuje i před širším precedentem pro další podniky. „Takový postup může být v rozporu s principem právní jistoty a zákazem retroaktivity, které patří mezi základní principy demokratického právního státu. Navíc nesystémově postihuje pouze jednu společnost. Vytváří tím precedent, který může v budoucnu dopadnout i na další podniky, které se dostanou do podobné situace,“ uvedl.
Spor se tím přesouvá z čistě ekonomické roviny také k otázce předvídatelnosti daňového prostředí. Unipetrol argumentuje tím, že velké průmyslové podniky plánují investice, odstávky, modernizace i obchodní rozhodnutí s dlouhým předstihem. Dodatečná změna podmínek podle společnosti zasahuje do plánů, které už firma nastavila a začala financovat.
Deset miliard ročně míří do českých provozů
Orlen Unipetrol spojuje dopady mimořádné daně především se svým investičním programem. Od roku 2018, kdy polská skupina Orlen získala stoprocentní podíl, směřuje podle firmy do českých provozů v průměru deset miliard korun ročně. Peníze jdou do modernizace technologií, bezpečnosti, ekologických opatření a snižování energetické náročnosti.
Investiční potřeby navíc rostou s transformací rafinérského a petrochemického průmyslu. Evropské emisní požadavky nutí podniky investovat do technologií s nižšími emisemi a měnit části výroby, které dlouhá desetiletí stály na tradičních postupech. Unipetrol proto mimořádnou daň nevnímá pouze jako zásah do hospodářského výsledku jednoho či dvou let, ale jako omezení prostředků potřebných k přestavbě svých závodů.
Firma zároveň připomíná složitou situaci evropského chemického průmyslu. Ten se v posledních letech potýká s geopolitickými otřesy a makroekonomickými problémy, které tlačí na jeho konkurenceschopnost. České rafinerie a petrochemické provozy stojí před stejnými problémy jako jejich konkurenti v dalších evropských zemích a současně musí financovat nákladnou technologickou transformaci.
Hrubá marže není zisk, upozorňuje vedení firmy
Jedním z klíčových argumentů Unipetrolu je rozdíl mezi hrubou rafinérskou marží a skutečným ziskem. Vyšší marže podle firmy automaticky neznamená, že stejná částka zůstane podniku k dispozici. Rafinérie z ní financují energie, emisní povolenky, zaměstnance, údržbu zařízení, logistiku, odpisy a další provozní výdaje. Zbývající prostředky potřebují také na miliardové investice.
Rafinérský průmysl navíc výrazně ovlivňují hospodářské cykly. Výnosnější období střídají roky s podstatně horšími výsledky. Unipetrol připomíná, že v předchozích dvou letech čelil opakovaným miliardovým ztrátám. Současnou ekonomickou situaci proto nechce oddělovat od výsledků předchozích let.
„Hrubá rafinérská marže není čistý zisk. Musíme z ní financovat energie, emisní povolenky, zaměstnance, údržbu, logistiku, odpisy i miliardové investice. Rafinérský byznys funguje v cyklech lepších a horších období. V posledních dvou letech jsme si prošli mimořádně náročným obdobím opakovaných miliardových ztrát,“ uvedl Wnuk.
Každá odvedená miliarda může chybět při modernizaci, tvrdí Wnuk
Právě investice představují hlavní ekonomickou část argumentace společnosti. České rafinerie potřebují vedle běžné údržby financovat modernizaci výrobních zařízení, provozní bezpečnost a projekty spojené s dekarbonizací. Část těchto výdajů souvisí s evropskými emisními pravidly, část s udržením konkurenceschopnosti výroby.
Wnuk proto spojuje peníze odvedené na mimořádné dani přímo s investičními možnostmi podniku. „Každá miliarda odvedená na mimořádné dani bude chybět při financování modernizace rafinerií, provozní bezpečnosti a dekarbonizačních projektů. Tyto investice jsou přitom nezbytné pro splnění přísných emisních požadavků Evropské unie a pro zachování naší konkurenceschopnosti,“ řekl.
Z pohledu společnosti nejde pouze o ekologické projekty. Modernizace rafinerií souvisí také s jejich technickým stavem, spolehlivostí a schopností dlouhodobě udržovat výrobu. Orlen Unipetrol proto dopady mimořádného zdanění spojuje nejen s vlastní konkurenceschopností, ale také s postavením rafinerií v české energetice.
Do hry vstupuje kritická infrastruktura a dodávky paliv
Unipetrol patří mezi podniky kritické infrastruktury a jeho provozy mají významné postavení v zásobování českého trhu pohonnými hmotami. Firma právě tím zdůvodňuje, proč podle ní nelze investice do rafinerií posuzovat pouze jako interní podnikatelské rozhodnutí soukromé společnosti. Modernizaci a provozní bezpečnost spojuje také se schopností dlouhodobě udržet stabilní výrobu a dodávky.
Wnuk argumentuje, že investice do rafinerií mají širší význam pro českou ekonomiku. „Jedině tak budeme schopni prostřednictvím stabilních dodávek pohonných hmot i nadále podporovat českou ekonomiku a podílet se na zajištění energetické bezpečnosti České republiky,“ uvedl.
Firma svou kritiku zasazuje také do současné geopolitické situace. Evropská energetika v posledních letech prošla výraznými změnami a české rafinerie se musely přizpůsobovat novým podmínkám dodávek i cen energií. Orlen Unipetrol proto tvrdí, že oslabování investiční kapacity podniku patřícího do kritické infrastruktury představuje v takovém prostředí dlouhodobé riziko.
Od roku 2018 neodešla mateřské skupině žádná dividenda
Výraznou část argumentace věnuje Unipetrol také otázce, kde končí peníze vytvořené českými provozy. Podle společnosti od roku 2018, kdy Orlen získal stoprocentní vlastnictví české skupiny, nevyplatil Orlen Unipetrol mateřské společnosti žádnou dividendu. Peníze podle vedení zůstaly v české ekonomice a firma je použila na modernizaci, rozvoj a transformaci rafinerií.
Investice podle společnosti nekončí pouze uvnitř jejích závodů. Zakázky získávají dodavatelé a jejich subdodavatelé a výdaje se promítají také do zaměstnanosti v regionech, kde skupina působí. Firma tím odmítá představu, že mimořádné zdanění pouze omezí prostředky, které by jinak odtekly jejímu zahraničnímu vlastníkovi.
„Od získání stoprocentního podílu ve skupině ORLEN Unipetrol v roce 2018 neobdržela mateřská skupina ORLEN žádnou dividendu. Veškeré vytvořené prostředky byly využity na modernizaci, rozvoj a transformaci českých rafinerií. Tyto investice dále podporují českou ekonomiku. Dostávají je naši dodavatelé a jejich subdodavatelé, tvoříme pracovní místa a prosperitu nejen v místech, kde působíme,“ uvedl Wnuk.
Firma staví proti krátkodobému příjmu státu dlouhodobé investice
Střet kolem mimořádné daně se tím netýká jen aktuálního hospodářského výsledku Orlen Unipetrolu. Společnost jej staví jako spor mezi okamžitým příjmem veřejných financí a dlouhodobou schopností investovat do českých rafinerií, které čeká technologická a emisní transformace.
Do stejné rovnice vstupuje bezpečnost provozů, budoucí konkurenceschopnost evropské rafinérské a petrochemické výroby i postavení českých závodů v kritické infrastruktuře. Unipetrol zároveň otevírá právní otázku zpětného zásahu do již rozběhnutého hospodářského roku a zdanění, které má v tuzemsku dopadnout na jedinou společnost.
Wnuk proto považuje oslabení investiční kapacity firmy za nepřiměřenou cenu za krátkodobý přínos pro veřejné finance. „Dlouhodobě oslabit v době geopolitické nejistoty investiční schopnost firmy, která je součástí kritické infrastruktury státu, kvůli krátkodobému fiskálnímu přínosu nepovažujeme za správné řešení,“ doplnil.
