Boris Šťastný objevil ve Sněmovně jeden z velkých nešvarů české politiky. Kumulaci funkcí. Motoristický ministr sportu a prevence si jako názornou pomůcku vybral předsedu lidovců Jana Grolicha, který zůstává jihomoravským hejtmanem a současně kandiduje do Senátu. Tři židle jsou podle Šťastného moc, hejtmanství není práce na půl úvazku, předsednictví strany se nedá odbýt mezi snídaní a večeří a placená kumulace má skončit. Zásada je to srozumitelná, čistá a téměř slavnostní, jenže vedle Motoristů sedí ve vládní koalici ANO, jehož poslanci patří v kumulaci vysokých regionálních a komunálních funkcí k přeborníkům.
Kamal Farhan spojil Sněmovnu s vedením Plzeňského kraje, Ladislav Okleštěk s vedením Olomouckého kraje, Jiří Bouška přidal k poslaneckému mandátu primátorské křeslo a krajské zastupitelstvo, Vladimír Kolek náměstkovské křeslo v Karviné a kraj a František Bureš vedení Kladna a středočeské zastupitelstvo. Šťastného boj proti politickému nábytkářství má proto jedinou drobnou konstrukční vadu. Když jsou tři židle pod Grolichem, ministr okamžitě pozná kariérismus. Když na podobném mobiliáři sedí koaliční ANO, počítadlo zobrazí error.
Šťastný se ke Grolichovi dostal krátce po začátku vystoupení a lidoveckému předsedovi přidělil skoro roli dálkového organizátora celé schůze o nedůvěře vládě. „Pan hejtman Jan Grolich napověděl současné opozici, aby svolali tuto schůzi. On byl iniciátorem toho, proč tady dnes jsme, přestože není poslancem,“ prohlásil ministr. Grolich tím získal pozoruhodnou politickou schopnost: není ve Sněmovně, přesto podle Šťastného dokáže rozhýbat poslance natolik, že svolají mimořádnou schůzi. Ministr však u této téměř telepatické organizační schopnosti dlouho nezůstal a vytáhl hlavní obvinění. „Přitom tento politik KDU-ČSL chce sedět na třech židlích. Pan hejtman Jan Grolich chce totiž letos zvládnout všechno najednou. Stal se předsedou lidovců, hejtmanské funkce se ale vzdát nechtěl, a ještě tedy kandiduje do Senátu,“ pokračoval. Tady má Šťastný věcný bod. Předseda strany, hejtman a případný senátor jsou tři náročné politické role a otázka, zda je lze současně dělat pořádně, není vůbec nesmyslná. Jenže ministrovi nestačilo zeptat se na čas, odpovědnost nebo případný střet priorit. Rovnou se pustil do Grolichovy hlavy a zjistil, proč to všechno dělá.
„Hejtman není funkce na poloviční úvazek a předseda strany není práce na pár hodin týdně. Kumulace funkcí není důkaz schopností. Je to důkaz, že na prvním místě je kariéra a ne zájmy České republiky nebo Jižní Moravy,“ oznámil Šťastný a z obyčejného počítání funkcí udělal psychologickou diagnostiku. Tři židle tedy nejsou pouze tři židle. Jsou oknem do lidské duše. Jedna funkce znamená službu veřejnosti, dvě možná ještě snahu a tři podle ministra odhalují kariéru na prvním místě. Metoda je odzbrojující jednoduchostí a bylo by skoro škoda používat ji pouze u Grolicha. Farhan jako poslanec a hejtman by mohl dostat vlastní rozbor. Okleštěk rovněž. Bouška s poslaneckým mandátem, primátorským křeslem a krajem by podle stejné matematické psychologie zasloužil rovnou celou případovou studii. Kolek a Bureš by mohli stát v další kapitole. Jenže ministerský rentgen se po opuštění jižní Moravy záhadně vypnul. Funkce zůstaly, psychologický přístroj přestal pípat.
Nejkrásnější věta přišla bezprostředně poté. „I proto za Motoristy říkám, že kumulace funkcí by měla skončit a především placená kumulace funkcí,“ prohlásil Šťastný. Motoristé tím téměř vyhlásili politickou očistu. Konec sbírání mandátů, konec několika výplat, konec politiků přebíhajících mezi třemi kancelářemi s kalendářem plným schůzí. Jenže obecná zásada má nepříjemnou vlastnost: neposlouchá stranickou disciplínu. Jakmile Šťastný řekl, že placená kumulace má skončit, věta se bez dovolení rozběhla ze sněmovního sálu přímo k partnerům z ANO. Právě tam je mnoho příležitostí začít. Farhan hájil spojení poslance s hejtmanstvím tím, že je pro Plzeňský kraj přínosem a všechno závisí na organizaci práce. Bureš počítal s tím, že kvůli veřejným funkcím odsunuje osobní život. Taková vysvětlení lze přijmout či odmítnout, ale mají jednu výhodu: připomínají, že ze samotného počtu funkcí nelze automaticky vyčíst pořadí lidských hodnot. Šťastný u Grolicha takovou zdrženlivost nepotřeboval. Tři židle, kariérista, hotovo. U koaličních kolegů by ovšem stejná kalkulačka mohla vyhodit výsledek, který se na společné vládní fotografii příliš nehodí.
ANO má židle, Grolich dostal školení
Grolich přitom současné Lize užitečných Babišových evidentně poskytuje dostatek materiálu. Stal se předsedou KDU-ČSL, zůstal hejtmanem, kandiduje do Senátu a před volbami se rozhodl být vidět způsobem, který se od klasického vládního marketingu liší skoro laboratorně. S Pavlem Helanem natočil záměrně přepálený Nejhorší volební song ever, pobíhal v kšiltovce, poslouchal zpívané rýpance do vlastní osoby a nakonec skončil ve Vltavě. Pointa byla v tom, že kandidát ze sebe udělal karikaturu sám dřív, než se o to stačili postarat protivníci. Vedle Aleny Schillerové v hranolce, s růžovou kalkulačkou nebo dalšími rekvizitami šlo o úplně jiný druh politického bizáru. Schillerová musí kostým přinést, Grolichovi stačí nechat se shodit do řeky. Jejich videoválka tím získala jednoduché rozdělení disciplín a Grolich se zároveň stal výraznějším opozičním terčem. Šťastný mu nyní ke kšiltovce, písničce a Vltavě přidal tři židle a téměř osobní posudek.
Ministr u funkcí ostatně nezůstal. Sotva Grolichovi vysvětlil, že kariéra je podle něj před Jižní Moravou, otevřel jihomoravské zdravotnictví. „Transformace má během tří let stát až 100 milionů korun. Byla prosazena navzdory otevřenému odporu zaměstnanců a zdravotnických odborů, kteří se samozřejmě báli horších podmínek,“ prohlásil Šťastný v souvislosti se společností Jihomoravská zdravotní. Přidal problémy nemocnic ve Znojmě a Kyjově, odchod primáře interny a urgentního příjmu, další výpovědi lékařů, odvolání ředitele i spor zaměstnanců s vedením kyjovské nemocnice. Grolich tak během několika minut přestal být pouze mužem tří židlí a proměnil se v nosič celého jihomoravského katalogu problémů. Šťastný měl jednoduchý dramaturgický oblouk: nejprve vysvětlit, že hejtman dělá příliš mnoho věcí, a následně mu vyjmenovat věci, které podle ministra nedělá dost dobře. Politická logika tím získala pěkný uzavřený kruh. Když Grolich dělá tři funkce, je kariérista. Když má kraj problém, měl se zřejmě více věnovat hejtmanství.
Šťastný navíc sám vysvětlil, proč se schůze o nedůvěře vládě tak rychle změnila v komunální a krajský předvolební katalog. „Já se tedy osobně domnívám, že bylo velkou chybou opozice svolávat tuto schůzi před blížícími se komunálními volbami, protože mojí povinností je tady tedy také na komunální problémy upozorňovat tak, jak to dělají často Piráti a strany opozice,“ řekl. Tím bylo jasno. Opozice svolala schůzi o kabinetu, ministr dostal mikrofon a rozhodl se projet Brno, Prahu, jihomoravské nemocnice, Dozimetr, dopravu, mosty, školy, bydlení, drogy, sportoviště a všechno další, co se před komunálními volbami může hodit. Grolich byl pouze první zastávka. Motoristé tak dostali předvolební čas zadarmo a Šťastný ho rozhodně nehodlal promarnit diskusí o tom, zda má jeho vlastní koaliční partner největší sklon kumulovat regionální funkce.
Pražská část vystoupení už připomínala turistický autobus, který nezastavuje na památkách, ale u politických katastrof. Šťastný zamířil na Zdeňka Hřiba, dopravu, cyklopruhy, Pražský okruh, Petra Hlaváčka, Dozimetr, Linku důvěry, Libeňský most, Dvorecký most, metro D, městskou hromadnou dopravu, kratom, střední školy, prázdné byty, Vltavskou filharmonii, parkovací domy a nakonec sportovní infrastrukturu. „Mohl bych pokračovat, mohl bych mluvit tady o těchto věcech celé hodiny,“ poznamenal ministr po dlouhém výčtu. Poslanecký sál měl štěstí, že Šťastný projevil sebekázeň. Grolichovy tři židle proti tomu působily skoro jako minimalistický interiér. Ministr, který před chvílí vysvětloval, že jeden člověk nemůže zvládat příliš mnoho věcí, sám během jediného projevu zvládl zdravotnictví v Jihomoravském kraji, pražskou dopravu, drogy, mosty, bydlení, školství, komunální politiku, sport, prevenci a politickou filozofii Motoristů. Funkcí má sice méně, témat za jedno odpoledne by zvládl několik ministerstev.
Lidé nepotřebují morální školení. Grolich ho dostal celé
Největší půvab Šťastného projevu přišel v okamžiku, kdy začal vysvětlovat, čemu Motoristé vlastně věří. „My Motoristé věříme v osobní odpovědnost, věříme ve svobodu, věříme v práci a ve zdravý rozum a odmítáme politiku, která lidem neustále něco zakazuje, přikazuje a poučuje o tom, jak mají žít,“ prohlásil ministr. Následovala věta, která by se měla tisknout hned vedle jeho předchozího výkladu o Grolichově kariéře. „Lidé nepotřebují další morální školení, lidé potřebují fungující stát,“ dodal. Předseda lidovců má patrně výjimku. Grolich totiž dostal morální školení skoro kompletní. Ministr mu nevysvětlil pouze to, že tři veřejné role mohou zabrat příliš mnoho času. Rovnou mu určil správný počet politických židlí, oznámil, co jejich počet dokazuje o schopnostech, a ještě rozhodl, že kariéra stojí před zájmy země a kraje. Motoristická svoboda jednotlivce tím narazila na hranici třetí židle předsedy KDU-ČSL.
Podobně neposlušná byla další ministrova věta, tentokrát z části věnované veřejným penězům a sportu. Šťastný mluvil o transparentnosti, odpovědnosti, kontrole výdajů a potřebě měřit skutečný přínos. Poté pronesl zásadu, která celé první části projevu nasadila vlastní klaunský nos. „Pravidla musí být stejná,“ řekl. Přesně tak. Jestliže je hejtmanství práce na plný úvazek v Brně, nepromění se po cestě po dálnici v půlúvazek v Plzni. Jestliže je spojení několika funkcí důkazem kariérismu u Grolicha, nemůže se po výměně stranického průkazu automaticky stát důkazem pracovního nasazení. Jestliže má placená kumulace skončit, koaliční smlouva nemůže fungovat jako guma, která některé židle z výsledného počtu vymaže. Šťastný si zásadu napsal sám a zároveň k ní dodal všechno potřebné. Stačí ji pouze aplikovat o několik lavic vedle.
Koaliční ANO by přitom mohlo nabídnout materiálu dost. Kamal Farhan spojil Sněmovnu s vedením Plzeňského kraje a veřejně argumentoval tím, že to regionu pomáhá. Ladislav Okleštěk zůstal vedle poslaneckého mandátu olomouckým hejtmanem. Jiří Bouška držel primátorskou funkci v Mladé Boleslavi a krajský mandát, Vladimír Kolek zůstával náměstkem primátora Karviné a krajským zastupitelem a František Bureš spojoval Sněmovnu s Kladnem a Středočeským krajem. Někteří další politici ANO naopak jednu z rolí opustili, takže vlastní strana sama ukazuje, že kumulaci lze řešit různými způsoby. Richard Brabec, Petr Kubis nebo Roman Zarzycký se rozhodli poslanecký mandát nevykonávat vedle jiných významných funkcí. Materiálu pro zásadovou řeč tedy bylo dost. Šťastný si pouze vybral Grolicha, protože opoziční hejtman se před volbami hodí do projevu o něco lépe než koaliční hejtman.
Zde začíná být Liga užitečných Babišových užitečná sama sobě. Grolich se stal viditelným předsedou opoziční strany, rozjel senátní kampaň, pustil se do veřejných střetů se Schillerovou a svými videi se jí snaží konkurovat úplně jinou politickou estetikou. Vládní tábor tak dostal protivníka, kterého lze dobře personifikovat. U Babiše je opozice tradičně líná, neschopná nebo „Antibabiš“. U Šťastného dostane Grolich tři židle, kariérismus a nemocnice. Schillerová vede jiný typ bitvy a političtí marketéři mají postaráno o další díl seriálu. Grolich mezitím dělá přesně to, co politický protivník v kampani dělat má: poskytuje jim viditelný cíl. Jenže když ho Šťastný zasáhne argumentem o kumulaci funkcí, projektil proletí skrz a přistane také v řadách ANO.
Ministr si navíc v závěrečné části vystoupení dál vyráběl vlastní satirické pointy. Mluvil o sportu, prevenci, zdravotních pojišťovnách, infrastruktuře, chytrých stadionech a zdravém životním stylu. Připomněl, že jeho úkolem není řídit léčbu nemocí, ale snižovat náklady tím, že lidé zůstanou déle zdraví. „Nejlevnější lék je totiž pohyb,“ prohlásil. Pohyb by se ostatně hodil i jeho argumentaci o funkcích. Stačilo by s ní udělat pár kroků od Grolicha směrem ke koaličním lavicím a hned by získala podstatně lepší kondici. Místo toho zůstala stát na místě a začala lapavě dýchat pokaždé, když se před ní objevil poslanec ANO s další regionální funkcí.
Závěr Šťastného řeči už byl téměř hotovým komentářem k tomu, co předvedl na jejím začátku. „Existují politici, kteří občanům vysvětlují, proč něco nejde. Já jsem přesvědčen o tom, že úkolem politika je ale hledat cestu, jak to udělat. Existují politici, kteří vidí problémy. Já chci vidět řešení. Existují politici, kteří se bojí rozhodovat. Já se rozhodovat nebojím,“ prohlásil. Řešení problému kumulace přitom nemusí hledat dlouho. Motoristé mohou říct, které funkce se nemají spojovat, navrhnout omezení placeného souběhu a požadovat stejný režim pro Grolicha, ANO, ODS, STAN, Piráty i kohokoli dalšího. Jestliže jde skutečně o princip, není co řešit. Jestliže jde pouze o Grolicha, není to princip, ale předvolební klacek.
Šťastný přitom na začátku vystoupení tvrdil, že Grolich chce „zvládnout všechno najednou“. Ministr následně sám v jediném projevu zvládl předsedu lidovců, Jihomoravský kraj, nemocnice, Brno, Prahu, Dozimetr, Hřiba, mosty, metro, kratom, bydlení, střední školy, sport, prevenci, neziskovky, zdravotní pojišťovny, stadiony, komunální volby a obecnou teorii fungujícího státu. Grolichovi přitom vysvětlil, že člověk nemůže dělat všechno.
Boris Šťastný to alespoň zkusil, na funkce ANO mu nezbyl čas.
