Andrej Babiš dostal ve Sněmovně prostor k obhajobě vlády a pojal jej způsobem, při němž český jazyk, státní rozpočet, Agrofert, kratom, somálští migranti, pesticidy, Karlštejn, pražští žebráci, Evropská unie, drony, dálnice, voda ve Slezské Hartě a několik desítek politických protivníků nastoupily do jednoho projevu a doufaly, že se ještě někdy najdou. Premiér předvedl řečnický styl, v němž věta nemusí bezpečně dorazit tam, kam vyrazila, téma může změnit směr uprostřed souvětí a gramatika se smí zachránit sama. Všechno ale mělo pevný střed. Babiš pracuje, Babiš zachraňuje, Babiš vyjednává, Babiš vybírá miliardy a ostatní podle premiérova podání převážně lžou, kradou budoucnost, mají prázdniny, neumějí prodávat pesticidy nebo jsou nemocní z toho, že příliš často vyslovují jméno Babiš. Sněmovna svolala schůzi o nedůvěře vládě. Předseda vlády z ní vyrobil velkolepý festival schopností Andreje Babiše.
Začátek tomu odpovídal. Babiš se k řečništi přisunul skoro s dojetím člověka, kterému dlouho odpírali oblíbenou zábavu. „Už mi to chybělo. Dávno jsem tady nemluvil,“ svěřil se poslancům a vzápětí začal komentovat Janu Černochovou, u níž nabyl dojmu, že se modlí, aby předchozí řečník konečně domluvil. Modlitba by ostatně později mohla přijít vhod i dalším přítomným. Premiér oznámil, že bude mluvit „velice konkrétně a celkem dlouho“, a tentokrát svůj slib plnil s důsledností, jakou by si některé vládní programové body mohly nechat patentovat.
První zastávkou byly hypotéky, následoval deficit, základní sazba, prezident, Piráti, mandatorní výdaje a bez většího varování imunita. „Co tady máme dál? Imunita. No samozřejmě,“ přešel Babiš k vlastní trestní věci s lehkostí moderátora, který vytahuje další otázku z osudí. Poté vysvětloval, co by se podle jeho názoru stalo, kdyby jej Sněmovna vydala. „Kdybyste mě vydali a ta soudkyně, která rozhodla jak za totality, že se ztotožnila se žalobcem, no tak byl bych odsouzen na podmínku – a tady byste čtyři roky mě vyzývali, abych odstoupil,“ prohlásil. Trestní řízení tak dostalo v premiérském výkladu pozoruhodně jednoduchou podobu: nevydat Babiše bylo vlastně preventivní opatření proti čtyřem rokům nepříjemných opozičních výzev. Procesní ekonomie na úrovni, o níž se právnickým fakultám dosud nesnilo.
Od imunity se řeč přesunula k úrokům, reprodukčním klinikám, FAU, lehkým topným olejům a Agrofertu. Právě tam se Babiš dostal do mimořádné formy. „Tak bez Agrofertu ani ránu,“ posteskl si. O několik vět dál přidal radu, která má potenciál vstoupit do podnikatelských učebnic. „Vy buďte rád, že jsem tady založil Agrofert,“ obrátil se na politického protivníka. Premiér následně vyjmenovával, kolik firma podle něj odvedla do českých a evropských rozpočtů, kolik získala na nárokových dotacích a kolik zaplatila. Člověk tak snadno pochopil, proč se o několik hodin později mohl Babiš téměř dotčeně ohradit proti představě, že by do politiky chodil kvůli padesáti tisícům. V jeho vlastním projevu se totiž finanční jednotky pohybovaly nejraději v milionech a miliardách.
Agrofert, dividenda a čistý stůl
Střet zájmů Babiš odbyl stejně sebejistě. „Střet zájmů jsem vyřešil – jednoznačně. Zbavil jsem se firmy, ano,“ oznámil a připomínky evropských úředníků zmenšil na „nějaký názor“. Následně přišla věta, která v řeči o úplném zbavení se firmy působila skoro jako bonusový skeč. „Splnil jsem to, vzal jsem si dividendu a firma zaplatila do státního rozpočtu 750 milionů korun, srážkovou daň,“ vysvětlil. Babiš se firmy zbavil natolik důkladně, že se při vysvětlování okamžitě dostal k dividendě.
Vzápětí přišel Miroslav Kalousek, Seznam Zprávy, OKD, středočeské nemocnice, koně a zpívání pod Karlštejnem. „Posadili jste se na koně a šli jste zpívat pod Karlštejn,“ připomněl Babiš jakousi starší epizodu a česká parlamentní řeč se na pár vteřin změnila v historický muzikál. Následovala VZP, NCOZ a závěrečné ujištění: „Přestaňte tady lhát o mně, já mám čistý stůl, ano.“ Čistý stůl je v Babišových projevech praktická věc. Vejde se na něj Agrofert, dividenda, imunita i trestní kauza a pořád zbývá místo na graf.
Premiér ovšem velmi trpěl tím, že opozice příliš často mluví o Babišovi. „Vy jenom lžete stále, vy… jako slovo Babiš jste řekl nevím kolikrát, jako padesátkrát – vy jste všichni nemocní, jo,“ diagnostikoval politické protivníky. Je to pozoruhodná stížnost od řečníka, jehož několikahodinový projev měl Andreje Babiše jako hlavní postavu, autora úspěchů, oběť lží, zachránce OKD, evropského vyjednavače, zakladatele Agrofertu, někdejšího ministra financí a člověka, kterého všichni neprávem řeší. Opozice podle něj trpí antibabišismem. Léčbou je zřejmě několik dalších hodin Babiše.
Předseda vlády se následně pustil do pracovních návyků opozice. Vládní ministři podle něj celé léto makali, zatímco opoziční poslanci měli „dva měsíce prázdnin placených daňovými poplatníky“. Vláda podle Babiše kdysi zasedala ve středu, aby politici z Moravy nemuseli jezdit v pondělí a v pátek. Tato historická pracovní studie vyústila v závěr, že opozice nepracovala, nepracuje a poslanecký mandát chápe jako „dobře placené nicnedělání“. Člověk by mohl čekat, že při tak přísném hodnocení příjmů politiků přijde řeč i na odměňování předsedy vlády. Babiš si tu pointu schoval na konec. Padesát tisíc je přece nesmysl.
Pesticidy vstoupily do vysoké politiky
Zvláštní kouzlo dostal projev ve chvíli, kdy se k řečništi přiblížil Marian Jurečka s tabulí. Předseda Sněmovny Tomio Okamura jej napomenul, Babiš se však pustil rovnou do pracovního životopisu bývalého ministra. „S vámi jsem seděl ve vládě, víte? Vy jste byl špatný prodejce pesticidů,“ oznámil premiér. Okamura se pokoušel zjednat pořádek, ale Babiš měl ještě personální dodatek. „Dostal jste padáka a teďka se živíte politikou,“ pokračoval. Debata o důvěře kabinetu se tím dostala přesně tam, kam podobná ústavní debata nevyhnutelně směřuje: ke kvalitě prodeje pesticidů před vstupem do politiky.
Okamura se znovu snažil vrátit sněmovní provoz do kolejí, Babiš však ještě stihl vysvětlit, že opozice lidem „kradla budoucnost“. Poté následovaly obranné rozpočty, SPYDER, drony, vrtulníky, CV90, polní kuchyně, tanky a několik miliard sem či tam. Premiér přeskakoval mezi částkami, projekty a obviněními tempem člověka, který při stěhování vysypal všechny šuplíky do jednoho kufru a rozhodl se jejich obsah inventarizovat přímo před Sněmovnou.
Piráti se dočkali zvláštního kulturního rozboru. Babiš je označil za „stranu pozérů“, připomněl chození pozpátku a kostkované košile a následně se pustil do generační sociologie. „No, takže křečovití pozéři, kterým se strašně moc líbí být cool, jo, ono ta generace se tomu říká Trae Hard. No, ale nevím tedy,“ vysvětloval. Angličtina při tomto vystoupení utrpěla lehké poranění, čeština byla dávno na ošetřovně. Patrně měl na mysli výraz „try hard“, ale Babiš svůj nový sociologický termín pustil do světa bez doprovodu. Generace Trae Hard tak může směle čekat na zápis do učebnic vedle generace X, Y a Z.
Premiér přitom s oblibou upozorňuje, že jiní lidé něčemu nerozumějí. „Chápu, že vy nerozumíte ničemu, ale hlavně o tom mluvíte,“ vzkázal Pirátům v úvodní části projevu. O několik desítek minut později přišly „Trae Hard“, věta o tom, že „zvyšujeme mandatorní výdaje – dobré ráno“, a množství dalších konstrukcí, při nichž česká syntax požádala o humanitární koridor.
Somálští migranti se posadili vedle Macrona
Evropská politika nabídla další prostor. Babiš poslancům popsal zasedací pořádek Evropské rady a připomněl, že po jedné straně sedí Emmanuel Macron. Co se děje na druhé straně, bylo složitější. „Napravo teď budeme sedět a uvidíme, jestli Magdalena Anderson vyhrála ty volby s hlasy somálských migrantů, nebo ne, jak to všechno ještě bude,“ rozvinul premiér. Projev o práci české vlády tím bez varování zamířil k somálským migrantům ve Švédsku. Parlamentní řeč měla v tu chvíli navigaci nastavenou na režim překvapení.
Babiš poté projel ceny energií, emisní povolenky, automobilový průmysl a šéfa Škody Auto, který má přejít do Volva. „Komu patří Volvo? Číně. Ano, tak to je, takže pokud to takhle půjde dál, v Evropě už se nebudou vyrábět elektrická auta, ale jenom tanky,“ předpověděl. Z manažerského přesunu jednoho člověka se evropský průmysl během několika vět propracoval k tankové ekonomice. Publikum nemuselo dlouho čekat, témata se v Babišově projevu množila rychleji než poznámky na stole.
Následovalo Švédsko, Berlín, znárodňování bytů, organizovaný zločin a otázka, zda „někdo chce vyměnit původní obyvatelstvo Evropy za přistěhovalce jiného náboženství“. O několik vět později byl premiér v Karlovarském kraji, kde plánuje větší přítomnost armády. Přechod mezi evropskou demografií a letištěm na Karlovarsku nevyžadoval spojovací větu. Andrej Babiš žádné spojovací věty nepotřebuje. Témata se znají a nějak si cestu najdou.
Když došlo na migraci, premiér přidal příběh belgického předsedy vlády a tvrzení o migrantovi, který znásilnil tři ženy. Z toho přešel k soudům, lidským právům a Sýrii. Následoval evropský rozpočet, národní obálky, dálnice, nemocnice, svazkové školy a připomínka, že předchůdci nechali kdysi jen 800 metrů dálnic. Evropská rada se v Babišově podání podobá velké hospodě, kde lze od emisních povolenek přejít k somálským migrantům, od nich k tankům, následně ke znásilnění v Belgii a skončit u svazkové školy.
Kratom, kuchař a válka proti psychoaktivním látkám
Domácí část projevu nezůstala pozadu. Vnitro podle premiéra vyhlásilo „válku kratomu“ a Babiš poslancům vyprávěl o obchodu Kratom World naproti magistrátu. „Včera jsme tam stáli, už bylo zavřeno, tak tam přišel nějaký kuchař a vykládal nám tedy, že jak na tom je, utratí 500 korun denně na ten kratom,“ popsal setkání. Česká vláda tak získala vedle bezpečnostních rad, evropských summitů a koaličních jednání také terénní výzkum před zavřeným obchodem s náhodným kuchařem.
Premiér následně vysvětlil, že muž ví, že „je to hnus“, a Babiš s ním debatoval. O několik vět dál se už řešily adiktologické služby, platy jejich pracovníků a Drop In. „Já se tam chystám, neměl jsem čas,“ poznamenal. Předseda vlády má evropské rady, somálské migranty, V4, emisní povolenky, drony, tanky, opozici, Agrofert, tisíce mailů a kuchaře před Kratom World. Není divu, že některé návštěvy musí počkat.
K mailům se ostatně Babiš vrátil u životního prostředí. Greenpeace podle něj organizovalo výzvu k posílání zpráv premiérovi. Babiš odpověděl způsobem, který může vstoupit do historie občanské komunikace. Připomněl práci někdejšího ministra Richarda Brabce a následně občany požádal, aby mu přestali psát. „Nikdo tolik tady pro naši přírodu neudělal jako my, tak prosím vás mi nepište, nejsem schopen vám odpovídat,“ vysvětlil. Transparentní vláda tak občanům nabídla přímou linku: napište premiérovi, pokud možno však ne.
Od mailů přešel k suchu a vodě. „My máme situaci, na vltavské kaskádě není dostatek vody, ale v Slezské Hartě je tolik vody, že by ji mohli rozdávat,“ oznámil. Voda se tedy v jedné části republiky nedostává a v druhé je téměř na rozdávání, což vyřeší třicetikilometrové propojení na Olomoucko. Po kratomu, kuchaři a Greenpeace se řeč přesunula k vodovodům, rybníkům, mezím a mokřadům. Páté přes deváté už v tu chvíli nebylo řečnickou figurou. Byl to jízdní řád.
Padesát tisíc je nesmysl
Babiš v projevu několikrát vysvětloval, že politiku nedělá kvůli penězům. Jednou k tomu použil argument absolutní finanční soběstačnosti. „Já krást nebudu ani jsem nikdy nekradl a nemám to zapotřebí, protože mám celkem dost peněz,“ prohlásil. Věta má odzbrojující ekonomickou logiku. Majetek se stává důkazem, že člověk nemá důvod chtít další. Dějiny hospodářské kriminality by při podobné teorii patrně potřebovaly rozsáhlou revizi. Úplnou pointu si však premiér nechal na konec. Po několika hodinách, v nichž stihl vlastní imunitu, Agrofert, dividendu, dotace, OKD, pesticidy, Piráty, švédské migranty, kratom, polní kuchyně, tanky, dálnice, evropský rozpočet, média, opozici a většinu ministerstev, se vrátil k předsedovi Pirátů a jeho příjmu. „Já jsem skutečně nešel do politiky, abych si vydělal 50 000 korun nebo nějaké takové nesmysly,“ prohlásil.
Padesát tisíc korun je pro Andreje Babiše zkrátka nesmysl. Ve stejné řeči počítal miliardy Agrofertu, miliardové odvody, více než miliardu nárokových dotací, 750 milionů srážkové daně z dividendy a sám připomínal, že má „celkem dost peněz“. Částka, kvůli které by obyčejný zaměstnanec klidně ráno vstal z postele, se v premiérském světě vejde do kategorie drobného nedorozumění.
Babiš nakonec poděkoval opozici za příležitost uspořádat si ve Sněmovně vlastní předvolební akci. „Děkuju za tu možnost tady vystoupit a mít vlastně skvělý předvolební mítink,“ pochválil si schůzi, kterou předchozí hodiny označoval za zbytečnou. Opozice tedy svolala zbytečnou schůzi, která zdržuje práci vlády, ale zároveň premiérovi poskytla skvělý předvolební mítink. Politická dialektika nikdy nebyla krásnější.
Úplný závěr patřil občanům. Babiš doufal, že „dobře poslouchali“, a slíbil další zpracování materiálu. „A my vám to samozřejmě ještě budeme servírovat ve videích,“ oznámil.
To je možná jediná věta, které lze po podobném projevu věřit bez dalšího vysvětlování.
Materiálu je dost.
