Nadcházející víkend přinese Občanské demokratické straně jednu z klíčových událostí posledních let. V pražském hotelu Clarion se 17. a 18. ledna uskuteční 32. kongres ODS, na kterém delegáti z celé republiky zvolí nové vedení strany na příští dvouleté období. Na první pohled jde o standardní stranický sjezd s jasně daným programem, seznamem kandidátů a procedurálními pravidly. Při podrobnějším pohledu se však ukazuje, že tento kongres je mnohem víc než jen personální výměnou na vrcholových pozicích.
ODS se nachází v bodě, kdy musí znovu a znovu definovat samu sebe: jako budoucí vládní stranu, jako tradiční pravicovou sílu, ale i jako subjekt, který chce oslovovat nové voliče v době zásadních společenských, ekonomických a geopolitických proměn. Volba předsedy, místopředsedů a širšího vedení tak není jen interní záležitostí. Je to signál směrem k veřejnosti, k možným koaličním partnerům i vlastní členské základně.
Kongres po volbách, kongres v symbolickém roce
Význam letošního kongresu podtrhuje hned několik okolností. Přichází po parlamentních volbách, v nichž ODS v koalici SPOLU neobhájila pozici klíčové vládní strany, a zároveň v roce, kdy si připomíná 35 let od svého založení. Historická kontinuita je jedním z pilířů identity občanských demokratů – jsou jedinou stranou, která byla nepřetržitě zastoupena v Poslanecké sněmovně od vzniku samostatné České republiky. Právě tato kontinuita je často prezentována jako důkaz stability, zkušenosti a schopnosti nést odpovědnost. Zároveň však vyvolává otázku, nakolik je ODS schopna vnitřní obnovy a skutečné sebereflexe. Kongres má být místem, kde se tyto otázky nejen pojmenují, ale alespoň částečně zodpoví.
Souboj o předsedu: generace versus zkušenost
Volba předsedy ODS bude jedním z hlavních bodů sobotního programu. Delegáti budou vybírat mezi dvěma kandidáty, kteří reprezentují rozdílné přístupy i životní zkušenosti. Na jedné straně stojí Radim Ivan, pětatřicetiletý místostarosta ostravského obvodu Ostrava-Jih a spoluzakladatel iniciativy ČESKO.plus. Ivan je představitelem mladší generace politiků, kteří se hlásí k pravicovým hodnotám, ale zároveň se snaží reagovat na aktuální témata, jako je modernizace státu, digitalizace či změna politické komunikace. Jeho kandidatura je často vnímána jako snaha otevřít ODS širší generační obměně.
Na druhé straně je Martin Kupka, padesátiletý poslanec za Středočeský kraj a současný místopředseda strany. Kupka je zkušeným politikem, který prošel komunální, krajskou i celostátní politikou a je považován za stabilní tvář současného vedení. Jeho kandidatura symbolizuje kontinuitu a důraz na osvědčené postupy.
Rozhodnutí delegátů tak nebude jen o osobních sympatiích či regionálních nominacích. Půjde o to, zda ODS vsadí spíše na opatrnou kontinuitu, nebo se pokusí o výraznější generační posun, byť kontrolovaný a postupný.
První místopředseda: bezpečnost, regiony a Praha
Neméně sledovaná bude volba 1. místopředsedy ODS. O tuto pozici se ucházejí Martin Červíček a Tomáš Portlík – dva kandidáti s výrazně odlišným profesním zázemím.
Martin Červíček, bývalý policejní prezident, dnes senátor a krajský zastupitel, slibuje přinést do politiky důraz na bezpečnost, pořádek a institucionální stabilitu. Jeho jméno rezonuje zejména v regionech, kde je dlouhodobě aktivní.
Tomáš Portlík, starosta Prahy 9 a předseda klubu pražských zastupitelů ODS, naopak reprezentuje silnou pražskou organizaci a zkušenost s řízením městské části i metropole. Jeho kandidatura připomíná tradiční napětí mezi regiony a Prahou, které ODS dlouhodobě provází.
Řadoví místopředsedové: pestrá, ale jednostranná nabídka
Do volby řadových místopředsedů vstupuje osm kandidátů. Jde o známá jména stranické politiky – od Pavla Drobila přes Karla Haase až po Alexandra Vondru. Na seznamu nechybí ani kandidáti, kteří se současně ucházejí o jiné funkce ve vedení.
Při pohledu na kompletní seznam kandidátů je však patrná jedna skutečnost, kterou nelze přehlédnout ani bagatelizovat: mezi nominanty do předsednictva nefiguruje jediná žena.
Absence žen: slabina, kterou nelze omlouvat procedurou
ODS dlouhodobě odmítá kvóty a povinné zastoupení žen ve vedení strany. Tento postoj vychází z ideového přesvědčení o rovnosti šancí a důrazu na individuální kvality. V teorii jde o konzistentní liberálně-konzervativní přístup. V praxi však opakovaně naráží na realitu, která vyznívá méně přesvědčivě. Skutečnost, že v roce 2026 není mezi kandidáty na předsedu, 1. místopředsedu ani řadové místopředsedy jediná žena, je politickým faktem, nikoli ideologickým detailem, který ODS staví do nepohodlné pozice, a to zejména ve srovnání s ostatními parlamentními stranami i s vývojem ve společnosti.
Zvlášť výrazně působí v kontextu toho, že některé výrazné ženské osobnosti v ODS existují. Jak deník inregion.cz již dříve upozornil, europoslankyně Eva Decroix kandidovat do vedení strany nebude, přestože se dříve spekulace o její možné kandidatuře dokonce na post v ODS nejvyšší často objevovaly, a to nejen v médiích, ale i mezi jejími spolustraníky. Tyto se však rovněž nenaplnily, Decroix možnou kandidaturu do vedení ODS odmítla z rodinných i osobních důvodů.
Výsledkem je vedení, které se formuje výhradně z mužů. Bez ohledu na to, zda jde o zkušené harcovníky nebo mladší tváře. Argument, že „žádná žena se nepřihlásila“, sice může být procedurálně pravdivý, politicky je však slabý. Již proto, že se v zákulisí Občanské demokratické strany v týdnech před 32. kongresem objevovaly také úvahy o možné kandidatuře konkrétní členky ODS do boje o předsednický post. Podle ověřených informací, které má redakce inregion.cz k dispozici, jde o osobu, která je dlouhodobě spojena se stranou i mediálním prostorem, a která zvažovala, že by svou kandidaturu oznámila až přímo na kongresu.
Tento scénář, o němž se hovořilo v úzkém okruhu stranických insiderů, se nakonec nenaplnil. Dotyčná členka ODS se rozhodla do volby předsedy nevstoupit a kandidaturu nepodat. Redakce její totožnost zná, na její výslovné přání ji však nezveřejňuje.
I tato epizoda, která zůstala pouze v rovině zákulisních debat, dokládá, že téma ženského zastoupení ve vrcholném vedení ODS se neobjevuje jen v mediálním prostoru, ale je přítomné i uvnitř samotné strany.
Problém není v kvótách, ale v kultuře
Kritika absence žen ve vedení ODS nemusí nutně znamenat volání po kvótách či umělém vyvažování. Problém je hlubší a týká se vnitrostranické kultury, způsobu práce s talenty a ochoty vytvářet prostředí, ve kterém mají ženy reálnou šanci usilovat o nejvyšší funkce. Strana, která se hlásí k moderní pravici a chce oslovovat vzdělané, aktivní voliče napříč generacemi, si nemůže dlouhodobě dovolit vedení, které působí jako uzavřený klub. Nejde o symboliku pro média, ale o schopnost reflektovat společenskou realitu.
Vnitrostranická demokracie jako výhoda i test
ODS ráda zdůrazňuje svou vnitrostranickou demokracii – možnost nominovat kandidáty prostřednictvím oblastních sdružení, otevřenou diskusi a tzv. grilování kandidátů. Letos budou mít delegáti možnost klást otázky ve tříapůlhodinovém bloku, což je bezpochyby nadstandardní prostor pro konfrontaci názorů. Otázkou zůstává, zda tato otevřenost povede i k otevření nových témat a perspektiv, nebo zda zůstane především formálním rituálem, který potvrzuje již existující mocenské rozložení.
Kongres jako zrcadlo stavu strany
Dvaatřicátý kongres ODS tak není jen technickou událostí. Je zrcadlem současného stavu strany. Jejích silných stránek i slabin. ODS má zkušenost, strukturu a historickou legitimitu. Zároveň však čelí výzvám, které nelze řešit jen kříšením původních jejích hodnot a odkazem na minulost. Volba vedení bez ženského zastoupení, opakování osvědčených jmen ostřílených letitých matadorů a opatrnost vůči hlubším změnám mohou krátkodobě působit jako sázka na jistotu. Dlouhodobě však vyvolávají otázku, zda ODS dokáže být nejen stabilní, ale i skutečně otevřenou a moderní pravicovou stranou.
Kongres v hotelu Clarion tak s nejvyšší pravděpodobností odpoví na některé personální otázky. Ty podstatnější, tedy o budoucí podobě ODS, její schopnosti oslovit nové voliče a reagovat na měnící se svět, však zůstanou otevřené i po jeho skončení, a to minimálně na další dva roky.
