Ministerstvo práce a sociálních věcí pod vedením Aleše Juchelky společně s ministryní financí Alenou Schillerovou rozjelo operaci, která se na billboardech, tiskových konferencích a sociálních sítích tváří jako historická pomoc podnikatelům, ve skutečnosti ale připomíná řízenou sociální demolici a cynickou výrobu budoucí chudoby, protože pod lesklou slupkou marketingu se skrývá jednoduchý mechanismus: vzít peníze ze sociálního systému dnes, aby bylo možné koupit si přízeň voličů teď hned, a účet poslat až budoucím vládám a budoucím generacím.
Schillerová s úsměvem a kalkulačkou v ruce prezentuje snížení odvodů jako vítězství zdravého rozumu, návrat spravedlnosti a podporu „poctivých živnostníků“, zatímco Juchelka zajišťuje, aby ministerstvo práce k této hře dodalo razítko odborné legitimity, přestože oba velmi dobře vědí, že nejde o reformu, ale o krátkodobý volební úplatek zabalený do líbivých frází. Vláda ANO, SPD a Motoristů tímto krokem vědomě rezignuje na odpovědnou sociální politiku a místo ní provozuje politický hazard, v němž se několik set korun měsíčně mění v budoucí tisícové propady důchodů, nižší invalidní dávky, slabší nemocenské zabezpečení a větší závislost na sociálních dávkách. Snížení vyměřovacího základu, vracení přeplatků a snižování minimálních záloh jsou prezentovány jako „svoboda rozhodování“, ve skutečnosti jde o elegantní způsob, jak přenést odpovědnost ze státu na jednotlivce, který na ni není připraven, není na ni vybaven a často na ni ani nemá kapacitu. Schillerová přitom systematicky mlčí o tom, že stát tímto krokem přijde o minimálně 3,5 miliardy korun ročně, a ještě systematičtěji mlčí o tom, kdo a z čeho tyto peníze v budoucnu zaplatí, protože otevřeně přiznat, že půjde o škrty, vyšší daně nebo nové zadlužování, by zničilo celý marketingový příběh o „pomoci podnikatelům“.
Juchelka jako ministr práce a sociálních věcí namísto varování rozdává falešné jistoty a vytváří iluzi, že nižší odvody znamenají lepší život, přestože statistiky, zkušenosti i realita ukazují pravý opak, totiž že nízké odvody znamenají nízkou ochranu v krizi, nemoc, úraz nebo stáří. Drtivá většina OSVČ nejsou investoři s portfoliem, ale lidé pracující na zakázkách, ve stavebnictví, službách, obchodech, logistice, často v režimu švarcsystému, bez rezerv, bez pojistek, bez finančního vzdělání, a vláda o tom ví, má o tom data, analýzy i studie, přesto jim prodává příběh o svobodě, zatímco jim pod nohama systematicky rozřezává sociální síť. To, co Juchelka se Schillerovou nazývají podporou podnikání, je ve skutečnosti plánované oslabení důchodového systému, jehož důsledky se projeví za deset až patnáct let, až budou dnešní živnostníci stát fronty na sociálních odborech, žádat o příspěvky na bydlení a doplatky na živobytí a ptát se, kde se stala chyba.
Pokus prosadit novelu zrychleně bez hlubší debaty odhalil skutečný záměr: protlačit změnu dřív, než se veřejnost zorientuje, než se spočítají dopady a než se otevře nepříjemná debata o budoucnosti systému. Když to nevyšlo, nastoupila marketingová ofenziva, tiskové konference, grafy, sliby, slogany a rétorika o „spravedlivém systému“, v níž se realita utopila v propagandě. Ve skutečnosti se jedná o systém, který odměňuje krátkozrakost a trestá odpovědnost, podporuje spotřebu místo zabezpečení a vytváří iluzi prosperity bez reálného základu. Ti, kteří si dnes sníží odvody, budou zítra trestáni nízkými důchody, zatímco stát bude řešit další vlnu sociální chudoby, sociálních konfliktů a frustrace. Juchelka se tak definitivně proměnil z ministra práce v technika politického populismu, který místo ochrany slabších chrání volební preference vlády, a Schillerová v účetní, která maskuje strukturální problémy krátkodobými úlevami.
Zatímco jiné státy posilují sociální systémy, připravují se na stárnutí populace a budují dlouhodobé rezervy, česká vláda rozdává drobné a tváří se, že problém neexistuje. Výsledkem nebude prosperita, ale exploze nespokojenosti, tlak na dávky, rozklad důvěry v systém a další politické otřesy. Hypoteticky by se tak během několika let mohlo stát, že stát nebude schopen financovat důstojné důchody bez drastických škrtů, že dojde ke zpřísnění podmínek, snížení valorizací a zvýšení věku odchodu do penze, zatímco architekti tohoto chaosu už budou dávno v politickém důchodu nebo v pohodlných poradenských pozicích. Pokud se tento kurz nezmění, zůstane po Juchelkově a Schillerové působení rozbitý sociální systém, armáda zklamaných lidí a účet, který zaplatí ti, kteří této vládě dnes věří jejím slibům o pomoci. Projekt „podpora OSVČ“ se tak mění v projekt systematické výroby nejistoty, chudoby a závislosti, maskovaný reklamou, marketingem a volebními hesly.
