Mladá vláda Pirátů chce omezit praxi, při níž pronajímatelé dávají spolehlivým nájemníkům rok za rokem pouze krátkodobé smlouvy. Představila proto návrh novely občanského zákoníku s pravidlem „třikrát a dost“. Mezi stejným majitelem bytu a nájemníkem by bylo možné uzavřít smlouvu kratší než tři roky nejvýše dvakrát za sebou. Další kontrakt by musel platit alespoň tři roky nebo na dobu neurčitou. Piráti chtějí změnu spojit se státními garancemi pro pronajímatele a rozšiřováním městského a studentského bydlení.
Návrh míří na jeden z méně viditelných problémů současného nájemního bydlení. Vysoká cena bytu nebo nájmu se dá vyjádřit jedním číslem, nejistota ročních smluv se do tabulek vejde hůř. Nájemník může řádně platit, starat se o byt a plnit všechny povinnosti, přesto každý rok čeká, zda majitel smlouvu prodlouží, zvýší cenu, nebo ho vyzve k vystěhování. Takové podmínky komplikují změnu zaměstnání, plánování rodiny i obyčejné rozhodnutí, zda má smysl investovat čas a peníze do místa, které se má stát domovem.
Předsedkyně Mladé vlády Kateřina Stojanová odmítla oblíbené poučování, podle něhož by mladým lidem k vlastnímu bytu stačilo přestat chodit na kávu a kupovat si avokádové toasty. „Často slýcháme, že si mladí nemohou dovolit bydlení, protože utrácejí za kávu nebo avokádové toasty. Jenže problém není v životním stylu mladých lidí. Problém je, že vlastní bydlení je pro většinu z nich nedostupné a ani nájem dnes nepřináší jistotu,“ uvedla.
Jedno vynechané kafíčko samozřejmě může ušetřit několik desítek korun. Ani několik let domácího espressa však nevyřeší cenu bytu ani nejistotu, zda nájemník dostane další smlouvu. Rada o omezení drobných výdajů převádí systémový problém na osobní selhání člověka, který údajně neumí hospodařit. Mladí přitom často neřeší, zda si pořídí luxusní bydlení. Řeší, zda si udrží obyčejný nájem déle než rok.
Třetí smlouva už nejméně na tři roky
Pirátský návrh počítá s tím, že první dvě smlouvy mezi stejnými stranami mohou zůstat krátkodobé. Pronajímatel tak dostane prostor ověřit, zda nájemník platí včas, nepoškozuje byt a dodržuje dohodnutá pravidla. Pokud vztah funguje a obě strany chtějí pokračovat, třetí smlouva už nemá být dalším ročním provizoriem.
Stojanová potřebu změny popsala přes každodenní dopady nejistého bydlení. „Jak si máme zakládat rodiny, když se každý rok stěhujeme z krcálku do krcálku? Rodinný život se nedá plánovat jen na jeden jediný rok. Proto chceme prosadit pravidlo ‚3x a dost‘, které ukončí dlouhodobé řetězení krátkodobých nájemních smluv,“ uvedla.
Mezi stejným pronajímatelem a nájemníkem by podle návrhu bylo možné uzavřít smlouvu kratší než tři roky maximálně dvakrát po sobě. „Každá další bude muset být uzavřena alespoň na tři roky nebo na dobu neurčitou,“ vysvětlila předsedkyně Mladé vlády.
Pravidlo by neznamenalo automatické přidělení bytu natrvalo. Majitel by stále rozhodoval, komu nemovitost pronajme, a po skončení smlouvy by nemusel nabízet pokračování. Pokud by ale chtěl se stejným člověkem uzavřít už třetí kontrakt, nemohl by ho znovu držet pouze v roční nejistotě.
Návrh by tak oddělil skutečně přechodné nájmy od situací, kdy se krátká smlouva používá jako trvalý nástroj převahy. Jeden rok může dávat smysl u dočasného pracovního pobytu, studia, plánované rekonstrukce nebo pronájmu na předem omezenou dobu. Mnohem hůř se vysvětluje u člověka, který ve stejném bytě žije několik let a každý leden znovu čeká, zda bude smět zůstat.
Piráti slibují ochranu také majitelům bytů
Ministr Mladé vlády pro dostupné bydlení Tadeáš Štěpka zdůraznil, že cílem není pronajímatele trestat ani jim zakázat nakládat s vlastním majetkem. Piráti chtějí omezit pouze automatické opakování ročních smluv u lidí, kteří své povinnosti plní.
„Nechceme pronajímatelům nic zakazovat ani je trestat. Chceme ale, aby se z ročních smluv nestal automatický standard i pro lidi, kteří řádně platí nájem a chtějí normálně bydlet. Pracující člověk má mít šanci na důstojné bydlení, i když je mladý nebo nemá bohatou rodinu,“ řekl Štěpka.
Mladá vláda proto neprosazuje pouze delší smlouvy. Kabinet vyzvala k přípravě balíčku bezpečných dlouhodobých nájmů, který by dal větší jistotu oběma stranám. Majitelům bytů mají pomoci státní garance nebo pojištění proti neplacení nájemného, nájemníci by na oplátku získali stabilnější smluvní vztah.
Taková kombinace dává větší smysl než jednoduché rozdělení pronajímatelů a nájemníků na dva nepřátelské tábory. Majitel má oprávněnou obavu z člověka, který přestane platit, byt poškodí nebo jeho vyklizení protahuje. Nájemník zase potřebuje vědět, že ho pravidelné placení a slušné chování neposadí každý rok zpátky na start. Jestli má stát požadovat delší smlouvy, musí současně nabídnout funkční ochranu proti neplatičům a rychlejší řešení vážného porušování povinností.
Pirátský návrh však zatím popisuje hlavně směr. Konkrétní podoba státních garancí, podmínky pojištění, rozsah ochrany pronajímatelů nebo způsob řešení výjimek v předloženém textu chybějí. Právě na těchto detailech bude záležet, zda změna přinese více stabilních nájmů, nebo některé majitele přiměje ukončit vztah ještě před třetí smlouvou.
Praha potřebuje více městských a studentských bytů
K úpravě soukromých nájmů přidala kandidátka Pirátů na pražskou primátorku Tereza Nislerová požadavek na rozšíření nabídky dostupného bydlení. Praha podle ní potřebuje více městských a studentských bytů, silnější Pražskou developerskou společnost a další rozvoj Městské nájemní agentury.
„Praha potřebuje výrazně více městských a studentských bytů. Chceme posílit Pražskou developerskou společnost, rozšiřovat městský bytový fond a rozvíjet Městskou nájemní agenturu, která přináší větší jistotu nájemníkům i pronajímatelům. Praha má být městem, kde mohou mladí lidé zůstat a plánovat svou budoucnost,“ uvedla Nislerová.
Samotná změna délky nájemních smluv totiž nevytvoří jediný nový byt. Může zvýšit jistotu lidí, kteří už bydlení našli, ale nesníží počet zájemců ani cenu, kterou si mohou majitelé účtovat. Bez nové výstavby, městských bytů, kolejí a využití prázdných nemovitostí zůstane velká část mladých odkázaná na drahou nabídku soukromého trhu.
Pravidlo „třikrát a dost“ tak řeší pouze jednu část bytové krize, zato velmi konkrétní. Neříká mladým, aby si místo cappuccina uvařili instantní kávu a za ušetřených několik stovek měsíčně koupili byt. Požaduje, aby člověk, který už několik let spolehlivě platí stejnému pronajímateli, dostal alespoň základní jistotu, že další smlouva neskončí za dvanáct měsíců.
