Cesta z pražského hotelu Clarion, kde se koná 32. kongres Občanské demokratické strany, poskytla víc než jen časový prostor k přesunu. Nabídla také možnost nahlédnout do paralelního světa reakcí, komentářů a emocí, které kongres vyvolal – mezi delegáty, na sociálních sítích i v širším politickém prostředí. A jedno slovo se v těchto debatách opakovalo s až symbolickou pravidelností: komunikace.
Pokud by každé vyslovení tohoto pojmu znamenalo procento ve volebním výsledku, koalice SPOLU by dnes mohla slavit historický triumf. Výhrady ke způsobu, jakým vláda Petra Fialy a zejména ODS komunikovala své kroky, zaznívaly po celé čtyři roky a na kongresu se znovu staly jedním z hlavních motivů kandidátských projevů. Zazněly jak z úst nového předsedy Martina Kupky, tak i jeho prvního místopředsedy Tomáše Portlíka. Oba se shodují, že bez zásadní změny v této oblasti se ODS dál neposune.
Jejich představy se v základních obrysech překrývají, což dává naději, že hledání funkčního modelu nebude zbytečně komplikované. Otevřenou otázkou však zůstává tempo. Jak rychle se nové vedení dokáže prosadit nejen uvnitř strany, ale především navenek – směrem k členské základně a k voličům, kteří dnes ODS sledují spíše s odstupem než s nadšením. Elán nechyběl ani jednomu z nových lídrů. A když se ke stejnému tématu ve své kandidátské řeči vyjádřil i senátor Martin Červíček, bylo zřejmé, že volání po změně komunikace není ojedinělé, ale sdílené napříč stranou.
Právě reakce na sociálních sítích ukázaly, jak citlivé toto téma je. Výsledky voleb prvního dne kongresu komentovali nejen političtí soupeři, ale i samotní členové ODS. Pozornost přitáhla zejména dohoda mezi Martinem Červíčkem a Tomášem Portlíkem, kdy se první z nich vzdal kandidatury výměnou za podporu. Tento krok vyvolal ostrou kritiku ze strany některých významných členů strany, kteří jej označili za důkaz toho, že „všechno je zase domluveno dopředu“. Nejde přitom o hlas osamělý – podobné pochybnosti se objevují opakovaně a představují pro nové vedení jednu z největších výzev.
Když Tomáš Portlík ve svém vystoupení varoval představitele současné vládní koalice před návratem ODS na cestu do Strakovy akademie, v kuloárech se okamžitě rozběhla jiná debata: kdy to bude skutečně vidět. Od sněmovních voleb uplynuly více než tři měsíce a opozice působí roztříštěně. Aktivnější opoziční rétoriku zatím suplují především Piráti, často však neobratně a bez širšího dopadu. V takové situaci je tlak na ODS, aby se zřetelněji ozvala, logický a oprávněný.
Martin Kupka přitom není kopií Petra Fialy, jak jej někteří komentátoři rychle zařazují. Přesto se pozornost upíná k tomu, kdy se jeho klíčový slib promění v realitu – tedy vznik stínové vlády ODS a konkrétní výstupy, které začne nabízet veřejnosti. Právě zde se ukáže, zda nově zvolené vedení dokáže naplnit očekávání, která na něj kongres i stranická základna kladou.
Z debat s kandidáty a delegáty se ale vynořuje ještě jeden, méně viditelný, avšak zásadní problém. Řada úspěšných komunálních politiků ODS odvádí dlouhodobě kvalitní práci ve svých obcích a městech. Mají výsledky, důvěru voličů i stabilní zázemí. Přesto nemají výraznou motivaci vstupovat do vyšších pater stranické politiky. Ne proto, že by jim chyběly schopnosti, ale proto, že o ně na této úrovni často nikdo nestojí – a zároveň proto, že ve svém „patře“ mají jistotu, smysluplnou práci i uznání napříč politickým spektrem.
Tito lidé sledují celostátní politiku ODS spíše zdálky. Vidí skleněný strop, který odděluje komunální úspěch od stranického postupu, a nemají potřebu jej prorážet. ODS tak stojí před dilematem, jak tento potenciál využít, aniž by jej ztratila.
Nadcházející volba dalších místopředsedů napoví víc. Někteří delegáti dávají své ambice najevo velmi otevřeně a netají se chutí vstoupit do celostátní politiky. Pokud uspějí, může to být silný signál, že se v ODS skutečně něco mění a že ne všechno je předem nalinkované. Právě tento moment může rozhodnout o tom, zda se slova o otevřenosti a změně promění v realitu, nebo zůstanou jen další kapitolou stranického příběhu.
