Jedním z výrazných momentů 32. kongresu Občanské demokratické strany se stala debata o zastoupení žen ve vedení strany. Volání po větší roli žen zaznívalo především v kuloárech, a to i v souvislosti s tím, že nové vedení ODS zůstalo výhradně mužské. Pozornost delegátů i médií se v této souvislosti soustředila také na senátorku Vladimíru Ludkovou, která vystoupila s nominačním projevem, aniž by usilovala o funkci místopředsedkyně.
Její vystoupení nezaujalo ambicí obsadit vysoký stranický post, ale obsahem. Ludková se soustředila na témata, která dlouhodobě považuje za opomíjená nebo zjednodušovaná, a která zároveň vyvolávají silné reakce. Jedním z nich byl pokles porodnosti v České republice.
Ve svém projevu se kriticky vymezila vůči dílčím finančním nástrojům, které podle ní nemohou samy o sobě demografický vývoj zvrátit. „Vymírání nezachrání školkovné, ani pastelkovné, tím jen vytváříme dluhy do budoucna,“ uvedla. Argumentovala přitom z pozic, které označuje za konzistentní s pravicovým pohledem na odpovědnost státu a dlouhodobou udržitelnost veřejných financí.
Právě tato část vystoupení vyvolala řadu reakcí a dotazů, zejména na sociálních sítích a v zákulisí kongresu. Některé interpretace směřovaly k obavám, zda senátorka nepovažuje za méněcenné ženy, které děti nemají nebo je mít nemohou. K dalším dotazům vedly i její výroky o tom, že rodičovství je přirozené a že rozhodování o dětech nemají ovládat obavy spojené s klimatickou změnou či nejistotami současné doby.
Na dotaz redakce deníku inregion.cz senátorka Ludková tuto část svého vystoupení upřesnila a odmítla, že by mířila proti ženám, které děti mít nemohou. „Samozřejmě, že jsem se nechtěla nijak dotknout žen, které děti mít nemohou, to se omlouvám, pokud jsem se některých dotkla,“ uvedla. Zároveň však trvala na tom, že nesouhlasí s argumentací části žen, které rodičovství odkládají nebo odmítají kvůli klimatické tísni či podobným obavám. „Ovšem nesouhlasím s argumenty těch žen, které mají klimatickou tíseň, nebo jiné podobné argumenty. Děti se rodily i za válek, a přijde mi to tak přirozené,“ dodala.
Podle Ludkové patří otevření těchto témat k její roli v politice, i když si je vědoma, že nejde o výroky, které by byly obecně přijímány bez výhrad. Sama se označuje za političku, která se nevyhýbá nepohodlným debatám. „Jsem v politice, abych nastolovala témata, která lidem nejsou příjemná, ale je potřeba je řešit,“ vysvětlila.
V této souvislosti hovořila o proměně společenských priorit a o tom, že část problémů s porodností podle ní souvisí s posunem hodnotových žebříčků. „Trochu jsme všichni zpohodlněli, přestavěli žebříčky, napřed kariéra, pak materiální zabezpečení, samozřejmě i ten byt. No, a pak se divíme, jak je to s těhotenstvím v pokročilejším věku složité,“ uvedla. K tomu podle ní přistupují další faktory, včetně environmentálních argumentů, které vnímá jako problematické, pokud vedou k rezignaci na rodičovství.
Další vlnu reakcí vyvolala pasáž jejího vystoupení, v níž se dotkla sociální politiky. Výrok, že v sociální oblasti bude možné pomáhat tehdy, „až na to budeme mít“, u části posluchačů vyvolal obavy, zda nejde o odmítnutí sociální odpovědnosti státu. Někteří tento postoj srovnávali s dřívějšími výroky Václava Klause o ekologii a kladli otázku, jak se takové vyjádření slučuje s tím, že se Ludková dlouhodobě hlásí k sociální politice jako ke klíčovému tématu své práce.
Senátorka v reakci na tyto interpretace zdůraznila, že její slova byla vytržena z širšího kontextu. „Možná trochu zanikl ten zbytek slov, která jsem dodala. Mám na mysli to, že kvalitní sociální péče je velmi nákladná, a my potřebujeme mít na ni i dostatek prostředků pro její poskytování v co nejvyšší kvalitě,“ uvedla.
Podle Ludkové ODS sociální politiku nezpochybňuje, naopak si je vědoma odpovědnosti vůči lidem, kteří se bez pomoci neobejdou. „Protože ODS umí dělat sociální politiku, víme, že se musíme postarat o ty, kteří si sami pomoci nemohou,“ řekla. Zároveň ale zdůraznila, že předpokladem kvalitní sociální péče je funkční ekonomika a prostředí, které umožňuje vytvářet dostatek zdrojů.
„K tomu nám ovšem pomůže především to, že nebude komplikované fungování společnosti, spousta předpisů, i těch bruselských, které nám ztěžují život také hodně, abychom mohli vydělávat. I na tu sociální politiku,“ vysvětlila. Jako konkrétní příklady uvedla potřebu financí na rozšiřování kapacit domovů pro seniory i na odpovídající ohodnocení pracovníků v sociálních službách. „Je třeba získávat prostředky na vytváření nových míst v domovech, ale třeba i na platy lidí, kteří se budou starat například o klienty domova seniorů, kterých bude stále přibývat,“ dodala.
Vystoupení Vladimíry Ludkové i následné reakce na něj se staly dalším důkazem, že jedním z hlavních témat kongresu nebyla jen personální obměna vedení ODS, ale také otázka komunikace. Řada výroků, které vyvolaly kontroverze, podle některých delegátů ukazuje spíše na problém interpretace než na samotný obsah sdělení.
Shoda napříč kongresem panovala v tom, že bez jasnější a srozumitelnější komunikace směrem k veřejnosti i dovnitř strany budou podobné „šumy“ vznikat dál. Debata, kterou otevřela senátorka Ludková, tak zapadla do širšího obrazu strany, která hledá cestu, jak mluvit o složitých tématech otevřeně, ale zároveň tak, aby byla pochopena i mimo kongresový sál.
