Ministr zemědělství Martin Šebestyán přichází s plánem sledovat marže v celém potravinovém řetězci – od zemědělců přes zpracovatele až po obchodníky. Vláda tak znovu otevírá téma, zda mají o cenách rozhodovat lidé na trhu, nebo politici v kancelářích. Vzhledem k tomu, že Šebestyán patří do kvóty ministrů přidělených hnutí SPD v rámci dohody s Andrejem Babišem, nelze se ubránit dojmu, že se na vládní úrovni znovu objevuje styl typický pro předvolební jarmarky této strany.
Hodně slibů, jednoduchá hesla, minimum reálných řešení. Současně s plánem kontroly marží chce ministr zřizovat funkci potravinového ombudsmana. V době, kdy vláda mluví o nutnosti šetřit, jde o další rozpor. Česká republika už dnes disponuje dostatečným množstvím kontrolních orgánů. Státní zemědělská a potravinářská inspekce, Česká obchodní inspekce i další instituce mají pravomoci i odborné zázemí. Pokud systém nefunguje, není řešením vytvořit další úřad. Znamená to, že selhává ten stávající.
„Férové ceny“ jako politická pohádka
Klíčovým pojmem, se kterým ministr pracuje, jsou takzvané „férové ceny“. Tento výraz zní přitažlivě, ale v ekonomické realitě nemá jasný obsah. Připomíná spíš rétoriku předvolebních jarmarků, kde se prodává zboží za směšně nízké ceny, aby vznikl dojem dostupnosti. Tyto ceny však nejsou skutečné. Vznikají na úkor výrobců, často pod úrovní výrobních nákladů. Jsou dočasné, umělé a neudržitelné. Nakupující si pochvalují, jak by bylo krásné, kdyby takové ceny platily pořád. Jenže právě v tom je jádro problému. Neplatily by. Protože by ekonomicky nepřežily. Přenášet tento princip do státní politiky znamená vytvářet iluzi, která se dříve nebo později zhroutí.
Stín plánovaného hospodářství
Snaha určovat, co je „férové“, nevyhnutelně připomíná dobu, kdy stát rozhodoval o cenách shora. Centrální plánování, tabulky, normy, direktivy. Výsledek je známý. Nedostatek, nízká kvalita, černý trh. Tento model už Česká republika zažila. A ví, kam vedl. Cena je výsledkem dohody mezi prodávajícím a kupujícím. Jakmile do ní vstoupí politické rozhodování, začíná deformace trhu. Vstup plánovaného hospodářství znamená krok zpět před listopad 1989. Velmi problematické je i zasahování do slevových akcí. Ty jsou součástí obchodní strategie. Jsou rizikem i příležitostí. Nemají být předmětem politického dozoru.
Podpora českých potravin, nebo byznys vyvolených?
Vládní snaha podporovat „kvalitní, cenově dostupné a bezpečné české potraviny“ působí na první pohled pozitivně. V českém kontextu však naráží na zásadní problém. Potravinářské holdingy patří mezi největší dodavatele potravin na trhu. Podpora domácí produkce tak automaticky znamená posilování především těchto obřích ekonomických subjektů. Nejde o abstraktní otázku. Jde o konkrétní problém. Když stát vytváří prostředí výhodné pro největší hráče, deformuje trh. Malí výrobci a nezávislí dodavatelé ztrácejí šanci konkurovat.
Ochrana trhu jako cesta ke zdražování
Odborníci dlouhodobě upozorňují, že ochranářská opatření narušují konkurenční prostředí. Jakmile se trh uzavírá, ztrácí tlak na efektivitu. Prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza varuje, že omezení zahraniční konkurence povede ke zdražení potravin. Nejde o ideologii, ale o zkušenost z praxe. Bez konkurence ceny neklesají. Rostou.
Bezpečnost jako záminka
Potravinářská komora obhajuje ochranná opatření tvrzením, že mimoevropští producenti používají zakázané pesticidy či hormony. Pokud by to byla pravda, znamenalo by to selhání kontrolních orgánů. Řešením by pak bylo posílení kontroly, ne zavádění nových funkcí. Bezpečnost potravin nesmí sloužit jako zástěrka pro ekonomický protekcionismus.
Trh reaguje po svém
Pokud se ceny v řetězcích uměle vyšponují nebo regulují, spotřebitelé změní chování. Začnou vyhledávat malé pekaře, lokální výrobce, farmáře. Stejné je to u masa, mléka, zeleniny i dalších produktů. Trh si vždy najde cestu. Regulace ho jen prodraží.
Závěr: Politika místo rozumu
Plány ministra Šebestyána nejsou řešením drahoty. Jsou ukázkou politického populismu, který nahrazuje ekonomickou realitu jednoduchými slogany. Místo systémových změn přichází kontrola. Místo konkurence protekcionismus. Místo odpovědnosti marketing. Ceny podle politiků už tato země jednou zažila. A ví, že taková cesta nikdy nevede k levnějším potravinám. Vede jen k deformovanému trhu, vyšším nákladům a výhodám pro vyvolené.
