Ještě před oficiálním zahájením 32. kongresu ODS v pražském hotelu Clarion se mezi delegáty rozjela debata, která šla mnohem hlouběji než jen k personálním otázkám. Opakovala se stejná slova, která stranu pronásledují už měsíce: slabá komunikace, nečitelnost, roztříštěné postoje a neschopnost působit jednotně. Právě tyto faktory označovali účastníci kongresu za hlavní příčiny neúspěchu koalice SPOLU v loňských podzimních volbách.
Bilanční projev končícího předsedy Petra Fialy sice delegáti ocenili potleskem ve stoje, v zákulisí však zaznívaly mnohem zdrženlivější, často i kritické hlasy. Část členské základny se s Fialovým hodnocením dvanácti let v čele strany neztotožňuje. ODS podle nich úspěšnou stranou není, minimálně ne v tom smyslu, jaký by si představovali její členové a tradiční voliči. Přesto kongres nepůsobil rezignovaně. Naopak. V kuloárech se živě mluvilo o tom, jak se z této situace dostat a co změnit, aby ODS znovu působila srozumitelně a přesvědčivě.
V tomto kontextu se ukázal výrazný kontrast mezi jednotlivými kandidátskými vystoupeními. Projev Martina Kupky hodnotila řada delegátů jako výrazně konzistentnější a čitelnější, a to nejen pro přítomné v sále, ale i pro voliče a členy, kteří kongres sledovali z dálky. Kupka dokázal své myšlenky strukturovat tak, aby vytvářely srozumitelný příběh o tom, kde ODS stojí a kam se má posunout.
Opačný dojem zanechala prezentace Radima Ivana. Jeho suverénní vystupování delegáty nepřesvědčilo. Při takzvaném grilování zazněla z publika otevřená kritika, že za Ivanem zatím nestojí žádný hmatatelný politický výsledek, který by ospravedlňoval ambici vést celostátní stranu. Tento moment v sále výrazně rezonoval a ukázal, že samotná rétorika bez doložitelné praxe má mezi občanskými demokraty omezený účinek.
Martin Kupka naopak postavil svou kandidaturu na práci s tím, co ODS reálně má. Ve svém vystoupení se opakovaně vracel k nevyužitému potenciálu členské základny a zkušenostem lidí napříč regiony. Delegátům nabídl konkrétní kroky, jak tento potenciál lépe zapojit do každodenní politické práce. Právě tato praktičnost a důraz na vnitrostranické kapacity působily na mnoho účastníků kongresu jako zásadní rozdíl oproti obecnějším a kritičtějším tezím jeho soupeře.
Kupka navíc jasně popsal cestu, kterou podle něj může ODS znovu dojít do Strakovy akademie. Navázal přitom i na debaty otevřené Petrem Fialou. Končící předseda hovořil o lídrovském principu, podle něhož má mít lídr kandidátky právo sestavit tým, za jehož výsledky pak nese plnou odpovědnost. Martin Kupka tento princip bez výhrad přijal, což delegáti vnímali jako signál kontinuity, ale zároveň i jako ochotu dát vedení jasnější odpovědnost a pravomoci.
Projevy hostů kongresu, tedy představitelů stran bývalé vládní spolupráce, zůstaly spíše na okraji pozornosti. V sále se dočkaly jen vlažného, místy zdvořilostního potlesku. Jediný výraznější ohlas ve vztahu k Radimu Ivanovi zazněl z úst starosty městské části Praha 11 Martina Sedekeho, který se pokusil jeho kandidaturu podpořit. Následná debata však rychle ukázala, že konkrétní úspěchy, o něž by se tato podpora opírala, zůstávají spíše v rovině očekávání než reality.
Výraznou pozornost si získala práce Martina Kupky s dokumentem Olomoucké artikuly. Zatímco pro část delegátů šlo o text známý, jiní se s ním detailně neseznámili. Kupka jej dokázal srozumitelně přeložit do konkrétních politických tezí a zasadit do širšího kontextu budoucí strategie strany. Právě schopnost převádět programové dokumenty do čitelné politické řeči patřila k nejsilnějším momentům jeho vystoupení.
Zásadní odezvu vyvolala také Kupkova vize komunikace ODS. Mluvil o potřebě systematického kontaktu nejen s veřejností, ale i s členskou základnou v každé místní organizaci, bez ohledu na její velikost či polohu. Představil myšlenku ODS jako moderního mediálního domu: vlastní videoobsah, podcasty, diskusní formáty s osobnostmi strany i s lidmi mimo ni. Centrála by podle této představy neměla fungovat jen jako administrativní centrum, ale jako servisní zázemí pro politiky na komunální, krajské i celostátní úrovni.
Klíčovým nástrojem návratu k vládní odpovědnosti má být podle Kupky stínová vláda. Její členové by měli dlouhodobě a srozumitelně komunikovat témata ve svých gescích, aby voliči přesně věděli, co mohou od ODS očekávat jako alternativu k současné vládě populistických stran. Zatímco Radim Ivan zpochybňoval schopnosti stávající ODS jako celku, Kupka opakovaně zdůrazňoval, že strana disponuje řadou osobností, na jejichž odbornosti a zkušenostech lze stavět.
Oba kandidáti shodně deklarovali, že v případě neúspěchu v předsednické volbě nebudou usilovat o žádnou jinou funkci ve vedení strany. Zároveň však potvrdili ochotu pokračovat v práci pro ODS v jiných rolích, což delegáti vnímali jako důležitý signál, že nejde o osobní kariérní boj, ale o směřování strany.
Jasné vymezení zaznělo i k otázce spolupráce v rámci koalice SPOLU. Martin Kupka zvolil pragmatický přístup. Tam, kde to dává smysl a vyhovuje všem stranám, například na komunální úrovni, spolupráci nevylučuje. Zároveň ale zdůraznil, že jeho cílem je budovat silnou ODS, která si partnera nebude muset hledat z nouze, ale bude si jej moci vybírat podle schopnosti prosazovat vlastní program. Radim Ivan možnost další spolupráce v tomto formátu odmítl.
Debaty na kongresu tak odkryly nejen rozdíly mezi kandidáty, ale především hlubší otázku, která nad ODS visí už delší dobu: zda se straně podaří znovu mluvit jazykem, jemuž voliči rozumějí a který jim dává smysl. Právě odpověď na tuto otázku může rozhodnout o tom, jakou roli budou občanští demokraté v české politice hrát v následujících letech.
