Česká ekonomika vstoupila do roku 2026 s výrazným poklesem cen u výrobců napříč klíčovými sektory. Nejvíce zlevňuje průmyslová i zemědělská produkce, což sice pomáhá brzdit inflaci, zároveň však ukazuje na hlubší strukturální problémy hospodářství. Levnější výroba totiž není jen výsledkem stabilizace cen energií, ale také známkou slabší poptávky a přetrvávající nejistoty v průmyslu. Vyplývá to z dnešních údajů České spořitelny.
V lednu ceny průmyslových výrobců meziměsíčně klesly o 0,7 procenta a meziročně byly nižší o tři procenta. Hlavním důvodem jsou nižší ceny elektřiny po přesunutí poplatků za obnovitelné zdroje energie na státní rozpočet. Významně působí také levnější ropa a pokles cen potravinářských výrobků, který vychází z vývoje v zemědělství. Pokles cen přitom částečně tlumí silná domácí poptávka a růst mezd, stejně jako postupné oživení německé ekonomiky, na níž zůstává český průmysl zásadně závislý.
Levnější energie a komodity mají podle analytiků ovlivňovat vývoj cen v průmyslu po celý letošní rok a celková inflace cen průmyslových výrobců tak může skončit v záporných hodnotách. K růstu by se ceny měly vrátit až v příštím roce, kdy odezní současné protiinflační vlivy a obnoví se zahraniční poptávka. Zlevňování tak nelze chápat pouze jako pozitivní signál — jde zároveň o důsledek mimořádných zásahů státu a slabšího ekonomického prostředí.
Zemědělství zlevňuje, inflaci brzdí levnější potraviny
Výraznější pokles zaznamenalo zemědělství. Ceny zemědělských výrobců meziměsíčně klesly o 1,6 procenta a meziročně byly nižší o téměř šest procent. Právě tento vývoj patří k hlavním důvodům, proč celková spotřebitelská inflace v lednu zpomalila na 1,6 procenta, když ceny potravin překvapily poklesem.
Současný vývoj znamená především odeznění loňského cenového šoku v zemědělství. Cenová hladina se po prudkém růstu vrací zpět a inflace v tomto sektoru může letos skončit v záporných hodnotách. Vývoj však zůstává značně nejistý, protože ceny v zemědělství dlouhodobě ovlivňují nepředvídatelné faktory jako počasí, náklady na energie nebo politická rozhodnutí.
Do budoucna analytici očekávají návrat zemědělských cen k růstu, který bude podporovat oživení poptávky. Současně však existují rizika spojená s globalizací trhu a obchodní politikou Evropské unie, například zvýšený dovoz ze zemí mimo EU. Český zemědělský sektor tak zůstává vystaven tlakům, které domácí hospodářská politika dokáže ovlivnit jen omezeně.
Stavebnictví a služby drží domácí inflaci nad vodou
Odlišný vývoj sledují statistiky ve stavebnictví a službách, kde ceny nadále rostou. Ceny stavebních prací se v lednu zvýšily o 0,3 procenta a meziročně byly vyšší o 2,7 procenta. Inflaci ve stavebnictví pohání především silná domácí poptávka a dlouhodobě napjatý trh práce. Přesto nejde o dramatický růst, který by zásadně destabilizoval ekonomiku.
Významnější signál přinesl sektor tržních služeb pro firmy, kde došlo k meziměsíčnímu poklesu cen o jedno procento a meziroční inflace zpomalila na 3,6 procenta. Přestože zůstává relativně vysoká, postupný pokles naznačuje slábnutí domácích inflačních tlaků.
Právě vývoj ve službách je přitom pro ekonomiku klíčový. Odráží totiž stav domácí poptávky, růst mezd i kondici trhu práce. Z dlouhodobého hlediska jde o důležitější ukazatel než výkyvy cen energií, které jsou často výsledkem politických rozhodnutí či externích šoků.
Centrální banka vyčkává, vláda přilévá nejistotu
Pokles cen výrobců vytváří prostor pro uvolnění měnové politiky, Česká národní banka však zůstává opatrná. Pro centrální banku je klíčové především to, zda bude zpomalování inflace dlouhodobé a stabilní, nikoli pouze krátkodobý efekt levnějších energií.
Základní scénář ekonomů počítá se stabilitou úrokových sazeb a jejich snížením zhruba v polovině roku 2027. Současně se však zvyšuje pravděpodobnost, že by centrální banka mohla sazby snížit již letos. Proti tomu ale působí přetrvávající domácí inflační tlaky a zejména expanzivní fiskální politika státu, která může inflaci v budoucnu znovu posílit.
Právě rozpočtová politika vlády představuje jeden z hlavních zdrojů ekonomické nejistoty. Stát sice přenáší část nákladů na energie na veřejné finance, čímž krátkodobě tlumí inflaci, zároveň tím však zvyšuje tlak na veřejné rozpočty a budoucí cenovou stabilitu. Ekonomika tak sice vykazuje známky stabilizace, ale její rovnováha stojí stále více na administrativních zásazích.
Ekonomika se stabilizuje, ale strukturální problémy přetrvávají
Střednědobý výhled počítá s postupným oživením hospodářství. Reálný růst HDP by měl letos dosáhnout 2,5 procenta a v dalších letech mírně zrychlovat, inflace by se měla pohybovat kolem dvou procent. Nezaměstnanost má postupně vzrůst na přibližně 3,5 procenta a reálné mzdy mají dál růst, i když pomalejším tempem než v předchozích letech.
Celkový obraz české ekonomiky tak zůstává rozporuplný. Na jedné straně ustupují cenové šoky a inflace se stabilizuje, na druhé straně přetrvává silná závislost na zahraniční poptávce, vysoká energetická citlivost průmyslu a rostoucí tlak veřejných financí. Pokles cen výrobců proto nepředstavuje pouze úlevu pro spotřebitele, ale také varování.
Autor je ekonom
