Česká republika se podle aktuálního Indexu prosperity a finančního zdraví posunula mezi nejvyspělejší ekonomiky Evropské unie. V letošním ročníku obsadila osmou příčku a dosáhla tak svého nejlepšího výsledku v pilíři Stav ekonomiky. Hodnocení analytiků České spořitelny a projektu Evropa v datech potvrzuje, že české hospodářství stojí na solidních základech – vyznačuje se komplexní strukturou, vysokou mírou robotizace i relativně nízkým zadlužením navzdory rozsáhlým investicím.
Výsledek je o to významnější, že přichází po několika letech výkyvů. V roce 2022 byla Česká republika devátá, následně však kvůli silné inflační vlně po ruské invazi na Ukrajinu klesla na dvanácté a poté čtrnácté místo. Loni se vrátila na devátou příčku a letos svůj návrat mezi evropskou špičku potvrdila osmým místem. Analytici zároveň připomínají, že ekonomické ukazatele se do reálného obrazu země často promítají až s dvouletým zpožděním.
Na prvních třech příčkách se dlouhodobě drží Švédsko, Německo a Dánsko. V rámci postkomunistických zemí Evropské unie si však nejlépe vede právě Česko, které se v některých ročnících indexu umístilo na prvním místě a letos se na tuto pozici mezi „novými“ členskými státy znovu vrátilo.
Srovnání s Polskem: realita je jiná než titulky
Ve veřejné debatě se česká ekonomika častěji než se Slovinskem srovnává s Polskem. Obě země mají podobnou strukturu hospodářství, zejména vysoký podíl průmyslu na HDP. Mediální obraz rychle rostoucího Polska, podpořený například intenzivní výstavbou infrastruktury, však podle analytiků může vytvářet zkreslený dojem.
„Namísto Slovinska se v Česku mnohem raději srovnáváme s Polskem. Je to logické, ekonomiky mají podobné podíly sektorů průmyslu a služeb na HDP,“ uvedl analytik analytik Evropy v datech Adam Trunečka. Celkový obraz ale zkreslují časté titulky o rychlé výstavbě polských dálnic. „Z těch se může zdát, že nás Polsko předhání. Srovnání české a polské ekonomiky v indexu ale ukazuje, že k tomu v tento moment nedochází,“ doplnil k výsledkům Trunečka.
Česko má oproti Polsku náskok v několika klíčových parametrech. Disponuje vyšší mírou robotizace ve zpracovatelském průmyslu, vyšším podílem investic na HDP i vyšším HDP na obyvatele. Česká ekonomika odpovídá zhruba 91 procentům průměru EU, zatímco polská přibližně 78 procentům. Zásadní výhodou je také komplexita – schopnost vyrábět široké spektrum produktů, což zvyšuje odolnost vůči vnějším šokům.
Komplexita jako výhoda i riziko
Právě vysoká komplexita je jedním z charakteristických rysů české ekonomiky. Patří mezi nejrozmanitější v Evropské unii a laicky řečeno je schopna „vyrobit téměř cokoliv“. To zvyšuje její stabilitu, ale současně může představovat strukturální slabinu v globální konkurenci. „Schopnost ‚vyrobit téměř cokoliv‘ je obdivuhodná. Z hlediska globálně úspěšného obchodního modelu je však česká ekonomika příliš roztříštěná. Zelená transformace je hra pro globální hráče,“ upozorňuje Pavel Diviš, CEO společnosti TGS a ambasador iniciativy 2. ekonomická transformace. Na příkladu větrné energetiky připomněl, že evropský průmysl nedokázal reagovat na růst výkonu a velikosti zařízení, což vedlo ke ztrátě konkurenceschopnosti vůči globálním producentům.
Silná průmyslová základna tak sama o sobě nestačí. Rozhodující je, kdo drží finální produkt, značku a marži. A právě zde se ukazuje největší slabina českého modelu.
Past subdodavatelského modelu
V ukazatelích přidané hodnoty se Česká republika dlouhodobě pohybuje pod dvacátým místem. Ačkoli vyrábí technologicky náročné komponenty a má vysoký podíl hi-tech vývozu, značná část finální hodnoty vzniká mimo její území.
„Česko se chytilo do pasti subdodavatelského modelu. Jsme sice velmi dobří ve výrobě komponentů, máme vysoký podíl hi-tech vývozů, ale finální marži, značku a duševní vlastnictví drží někdo jiný,“ vysvětlil hlavní ekonom České spořitelny David Navrátil.
Paradoxem je, že Česko patří mezi nejvíce investující země Evropské unie. Podíl investic na HDP je dlouhodobě nadprůměrný a v posledních letech dosahuje mimořádně vysokých hodnot. Problém však podle analytiků nespočívá v objemu, ale ve struktuře investic.
Investice do strojů místo do nápadů
Analytička České spořitelny Tereza Hrtúsová upozornila, že české firmy i veřejný sektor směřují podstatnou část investic především do strojů a výrobních zařízení, zatímco vyspělé severské ekonomiky kladou mnohem větší důraz na nehmotná aktiva, jako jsou patenty, software nebo ochranné známky. „Pro Česko je typický vysoký podíl investic do strojů a zařízení. Dánsko a Švédsko mají proti ČR naopak výrazně vyšší podíl investic do nehmotného majetku typu patentů, ochranných známek či softwaru,“ uvedla Hrtúsová.
Rozdíl mezi investičními strategiemi podle hlavního ekonoma České spořitelny Davida Navrátila vystihuje i širší směřování ekonomik. „My v podstatě kupujeme rychlejší běžící pásy, zatímco vítězové dneška investují do toho, co se na těch pásech bude vyrábět za deset let,“ sdělil Navrátil.
Proměna je patrná i u zahraničních investic. Jejich stav v poměru k HDP v posledních letech klesl. Růst mezd, nízká nezaměstnanost i vysoké ceny energií snižují atraktivitu Česka jako levné výrobní základny. Podle Hrtúsové jde o známku „dospívání“ ekonomiky, která se postupně vzdaluje modelu jednoduché montovny.
Celkový obraz české ekonomiky je přesto pozitivní. Země si udržuje silnou průmyslovou základnu, relativně nízké zadlužení a stabilní makroekonomickou pozici. Otázkou zůstává, zda dokáže přesměrovat investice směrem k vyšší přidané hodnotě, podpořit vznik vlastních značek a inovací a tím si udržet své místo mezi nejvyspělejšími ekonomikami Evropské unie i v příštích letech.
Autor je ekonom.
ZDROJ: Index prosperity a finančního zdraví
