Skupina ČSOB zveřejnila dnes v tiskové zprávě hospodářské výsledky za rok 2025, které potvrzují silný růst úvěrů, rekordní financování bydlení a téměř dvacetimiliardový zisk. Banka vykázala čistý zisk 19,8 miliardy korun, objem úvěrů překročil hranici jednoho bilionu korun a výrazně vzrostl počet klientů i objem spravovaných aktiv. Za těmito čísly stojí především oživení hypotečního trhu a růst cen nemovitostí — tedy vývoj, který současně zvyšuje zisky bank, ale dál komplikuje dostupnost bydlení pro část domácností.
Banka prezentuje výsledky jako důkaz dobré kondice ekonomiky i své strategie. „Uplynulý rok přinesl příznivý vývoj české ekonomiky, růst reálných mezd při stabilní a nízké inflaci, oživení trhu bydlení i dobré výsledky investičních produktů. Skupině ČSOB i našim klientům se dařilo. Rekordně jsme financovali bydlení, podnikání i investice lidí a firem,“ uvedl ve zprávě generální ředitel ČSOB Aleš Blažek. Makroekonomický obraz je však složitější. Stabilizace inflace a postupné snižování úrokových sazeb sice rozhýbaly poptávku po úvěrech, zároveň ale urychlily růst cen nemovitostí a zvýšily zadlužení domácností, což je trend, který z ekonomického hlediska dlouhodobě představuje strukturální problém českého hospodářství.
Hlavním motorem růstu se staly právě hypotéky. Objem nových hypotečních úvěrů dosáhl 94 miliard korun a meziročně vzrostl o 49 procent, zatímco úvěry ze stavebního spoření se zvýšily o 76 procent na 20 miliard korun. Celkový objem úvěrů na bydlení tak stoupl na 585 miliard korun. „K lepšímu bydlení jsme v roce 2025 pomohli rekordním 32 700 domácností v Česku. Rozsah poptávky po financování bydlení předčil naše očekávání díky snižování úrokových sazeb hypoték, růstu cen nemovitostí a inovacím v produktové nabídce,“ doplnil Blažek. Právě kombinace levnějších úvěrů a rostoucích cen nemovitostí však vytváří paradoxní situaci: zatímco banky financují stále více nákupů bydlení, vlastní bydlení se pro část obyvatel stává méně dostupným.
Celkový objem úvěrů skupiny ČSOB dosáhl 1,06 bilionu korun a meziročně vzrostl o osm procent. Úvěry firmám a podnikatelům stouply na 418 miliard korun, především díky financování energetických projektů a realitní výstavby. Klientské vklady překročily 1,3 bilionu korun a objem aktiv pod správou vzrostl o 13 procent, přičemž majetek v podílových fondech dokonce o 15 procent. Roste také počet klientů — meziročně o 76 tisíc. Tyto výsledky potvrzují dlouhodobý trend přesunu úspor domácností do investičních produktů i rostoucí závislost ekonomiky na úvěrovém financování.
Současně se bankovní sektor stále více opírá o digitalizaci. Mobilní bankovnictví ČSOB Smart používá 1,58 milionu klientů a digitální asistentka Kate má 1,7 milionu uživatelů. Banka zároveň jako první zavedla možnost uzavření hypotéky kompletně online prostřednictvím kvalifikovaného digitálního podpisu, což podle ní využívá více než 60 procent klientů. Digitalizace snižuje provozní náklady bank a zvyšuje jejich efektivitu, zároveň však posiluje postavení velkých finančních institucí na trhu.
Finanční výsledky zároveň ukazují vysokou stabilitu banky. Podíl nevýkonných úvěrů klesl na 1,30 procenta a kapitálová pozice zůstává silná, kapitálový poměr Tier 1 dosáhl 20,2 procenta. ČSOB také uvádí, že za rok 2025 odvede do státního rozpočtu přibližně 11,6 miliardy korun na daních a povinných odvodech.
Vedle finančních výsledků banka klade důraz na technologické inovace i expanzi služeb, například zavedení hypotéky sjednávané ještě před výběrem nemovitosti nebo investičních nástrojů pro retailové klienty. „Inovace v oblasti bydlení patří mezi dlouhodobé priority skupiny ČSOB. Proto se věnujeme digitalizaci hypoték, podporujeme rekonstrukce a úsporné bydlení i nové modely financování,“ uvedl Blažek.
Výsledky ČSOB potvrzují širší trend posledních let: bankovní sektor patří mezi hlavní beneficienty ekonomického oživení po období vysoké inflace. Kombinace stabilnějších cen, růstu mezd a postupného uvolňování měnové politiky podporuje úvěrovou expanzi i investiční aktivitu. Z pohledu celé ekonomiky však zůstává otázkou, zda rychlý růst úvěrů a rostoucí ceny nemovitostí nepředstavují dlouhodobé riziko pro stabilitu trhu i dostupnost bydlení. Banky v současném cyklu profitují z vývoje, který zároveň mění strukturu české ekonomiky a zvyšuje její závislost na úvěrovém financování.
Růst bankovních zisků z financování bydlení zároveň otevírá širší otázku dostupnosti vlastního bydlení v Česku. Zatímco banky z rostoucí poptávky po hypotékách profitují, samotný růst cen nemovitostí posouvá vlastnické bydlení mimo dosah části domácností. Vyšší objem úvěrů totiž neznamená levnější bydlení, ale naopak často podporuje další růst cen, jelikož zvyšuje kupní sílu na trhu s omezenou nabídkou bytů. Bankovní sektor tak stojí v paradoxní pozici: na jedné straně financuje řešení bytové potřeby obyvatel, na straně druhé se podílí na dynamice, která dostupnost bydlení dlouhodobě zhoršuje. Tento rozpor patří mezi nejvýraznější strukturální problémy české ekonomiky posledních let a zatím neexistuje systémové řešení, které by jej mírnilo.
Nejcitelněji se důsledky vývoje na hypotečním trhu promítají do situace mladých domácností a generace Z, pro které se vlastní bydlení postupně mění z dosažitelného cíle v dlouhodobý finanční závazek s vysokým rizikem. Rostoucí ceny nemovitostí, vysoké vstupní náklady a přísnější požadavky na vlastní kapitál nutí mladé lidi odkládat pořízení bydlení do pozdějšího věku nebo zůstávat dlouhodobě v nájemním sektoru. Zatímco banky rozšiřují nabídku úvěrových produktů a zdůrazňují dostupnost financování, pro část mladé generace znamená hypotéka závazek na většinu ekonomicky aktivního života. To má širší dopady nejen na rodinné rozpočty, ale i na demografický vývoj, mobilitu pracovních sil a stabilitu domácí spotřeby.
Z makroekonomického pohledu roste spolu s objemem hypotečního financování také zadlužení domácností, které v posledních letech patří mezi nejrychleji rostoucí složky soukromého dluhu v české ekonomice. Vyšší dostupnost úvěrů podporuje růst cen nemovitostí a vytváří prostředí, v němž se nabídka bydlení nedokáže přizpůsobit sílící poptávce. Tento mechanismus dlouhodobě posiluje cenovou dynamiku na realitním trhu a zvyšuje riziko přehřátí některých segmentů. Pokud by došlo k výraznějšímu ekonomickému zpomalení nebo růstu úrokových sazeb, mohlo by se vysoké zadlužení domácností stát významným zdrojem finanční nestability a tlakem na bankovní sektor i veřejné finance.
Současný vývoj ukazuje, že silný růst úvěrování, rostoucí ceny nemovitostí a zvyšující se zadlužení domácností nejsou izolovanými jevy, ale součástí širšího strukturálního trendu, který může v dlouhodobém horizontu představovat ekonomické riziko. Vývoj na hypotečním trhu totiž nelze oddělit od dlouhodobé politiky státu v oblasti bydlení a regulace realitního trhu. Česká republika dlouhodobě čelí strukturálnímu nedostatku bytů, pomalému stavebnímu řízení a nedostatečné podpoře dostupného nájemního bydlení. Tento stav přirozeně posiluje tlak na financování vlastnického bydlení prostřednictvím bankovních úvěrů. Stát tak nepřímo podporuje model, v němž řešení bytové potřeby stojí především na zadlužení domácností, nikoli na systémové bytové politice.
Pokud se nepodaří zvýšit nabídku bydlení, stabilizovat cenový vývoj a udržet zadlužení domácností na udržitelné úrovni, může se dnešní období růstu proměnit v budoucí zdroj nerovnováhy. Finanční stabilita i dostupnost bydlení tak zůstávají jednou z klíčových výzev české ekonomiky, jejíž řešení bude vyžadovat koordinovaný postup státu, bank i trhu.
Rostoucí objemy hypoték proto nejsou pouze výsledkem tržní poptávky, ale také důsledkem regulatorního a institucionálního prostředí, které dlouhodobě zvýhodňuje vlastnické bydlení před rozvojem stabilního nájemního sektoru. Absence koordinované bytové politiky zároveň vytváří paradoxní situaci: bankovní sektor expanduje díky rostoucí poptávce po financování bydlení, zatímco strukturální problém dostupnosti bytů zůstává nevyřešen.
Bez reformy stavebního řízení, podpory dostupného bydlení a stabilního regulačního rámce může současný model vést k dalšímu růstu cen nemovitostí vyššímu zadlužení domácností.
