Vladimír Špidla se pokouší o něco, co ještě před pár lety působilo téměř nepředstavitelně. Bývalý premiér a někdejší předseda ČSSD chce vrátit do české politiky klasickou sociální demokracii. Nově vznikající projekt Nová sociální demokracie má být pokusem o obnovu prozápadní, demokratické a hodnotově ukotvené levice. Ta se definitivně rozpadla po spojení SOCDEM s proruským projektem Stačilo!. Zatímco Špidla vytahuje starý sociálnědemokratický prapor, českému politickému bojišti dávno kraluje Andrej Babiš. V tom spočívá největší problém celé nové iniciativy. Tradiční levicový volič dnes totiž nevolí sociální demokracii, nýbrž populismus.
Vladimír Špidla patří k posledním výrazným představitelům staré sociálnědemokratické školy, která ještě vyrůstala z klasického evropského modelu sociální demokracie. Tedy politiky kladoucí důraz na zaměstnance, sociální stát, podporu rodin, veřejné služby, evropskou spolupráci a demokratické instituce. Tato podoba levice však v současné české politice prakticky zmizela. Sociální demokracie se v posledních letech propadla nejen organizačně, leč především hodnotově. Největší symbolický zlom přišel ve chvíli, kdy SOCDEM pod vedením Jany Maláčové vstoupila do projektu Stačilo!, který se začal otevřeně vymezovat proti Evropské unii, NATO a stále častěji relativizoval ruskou agresi vůči Ukrajině. Strana, která se historicky hlásila k proevropské orientaci a demokratické levici, tak najednou skončila po boku lidí, kteří otevřeně koketují s proruskou scénou.
Nová sociální demokracie má být podle Špidly a jeho okolí návratem k původním hodnotám sociální demokracie, tedy k demokratické levici západního typu. Jinými slovy: pokusem zachránit značku, kterou mezitím část bývalých sociálních demokratů sama ideově zdevastovala. Problém je však o poznání hlubší. Česká scéna na levoboku se od příchodu Babiše do vrcholné politiky rozpadla do několika naprosto odlišných proudů, které již dnes spojuje prakticky jen samotné slovo „sociální“.
Špidlův plán sjednotit všechny sociálnědemokratické proudy pod jednu střechu proto působí téměř nereálně. Tyto strany už dnes totiž nespojuje společná identita. Naopak. Často představují úplně opačné politické směry. Jedna část, kterou reprezentuje právě Špidla, chce návrat k demokratické západní levici. Druhá část, mezi jejíž představitele se v minulém volebním období řadil kupříkladu Lubomír Zaorálek, se mezitím posunula k národoveckému populismu a otevřenému flirtování s proruskou scénou. Pokus vytvořit jakési „levicové SPOLU“ proto naráží na realitu, že česká sociální demokracie už dávno není jedním politickým světem.
V případě, že by se Špidlovi podařilo vytvořit jednotnější levicovou platformu, narazí pravděpodobně na zásadnější problém. Tím je Andrej Babiš. Předseda hnutí ANO totiž v posledních letech dokázal převzít značnou část tradičních levicových voličů, což neudělal náhodou. Velmi dobře pochopil, že velká část bývalých voličů sociální demokracie nehledá ideologii ani složité programové debaty, nýbrž jednoduchý pocit ochrany, jistoty a silného lídra, který slíbí, že „se postará“. Přesně na tom dnes stojí velká část politiky hnutí ANO.
Andrej Babiš mezitím obsadil a brilantním marketingem především zaujal a dokázal strhnout prostor, který kdysi patřil sociální demokracii. Rétorikou davu hovoří o důchodech, drahých energiích, zdražování, podpoře rodin, sociálních jistotách nebo ochraně obyčejných lidí před krizemi. Na rozdíl od klasické sociální demokracie to nedělá skrze ideologii nebo dlouhodobou levicovou politiku, nýbrž populisticky. Nabízí rychlá řešení, jednoduché slogany a velmi dobře zvládnutý marketing, který mu mohou strany současné opozice, leč však i koalice, dlouhodobě závidět. Proto pro Špidlu bud značně obtížné přijít s něčím, co by levicového voliče skutečně zaujalo. Co totiž může nabídnout navíc oproti Babišovi?
To je otázka, na kterou nikdo kolem Nové sociální demokracie neumí přesvědčivě odpovědět. Web Nové sociální demokracie omílá dávno obehraná témata, kterým vládne ANO. Omezuje se na kritiku věcí dávno minulých, rubrika aktuálně nabízí téměř měsíc staré „novinky“. Pokud chce nový subjekt slibovat podporu zaměstnanců, důstojné mzdy, pomoc rodinám nebo sociální jistoty, neměl by zaostávat v aktuálnosti, nýbrž reagovat s předstihem a reflektovat současnost. Zde se jasně ukazuje propastný rozdíl, mezi Babišovým ANO a Špidlovou Novou sociální demokracií. Zatímco Babišův marketing zvládá reagovat na téměř jakékoliv populární téma takřka v reálném čase, Špidlova agenda se probírá se značným zpožděním, navíc se zjevnou svépomocí, namísto zkušeného marketingového týmu.
Rozdíl je zásadní i politicky. Klasická sociální demokracie historicky stavěla na systémových řešeních, důrazu na instituce, sociálním dialogu nebo dlouhodobé stabilitě. Populismus oproti tomu funguje hlavně skrze emoce, konflikty a okamžité politické nálady. Tento styl dnes na velkou část veřejnosti funguje však mnohem lépe. Proto dnes klasické sociálnědemokratické strany po celé Evropě oslabují. Ve Francii se socialisté propadli na okraj politiky. V Itálii dlouhodobě dominují populistické nebo protestní formace. V Německu sociální demokracie přežívá spíše díky tradici a koaličním schopnostem než díky skutečnému nadšení veřejnosti. Tradiční levicový volič se totiž často přesouvá buď k populistům, nebo k antisystémovým stranám. Přesně tento proces následoval i v Česku.
Špidla se pokouší vrátit do politiky model levice, který mezitím z velké části ztratil společenskou přitažlivost. Ne proto, že by sociální témata zmizela, ba naopak. Drahé bydlení, nejistá práce, nízké mzdy, vysoké ceny energií nebo tlak na rodiny představují široký prostor pro demokratickou levici, leč velká část veřejnosti nevěří, že problémy zvládne řešit po všech skandálech právě sociální demokracie. Zde vznikl prostor pro populisty typu kdysi neokoukaného Andreje Babiše, který stále, díky velmi schopnému, až všehoschopnému, týmu, servíruje přitažlivá témata nejen seniorům, ale i daleko mladší voličské základně, která nabyla dojmu, že na ni bývalá vláda zapomněla a hodila ji přes palubu.
Celý problém navíc ještě zesiluje proměna samotné společnosti. Klasická sociální demokracie vyrůstala ve světě velkých továren, silných odborů, stabilních zaměstnání a jasně definovaných sociálních tříd. Dnešní společnost funguje jinak. Práce je mnohem roztříštěnější, lidé častěji mění zaměstnání, roste nejistota i individualismus. Mladší generace často neřeší klasické levopravé dělení, ale spíše otázky bydlení, klimatu, technologií nebo životního stylu. Staré sociálnědemokratické struktury tak působí jako relikt minulého světa. Vladimír Špidla patří ke generaci politiků, kteří ještě věřili, že politika stojí hlavně na idejích, odbornosti a dlouhodobých programech. Dnešní politika stále více funguje jako permanentní marketingová válka emocí. Andrej Babiš v tomto prostředí působí mnohem přirozeněji než někdejší eurokomisař a intelektuálně orientovaný sociální demokrat Špidla.
To neznamená, že pokus o obnovu demokratické levice nemá smysl. České Sněmovně skutečně chybí klasická proevropská sociálnědemokratická strana. Prostor mezi liberálním středem a populistickou opozicí zůstává z velké části prázdný, otázkou však je, zda tento prostor vůbec dokáže oslovit dostatečné množství voličů. Především pak, zda současní voliči ještě chtějí levici založenou na programu, hodnotách a systémových řešeních, nebo zda dávno dávají přednost politice emocí, jednoduchých sloganů a permanentního konfliktu.
Špidla zvedá prapor, který kdysi představoval jednu z nejsilnějších politických tradic v České republice. Zatímco se snaží vrátit sociální demokracii její původní identitu, Babiš obsadil velkou část jejího někdejšího elektorátu mnohem jednodušším způsobem. Ne skrze ideologii, nýbrž marketing, emoce a pocit ochrany. Proto bude mít Nová sociální demokracie extrémně těžkou pozici. Nestačí nostalgie po staré ČSSD. Nová levice musí nabídnout to, co dnešní populisté nabídnout neumí, tedy přidanou hodnotu snažení i prokazatelné výsledky práce. Ty se dají dobře prezentovat a propagovat již od práce na komunální úrovni, kde lze vybudovat stabilní a důvěryhodný vztah. Nejen mezi straníky, ale především u voličů.
