Když ministr práce Aleš Juchelka píše na sociálních sítích, že na ministerstvo denně přicházejí desítky e mailů s konkrétními lidskými příběhy, má samozřejmě pravdu. Agenda Ministerstva práce a sociálních věcí je velmi široká. Zahrnuje důchody, posudkovou službu, sociální služby, zaměstnanost, rodinnou politiku i ochranu ohrožených dětí. Každá z těchto oblastí má své odborné odbory a stovky úředníků, kteří jednotlivé případy řeší.
Objevují se ale úvahy pana ministra, že by měl na ministerstvu vzniknout jakýsi ombudsman, který by řešil podněty občanů a pomáhal jim orientovat se v systému.
Je dobré si připomenout, co ombudsman skutečně je. Ombudsman je veřejný ochránce práv, tedy instituce, která kontroluje, zda úřady postupují v souladu se zákonem a zda občanům neubližují nesprávným úředním postupem. V České republice tuto roli plní nezávislý veřejný ochránce práv se sídlem v Brně.
Ombudsman ale nerozhoduje o dávkách, důchodech ani posudcích. Nemůže změnit rozhodnutí úřadu ani přiznat sociální dávku. Může pouze prověřit postup úřadu a případně doporučit nápravu.
Pokud by měl vzniknout ombudsman přímo na ministerstvu, ve skutečnosti by nedělal nic jiného než to, co už dnes ministerstvo běžně dělá. Přijal by podnět, předal ho příslušnému odboru a čekal na odpověď.
Takto fungovala ministerstva vždy. Dotazy občanů přicházely na podatelnu, do kanceláře ministra nebo na kabinet. Šéf kabinetu je rozdělil podle agendy a příslušný odbor je zpracoval. Přidání další funkce tedy nepřinese rychlejší řešení, ale jen další administrativní krok navíc.
Navíc žijeme v době, kdy stát hospodaří s napjatým rozpočtem a kdy si nemůžeme dovolit stále vytvářet nové pozice, nové kanceláře a nové úředníky. Každé takové rozhodnutí znamená další výdaj z veřejných peněz. Ombudsman určitě nezůstane sám, k honosně funkci by ještě potřeboval sekretariát, popřípadě právníka, kancelář, vybavení. Tato vláda slibuje úspory, ombudsman na ministerstvu práce úspora rozhodně není, je to funkce navíc.
Stát by měl být efektivní, nikoli stále složitější a dražší. Pokud chceme pomáhat lidem, je potřeba zlepšovat fungování úřadů a zjednodušovat systém, nikoli vytvářet další mezičlánek, který pouze přepošle e mail někomu jinému.
Česká republika nepotřebuje ombudsmana na každém ministerstvu. Potřebuje stát, který funguje, hospodaří odpovědně a nezvyšuje náklady tam, kde to občanům nepřinese žádnou skutečnou pomoc.
