Eva Decroix se dnes vymezila proti postupu vlády Andreje Babiše v otázce snížení věku trestní odpovědnosti mladistvých. Podle ní se do vládního prohlášení dostal návrh, který neodpovídá datům ani reálným potřebám justice a Ústavně právní výbor Poslanecké sněmovny následně při krátké debatě ukázal, že takový krok by nepřinesl žádné řešení. Decroix připomněla, že problémy leží v prevenci, v nedostatku výchovných opatření, v práci s rodinami a v nedostatku odborné péče, nikoli v prostém snižování hranice trestní odpovědnosti.
Decroix ve svém vyjádření zpochybnila nejen samotný obsah návrhu, ale především způsob, jakým se podle ní s tak závažným tématem nakládá. „Taky vám někdy přijde celá tato vláda jako jedna velká fraška?,“ otázala se řečnicky Decroix hned v úvodu. V dalších větách pak přesně popsala, co jí na vládním postupu vadí. Podle ní se do vládního prohlášení dostal závazek, který neodpovídá dostupným datům a také krok, který slíbil ministr spravedlnosti, se podle ní následně ukázal jako neobhajitelný. Připomněla, že návrh nebyl jen okrajovou úvahou, ale součástí oficiálního vládního dokumentu. „Do programového údajně pečlivě připravovaného vládního prohlášení se dostala větička, že vládní koalice zváží snížení věku trestní odpovědnosti mladistvých,“ uvedla Decroix. Současně doplnila, že ministr spravedlnosti Jeroným Tejc krátce po svém nástupu slíbil ještě tvrdší krok. „Pan ministr spravedlnosti krátce po svém nástupu plameně slíbil, že tuto hranici sníží na třináct let,“ řekla Decroix. Tím podle ní vláda vytvořila dojem, že jde o reálně připravovaný zásah do trestní politiky státu.
Rozhodující moment podle Decroix přineslo jednání sněmovního Ústavně právního výboru. „Včera proběhl Ústavně právní výbor, kde zazněla data, statistiky, analýzy, průzkumy,“ popsala v dnešním příspěvku Decroix. Výsledek tohoto jednání pak shrnula velmi jednoznačně. „A víte co? Za půl hodiny bylo zřejmé, bylo hotovo, bylo vymalováno. Protože ta data jsou úplně jednoznačná,“ řekla bývalá místopředsedkyně ODS. Její hlavní závěr byl přitom zcela přímý. „Snížení věku trestní odpovědnosti ničemu nepomůže,“ dodala. Podle ní neodpovídá vládní úvaha ani skutečnému vývoji kriminality dětí. „Nejenom, že kriminalita dětí nestoupá, ale stabilizuje se,“ pokračovala Decroix. Tím zároveň odmítla základní argument, že by stát musel reagovat na nějaký prudký nárůst dětské kriminality. Současně zdůraznila, že problémy podle ní leží jinde než v trestní hranici samotné. „Nejenom, že jsou problémy někde úplně jinde. V prevenci, v nedostatku výchovných opatření, nebo také v práci s rodinami,“ doplnila Decroix. Tato pasáž je pro její kritiku podstatná, protože jasně přesouvá pozornost od represivního symbolického kroku k systémovým slabinám, které stát podle ní dlouhodobě neřeší.
Stejně důležitá je i další část její argumentace, v níž upozornila, že stát by ani po případném snížení věku trestní odpovědnosti neuměl s takovými dětmi odpovídajícím způsobem pracovat. „Ale tak tady se ukazuje, že my abychom ani neuměli po snížení té věku trestní odpovědnosti s takovými dětmi pracovat a nic by to nepřineslo,“ řekla Decroix. Podle ní tak nejde jen o spor o číslo, ale o celkovou nepřipravenost systému. Ještě ostřeji to vyjádřila ve chvíli, kdy připomněla praktické důsledky podobného kroku. „Dokážte si představit, jak v civilizovaném společnosti zakládáme něco jako dětské věznice? Já ne, opravdu ne,“ doplnila. Touto formulací zpochybnila nejen účelnost změny, ale i její slučitelnost s představou moderní a civilizované justice. Velmi tvrdě se Decroix vyjádřila také k tomu, že podle ní vláda s potřebnými podklady nepracovala dříve, než návrh začala veřejně prosazovat. „No nic, takže máme hotovo, máme vymalováno, ale proč si ta data nemohla vláda a pan ministr spravedlnosti přečíst předtím?,“ zeptala se Decroix řečnicky. V této pasáži už nekritizuje jen jeden konkrétní návrh, ale samotný postup, při němž se podle ní nejdřív vyhlásí politický záměr a teprve potom se zjišťuje, zda má oporu v datech. To pak shrnula ještě přímočařeji. „To opravdu chtějí vládnout tímto způsobem, že vždycky vykopnou něco, co je od začátku hloupost?,“ otázala se Decroix.
Zajímavý moment jejího vystoupení se týkal i postoje samotných poslanců ANO. Decroix připustila, že část z nich na výboru podle ní zaujala férovější stanovisko než vláda sama. „A od včerejška co? Sami poslankyně za ANO. A já jim za to vlastně děkuju, kde jsou alespoň férové. Říkají, nene, bylo by to k ničemu to snižování,“ uvedla Eva Decroix. Zároveň ale právě v tom vidí další problém. Pokud sami poslanci vládního hnutí připouštějí, že navržený krok nic neřeší, pak se podle ní nabízí zcela základní otázka, proč to nebylo vyjasněno dříve. „Nemohli si to sladit předtím s panem ministrem? A řekli to panu ministrovi, že to snižování nepodporují? Nerozumím tomu,“ shrnula Decroix. V další části svého vystoupení pak přešla od kritiky konkrétního návrhu k obecnějšímu vymezení toho, jak by se podle ní v justici pracovat mělo a nemělo. „Takhle se ale opravdu v justici nedá pracovat. Justice není o tom, že na tom trháte politické body,“ uvedla Decroix. Tady už mluví přímo o standardu, který podle ní vláda nesplnila. Nejde jí jen o nesouhlas se snížením věku trestní odpovědnosti, ale o nárok, aby podobné návrhy vznikaly z odpovědnosti a z analýzy dat. To sama formulovala zcela otevřeně. „Protože máme odpovědnost. Máme mít odpovědnost. A máme pracovat s daty,“ dodala. V závěru pak její vystoupení přešlo od kritiky k tomu, co podle ní představuje skutečné priority. „Tak nic. Tak jedno téma máme vyřešené. Nechci říkat, že jsem to říkala. Že je to hloupost,“ prohlásila Decroix. Následně výslovně vyjmenovala oblasti, kterým by se podle ní měla justice a stát věnovat mnohem intenzivněji než symbolickým návrhům na přitvrzení. „Pojďme si věnovat tomu, co je důležité. Prevence, nedostatek psychiatrů, práce s rodinami. To je něco, co pomůže justici. Celé,“ shrnula Decroix.
Její kritika tak stojí na několika zcela konkrétních bodech. Za prvé, že data podle ní nepotvrzují potřebu snižovat věk trestní odpovědnosti. Za druhé, že samotný krok by nic neřešil. Za třetí, že stát na takový zásah není prakticky připraven. A za čtvrté, že skutečné problémy justice leží v prevenci, odborné péči a práci s rodinami. Právě v tom je její vystoupení silné. Není postavené jen na ostrém tónu, ale i na poměrně jasné argumentační linii, podle níž vláda vytáhla téma, které neodpovídá realitě a odvádí pozornost od skutečných slabin systému. V tomto světle působí celý vládní plán podle Decroix jako rychle zpochybněný zásah, který se rozpadl v okamžiku, kdy se dostal před data a odbornější debatu. Proto její slova znějí ostře. Neútočí totiž jen na jednu myšlenku, ale na způsob, jakým vláda k justici přistupuje. Pokud totiž kabinet nejdřív slibuje zásadní změnu a teprve potom vychází najevo, že podle dostupných analýz ničemu nepomůže, pak nejde jen o omyl v jedné věci. Jde o vážný problém ve způsobu rozhodování.
