Premiér Andrej Babiš znovu předvedl, jak vypadá jeho politický styl ve chvíli, kdy se debata přiblíží k Agrofertu, evropským dotacím a otázce střetu zájmů. Stačilo, aby předseda STAN Vít Rakušan položil několik jednoduchých, zcela věcných otázek a předseda vlády okamžitě přepnul do režimu, který už se u něj stal téměř automatickou obranou. Žádná klidná odpověď, ani vysvětlení právního názoru vlády, nulové ujištění veřejnosti, že český daňový poplatník nebude platit účet za nevyřešený soukromý problém premiéra. Místo toho přišla dlouhá směs uraženosti, křiku, osobních výpadů, útoků na opozici, Pirátů, Víta Rakušana, Evropskou komisi a samozřejmě na novináře, které má Babiš ve své nevychované politické puse prakticky pokaždé, když se mu přestane dařit kontrolovat vlastní příběh.
Sněmovní interpelace tak znovu ukázaly nikoli premiéra, který dokáže nést odpovědnost, ale politika, který neumí držet emoce na uzdě a při nepříjemných otázkách se chová jako hulvát, který je přesvědčený, že hlasitost nahradí odpověď. Rakušan přitom nezačal žádným osobním útokem ani teatrální obžalobou. Jeho vystoupení bylo postavené na jednoduché logice: Babiš slíbil, že svůj střet zájmů vyřeší, ale z Bruselu znovu přicházejí dopisy, instituce jsou v nejistotě, firmy čekají na platby a stát musí řešit problém, který nevznikl kvůli opozici, ale kvůli tomu, že premiér zároveň zůstává člověkem spojeným s obrovským podnikatelským impériem. „Pane premiére, vy jste občanům téhle země slíbil veřejně: vyřeším svůj střet zájmů. Potom jste to řekl panu prezidentu republiky, že to bude před vstupem do funkce. No a potom se pravidelně ocitáme ve stejné situaci. Potom přijde najednou dopis z Bruselu, kdy instituce jsou v nejistotě, firmy čekají na platby a my tady stojíme a řešíme problém, který jste způsobil vy a mohl vyřešit dávno,“ řekl Rakušan. Už tato část přesně pojmenovala jádro celé věci. Nejde o „Antibabiše“, posedlost opozice, či opoziční udávání. Jde o to, že český premiér nedokázal svůj byznysový problém vyřešit tak, aby o něm nemusely znovu psát evropské instituce.
Rakušan pak přešel k tomu nejdůležitějšímu, tedy k penězům. Připomněl, že Evropská komise podle dostupných informací žádá právní analýzu, která má jednoznačně doložit, že Babišův svěřenský fond splňuje české i evropské paragrafy proti střetu zájmů. Zmínil také, že dokud nebude střet zájmů s jistotou vyloučen, Česká republika nemá vykazovat proplacení žádné dotace pro firmy spojené s Andrejem Babišem. „Ale co mě vadí víc, je to, že Ministerstvo zemědělství prohlásilo, že zemědělské dotace, které směřují k Agrofertu, bude vyplácet dál. A my nemáme jistotu, že budou proplaceny na té evropské úrovni. Potom to znamená, že je proplatí státní rozpočet. A český daňový poplatník se tedy potom skládá na dotace pro Agrofert, protože není vyloučen střet zájmů, potažmo tedy i pro Andreje Babiše,“ řekl šéf STAN. Tohle je formulace, která měla vést k naprosto konkrétní odpovědi. Pokud Ministerstvo zemědělství vyplácí peníze a Brusel později řekne, že se tak stát nemělo, mělo být jasně řečeno, kdo ponese odpovědnost. Místo odpovědi však přišel babišovský výbuch.
Rakušan svůj dotaz zakončil naprosto jasně. „Tohle je váš soukromý problém. Nevyřešený střet zájmů je soukromý problém. A opravdu není dobré, aby podezření ze střetu zájmů měli platit občané v téhle zemi. Nezaslouží si to. Proč by to měli platit? Není to vyloučeno. A mě teď zajímá, mám málo času, ty dvě minuty jsou krátké, tak jedna otázka je důležitější než ty ostatní, a prosím o konkrétní odpověď na ni: Myslíte si, že právní názor Ministerstva zemědělství vyplácet teď dotace je správný? A pokud Komise rozhodne, že Česko dotace vyplácet nemělo, kdo je zaplatí?,“ vypálil na premiéra Rakušan. Přesnější otázku si lze představit těžko. Babiš nemusel rozebírat celé dějiny svého podnikání, nemusel vytahovat Kalouska, Sobotku, Piráty, STAN, Rakušana, Seznam Zprávy ani Novinky. Stačilo říct, zda vláda považuje další vyplácení dotací za právně bezpečné a kdo ponese náklady případného sporu s Evropskou komisí. Jenže právě to Babiš neudělal.
Místo odpovědi spustil premiér tirádu, která byla směsí sebelítosti, chlubení, vzteku a staré obsese médii. „Mě strašně baví, když vy jste prohráli volby za masivní podpory Seznam Zprávy, Novinek a dalších médií, která jste korumpovali stovkami milionů korun ze státního rozpočtu od daňových poplatníků, že stále jedete Antibabiše. Stále jedete Agrofert,“ začal Babiš. Tady se ukázalo něco zásadního. Premiér nedokáže mluvit o svém střetu zájmů, aniž by do toho znovu zatáhl novináře. Seznam Zprávy, Novinky, „prolhaná média“, „korumpovaná média“, „hlasné trouby“, tohle všechno se u něj objevuje s takovou pravidelností, že útoky na novináře už nevypadají jako politická reakce, ale jako osobní tik. Jakmile někdo otevře Agrofert, Babiš začne nadávat médiím. V případě zmínky o dotacích Babiš začne tvrdit, že novináři lžou. Pakliže opozice položí otázku na veřejné peníze, premiér okamžitě vytáhne představu jakéhosi mediálního spiknutí proti sobě.
Šéf hnutí ANO posléze opět předvedl svůj oblíbený účetní monolog o Agrofertu. „Agrofert, který v naší zemi odvedl za posledních 20 let více než 60 miliard korun do veřejných rozpočtů – možná právě vaše výplata je z peněz Agrofertu – který odvedl 103 miliard do veřejných rozpočtů Evropské unie,“ prohlásil. To je stará metoda: jakmile je řeč o dotacích, premiér začne mluvit o daních. V případě dotazů na střet zájmů, začne vyprávět o tom, kolik firma odvedla. To jsou však dvě různé věci. Přestože firma platí daně, neznamená to, že premiér může být současně politickým arbitrem systému, z něhož firmy spojené s jeho podnikáním čerpají peníze. Platit daně není zvláštní zásluha, ale povinnost. Rozhodně nejde o odpověď na otázku, zda má stát vyplácet dotace Agrofertu v době, kdy Evropská komise žádá další právní vysvětlení.
Následovalo známé zaklínadlo. „A samozřejmě žádný střet zájmů nemám a nikdy jsem ho ani neměl. Já jsem odešel z firmy v roce 2014. A když v roce 2016 tradiční demokratické strany zjistily, že nebudu s vámi krást, tak to začalo,“ hřímal šéf kabinetu. Tím znovu zopakoval svou starou legendu, podle níž je celý problém jen pomstou tradičních stran, které prý nesnesly, že s nimi nebude „krást“. Jenže tuto pohádku už dávno neřeší jen domácí opozice. Řeší ji Evropská komise, která chce právní rozbor RSVP Trustu, informace o firmách mimo Agrofert a ujištění, že české úřady nebudou vykazovat sporné výdaje k proplacení z evropských peněz. Brusel se neřídí tím, zda se Babiš cítí uražený. Zajímají ho vlastnické vazby, kontrola, vliv a veřejné finance.
Premiér pak znovu tvrdil, že střet zájmů vyřešil „nadstandardně“. „Zbavil jsem se akcí. A nikdy už je nebudu mít. Nikdy. A tu firmu spravuje nezávislá správa,“ prohlásil. Jenže i kdyby to opakoval desetkrát hlasitěji, stále tím neodpovídá na to, proč Komise žádá další právní posouzení. Neodpovídá na otázku, co se stane, pokud Brusel český výklad neuzná, ani na problém firem, které do trustu nevložil, zejména SynBiol a Hartenberg Holding. Není jasné, proč by případné finanční riziko měl nést stát a ne politik, jehož soukromý byznys je zdrojem celé kauzy.
Pak přišla další pasáž, v níž se Babiš znovu rozjel proti opozici a Pirátům. „Takže proč ta Komise píše? No, protože vy stále udáváte. Vy tady stále píšete. A Piráti v tom byli nejlepší. A teďka stále píšete. A vlastně vy jste schopni způsobit i škodu českému státu jenom proto, že ta vaše nenávist vůči mně je absolutně nepřekonatelná. Vy jste totiž všichni z toho nemocní,“ prohlásil premiér odpudivou rétorikou. Snažil se tím vytvořit dojem, že skutečný problém nepředstavuje možný střet zájmů premiéra, ale lidé, kteří na něj upozorňují. Kontrola je podle něj udávání, dotaz nenávist, Evropská komise píše kvůli opozici, ne kvůli právním pochybnostem a novináři nelze věřit, protože je podle Babiše součástí systému. Kdokoli se ptá, je zřejmě nemocný z Babiše. To již není normální politická debata, nýbrž ohavná metoda, jak otrávit veřejný prostor tak, aby se jakákoli kontrola jevila jako útok na vůdce.
Ještě níž se premiér dostal ve chvíli, kdy v narážce na Piráty vytáhl slovo „magor“. „Piráti, fanatičtí Piráti, ti šli tak daleko, že vlastně poškodili školy a různé instituce, kdy škola vysoutěžila traktor za nejlepší cenu a firma Agrofertu tam dodala nejlevnější traktor, tak v rámci té nenávisti toho magora, co jste tam měli, ano, který tam nic jiného nedělal, jen poškozoval Agrofert absolutně bezdůvodně,“ prohlásil Babiš. Předseda vlády v Parlamentu, při odpovědi na otázku o možném střetu zájmů, mluví o „magorovi“. To není ostřejší politický styl, nýbrž nevychovanost vydávaná za lidovost. Babiš si může stokrát hrát na člověka z lidu, leč ve skutečnosti jen znovu ukazuje, že neumí normálně reagovat na kritiku. Slušný premiér by vysvětlil, proč podle něj pravidla nepoškodila školy. Babiš začne mluvit o fanatických Pirátech, nenávisti a magorovi.
Rakušan mu pak v doplňující otázce připomněl, že odpověď nepřišla. „Déjà vu čtyři, pět let zpátky, dlouhá odpověď, ve které vůbec nic není. Tak ještě jednou. Ta odpověď byla: Jaký je, pane premiére, váš právní názor na to, že Ministerstvo zemědělství stále dotace vyplácí? Žádná odpověď, urážky a tady vůbec nejde o žádného Antibabiše. Ježkovy oči, tady jde o peníze a tady jde o peníze, které nemusí jít Agrofertu,“ řekl. Pak dodal velmi srozumitelný argument. „Na té obálce totiž není napsáno: Ministerstvo zemědělství má vyplatit Agrofertu. Na té obálce je napsáno Ministerstvo zemědělství má vyplatit zemědělcům a už 200 milionů Agrofertu dalo. No, tak já říkám, pokud je tady pochybnost ze střetu zájmů, tak tyhle peníze by nešly vniveč, nikdo by je nerozkradl. Ony by šly třeba malým a středním zemědělcům, to jsou zemědělské peníze,“ sdělil Rakušan. Tahle část debaty byla pro Babiše nepříjemná, protože z ní mizí jeho oblíbený rámec „všichni nenávidí Babiše“. Rakušan mluvil o tom, že peníze pro zemědělství nemusí automaticky končit u Agrofertu. Mohou jít jinam. Mohou pomoci malým a středním farmářům. A stát by si měl dát pozor, aby kvůli premiérově soukromé historii nevystavil rozpočet riziku.
Babiš ani napodruhé neodpověděl. Místo toho spustil další proud urážek. „Já vás obdivuju, pane Rakušane, protože jako reprezentant organizovaného zločinu, který tady máte za sebou tu šílenou kariéru přes Dozimetr, přes Hlubučka, přes Gazdíka jste prali prachy přes Kypr, ten váš hlavní kmotr, jo. Vy jste prosazoval lidi, vy jste normálně zločinecká organizace,“ zaútočil premiér. Pak pokračoval přes policejního prezidenta, rozvědku, šifrované telefony a firemní dary. Tohle už nebyla odpověď na interpelaci, ale slovní výbuch člověka, který se snaží v jedné minutě naházet na protivníka co nejvíc špíny, aby se zapomnělo, že se ho někdo ptal na Agrofert. Pokud někdo potřeboval důkaz, že Babiš neumí udržet emoce na uzdě, dostal ho přímo ve Sněmovně. Premiér se nechoval jako šéf vlády, nýbrž jako rozezlený stranický boss, kterému někdo sáhl na firmu.
Do toho znovu přimíchal média. „Vy jste dokonce vaši mluvčí bývalou strčil za novinářku do toho Politika, to je jediná hlasná trouba bruselských struktur. Takže ona napíše lež o Babišovi a Seznam Zprávy prolhaný a Novinky to kopíruje. Takže to je ten váš systém zkorumpovaný,“ prohlásil. Novináři jsou u Babiše neustále po ruce jako univerzální viník. Když píší o jeho firmách, jsou prolhaní. Když přebírají informace z evropských zdrojů, jsou trouby Bruselu. Když kladou otázky, manipulují. Když publikují nepohodlné texty, jsou součástí zkorumpovaného systému. Hnutí ANO si z útoků na novináře opravdu udělalo stranickou disciplínu. Premiér v tom jde příkladem, jeho poslanci to pak jen přebírají v různých verzích. Někdo ze sněmovního pultíku, někdo na sociálních sítích, někdo dokonce za volantem, kdy řízení očividně není jeho hlavní starostí.
Tato posedlost médii není vedlejší detail. Je to podstatná část Babišovy politické obrany. Premiér se snaží veřejnost naučit, že jakmile se objeví nepříjemná informace, nemá se řešit obsah, ale zdroj. Psaly to Seznam Zprávy? Tak je to podle něj lež. Psaly to Novinky? Tak je to manipulace. Napsal to někdo v zahraničním médiu? Tak je to bruselská trouba. Tímto způsobem se dá odmítnout cokoli. Není potřeba odpovídat. Stačí otrávit důvěru ve zprostředkovatele informace. Přesně tak fungují politici, kteří mají problém s kontrolou moci. Nepotřebují vyvracet fakta, nýbrž přesvědčit své publikum, že žádná fakta mimo jejich vlastní výklad neexistují.
Jenže interpelace zůstává interpelací. Otázka stále leží na stole. Pokud Evropská komise neuzná český výklad a odmítne dotace pro Agrofert proplatit, kdo zaplatí účet? Ministerstvo zemědělství? Státní rozpočet? Daňový poplatník? Agrofert? Andrej Babiš? Premiér na to neodpověděl. Místo toho předvedl dlouhé vystoupení o tom, jak ho opozice nenávidí, jak média lžou, jak Piráti škodili školám, jak STAN představuje zločineckou organizaci a jak on sám všechno udělal nejlépe v Evropě. To může stačit publiku na sociálních sítích, které od něj čeká další dávku konfliktu. Pro stát je to žalostně málo.
