Světové energetické trhy vstoupily do nového týdne prudkým růstem cen ropy a plynu poté, co o víkendu zkrachovala jednání mezi Spojenými státy a Íránem v Islámábádu a Washington následně informoval o blokádě dopravy do íránských přístavů. Severomořská ropa Brent se dnes dostala nad hranici sto dolarů za barel a podle aktuálních tržních dat se nyní obchoduje kolem sto tří dolarů za barel. Ropný trh tak znovu začal naceňovat nejen bezprostřední geopolitické napětí, ale i možnost delšího výpadku části dodávek a vleklých problémů v energetické infrastruktuře regionu.
První reakce trhu byla mimořádně prudká už při asijském otevření. „Trhy odpověděly okamžitě. Brent na asijském otevření v pondělí vyskočil o 8 %,“ uvedl v dnešní tiskové zprávě hlavní ekonom České spořitelny David Navrátil. Analytici ING Ewa Manthey a Warren Patterson pak v dnešní zprávě upozornili, že „cena ropy ICE Brent vyskočila v ranním obchodování o více než 9 %, zatímco cena ropy NYMEX WTI se vyšplhala nad 105 USD za barel“. Růst se přitom neomezil jen na ropu. Evropský plyn reagoval stejně nervózně a podle ING „futures TTF s nejbližším termínem dodání vzrostly téměř o 18 % na denní maxima nad 51 EUR/MWh“. Trhy tak během několika hodin začaly do cen promítat scénář, ve kterém se Hormuzský průliv znovu stává jedním z největších rizik pro globální energetiku.
Napětí v oblasti se zvýšilo po selhání jednání mezi americkou a íránskou delegací v Pákistánu. „Islámábád selhal. Jedenadvacetihodinový maraton americké a íránské delegace v Pákistánu skončil bez dohody,“ uvedl Navrátil. Podle něj viceprezident J. D. Vance označil za klíčovou překážku íránský jaderný program, když Teherán odmítl potvrdit, že nebude usilovat o jadernou zbraň ani o prostředky, které by mu umožnily ji rychle získat. Ostatní sporné body, tedy sankce, Libanon nebo kontrolu nad Hormuzem, americká strana blíže nekomentovala. Místo uklidnění tak přišel nový nárůst nejistoty a bezprostřední dopad na ceny energií i na širší tržní sentiment.
Klíčovým momentem pondělí se stala americká hrozba fyzického omezení lodní dopravy. Podle ING má americká armáda od pondělí 10:00 washingtonského času zablokovat veškerý námořní provoz směřující do íránských přístavů a z nich, zatímco lodím, které do íránských přístavů nezamíří, má být umožněno Hormuzským průlivem projet. V přepočtu na středoevropský letní čas to znamená 16:00 v Praze. Ani tento model ale trhy neuklidnil. Naopak posílil obavu, že i omezená blokáda může v praxi znamenat další zhoršení průjezdnosti, delší čekací doby, dražší pojištění a zvýšené riziko útoků v oblasti. „USA nyní samy zavádějí blokádu íránské poloviny Hormuzského průlivu,“ uvedl Navrátil. „Průliv je de facto rozdělen na dvě části: íránský ‚systém mýtného‘ a zaminovanou zónu.“ Současně upozornil, že byť se Washington snaží pracovat na zprůchodnění druhé části průlivu, riziko raketových útoků, dronů a bezpilotních ponorek zůstává vysoké a průjezdnost kanálu se může minimálně v prvních dnech znovu zhoršit.
Právě Hormuzský průliv přitom zůstává jedním z nejcitlivějších bodů světové energetiky. Vedle ropy se přes oblast přepravuje i zkapalněný zemní plyn a jakékoli omezení pohybu tankerů okamžitě dopadá na evropské ceny. ING uvádí, že „přibližně 20 % globálních dodávek LNG bylo narušeno, přičemž vývoz LNG přes Hormuz je již více než měsíc pozastaven“. Tlak na evropský plyn se podle banky kumuluje už od prvních úderů na Írán na konci února a od té doby ceny v Evropě vzrostly o více než 50 procent. V kombinaci s růstem ropy tak vzniká nepříjemný dvojí šok, který může postupně dopadat nejen na velkoobchodní energetické trhy, ale i na dopravu, chemický průmysl, výrobu hnojiv a následně také na spotřebitelské ceny. „Obavy z krátkodobého nedostatku dodávek prudce vzrostly,“ uvedli Manthey a Patterson.
K rychlému zdražení navíc nepřispívá jen geopolitické napětí, ale i rozsah škod na infrastruktuře v regionu. „Poškození energetické infrastruktury je rozsáhlejší, než běžné zprávy naznačují,“ uvedl Navrátil. Podle jeho odhadu bylo od začátku konfliktu zasaženo více než 60 energetických objektů v Zálivu a asi 50 z nich utrpělo různý stupeň poškození. Odstaveno bylo přibližně 2,4 milionu barelů denní rafinérské kapacity. Z toho se může asi 900 tisíc barelů denně vrátit během týdnů, dalších 800 tisíc během měsíce, ale zbylých 700 tisíc barelů denně bude podle něj mimo provoz podstatně déle. Zasažena byla mimo jiné bahrajnská rafinérie Sitra i teheránská rafinérie. Navrátil upozornil také na útok na přečerpávací stanici ropovodu East-West s kapacitou kolem pěti milionů barelů denně, který byl zasažen jen několik hodin po vyhlášení příměří. „A to je jen ropa. Ras Laffan je o plynu a síře. Tato oprava bude trvat roky,“ uvedl.
Právě fyzické škody jsou jedním z hlavních důvodů, proč se dnešní růst cen nemusí vyčerpat během několika dní. Trh neřeší jen samotnou diplomacii, ale i otázku, jak rychle je vůbec možné poškozené kapacity obnovit. Pokud část rafinérií, ropovodů a přístavních zařízení zůstane mimo provoz týdny nebo měsíce, zůstane pod tlakem i nabídka ropných produktů, nikoli pouze samotné surové ropy. To je podstatné i pro Evropu, kde se zdražení ropy obvykle se zpožděním promítá do cen benzinu a nafty. Navrátil v této souvislosti uvedl, že „fyzické poškození rafinérské kapacity v Zálivu znamená, že i při případné dohodě budou ceny ropných produktů, leteckého paliva, nafty, ale i hnojiv zůstávat zvýšené měsíce“.
Napjatá zůstává i nálada investorů. ING upozornila, že „údaje o pozicích naznačují rostoucí nejistotu“. Spekulanti snížili čisté dlouhé pozice v ICE Brent o 5 583 kontraktů na 424 270 kontraktů, zatímco u WTI naopak čisté dlouhé pozice zvýšili o 7 121 kontraktů na 137 838 kontraktů. To ukazuje, že část trhu na růst cen dál sází, zatímco jiná část už zaujímá opatrnější postoj. Takové rozkolísané pozicování bývá typické pro situace, kdy je cenový pohyb silný, ale budoucí scénáře zůstávají krajně nejisté. Dalším faktorem je utlumená těžební aktivita ve Spojených státech. ING cituje údaje Baker Hughes, podle nichž počet ropných vrtů v USA zůstal k 10. dubnu beze změny na 411, zatímco celkový počet vrtných souprav klesl na 545, tedy o 38 méně než před rokem. Rychlá náhrada případných výpadků ze Zálivu tak rozhodně není samozřejmá.
Geopolitický šok už mezitím zasáhl i další komodity. Hliník se dostal na čtyřleté maximum, když obavy z narušení přepravy a výroby zvedly ceny na londýnské burze. „Ceny hliníku vystoupaly na čtyřleté maximum,“ uvedli Manthey a Patterson. Připomněli, že Blízký východ představuje zhruba 9 procent světové produkce hliníku a je klíčovým dodavatelem pro Evropu. Jakékoli trvalejší omezení dopravy přes Hormuz by proto podle nich dál zhoršilo dostupnost kovu a podpořilo regionální prémie. Spread mezi hotovostní a tříměsíční cenou hliníku na LME se rozšířil na 91,5 dolaru za tunu, což je nejsilnější backwardation od roku 2007. Ostatní průmyslové kovy naopak reagovaly opatrněji, protože prudký růst cen ropy a plynu zároveň zhoršuje výhled globálního růstu a poptávky po cyklických materiálech. Spekulanti ke 7. dubnu snížili čisté dlouhé pozice v mědi na COMEX o 488 lotů na 38 804 lotů a u stříbra čisté dlouhé pozice klesly druhý týden v řadě na 10 039 kontraktů.
Vedle komodit se zhoršuje i širší makroekonomické prostředí. Navrátil upozornil, že americká inflace se vrátila nad tři procenta poprvé za dva roky a zároveň rostou všechny čtyři hlavní složky cenového vývoje. Podle něj navíc důvěra amerických spotřebitelů spadla na historické minimum za 48 let měření. To vytváří nepříjemnou kombinaci pro měnovou politiku i pro světové trhy. Donald Trump podle něj tlačí na nižší sazby a levnější financování, ale při znovu rostoucí inflaci nemá Fed velký prostor pro rychlé uvolnění politiky. „Warsh je chycen do svěráku,“ shrnul Navrátil situaci kolem nového šéfa Fedu Kevina Warshe. Pokud dražší energie udrží inflační tlak vysoko delší dobu, budou se vyšší sazby a výnosy promítat i do kurzu měn, nákladů financování a investiční aktivity.
Nervozita se navíc neomezuje jen na ropu a plyn. Hormuzským průlivem vede také část podmořských kabelů obsluhujících Perský záliv a jižní Asii. Navrátil upozornil, že Meta už pozastavila práce na projektu 2Africa Pearls a zastaveno bylo i prodloužení systému SEA-ME-WE 6. Opravy poškozených kabelů v Rudém moři přitom v roce 2024 trvaly šest měsíců a v Hormuzu mohou kvůli minám a vysokým pojistným nákladům trvat ještě déle. Konflikt tak přestává být jen energetickým problémem a začíná znovu připomínat, jak citlivé jsou globální obchodní a technologické toky na několik málo úzkých dopravních bodů.
Z pohledu evropských spotřebitelů a firem je rozhodující, že ropa Brent už znovu obchoduje nad hranicí 100 dolarů a že tento pohyb doprovází prudké zdražení plynu, výpadky LNG, poškozená rafinérská infrastruktura i napětí v dopravě. Taková kombinace zpravidla nevede jen k dražší surovině na burze, ale i ke zdražení pohonných hmot, vyšším nákladům v logistice a k tlaku na průmysl. Pokud se situace v Hormuzském průlivu během příštích dnů neuklidní a nedojde k reálnému obnovení bezpečné přepravy, může se dnešní Brent kolem 101,7 dolaru ukázat spíš jako nový základ než jako krátkodobý vrchol. „Pokud se blokáda Hormuzského průlivu prodlouží, trh bude přeceňovat energetická aktiva nahoru a technologická dolů,“ uvedl Navrátil. V překladu to znamená dražší energie, vyšší nejistotu a větší riziko, že se současný konflikt v následujících týdnech projeví i na cenách, které pocítí domácnosti a firmy v Evropě.
