Extra panenský olivový olej patří mezi potraviny, u nichž zákazník obvykle očekává jasný rozdíl proti běžnějším a levnějším variantám. Na etiketě zní takové označení prémiově, v kuchyni působí jako zdravější a hodnotnější volba a v obchodě často slouží jako hlavní argument, proč za lahev zaplatit víc než za obyčejný rostlinný olej. Jenže právě tady začíná problém, který znovu otevřel aktuální test spotřebitelské organizace dTest. Po devíti letech se vrátila k extra panenským olivovým olejům a výsledek není pro trh nijak lichotivý. Ze čtrnácti cenově dostupnějších výrobků z českých obchodů jich pět nesplnilo senzorické požadavky nejvyšší jakostní třídy, přestože se jako extra panenské prodávaly.
Na první pohled by se přitom mohlo zdát, že jde o technický detail, který zajímá hlavně degustátory a potravinářské laboratoře. Jenže u olivového oleje není chuť a vůně pouhou otázkou gurmánského dojmu. Právě senzorické vlastnosti jsou jedním ze základních kritérií, podle nichž se rozhoduje, zda výrobek skutečně patří do kategorie extra panenských olejů. Nestačí tedy, aby prošel chemickými rozbory. Musí zároveň obstát před vyškoleným panelem degustátorů. Zde část testovaných olejů narazila. „Z chemického hlediska dopadly všechny testované oleje dobře, žádné známky falšování jsme neodhalili. Problémy se ale objevily při senzorickém hodnocení, které je pro zařazení do kategorie extra panenského olivového oleje stejně důležité jako laboratorní rozbory,“ uvedla šéfredaktorka časopisu dTest Hana Hoffmannová.
Test neodhalil pančování jinými rostlinnými oleji ani přimíchávání rafinovaných olejů. Z pohledu autenticity tedy výrobky obstály. Jenže absence falšování ještě neznamená špičkovou kvalitu. Lahev může být chemicky v pořádku, může splnit limity kyselosti i oxidace, a přesto nemusí mít nárok na označení, které z ní v očích zákazníka dělá prémiový výrobek. Do testu bylo zařazeno čtrnáct extra panenských olivových olejů, převážně levnějších výrobků dostupných v supermarketech, včetně privátních značek obchodních řetězců. Laboratoř sledovala pravost olejů, jejich chemickou stabilitu, profil mastných kyselin, známky tepelného poškození i žluknutí. Chemická část dopadla dobře. Rozhodující selhání přišlo až u degustace podle pravidel International Olive Council.
Pětice výrobků vykazovala vady, které jsou pro extra panenskou kategorii nepřípustné. Konkrétně šlo o Billa Extra Virgin Olive Oil, Costa d‘Oro L‘Extra, dmBio Natives Oliven Öl Extra, Lidl/Primadona Extra panenský olivový olej a Tesco Extra Virgin Olive Oil Original. Tyto oleje podle výsledků testu neodpovídaly nejvyšší jakostní třídě a měly by spadat níže, do kategorie panenských olivových olejů. „Degustátoři u těchto olejů popsali takzvanou bahnitou či plísňovou vadu. Ta může souviset například s použitím poškozených oliv, nedostatečnou hygienou při výrobě nebo kontaktem oleje s usazeninami během skladování,“ vysvětlila Hoffmannová.
Právě tato část výsledků je pro trh nejcitlivější. Zákazník totiž při nákupu nevidí výrobní proces, nepozná kvalitu použitých oliv a zpravidla nemá možnost odhalit vady ještě před zaplacením. Spoléhá se na označení na etiketě. Pokud je na lahvi napsáno „extra panenský“, očekává výrobek nejvyšší třídy. Test dTestu ale ukazuje, že toto očekávání nemusí být vždy oprávněné, zejména u levnějších olejů z běžné maloobchodní nabídky.
Nejvýraznější vady zaznamenala komise u oleje značky Billa. To neznamená, že by ostatní problémové výrobky byly v pořádku. Znamená to spíše, že rozdíly uvnitř jedné deklarované kategorie mohou být větší, než by spotřebitel čekal. Extra panenský olivový olej není jen marketingové označení, ale regulovaná jakostní třída s konkrétními chemickými i senzorickými požadavky. Pokud výrobek těmto požadavkům neodpovídá, nejde o drobnou slabinu, ale o problém samotného označení.
Zajímavé je také to, co test nenašel. Žádný z výrobků nevykazoval známky pančování jinými rostlinnými oleji nebo příměsí rafinovaných olejů. Všechny vzorky vyhověly limitům pro kyselost i oxidaci, tedy parametrům, které vypovídají o kondici oleje, jeho čerstvosti a skladování. To je pozitivní zpráva, ale zároveň i důležité upozornění. Kvalita olivového oleje se nedá zúžit na jeden údaj z etikety nebo laboratorní hodnotu. „Spotřebitelé často přikládají příliš velký význam samotné kyselosti oleje. Ta však není jediným ukazatelem kvality. O skutečné jakosti rozhoduje kombinace chemických parametrů a především chuťových vlastností,“ uvedla Hoffmannová.
Zejména zde se ukazuje slabina běžného nakupování. Zákazník se v regálu orientuje podle ceny, značky, původu, designu lahve a několika povinných údajů. Jenže senzorickou kvalitu při nákupu prakticky neověří. Pokud olej nese označení extra panenský, bere to jako garanci. Test ale naznačuje, že kontrola trhu má u této kategorie mimořádný význam, protože rozdíl mezi deklarovanou a skutečnou kvalitou se nemusí projevit v chemických parametrech, ale až v chuti a vůni. Olivový olej přitom patří mezi nejpřísněji regulované potraviny právě proto, že je dlouhodobě spojován s rizikem falšování a záměn. Vysoká poptávka, cenové rozdíly mezi kategoriemi a složitý mezinárodní obchod vytvářejí prostředí, ve kterém je kontrola nezbytná. Aktuální test sice neukázal pančování, ale odhalil jiný problém: část výrobků se podle senzorického hodnocení nevešla do kategorie, kterou slibovala etiketa.
Cena ani samotné označení proto kvalitu nezaručují. Právě to je pro zákazníka nejdůležitější závěr. Levnější extra panenský olivový olej může být v pořádku, ale může také selhat v parametru, který je pro danou kategorii zásadní. Test se zaměřil na cenově dostupnější segment, tedy přesně na oblast, kde se odehrává velká část běžných nákupů. Výsledky proto nejsou okrajovou zprávou pro úzkou skupinu znalců. Týkají se každého, kdo bere označení „extra panenský“ jako spolehlivou záruku kvality. Test hodnotil také informace na obalech. Všechny výrobky obsahovaly povinná upozornění o způsobu výroby i doporučení ke skladování. Pozitivně organizace hodnotila hlavně oleje s jasně uvedenou konkrétní zemí původu. Některé výrobky nesly také bio certifikaci. Ani tyto údaje ale samy o sobě nemohou nahradit skutečnou kvalitu obsahu lahve. Obal může být správně vyplněný, původ jasně uvedený a olej chemicky bez problému, ale pokud neobstojí senzoricky, nejvyšší jakostní třída mu nenáleží.
Výsledek testu ukazuje realitu trhu s potravinami. U výrobků, které se tváří jako kvalitnější, dražší nebo tradičnější, nestačí spoléhat na marketingové označení. Extra panenský olivový olej má být produktem nejvyšší kategorie. Pokud třetina testovaných vzorků tuto úroveň senzoricky nesplní, nejde o náhodnou odchylku, ale o varování, že rozdíl mezi etiketou a skutečností může být v regálech větší, než by zákazník čekal.
Pro spotřebitele z toho plyne jednoduché poučení. U olivového oleje nestačí dívat se jen na slovo „extra panenský“, cenu nebo atraktivní lahev. Důležitý je původ, skladování, datum spotřeby, důvěryhodnost výrobce i výsledky nezávislých testů. Ty totiž dokážou odhalit problém, který běžný nákup neukáže. V tomto případě ukázaly, že část olejů prodávaných jako nejvyšší třída na ni podle senzorického hodnocení jednoduše nedosáhla.
