Poslanecký klub TOP 09 ostře zaútočil na vládní koalici kvůli jejímu záměru prosadit ve Sněmovně usnesení proti konání sudetoněmeckého srazu v Brně a označil celý krok za učebnicový příklad zástupné politiky, která má překrýt skutečné problémy země. Podle TOP 09 domácnosti čelí drahým energiím, rostoucím splátkám hypoték a nejistotě kolem veřejných financí, zatímco vláda se věnuje tématu, které s každodenní realitou většiny lidí souvisí jen velmi vzdáleně, zato je ideální pro vyvolání emocí a mobilizaci části veřejnosti.
„Místo řešení drahých pohonných hmot, rostoucích hypoték nebo rozvrácených veřejných financí se vytvářejí umělá témata. Někteří politici mluví o vlastenectví, ale ve skutečnosti jen šíří nenávist a odvádějí pozornost od reality. Přitom Berndt Posselt udělal pro česko-německé vztahy víc než kdejaký samozvaný vlastenec,“ prohlásil na brífinku předseda poslaneckého klubu TOP 09 Jan Jakob. V jedné větě tak spojil dvě roviny problému. Jednak samotný výběr tématu, druhak způsob, jakým je veřejnosti prezentováno, tedy jako otázka vlastenectví. Podle Jakoba ve skutečnosti jde o politickou taktiku.
Debatu o sudetoněmeckém srazu vláda otevírá v situaci, kdy její důvěryhodnost je u veřejnosti pouhých pětadvacet procent. TOP 09 proto tvrdí, že jde o vědomý odklon pozornosti. Jakob zároveň upozorňuje na riziko, že podobná témata zbytečně zvyšují napětí ve společnosti. „Je absurdní, když nás o vlastenectví poučují lidé, kteří relativizují ruskou agresi nebo sympatizují se stranami jako je německá AfD, která zpochybňuje i Benešovy dekrety. To není obrana národních zájmů, ale cynická politika,“ dodal. Tím posunul spor dál. Nejde o to, zda se má či nemá konat konkrétní akce v Brně, nýbrž o to, jakým jazykem se o podobných tématech mluví a kdo si nárokuje monopol na vlastenectví. Podle TOP 09 si část politické scény tento pojem přivlastňuje, zatímco současně používá rétoriku, která spíš než k obraně zájmů vede k polarizaci a zjednodušování.
Do kritiky vlády se zároveň promítá i další kauza, která se týká ministryně pro místní rozvoj Zuzany Mrázové. Jakob diskutované téma připomněl ve chvíli, kdy mluvil o standardech vládnutí a odpovědnosti premiéra. „Reakci premiéra považuji za zcela nedostatečnou. Říct, že je všechno ‚v úplné pohodě‘, nestačí. Není v pořádku, že ministryně dlouhodobě využívala obecní byt za mimořádně výhodných podmínek, ani že své jednání nevysvětlila,“ uvedl. Zde již nejde o zahraničněpolitické či historické téma, leč o konkrétní případ, který má podle opozice ukazovat, jak vláda přistupuje k vlastním pravidlům. Jakob zdůraznil, že odpovědnost nekončí u jedné ministryně. „Pokud je standardem ‚je to v pohodě‘, pak tím vláda říká občanům, že pravidla neplatí pro všechny stejně. To odmítáme. Paní ministryně by měla rezignovat,“ dodal. V této části kritiky se tak propojuje téma politické kultury s konkrétním případem.
Další rovinu sporu otevřel místopředseda klubu TOP 09 Michal Zuna, který se zaměřil na výroky vicepremiéra a ministra zahraničních věcí Petra Macinky. Ten označil své názorové oponenty za „méněcenné“, což opozice označila za nepřijatelný jazyk v demokratické politice. „Taková rétorika patří do 30. a 40. let minulého století, nikoli do dnešní demokratické politiky. Vyzýváme ministra k omluvě a rezignaci,“ uvedl Zuna. Tím se kritika vlády rozšiřuje i na styl komunikace, který podle TOP 09 překračuje hranice běžného politického sporu a posouvá debatu do roviny, která je historicky zatížená a nebezpečná.
Vedle těchto témat se opozice zaměřila i na ekonomickou politiku vlády, konkrétně na návrh změn rozpočtových pravidel. Podle Jakoba nejde o technickou úpravu, ale o snahu obejít vlastní závazky. „Nejde o úpravu pravidel, ale o pokus je obejít. Vláda si rozšiřuje výjimky, aby nemusela dodržovat vlastní závazky. Bez těchto výjimek není schopna sestavit rozpočet na příští rok. To je přiznání neschopnosti,“ řekl. V této formulaci je obsažen klíčový argument opozice: vláda podle ní není schopná držet rozpočtovou disciplínu, a proto si upravuje pravidla tak, aby mohla dál fungovat bez nutnosti skutečných změn. Jakob zároveň upozornil, že výsledkem může být rozpočet se schodkem přes 400 miliard korun, což je číslo, které má samo o sobě vyvolat otázky o udržitelnosti vládní politiky.
Zuna také dodal, že TOP 09 je připravena jednat o změnách jednacího řádu Sněmovny, ale odmítá jejich zavádění v průběhu volebního období. „Pravidla hry se nemění uprostřed zápasu. Proto navrhujeme účinnost až od 1. července 2029, aby podle nich jednala až nově zvolená sněmovna,“ vysvětlil. Tady opozice staví argument na principu férovosti – i když může s některými změnami souhlasit, odmítá jejich okamžité zavedení, protože by podle ní mohly ovlivnit současné politické rozložení sil.
Do kritiky se zapojila také poslankyně Zdeňka Blišťanová. Ta se zaměřila na legislativní proces u sociálních zákonů. Podle ní vláda zneužívá zrychlené projednávání a obchází standardní debatu. „Zákony s dopadem na tisíce lidí musí projít řádnou debatou. Nelze měnit pravidla podle toho, jak se to zrovna hodí,“ uvedla. Tím se vrací ke stejnému motivu, který se objevuje napříč celou kritikou TOP 09. Vláda podle ní nehraje podle stabilních pravidel, ale přizpůsobuje si je dle aktuální potřeby.
Zajímavý moment přinesla i poznámka, že některé návrhy, které TOP 09 prosazovala, nyní předkládá samotné hnutí ANO. „Výsledkem je paradoxní situace, kdy pozměňovací návrhy, které jsme chtěli prosadit, nyní předkládá samotné hnutí ANO. Přestože jde o dobré návrhy, způsob, jakým k tomu vláda dospěla, je špatný,“ dodala Blišťanová. Zde jde o další politického střet. Vláda přebírá návrhy opozice, ale způsob jejich prosazení podle opoziční TOP 09 podkopává standardní legislativní proces.
Celý výstup TOP 09 pak uzavřel návrat k původnímu tématu, tedy k obvinění, že vláda místo řešení skutečných problémů otevírá zástupná témata. „Naší prioritou je projednávat zákony, které pomohou lidem. Bohužel vláda místo toho opakovaně otevírá zástupná témata a odvádí pozornost od své neschopnosti řešit skutečné problémy,“ uzavřel Jakob. V této větě se opět spojila ekonomická kritika, politická strategie i způsob komunikace vlády do jednoho celku.
Když se všechny části poskládají dohromady, vzniká ucelený obraz opoziční argumentace. Vláda čelí důvěryhodnosti pouhé čtvrtiny voličů, namísto řešení problémů však otevírá témata, která jsou mediálně vděčná, leč prakticky nic neřeší.
