Plánované změny předkupního práva na zemědělskou půdu mohou zásadně změnit vlastnické poměry na českém venkově, omezit práva statisíců vlastníků a posílit ty, kteří už dnes drží v rukou obrovskou ekonomickou sílu. Část opozice proto varuje, že vláda Andreje Babiše neřeší problém malých farmářů, ale připravuje opatření, z něhož mohou nejvíce těžit velké zemědělské podniky a agroholdingy. V českém kontextu to znamená jediné: vítězem podobné změny nemusí být rodinný sedlák, mladý začínající zemědělec ani člověk, který chce hospodařit šetrněji.
Vítězem může být ten, kdo už dnes pachtuje největší výměry půdy a má kapitál, právní aparát i politickou sílu využít nová pravidla ve svůj prospěch. „Česká zemědělská půda se nesmí stát kořistí několika agromamutů a zákony se nesmí psát na míru holdingům. Vláda plánuje změny předkupního práva na zemědělskou půdu, podle kterých by vlastník musel při prodeji nejprve nabídnout půdu tomu, kdo na ní hospodaří,“ sdělil místopředseda Pirátů Martin Šmída. Z návrhu podle něj nebudou profitovat rodinné farmy, ale především největší hráči na trhu. „Vítězem nebude malý farmář ani rodinné hospodářství, ale Agrofert a další agromamuti,“ vystihl jádro sporu Šmída. Vláda může mluvit o ochraně půdy, aktivních zemědělcích a mladé generaci, ale rozhodující otázka zní mnohem jednodušeji: kdo dnes na půdě hospodaří a kdo by získal předkupní výhodu. Pokud jsou to ve velké míře velké podniky, pak se pod vznešenými slovy o podpoře zemědělství skrývá faktické posílení současných dominantních hráčů.
Podle Pirátů se navrhované opatření týká více než poloviny zemědělské půdy v Česku, tedy přibližně 2,5 milionu hektarů, a statisíců vlastníků. Jen Agrofert by podle nich díky změně získal předkupní právo k půdě za zhruba 35 miliard korun. To je obrovská ekonomická výhoda. „Předkupní právo je obrovská ekonomická výhoda, za kterou se v normálním světě tvrdě vyjednává a platí. Tady ji chce stát zdarma přihrát těm největším hráčům na trhu. Návrh omezuje vlastnická práva lidí a dále urychlí koncentraci půdy do rukou velkých holdingů. Místo podpory pestrého českého zemědělství a rodinných farem budeme dále sledovat koncentraci půdy do rukou několika korporací,“ upozornil Šmída.
Zásadní v této debatě jsou podle Pirátů vlastnická práva. Zemědělská půda není jen strategickou surovinou, ale také majetek konkrétních lidí. Často těch, kteří ji zdědili, pronajímají, počítají s ní jako s rodinným aktivem nebo ji chtějí jednou prodat za co nejlepší cenu. Pokud stát řekne, že při prodeji musí nejdříve nabídnout půdu současnému pachtýři, zasahuje do jejich možnosti svobodně nakládat s majetkem. Jestliže tento zásah zvýhodní pachtýře, pak nejde o ochranu slabších, nýbrž o přesun výhody k silnějším.
Piráti proto navrhují opačný směr. Ne plošné předkupní právo pro současné uživatele půdy, ale cílenou podporu těch, kteří mají k půdě horší přístup: rodinných farem, ekologických zemědělců a menších hospodářů. „Piráti prosazují opačný přístup – posílení přednostních pronájmů státní půdy rodinným a ekologickým zemědělcům a odpovědnější správu státní půdy. Stát má jít příkladem a podporovat udržitelné hospodaření místo další koncentrace trhu,” řekl Šmída. Rozdíl je podstatný. Jedna cesta posiluje ty, kteří už půdu obhospodařují ve velkém. Druhá se snaží otevřít prostor těm, kteří se na trh dostávají obtížně.
Pirátská poslankyně Kateřina Stojanová zařazuje spor o půdu do širšího obrazu vládnutí. „Změny v systému předkupních práv jsou jen jedním z mnoha kroků, kterými vláda postupně oslabuje demokratické pojistky a posiluje moc úzké skupiny lidí. Sledujeme systematickou oligarchizaci státu. Situaci, kdy se veřejná moc postupně ohýbá ve prospěch několika mocných lidí a jejich ekonomických zájmů,“ uvedla. Stojanová připomněla i další kroky, které podle Pirátů do této mozaiky zapadají. Rušení nominačního zákona, oslabování služebního zákona, zastavení vymáhání nelegálně čerpaných dotací nebo útoky na nezávislé instituce a veřejnoprávní média. „Každý jednotlivý krok možná někdo vysvětlí jako drobnou změnu. Ale dohromady dávají velmi jasný obraz. Stát se přestává chovat jako neutrální správce pravidel pro všechny a začíná být nástrojem pro upevňování moci úzké skupiny lidí. Piráti dlouhodobě říkají, že stát nesmí být firma. A už vůbec nesmí být firma jednoho oligarchy. Proto prosazujeme protikorupční zákony, transparentní pravidla a kontrolu střetu zájmů,“ dodala Stojanová.
Podobně kritický je také stínový ministr zemědělství za ODS Petr Bendl. Ten upozornil, že předkupní právo by v českých podmínkách nepomohlo mladým ani menším zemědělcům, ale především současným dominantním pachtýřům. „Vláda tvrdí, že chce pomoci aktivním zemědělcům a mladé generaci. Jenže data ukazují něco jiného. V českých podmínkách by předkupní právo ve skutečnosti nejvíce pomohlo těm, kteří už dnes pachtují největší výměry půdy. Tedy především velkým podnikům. Malý nebo začínající farmář, který dnes půdu nepachtuje, z tohoto opatření nezíská nic,“ sdělil Bendl.
Tady se vracíme k základní realitě českého zemědělství. Česká republika má mimořádně vysoký podíl pachtované půdy. Podle dat Eurostatu je v ČR v pachtu 71,8 procenta zemědělské půdy, což je třetí nejvyšší podíl v Evropské unii a výrazně nad evropským průměrem 48,9 procenta. To znamená, že jakékoli pravidlo navázané na pachtýře má v Česku mnohem silnější dopad než v zemích, kde je vlastnická a uživatelská struktura vyváženější. „Pokud stát zavede předkupní právo pro pachtýře, musí si nejdřív odpovědět na jednoduchou otázku: kdo je dnes pachtýřem? V Česku drží podniky nad 100 hektarů drtivou většinu pachtované půdy. Takové opatření tedy není nástrojem proti koncentraci. Je to nástroj, který může koncentraci ještě prohloubit,“ doplnil Bendl.
Na odborném semináři „Předkupní právo – cesta do pekel nebo k prosperitě. Jak zajistit přístup k půdě pro aktivní zemědělce a mladou generaci“, který se ve Sněmovně uskutečnil v úterý, podle Bendla zazněla řada ekonomických, právních i praktických argumentů proti plošnému zavedení předkupního práva a věnoval se dopadům na vlastníky půdy, mladé zemědělce, rodinné farmy, hospodářskou soutěž i fungování trhu. Ministr zemědělství Martin Šebestyán byl uveden mezi účastníky panelové diskuse a jeho osobní účast byla očekávána. Nakonec však nepřišel a vyslal za sebe tajemníka ministerstva, tedy státního úředníka, nikoli politického představitele vlády. „Považuji za nešťastné, že ministr, který chce otevírat tak zásadní zásah do vlastnických práv a trhu s půdou, nepřišel osobně diskutovat s odborníky, zemědělci a zástupci politických stran. Poslat místo sebe úředníka nestačí. Odpovědnost za takový návrh je politická, ne úřednická,“ řekl Bendl.
Podle Bendla zahraniční zkušenosti navíc ukazují, že podobné opatření může mít přesně opačný efekt, než vláda slibuje. Studie autorů Isenhardt, Seifert a Hüttel publikovaná v časopise Land Economics analyzovala přibližně 4 000 aukcí zemědělské půdy ve východním Německu v letech 2007 až 2018. Závěr je podle Bendla varovný: předkupní právo pro nájemce snížilo konkurenci mezi kupujícími a vedlo k nižším prodejním cenám. „To není akademická drobnost. Pokud třetí zájemce ví, že jeho nabídku může stávající pachtýř pouze dorovnat, má menší motivaci investovat čas a peníze do prověření transakce a podání skutečně konkurenční nabídky. Výsledkem je menší soutěž, nižší cena a slabší pozice vlastníka,“ upozornil Bendl.
Bendl proto žádá, aby vláda nejprve vysvětlila, jaké konkrétní tržní selhání chce řešit, kdo ponese náklady, kdo získá hlavní výhodu a zda byly posouzeny méně invazivní alternativy. Za jednu z nich považuje oznamovací povinnost, tedy pravidlo, podle něhož by vlastník musel informovat pachtýře o záměru půdu prodat, ale pachtýř by nezískal právo vstoupit do již sjednané transakce. „Chceme-li, aby aktivní zemědělci měli lepší přístup k půdě, pojďme debatovat o cílených a přiměřených nástrojích. Oznamovací povinnost je rozumnější cesta než plošné předkupní právo. Informuje pachtýře, ale neničí soutěž o cenu a neomezuje vlastníka víc, než je nezbytné,“ uvedl Bendl.
Předkupní právo podle něj vyvolává i otázky z hlediska hospodářské soutěže. Česká republika už dnes patří mezi země s velmi koncentrovanou strukturou zemědělského hospodaření. Pokud stát zavede opatření, které dále posílí současné velké pachtýře, může tím zhoršit konkurenční prostředí a nepřímo ovlivnit i širší potravinový řetězec. „Vláda by neměla pod heslem ochrany půdy prosazovat opatření, které fakticky zvýhodní nejsilnější hráče. Ochrana půdy je legitimní cíl. Ale nesmí se stát záminkou k omezení vlastnických práv, snížení ceny půdy a zablokování přístupu nových zemědělců na trh,“ uzavřel Petr Bendl.
Celý spor tak přesahuje zemědělskou politiku. Je to střet o to, komu má stát sloužit. Zda má nastavovat pravidla tak, aby podporoval otevřený trh, rodinné farmy, mladé hospodáře a skutečnou soutěž, nebo zda bude vytvářet nové právní výhody pro ty, kteří už dnes stojí na vrcholu. Předkupní právo může na papíře znít jako ochrana lidí, kteří na půdě skutečně pracují. V českých podmínkách ale může velmi rychle znamenat ochranu těch největších před konkurencí.
Pokud vláda Andreje Babiše prosadí plošné předkupní právo pro pachtýře bez jasných limitů, cílení a ochrany vlastníků, nebude to cesta k rozvoji rodinného zemědělství. Bude to další krok k zabetonování současné struktury, v níž velcí zůstávají velkými, malí se k půdě dostávají čím dál hůř a stát se tváří, že právě pomohl venkovu. Ve skutečnosti ale může pomoci hlavně agromamutům.
