Vláda Andreje Babiše odmítla pirátský návrh na snížení DPH u základních potravin a znovu tak otevřela jednu z nejcitlivějších otázek současné české politiky. Kdo dnes v Česku skutečně hájí zájmy lidí, kteří nejvíce doplácejí na drahotu. Zatímco kabinet argumentuje tím, že není jisté, zda by se nižší daň skutečně promítla do cen pro spotřebitele, Piráti tvrdí, že vláda jen hledá důvody, proč nepomoci domácnostem, které se už několik let propadají pod tlakem vysokých cen energií, bydlení i potravin.
Spor přichází v době, kdy ekonomická nejistota patří k hlavním zdrojům společenské nespokojenosti a zároveň vytváří příznivé prostředí pro protestní politiku. „Životní náklady prudce rostou a mladé rodiny i senioři řeší při každém nákupu, co si ještě mohou dovolit. Vláda ale místo konkrétní pomoci lidem vysvětluje, proč to nejde,“ sdělila místopředsedkyně Pirátů Olga Richterová. Piráti navrhli zavedení druhé snížené sazby DPH pro základní potraviny. „Cílem bylo zmírnit dopady vysokých cen na domácnosti, kterým po zaplacení nájmu, energií a běžných výdajů zůstává každý měsíc méně peněz,“ uvedla Richterová.
Kabinet své odmítavé stanovisko zdůvodňuje neexistencí jistoty, že obchodníci snížení DPH skutečně promítnou do konečných cen. Podle Pirátů ale vláda jen přiznává vlastní neschopnost řešit situaci na trhu. „Je jasné, že současné zdražování nejvíc dopadá na mladé lidi a rodiny. Místo pasivity potřebujeme aktivní kroky. Pokud vláda tvrdí, že obchodníci mohou snížení DPH spolknout do marží, pak je otázka, proč proti tomu sama nic nedělá,“ doplnil předseda Pirátů Zdeněk Hřib.
Celá debata přitom není jen technickou otázkou daní. Odráží mnohem hlubší problém české společnosti: rostoucí pocit ekonomické nejistoty, který se v posledních letech stal hlavním palivem pro ANO, SPD, Motoristy, Trikoloru nebo Svobodné. Sociologická data agentur STEM, STEM/MARK i Kantar dlouhodobě ukazují, že právě voliči těchto stran patří častěji mezi skupiny s nižšími nebo průměrnými příjmy, vyšší obavou z ekonomického propadu a silnějším pocitem, že stát nefunguje v jejich prospěch. Analytický ústav STEM například opakovaně upozorňuje, že ANO má „významnou oporu u občanů bez maturity a lidí starších 60 let“. Podle volebních modelů STEM i Kantaru se hnutí Andreje Babiše dlouhodobě opírá o širokou voličskou základnu napříč regiony, ale nadprůměrně silné je zejména v ekonomicky slabších krajích, například v Moravskoslezském, Ústeckém nebo Karlovarském kraji. Právě tam lidé nejcitlivěji vnímají růst cen potravin, energií a nákladů na bydlení.
Hnutí ANO přitom svou podporu staví především na obrazu ochránce „normálních lidí“ proti elitám, Bruselu nebo liberálním stranám. Sociologové Kantaru upozorňují, že ANO dokáže přetahovat voliče prakticky napříč celým spektrem, tedy od SPD přes Motoristy až po bývalé voliče SPOLU či Pirátů. „Hnutí ANO získává voliče z různých politických stran napříč celým spektrem. Přechází k nim od SPOLU, Pirátů nebo třeba také od SPD, pak také od Motoristů, Trikolory, od Stačilo!. A část lidí jsou také bývalí nevoliči, kteří k nim přichází,“ uvedla analytička Kantar CZ Nikola Stárková. Právě ekonomická nejistota je zároveň největší slabinou Babišovy vlády. Kabinet totiž dlouhodobě těží z frustrace lidí z drahoty, současně však odmítá některé návrhy, které by mohly alespoň částečně ulevit nízkopříjmovým domácnostem. Vzniká tak paradoxní situace: voliči ANO často patří mezi skupiny nejvíce ohrožené růstem životních nákladů, ale vláda jejich vlastní ekonomickou frustraci nedokáže nebo nechce systémově řešit.
Ještě výraznější je to u SPD Tomia Okamury. STEM dlouhodobě upozorňuje, že SPD má nadprůměrnou podporu v ekonomicky oslabených regionech a mezi lidmi s nižšími příjmy nebo nižším dosaženým vzděláním. SPD přitom ekonomickou frustraci systematicky převádí do kulturních a identitárních konfliktů. Místo debat o strukturálních problémech české ekonomiky nabízí jednoduché nepřátele: migranty, Evropskou unii, Green Deal, neziskové organizace nebo Ukrajince. Voliči SPD podle sociologických analýz často patří mezi skupiny nejvíce ohrožené ekonomickou nejistotou. Typickým voličem SPD bývá člověk z menšího města nebo regionu s horší ekonomickou situací, často zaměstnanec manuálních profesí nebo lidé s obavou ze sociálního propadu. SPD přitom využívá pocitu, že stát chrání „cizí“ více než vlastní občany. Ekonomická témata pak spojuje s kulturní válkou a pocitem ohrožení. Motoristé sobě Petra Macinky a Filipa Turka představují trochu jiný typ protestního elektorátu. Podle dat STEM a Kantaru mají podporu zejména mezi mladšími muži, částí podnikatelů, živnostníků a lidí odmítajících ekologickou politiku Evropské unie. Motoristé silně oslovují voliče, kteří mají pocit, že stát omezuje jejich životní styl, zdražuje dopravu a vnucuje lidem ekologické regulace. Jejich podpora ale v posledních měsících oslabuje. Kantar upozornil, že „odklon od Motoristů je dán především zklamáním z jejich postojů a povolebního chování“.
Motoristé přitom ekonomickou frustraci překlápějí hlavně do odporu vůči ekologickým opatřením, elektromobilitě nebo Bruselu. Méně už nabízejí konkrétní řešení problémů nízkopříjmových domácností. Jejich voličská základna je ekonomicky pestřejší než u SPD, ale i zde hraje významnou roli pocit ohrožení životní úrovně a odpor vůči „elitám“. Specifickou skupinu tvoří voliči Trikolory a Svobodných. U Svobodných jde častěji o pravicově orientované podnikatele, živnostníky nebo ekonomicky liberální voliče s vyššími příjmy, kteří odmítají vysoké daně a silnější stát. Trikolora má blíž ke konzervativnímu protestnímu hlasu a část její podpory se překrývá s SPD nebo Motoristy. Ekonomická frustrace v Česku není jen otázkou absolutní chudoby, ale hlavně pocitu stagnace a nejistoty. Mnoho domácností sice formálně nepatří mezi chudé, ale mají stále silnější pocit, že si životní standard nedokážou udržet. Mladé rodiny narážejí na extrémně drahé bydlení, vysoké ceny potravin a nákladů na děti. Senioři zase citlivě reagují na růst cen základních potřeb. Právě zde je prostor pro populistické a protestní strany.
Piráti se naopak snaží profilovat jako strana kombinující modernizační politiku s důrazem na sociální dostupnost veřejných služeb. Vedle nižší DPH na základní potraviny prosazují vyšší daňové slevy, podporu bydlení nebo valorizaci rodičovského příspěvku. Strana zároveň buduje vlastní ekonomický expertní tým, který má přinášet datově podložené návrhy pro českou ekonomiku. Právě datový a analytický přístup chtějí Piráti stavět proti stylu politiky, který podle nich reprezentuje ANO nebo SPD. Zatímco protestní strany často pracují hlavně s emocemi, kulturními konflikty a hledáním viníků, Piráti se snaží mluvit o strukturálních problémech ekonomiky: nízké přidané hodnotě práce, drahém bydlení, koncentraci trhu s potravinami nebo slabé podpoře rodin. Olga Richterová proto v závěru připomněla i další rovinu celé debaty. „Vláda dnes ukázala, že plán na řešení drahoty jednoduše nemá. Piráti ano. Chceme moderní stát, který stojí na straně normálních lidí, ne jen velkých hráčů a monopolů. Natož když z vysokých cen potravin profituje i holding Agrofert, ze kterého těží rodina premiéra Babiše,“ uvedla.
Tato poznámka míří přímo do jednoho z nejcitlivějších bodů české politiky. Andrej Babiš totiž dlouhodobě staví svou image na roli obránce obyčejných lidí před drahotou a ekonomickou nejistotou. Současně ale zůstává symbolem propojení politiky, velkého byznysu a agrochemického sektoru, který z vysokých cen potravin sám profituje. Tato kombinace je důvodem, proč opozice stále častěji tvrdí, že vláda ANO ekonomickou frustraci lidí využívá politicky, ale skutečné řešení nenabízí. Zejména odmítnutí levnějších základních potravin se může stát symbolem tohoto rozporu. Zatímco vláda mluví o odpovědnosti a nejistém efektu nižší DPH, lidé u pokladen dál řeší mnohem jednodušší otázku: proč je život stále dražší.
