Hnutí STAN výrazně zostřilo útok na vládu Andreje Babiše a ministryni financí Alenu Schillerovou. Podle Starostů kabinet pod záminkou strategických investic připravuje „rozpočtový podfuk na občany“, kterým chce skrýt skutečný rozsah zadlužování země a obejít veřejnou kontrolu nad státními financemi. Současně hnutí tvrdě kritizuje i podobu zákona o podpoře bydlení, který byl podle opozice přepracován tak restriktivně, že z pomoci vypadnou tisíce seniorů, samoživitelek nebo pracujících rodin. Vedle ekonomiky se STAN ostře vymezil také proti možným zásahům do fungování demokratických institucí a oznámil podporu změnám Ústavy, které mají posílit ochranu veřejnoprávních médií, Ústavního soudu nebo Nejvyššího kontrolního úřadu před vlivem momentální politické většiny.
Vláda podle opozice hledá způsob, jak utrácet další miliardy, aniž by se plně promítaly do oficiálního schodku a aniž by veřejnost měla jasný přehled o skutečném stavu veřejných financí. Opozice upozorňuje, že bez jasných limitů a kontrolních mechanismů vzniká prostor pro účetní kreativitu, přesouvání výdajů mimo standardní rozpočtový režim a faktické maskování skutečného zadlužení. „Návrh na tzv. únikovou doložku pro strategickou infrastrukturu bez finančního limitu je de facto bianco šekem na neomezené výdaje,“ uvedl poslanec STAN Jan Papajanovský. V rozpočtu tak podle něj vzniká černá díra, kde se pod záminkou investic mohou ztrácet miliardy bez kontroly. „Je to jako přelepit si v autě kontrolku oleje páskou. Motor se stejně zadře, jen o tom nebudete vědět do chvíle, než auto na dálnici zastaví. A přesně to dělá vláda s naší ekonomikou,“ dodal Papajanovský.
Starostové upozorňují, že nejde jen o samotné utrácení. Podle nich vláda tímto způsobem oslabuje samotnou důvěru v systém rozpočtové odpovědnosti. Pokud totiž občané přestanou mít jistotu, že stát zveřejňuje skutečný stav veřejných financí a že rozpočtová pravidla platí stejně pro všechny vlády, vzniká mimořádně nebezpečný precedent. Každý další kabinet si pak může najít vlastní „výjimku“, vlastní „strategickou potřebu“ a vlastní cestu, jak pravidla obejít. Papajanovský navíc naznačil, že STAN je připraven kvůli návrhu obrátit se na Ústavní soud. To samo o sobě ukazuje, jak vážně opozice celou věc vnímá.
Dluhy schované za investice a vláda, která věří hlavně marketingu
Další tvrdou kritiku přidala poslankyně Lucie Sedmihradská, která upozornila nejen na ekonomické dopady návrhu, ale i na samotný způsob, jakým ministryně financí změny předložila. Podle STAN šlo o záměrné obejití odborné debaty, kdy zásadní změny přišly až na konci druhého čtení formou pozměňovacích návrhů. Sedmihradská zároveň upozornila na ekonomický paradox celé vládní strategie. „Vládní plán vyvést investice mimo rozpočtový rámec by zafungoval skvěle, pokud by se Česko nacházelo v hluboké hospodářské recesi s vysokou nezaměstnaností. V současné ekonomické situaci ale studie ukazují, že účinnost takového fiskálního stimulu bude velmi nízká. Místo slibovaného hospodářského zázraku povede tento krok spíše ke zdražování, vyšší inflaci a k razantnímu skoku celkového zadlužení, které by mohlo rychle narazit na zákonnou dluhovou brzdu,” uvedla Sedmihradská.
Její slova otevírají jeden z největších problémů dnešní české ekonomiky. V situaci, kdy ekonomika není v hluboké recesi, mohou další stovky miliard na dluh skutečně vést spíše k růstu inflace, dalšímu zdražování a tlaku na veřejné finance než k dlouhodobému růstu prosperity. Jinými slovy: vláda se snaží vyvolat dojem ekonomického aktivismu, ale místo skutečné reformy může jen přilévat benzín do už tak přehřátého systému. Sedmihradská navíc připomněla i dlouhodobé selhávání českého státu v modernizaci veřejných rozpočtů. „Potřebujeme skutečné výkonové rozpočtování a pravidelné revize výdajů, které by mohly přinést úspory až 100 miliard korun ročně. Namísto ad hoc únikových doložek musí vláda předložit reformy, které omezí bobtnající mandatorní výdaje, jež dnes tvoří 95 % všech výdajů,“ dodala Sedmihradská.
Bydlení pro všechny. Tedy kromě těch, kteří ho skutečně potřebují
Velmi ostrá kritika zazněla i směrem k zákonu o podpoře bydlení. Místopředsedkyně sociálního výboru Pavla Pivoňka Vaňková tvrdí, že vládní koalice zákon přepracovala tak restriktivně, že z pomoci vypadne drtivá většina lidí, kterým měl původně sloužit. „Hnutí ANO se tváří jako ochránce seniorů, samoživitelek nebo sociálně slabých rodin, ale v zákoně o podpoře bydlení nastavilo lidem tak přísné limity, že ze systému vypadne drtivá většina lidí, kterým měla být pomoc s hledáním dostupného bydlení určena. Příkladem jsou třeba osamělí důchodci s minimální penzí, samoživitelky s příjmem nad 12 880 Kč nebo pracující rodiny,“ kritizovala koaliční úpravy zákona Pivoňka Vaňková.
Právě oblast bydlení dnes představuje jeden z největších sociálních problémů v České republice. Situace dopadá nejcitelněji na samoživitelky, seniory, mladé rodiny nebo nízkopříjmové pracující. Pokud stát nastaví podmínky pomoci příliš restriktivně, vzniká absurdní situace: lidé jsou „příliš bohatí“ na pomoc, ale současně příliš chudí na to, aby si mohli dlouhodobě dovolit normální bydlení. Nedostupné bydlení totiž vytváří frustraci, pocit bezvýchodnosti a nedůvěru vůči státu. Pokud lidé vidí, že pracují, platí daně a přesto si nemohou dovolit normální životní standard, velmi rychle roste prostor pro populisty, radikály a jednoduché slogany o „neschopném systému“. O to absurdněji pak působí, když vláda současně hledá nové cesty k utrácení miliard mimo standardní rozpočtový rámec, ale u pomoci s bydlením nastavuje limity tak tvrdě, že na ni velká část potřebných vůbec nedosáhne.
Veřejnoprávní média, Ústavní soud a boj o demokratické pojistky
Vedle ekonomiky a bydlení se STAN výrazně angažuje také v otázce ochrany demokratických institucí. Místopředsedkyně poslaneckého klubu Barbora Urbanová společně s předsedou hnutí Vítem Rakušanem podpořili návrh změny Ústavy, který má posílit nezávislost veřejnoprávních médií. „Podstatou stability, o kterou tento návrh usiluje, není zakonzervování současného stavu, ale vytvoření prostředí, kde se pravidla nemění s každými volbami. Vyvedení médií veřejné služby z režimu, kdy o nich rozhoduje prostá sněmovní většina, je zásadním krokem k jejich nezávislosti na aktuální politické moci a k jejich pevnějšímu zakotvení v demokratickém ústavním systému,“ uvedla k návrhu Urbanová.
Její věta popisuje podstatu celé debaty. Veřejnoprávní média, Ústavní soud nebo Nejvyšší kontrolní úřad nemají fungovat jako prodloužená ruka momentální vlády. Mají být pojistkou proti tomu, aby si jakákoli politická většina mohla stát ohýbat podle okamžitých potřeb. Demokratické systémy totiž většinou neumírají jedním dramatickým převratem. Mění se postupně. Krok za krokem. Nejprve se oslabí kontrolní mechanismy. Pak se začne mluvit o „nepřátelských médiích“, „aktivistických soudcích“ nebo „zbytečných institucích“. Nakonec si veřejnost zvykne, že stát patří momentální většině. Poslanec Karel Dvořák proto navrhuje rozšíření okruhu zákonů, které by vyžadovaly souhlas obou komor Parlamentu, i na zákon o Ústavním soudu a zákon o Nejvyšším kontrolním úřadu. Cílem je zabránit tomu, aby si každá momentální většina mohla pravidla fungování klíčových institucí měnit podle aktuální politické nálady.
Podle Starostů současná vláda stále více spoléhá na účetní triky, marketing a centralizaci moci, zatímco skutečné reformy ustupují do pozadí. Starostové už neútočí jen na jednotlivé zákony nebo konkrétní kroky vlády, nýbrž tvrdí, že kabinet Andreje Babiše postupně vytváří prostředí, ve kterém se pravidla stávají pružnými pro mocné, kontrola veřejných financí slabší a demokratické instituce zranitelnější vůči momentální politické většině. Jinými slovy: stát se podle opozice stále méně řídí pevnými pravidly a stále více okamžitými potřebami vlády, která chce mít volnější ruce pro utrácení, marketing i mocenský vliv.
