Povolební ráno přineslo důvod ke spokojenosti především odpůrcům Andreje Babiše. Jeho hnutí v řadě měst narazilo a příliš se nepředvedly ani vládní přívěsky Motoristé a SPD. ODS se však nemůže tvářit jako vítěz. Někde své pozice vylepšila, jinde jí záda ukázal STAN, jehož vzestup není důvodem k bezstarostnému jásotu.
Josefíno, zatanči mi na rozloučenou, za tuhle noc nedopitou a nedokončenou, zpívá Robert Křesťan s Druhou trávou. K povolebnímu ránu po komunálních a senátních volbách se píseň hodí výborně. Pro jedny skončila noc oslavou, pro druhé kocovinou a někteří politici ještě nad ránem netušili, zda se loučí pouze s volebním snem, nebo rovnou s funkcí.
Fiasko ANO je pro příznivce demokratické opozice bezpochyby dobrou zprávou. Žádný strom neroste až do nebe a Babišovo hnutí po letech budování dojmu neporazitelnosti zjistilo, že ani jeho značka nezaručuje úspěch všude. V Moravskoslezském kraji, který ANO dlouho považovalo téměř za svůj majetek, dostalo místy pořádně na zadek. Některé výsledky tam naopak dokázala vylepšit ODS. Babišovi mnoho radosti nepřidaly ani výkony Motoristů a SPD, které mu ve vládě ochotně dělají stafáž.
Občanští demokraté by přesto měli odolat pokušení vyhlásit svůj návrat na výsluní. Jako původně hlavní opoziční síla nevstoupili do voleb tak přesvědčivě, aby si tuto pozici mohli jednoduše ponechat. Dopředu se dere STAN a Praha ukázala, jak rychle mohou Starostové občanským demokratům odnést nejen voliče, ale také křeslo, na které si ODS dělala nárok.
STAN nabízí jiného partnera, nikoli jistotu jiné politiky
Lze se tvářit, že družina kolem Víta Rakušana představuje osvědčenou partičku z časů vlády Petra Fialy, která nyní pouze přebírá vedení demokratické opozice. Tak jednoduché to ovšem není. Vzestup STAN stále doprovází otázka, zda nejde pouze o další cestu k oligarchizaci české politiky. Starostové nejsou automatickou alternativou k systému, v němž se politický vliv potkává se zájmy velkého byznysu. Mohou být pouze jinou variantou toho, s kým se český byznys na cestu k moci vydá.
Pražské volby tuto otázku nevyřešily. Vynesly na první místo STAN a jeho lídra Petra Hlaváčka, zatímco kandidát SPOLU Tomáš Portlík musel přijmout porážku. „Nejdu si pro funkci, ale pro zodpovědnost a tu jsem připraven naplnit,“ uvedl Portlík. Po čtyřech letech se stárnoucím Bohuslavem Svobodou přitom mohl věřit, že Praha sáhne po energičtější změně. Místo toho má k primátorskému křeslu blíž Hlaváček.
Ani tato výměna ovšem nepůsobí jako generační revoluce. Pohled na Hlaváčka při výstupu po schodech snadno vyvolá otázku, zda Praha místo konce jedné únavné kapitoly pouze neotevírá její pokračování s jiným jménem na dveřích. Hlaváček je výrazně mladší než Svoboda, vítězství ve volbách však ještě samo o sobě nevyrábí z politika člověka připraveného řídit město se silou a rozhodností, která dosavadnímu vedení tolik chyběla.
Volební noc určila na příští čtyři roky mantinely komunální politiky v tisících měst a obcí. Oslabení ANO může postupně zasáhnout také Babišovu pozici v celostátní politice. Starostové, zastupitelé a regionální lídři tvoří zázemí každé velké strany. Když se toto zázemí začne drolit, nepomůže ani nekonečná série videí, tiskových konferencí a projevů o tom, že za všechno mohou předchozí vlády.
Číslo pět přežilo volební noc
Všemi vystoupeními představitelů ODS se od sobotního odpoledne neslo číslo pět. Předseda strany Martin Kupka jím před volbami označil počet senátorských mandátů, jejichž obhajobou chce měřit úspěch občanských demokratů. Číslo pět ještě žije. O jeho skutečné hodnotě pro ODS však rozhodne až druhé kolo.
Mnohem důležitější je, že demokratická většina v Senátu zůstala zachována a po druhém kole může ještě zesílit. Horní komora tak nezůstane napospas ANO, SPD a Motoristům. První hodnoticí kritérium voleb představuje oslabení Babišova hnutí v části měst. Druhým je právě zachování Senátu jako místa, v němž vládní většina nemůže bez odporu prosadit cokoli, co Andreje Babiše, Tomia Okamuru nebo Petra Macinku zrovna napadne.
Definitivní obraz komunálních voleb však nevytvoří počet mandátů, nýbrž koalice, které z nich vzniknou. V řadě měst bude k pohodlné většině chybět jeden partner. Tehdy se ukáže, jak moc gumoví dokážou být představitelé současné demokratické opozice a kolik jejich velkých slov přežije nabídku místostarosty, radního nebo předsedy městské společnosti.
Andrej Babiš jim z celostátní politiky soustavně kálí na hlavu a zvrací za límec. Označuje je za zloděje, neschopné amatéry a viníky všeho, co se v zemi nepovedlo od privatizace po cenu rohlíků. Jeho koaliční partneři k tomu přidávají útoky na média, Senát, prezidenta i další instituce. Přesto se mohou někteří politici ODS, STAN, TOP 09 či Lidovců ve svých městech začít tvářit, že se nic z toho netýká jejich místní buňky a že s ANO lze uzavřít čistě technickou dohodu o společném vládnutí.
Komunální politika má svá pravidla a lidé se v menších městech znají bez ohledu na stranické legitimace. To ale neznamená, že značka ANO přestává po zavření volebních místností patřit Andreji Babišovi. Kdo za ni kandiduje, využívá její peníze, reklamu, voliče i předsedovu popularitu. Demokratické strany se proto nemohou v Praze zaklínat obranou země před Babišem a o několik kilometrů dál s jeho lidmi rozdělovat radnici, jako by šlo o spolek zahrádkářů.
Právě podoba nových koalic ukáže, komu se v sobotu skutečně hrálo na rozloučenou. Jestli ANO zůstane navzdory volebním ztrátám vítaným partnerem, jeho porážka bude mít jepičí život. Pokud demokratické strany dodrží to, co říkají na celostátní úrovni, může se Babišovo hnutí poprvé po dlouhé době přesvědčit, že volební noc opravdu zůstala nedopitá a nedokončená.
