Důvěra veřejnosti v české politické představitele vykazuje ostré rozdíly, které odrážejí hluboké napětí současné politické scény. Nejnovější průzkum, který dnes zveřejnilo CVVM, ukázal výraznou dominanci prezidenta Petra Pavla na jedné straně a mimořádně silnou nedůvěru vůči části politických aktérů na straně druhé. Výsledky přitom nevypovídají pouze o popularitě jednotlivých osobností, ale především o celkové náladě společnosti a její rostoucí skepsi vůči politickým elitám.
Nejdůvěryhodnějším politikem zůstává prezident Petr Pavel, kterému důvěřuje 62 procent veřejnosti. S výrazným odstupem za ním následuje ministr zdravotnictví Adam Vojtěch z hnutí ANO s padesátiprocentní důvěrou a ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček, rovněž z ANO, jemuž důvěřuje 44 procent respondentů. Právě silné postavení prezidenta naznačuje, že část veřejnosti hledá stabilitu spíše v symbolické roli hlavy státu než v každodenní stranické politice. Zcela opačný obraz nabízí spodní příčky žebříčku. Nejvyšší nedůvěru veřejnosti má vládní zmocněnec pro klimatickou politiku a Green Deal Filip Turek spojený s Motoristy. Nedůvěru mu vyjádřilo 70 procent dotázaných, což představuje vůbec nejhorší výsledek mezi hodnocenými politiky. Autoři průzkumu k tomu uvedli: „Naopak nejvyšší procento odpovědi ‚spíše nedůvěřuji‘ přisuzují Češi Filipu Turkovi, kterému nedůvěřují více než dvě třetiny české veřejnosti (70 procent), důvěřuje mu jedna pětina (20 procent), a tedy dosahuje nejnižší hodnoty indexu důvěra–nedůvěra (minus 50).“
Vysoká míra nedůvěry se však neomezuje pouze na jedinou politickou postavu. Výrazně negativně veřejnost hodnotí také předsedu Poslanecké sněmovny Tomia Okamuru z SPD, kterému nedůvěřují přibližně dvě třetiny obyvatel. Podobně kritický postoj zaujímá veřejnost k ministrovi zahraničí Petru Macinkovi, jemuž nevěří zhruba šest z deseti lidí. Průzkum zároveň ukazuje, že silná nedůvěra zasahuje širší spektrum politické reprezentace. „Alespoň polovina českých občanů také nedůvěřuje Zdeňku Hřibovi, Andreji Babišovi, Vítu Rakušanovi a Aleně Schillerové,“ uvádějí autoři výzkumu. Výsledky tak ukazují zásadní rys současné české politiky: důvěra veřejnosti není rozložena rovnoměrně mezi politické proudy, ale soustřeďuje se pouze na omezený okruh osobností, zatímco velká část politického spektra čelí systematické nedůvěře. Tento trend naznačuje dlouhodobé oslabování autority politických institucí i rostoucí frustraci části veřejnosti. Respondenti hodnotili důvěru v prezidenta republiky, premiéra, předsedy obou komor Parlamentu, členy vlády i předsedy stran zastoupených v Poslanecké sněmovně. U každého politika mohli uvést, zda mu spíše důvěřují, spíše nedůvěřují, zda ho neznají nebo nemají jasný názor. Výsledky tak zachycují nejen politické preference, ale i celkový obraz důvěry v politický systém.
Důležitým kontextem je i skutečnost, že Centrum pro výzkum veřejného mínění v poslední době změnilo metodiku šetření, takže aktuální výsledky nelze přímo porovnávat s předchozími průzkumy. Přesto data poskytují jasný obraz momentálního rozložení důvěry ve veřejném prostoru. Průzkum zároveň potvrzuje širší trend evropských demokracií: rostoucí personalizaci politiky, oslabování tradičních stranických struktur a stále výraznější roli jednotlivých osobností při formování veřejného mínění. V českém prostředí se tento vývoj projevuje zvláště silně — zatímco jednotlivci mohou získat výraznou podporu, důvěra v politiku jako celek zůstává omezená. Výsledky průzkumu tak nejsou jen momentálním žebříčkem popularity. Ukazují především hlubší strukturální problém české politiky — napětí mezi očekáváním veřejnosti a důvěryhodností politické reprezentace, které se dlouhodobě prohlubuje a zásadně ovlivňuje podobu veřejné debaty i stabilitu politického systému.
ZDROJE: TZ CVVM (12. 2. 2026), vlastní
