V posledních týdnech sílí tlak části politické reprezentace na Českou televizi a Český rozhlas. Objevují se návrhy na jejich sloučení, zrušení koncesionářských poplatků a nově i přímé útoky na konkrétní novináře. Zkrátka přituhuje.
Poslanec Jindřich Rajchl dokonce veřejně prohlásil, že udělá vše pro to, aby Václav Moravec v České televizi skončil a že chce zrušení jeho pořadu. Takové výroky nejsou jen emotivním výkřikem. Jsou signálem, že si někteří politici začínají plést své role.
Česká televize ani Český rozhlas nejsou institucemi, které tady existují proto, aby poskytovaly prostor konkrétním politikům podle jejich přání. Nejsou tady proto, aby se někdo mohl cítit komfortně nebo naopak dotčeně. Jsou tady proto, aby sloužily veřejnosti.
A veřejností jsme my, my občané. My jsme koncesionáři. My jejich provoz financujeme. Smyslem koncesionářských poplatků je právě to, aby tato média nebyla závislá na vládě ani na momentální politické většině. Aby mohla klást otázky komukoli, a to bez ohledu na to, kdo je právě u moci.
Politik není nadřízeným redakce
Zákon o České televizi i zákon o Českém rozhlasu jasně stanoví jejich poslání: poskytovat objektivní, ověřené a vyvážené informace a přispívat k pluralitě názorů. Kontrolním orgánem je Rada ČT a Rada ČRo, nikoli jednotlivý poslanec.
Politik má právo kritizovat. Má právo polemizovat. Má právo upozornit na konkrétní pochybení. To je bez debat. Nemá ale právo požadovat personální odchod novináře jen proto, že nebyl pozván do pořadu nebo že se mu nelíbí styl vedení diskuse.
Jakmile si poslanec začne osobovat právo „udělat všechno proto“, aby konkrétní moderátor skončil, dostáváme se za hranici legitimní kritiky. To už není věcná debata. To je tlak. A tlak na média je vždy varovným signálem pro nás občany.
Síla mandátu má své meze
Poslanecký mandát je silný, ale není neomezený. Demokratický systém stojí na dělbě moci a respektu ke kompetencím. Média mají roli kontrolní. Mají se ptát, mají být klidně nepohodlná. A ano, možná někdy i nepříjemná.
Pokud by měla veřejnoprávní média měla fungovat podle přání toho, kdo je u moci, přestala by plnit svou roli. Novinář není PR pracovník politika. Diskusní pořad není osobní platforma pro prezentaci kohokoli, kdo si o ni řekne.
Veřejnoprávní média nemají vyhovovat jednotlivým politikům. Mají poskytovat službu veřejnosti jako celku. Vytvářet prostor pro různé názory, ale zároveň zachovávat redakční odpovědnost za výběr hostů a témat.
Překračování hranic není cesta
Můžeme vést legitimní debatu o budoucnosti financování, o efektivitě fungování obou institucí, nebo o organizačním uspořádání veřejnoprávních médií. To je v demokracii zcela v pořádku.
Co ale v pořádku není je snaha zasahovat do chodu redakcí silou politického mandátu. Překračování pravidel jen proto, že „mohu“, není projevem síly. Je to projev nepochopení základních principů demokratického státu.
Právě ze všech těchto prohlášení a gest politiků je zřejmé, že pokud se zruší koncesionářské poplatky a financování veřejnoprávních médií bude prostřednictvím státního rozpočtu, bude to fungovat podle politického diktátu, ne že ne.
Média dostanou náhubek a seznam politiků, se kterými se mluví a o čem.
Chceme to? Já ne.
Ilustrační foto: Seznam Zprávy
