Rafinérská a petrochemická skupina ORLEN Unipetrol loni utržila přes 150 miliard korun, přesto skončila ve výrazné ztrátě. Společnost o tom dnes informovala v tiskové zprávě s předběžnými výsledky za rok 2025. Data ukazují nejen hospodaření jedné z největších průmyslových firem v Česku, ale také hlubší problém evropského petrochemického průmyslu – vysoké obraty už samy o sobě nezaručují ziskovost.
Skupina ORLEN Unipetrol vykázala za rok 2025 tržby 150,3 miliardy korun a hrubý provozní zisk EBITDA LIFO ve výši 1,6 miliardy korun, hospodaření však uzavřela čistou ztrátou 5,9 miliardy korun. Firma současně pokračovala v rozsáhlém investičním programu a do modernizace výrobních technologií, infrastruktury i maloobchodní sítě vložila 10,8 miliardy korun. Výsledky odrážejí mimořádně složité podmínky v evropské petrochemii, kde se kombinují vysoké ceny energií, tlak na marže, proměna dodavatelských řetězců a postupná transformace energetiky směrem k nízkoemisním zdrojům. Významnou roli v hospodaření firmy sehrály i mimořádné provozní události, zejména rozsáhlý výpadek elektrického proudu v Česku, který na začátku července na téměř čtyři týdny zastavil provoz litvínovské rafinerie.
Maloobchod drží výkon firmy
Podle generálního ředitele skupiny ORLEN Unipetrol Mariusze Wnuka zůstává hlavním stabilizačním prvkem hospodaření maloobchodní segment. „Opět jsme zaznamenali pozitivní výsledky v maloobchodním prodeji,“ uvedl. „V České republice, na Slovensku i v Maďarsku jsme zvýšili náš tržní podíl více, než jsme naplánovali,“ dodal s tím, že skupina na všech trzích meziročně zvýšila prodeje pohonných hmot přibližně o 150 milionů litrů. Firma podle něj zároveň pokračuje v transformaci čerpacích stanic směrem k energetickým a servisním centrům. „Úspěšně jsme také v naší síti čerpacích stanic zavedli prodej nízkoemisního paliva HVO100,“ sdělil Wnuk a doplnil, že společnost zahájila realizaci strategie rychlonabíjení elektromobilů a rozšířila sortiment nepalivového prodeje i privátních značek. Na konci roku 2025 provozovala skupina 446 čerpacích stanic v České republice, 139 v Maďarsku a 99 na Slovensku. Tržní podíl v Česku dosáhl 29 procent, což z ORLEN Unipetrolu činí dominantního hráče na domácím trhu s pohonnými hmotami.
Blackout a petrochemie pod tlakem
Zatímco maloobchod rostl, petrochemická výroba zůstala pod silným tlakem. „Převážná část loňského roku byla ovlivněna přetrvávajícími nepříznivými makroekonomickými podmínkami, zejména v petrochemickém segmentu,“ uvedl Wnuk. Na výsledky měl zásadní dopad také červencový blackout. „Naše hospodářské výsledky rovněž zásadně ovlivnil masivní výpadek elektrického proudu na území České republiky, když jsme začátku července byli nuceni přerušit na bezmála čtyři týdny provoz v litvínovské rafinerii,“ dodal. Vedle výpadku výroby se na výsledcích podle firmy projevily i dlouhodobé strukturální faktory – vysoké náklady na energie, slabší poptávka po petrochemických produktech a pokračující proměna evropského průmyslu. Objem zpracované ropy přesto meziročně vzrostl na sedm milionů tun oproti 6,6 milionu tun v roce 2024.
Investice navzdory ztrátě
Navzdory ztrátě skupina pokračovala v masivním investičním programu. „Investovali jsme celkově 10,8 miliardy korun,“ sdělil Wnuk. Největší projekty zahrnovaly modernizaci petrochemické části litvínovského výrobního areálu, modernizaci silničního terminálu a restrukturalizaci výroby kyseliny sírové v neratovické Spolaně. Významná část investic směřovala rovněž do modernizace výrobních technologií, digitalizace a přípravy infrastruktury na energetickou transformaci. Z ekonomického pohledu jde o strategii typickou pro energetický sektor — krátkodobý tlak na ziskovost výměnou za dlouhodobou stabilitu a technologickou adaptaci na změny trhu.
Konec ruské ropy a změna energetické mapy
Rok 2025 znamenal pro ORLEN Unipetrol také zásadní geopolitickou změnu. Společnost dokončila přechod litvínovské rafinerie na nové druhy ropy po ukončení dodávek ruské suroviny ropovodem Družba. „Na začátku loňského roku jsme ukončili dodávky ruské ropy ropovodem Družba do naší litvínovské rafinerie a přešli jsme na zpracování nových ropných směsí,“ uvedl Wnuk. „Definitivně tak byl završen rozsáhlý a dlouhodobý projekt, v jehož rámci jsme úspěšně vyřešili jak náročný přechod na dodávky ropy prostřednictvím ropovodu TAL, tak rozsáhlou rekonfiguraci litvínovské rafinerie,“ doplnil. Podle něj firma tímto krokem „zásadním způsobem zvýšila energetickou bezpečnost České republiky a potvrdila svou klíčovou roli v tuzemské kritické infrastruktuře“.
Co výsledky znamenají pro trh s palivy
Hospodářské výsledky ORLEN Unipetrolu mají význam nejen pro samotnou firmu, ale i pro celý trh s pohonnými hmotami a petrochemickými produkty ve střední Evropě. Kombinace vysokých investic, rostoucích provozních nákladů a slabší ziskovosti naznačuje pokračující tlak na ceny produktů v energetickém a petrochemickém řetězci. Energetické společnosti v současnosti čelí nákladům spojeným s modernizací technologií, diverzifikací dodávek surovin i přechodem k nízkoemisní výrobě. Tyto výdaje se dlouhodobě promítají do cen paliv, plastů, chemických produktů i dalších výrobků navázaných na petrochemický průmysl. Výsledky ORLEN Unipetrolu tak potvrzují širší trend evropské energetiky: sektor stojí mezi nutností investovat do transformace a tlakem na ekonomickou efektivitu. Vysoké tržby už nejsou zárukou stability a ziskovosti, ale spíše odrazem rozsahu investic a rostoucích nákladů. Pro spotřebitele i průmysl to znamená, že cenová stabilita pohonných hmot a petrochemických produktů bude v následujících letech výrazně záviset na vývoji energetických nákladů, technologických investic i geopolitických změnách v dodávkách ropy.
Srovnání s ČEPRO, MOL a evropským trhem
Výsledky ORLEN Unipetrolu zároveň zapadají do širšího vývoje energetického sektoru ve střední Evropě. Zatímco například státní distributor paliv ČEPRO v posledních letech vykazuje stabilní ziskovost a růst provozního výsledku především díky logistice a maloobchodní síti čerpacích stanic, rafinérské a petrochemické firmy čelí výrazně vyšší volatilitě hospodaření. Rozdíl vyplývá z charakteru jejich podnikání — zatímco ČEPRO těží ze stabilních příjmů z distribuce a skladování pohonných hmot, společnosti typu ORLEN Unipetrol jsou mnohem citlivější na vývoj cen ropy, energií a chemických produktů. Podobný trend je patrný i u maďarské skupiny MOL, která v posledních letech rovněž investuje miliardy eur do modernizace rafinerií, diverzifikace dodávek ropy a rozvoje alternativních paliv. Celý sektor tak stojí před stejným strukturálním problémem, a to nutností masivních investic do technologické transformace při současném tlaku na marže a ziskovost. Evropský petrochemický průmysl navíc čelí rostoucí konkurenci producentů ze Spojených států a Asie, kteří těží z nižších energetických nákladů. To zvyšuje tlak na efektivitu výroby a urychluje restrukturalizaci celého odvětví. Výsledky ORLEN Unipetrolu proto nejsou izolovaným jevem, ale součástí širšího vývoje evropské energetiky a průmyslu.
Co to znamená pro řidiče a spotřebitele
Z pohledu běžných spotřebitelů mají hospodářské výsledky velkých rafinérských společností přímý dopad především na vývoj cen pohonných hmot. Kombinace vysokých investic, rostoucích provozních nákladů a tlaku na modernizaci výroby totiž zvyšuje dlouhodobé náklady energetických firem, které se postupně promítají do celého cenového řetězce. Pro řidiče to znamená, že ceny benzinu a nafty budou v následujících letech stále více ovlivňovat nejen výkyvy cen ropy, ale také náklady spojené s technologickou modernizací, energetickou transformací a bezpečností dodávek. Rostoucí investice do infrastruktury, nízkoemisních paliv či alternativních zdrojů energie mohou přinášet stabilnější dodávky a vyšší bezpečnost systému, současně však představují faktor, který omezuje prostor pro výraznější pokles cen. Energetický sektor se tak postupně posouvá do nové fáze, kdy cena paliv stále méně odráží pouze cenu suroviny a stále více zahrnuje náklady na transformaci celého odvětví. Výsledky ORLEN Unipetrolu tento trend potvrzují — vysoké tržby a rozsáhlé investice dnes představují spíše cenu za stabilitu a bezpečnost dodávek než záruku levnější energie pro konečné zákazníky.
