V české politice existují okamžiky, kdy se vážné téma během několika hodin promění v ironickou přestřelku. Přesně to se stalo po pátečním rozhovoru ministra obrany Jaromíra Zůny pro server Novinky.cz. Šéf resortu obrany v něm mluvil o budoucnosti českých obranných výdajů a o tom, že Česká republika nadále počítá s růstem rozpočtu na armádu. Podle něj platí závazek, podle kterého by měly výdaje na obranu do roku 2035 dosáhnout 3,5 procenta hrubého domácího produktu.
Na první pohled šlo o vyjádření, které by v jiném politickém klimatu pravděpodobně zapadlo mezi desítky podobných výroků. V bezpečnostní politice jsou dlouhodobé plány a cíle běžnou součástí politické komunikace. Tentokrát se ale reakce opozice nesla v úplně jiném tónu. Zůnova slova totiž přišla v okamžiku, kdy vláda Andreje Babiše schválila nižší obranný rozpočet, než s jakým počítal návrh připravený předchozím kabinetem. A právě tento rozpor se stal okamžitě terčem poznámek, které byly spíše ironické než analytické.
Jedním z prvních, kdo na rozhovor reagoval, byl první místopředseda TOP 09 Jiří Pospíšil. Ten zvolil komentář, který byl stručný, ale sočasně přesně vystihl pohled opozice na nynější vládní politiku. „Ministrovi obrany to ještě nedošlo. Sedí ve vládě, která se zjevně nechystá plnit náš spojenecký závazek 3,5 procenta HDP na obranu,“ napsal Pospíšil. Nešlo přitom jen o kritiku konkrétního výroku. Pospíšil ve skutečnosti upozornil na širší problém: že mezi tím, co ministr obrany popisuje jako dlouhodobý cíl, a tím, jaké kroky vláda podniká v současnosti, existuje poměrně výrazný rozdíl.
Sarkasmus místo polemiky
Odpovědi dalších politiků pak ukázaly, že se debata o obranných výdajích tentokrát nepovede jen v technických číslech nebo v parlamentních projevech. Někteří opoziční představitelé zvolili mnohem uvolněnější styl. „Dejme mu čas. Třeba mu to dojde,“ přidal Pospíšil.
Další komentář přišel od místopředsedy TOP 09 Marka Ženíška. Ten Zůnův rozhovor okomentoval způsobem, který se okamžitě stal jedním z nejcitovanějších politických výroků dne. „Ministr obrany Jaromír Zůna říká, že Česko chce do roku 2035 dávat na obranu až 3,5 procenta HDP a výdaje budeme každý rok zvyšovat. ‚Závazek předchozí vlády ctíme,‘ říká. Skvělá zpráva, zaběhl se jim ministr! Jak dlouho bude trvat, než si ho dá Tomio Okamura zpátky na ruský obojek?“ napsal Ženíšek. Poznámka o „ruském obojku“ přitom nebyla náhodná. V opozici se dlouhodobě objevuje kritika některých postojů SPD, které podle jejích oponentů vykazují přílišnou vstřícnost vůči Moskvě. Ženíšek tak Zůnovy výroky zasadil do širšího politického kontextu vládní koalice.
Politická komedie ve třech větách
Ještě o něco dál pak zašel europoslanec KDU-ČSL Tomáš Zdechovský. Ten reagoval na celou situaci způsobem, který připomínal spíše scénář krátké politické skeče. „A je to tu znovu. Pane ministře, až vám zase v SPD nasadí roubík a budou vás nutit točit omlouvací videa, mrkněte ve sněmovně třikrát do kamery, my vás zachráníme,“ vtipkoval Zdechovský. Tato věta se rychle stala jedním z nejcitovanějších komentářů celé debaty. Zdechovský v ní totiž spojil dvě různé politické narážky: jednak kritiku vládní koalice, jednak připomínku starších politických situací, kdy se někteří politici ocitli pod tlakem vlastních partnerů a byli nuceni své výroky vysvětlovat nebo korigovat.
Čísla, která spustila spor
Za celou sérií ironických komentářů se přitom skrývá poměrně konkrétní problém. Obranný rozpočet České republiky je v současnosti nižší, než s jakým počítal návrh připravený předchozí vládou. Původní návrh státního rozpočtu totiž počítal s částkou 175,79 miliardy korun pro ministerstvo obrany. Vláda Andreje Babiše však nakonec schválila výdaje ve výši 154,79 miliardy korun. Rozdíl přesahuje dvacet miliard korun. V poměru k výkonu ekonomiky to znamená, že obranné výdaje České republiky dosahují přibližně 1,8 procenta hrubého domácího produktu. Právě tato čísla jsou důvodem, proč opozice Zůnovy výroky o budoucím růstu výdajů interpretuje spíše jako politické prohlášení než jako realistický plán.
Závazek, který leží v budoucnosti
Členské státy NATO se loni v červnu dohodly na tom, že do roku 2035 by měly obranné výdaje dosáhnout 3,5 procenta HDP. Dalších 1,5 procenta má směřovat do souvisejících investic, například do infrastruktury nebo bezpečnostních projektů. Premiér Andrej Babiš však už na konci února naznačil, že Česká republika se k tomuto cíli zatím staví velmi opatrně. „Naše priorita je zdraví našich spoluobčanů, aby žili dlouho,“ řekl serveru Deník.cz. Takové vyjádření může být v domácí politice snadno pochopitelné. V mezinárodním kontextu však vyvolává otázky, protože většina spojenců v NATO se naopak snaží své obranné rozpočty navyšovat.
Americký vzkaz
Napětí kolem českých obranných výdajů mezitím zvýšil také výrok amerického velvyslance při NATO Matthewa Whitakera. Ten na sociální síti X kritizoval některé spojence za nedostatečné investice do obrany. Příspěvek následně sdílela i americká ambasáda v Praze v českém překladu. „Všichni spojenci musí nést svůj díl odpovědnosti a dodržet haagský závazek v oblasti obrany. Tyto hodnoty nejsou náhodné. Jde o to odpovědět na současnou situaci – a ta vyžaduje, aby standardem bylo pět procent,“ uvedla ambasáda. Na konci prohlášení se objevila věta, která v diplomatickém jazyce působí neobvykle přímo: „Žádné výmluvy, žádné výjimky.“ Součástí příspěvku byl navíc snímek článku upozorňující na to, že Česká republika vydává na obranu přibližně 1,7 procenta HDP, což je méně než dvouprocentní cíl NATO.
Zůna: jde o americký pohled
Ministr obrany Jaromír Zůna se v rozhovoru pro Novinky.cz pokusil situaci vysvětlit s tím, že americký výrok představuje především interpretaci jedné země. „Je to jejich vidění věci. Není to hodnocení aliance, to je založeno na úplně jiných metodikách. Něco se může jevit jako neplnění, pokud jde o procenta, ale v tom souboru kritérií může Česká republika v rámci aliance vycházet úplně jinak,“ uvedl. Zůna zároveň připomněl, že česká vláda se řídí především domácím zákonem o financování obrany. „My se musíme cítit zavázáni současným zákonem o financování obrany České republiky, který hovoří o dvou procentech HDP, které se budou vynakládat na obranu,“ řekl. Pokud jde o cíl 3,5 procenta HDP, podle ministra jde o dlouhodobý horizont. „Ale je to až za deset let. My ctíme, že závazek byl přijat. A teď se musí vymyslet cesta, jak k němu směřovat,“ dodal.
Mezi strategií a ironií
Celá epizoda tak ukazuje zvláštní moment české politiky. Na jedné straně stojí debata o bezpečnosti státu, aliančních závazcích a miliardách korun z veřejných rozpočtů. Na druhé straně se tato debata během několika hodin promění v sérii ironických poznámek o ruských obojcích, mrkání do kamery a politických záchranných akcích. To možná vypovídá o současné atmosféře víc než samotná čísla. Obranná politika, která by v jiných časech patřila mezi nejvážnější témata státní strategie, se totiž v českém politickém prostoru dokáže během jednoho dne proměnit v improvizované politické představení.
