Ministryně financí Alena Schillerová se na Facebooku rozhodla připomenout první měsíce vlády Andreje Babiše způsobem, který by se dal popsat jako politická kronika úspěchů. Vlastně je to formát, který dnes používá skoro každý politik: osobní tón, pár obrazů ze zákulisí práce, několik statistických údajů a především jasné sdělení, že vláda maká, sliby plní a výsledky jsou vidět.
Schillerová zvolila docela poetický začátek. „Vážení přátelé, tady po tom schodišti celkem často pospíchám nahoru a dolů. Řeším věci zároveň na ministerstvu, ve Sněmovně, na vládě i v Bruselu. Nezapomínám ale během toho všeho, že se blíží naše společné výročí,“ napsala. Politika má občas zvláštní schopnost proměnit i obyčejné schodiště v metaforu státnické práce. Člověk při čtení podobných vět skoro vidí scénu z politického seriálu: ministryně s telefonem u ucha běží mezi patry, kolem ní asistenti, někde dole čeká další jednání a nahoře další rozhodnutí, které posune zemi o kus dál.
Poté následovala část, která už byla méně lyrická, o to více však politická. „Ještě pět a bude to přesně sto dní, co díky Vašim hlasům skončila vláda Petra Fialy, aby mohla začít ta naše. A my se do práce pro Vás zakousli od první chvíle.“ Sto dní vlády je v politice zvláštní rituál. Ve skutečnosti je to období, které ještě nic zásadního nevypovídá o tom, jak bude kabinet fungovat za rok nebo dva. Ale zároveň je to ideální moment na bilancování. Sto dní je dost dlouhá doba na to, aby bylo možné napsat seznam kroků, které vláda údajně stihla, a zároveň dost krátká na to, aby se dalo říct, že ty opravdu velké změny potřebují ještě čas.
Politický příběh
Schillerová tuhle logiku následovala docela přesně. Zdůraznila, že vláda začala pracovat prakticky okamžitě. „Ani ne 24 hodin poté, co se z nás stali ministři, jsme se sešli ve Strakově akademii a začali plnit to, co jsme Vám před volbami slíbili. Žádné rozhlížení.“ Tenhle typ věty má v politické komunikaci jasnou funkci: vytvořit obraz vlády, která neztrácí ani minutu a okamžitě řeší problémy země. Ministři přijdou, zavřou se ve Strakově akademii a během prvních hodin začnou měnit svět. V marketingu to funguje skvěle, protože rychlost rozhodování vypadá jako důkaz odhodlání.
Následoval výčet konkrétních kroků. Vláda podle ministryně odmítla migrační pakt, odmítla emisní povolenky pro domácnosti a rozhodla o snížení ceny elektřiny. A právě ten poslední bod měl být důkazem, že kabinet nejen rozhoduje, ale že jeho kroky mají i měřitelný dopad. „O měsíc později český i evropský statistický úřad potvrdily, že právě snížení ceny elektřiny zpomalilo zdražování v naší zemi. Na začátku roku 2026 jsme dosáhli nejnižší inflace za posledních 9 let,“ napsala Schillerová doslova.
První komentáře: „Tenhle text je spíš politické PR“
A právě tady se začal příběh měnit. Pod příspěvkem se totiž objevily komentáře lidí, kteří tenhle triumfální obraz vidí trochu jinak.
První z nich reagoval poměrně věcně. Dominik Richter napsal: „Tenhle text je spíš ukázka politického PR než popis reality. Je v něm několik tvrzení, která jsou přinejmenším hodně zavádějící.“ Pak přidal vysvětlení, které by klidně mohlo zaznít na přednášce z evropského práva. „Česká vláda nemůže sama ‚odmítnout‘ migrační pakt ani emisní povolenky pro domácnosti – to je evropská legislativa, o které se rozhoduje na úrovni celé EU,“ komentoval příspěvek Schillerové. „Stejně tak vláda nemůže prostě rozhodnout, že elektřina bude levnější. Ceny elektřiny určuje hlavně trh a burza, stát je může maximálně částečně kompenzovat,“ pokračoval ještě přímočařeji.
Nafta za čtyřicet a návrat starých slibů
Takový komentář by ještě šlo přejít. Politici jsou na kritiku zvyklí. Jenže tím to neskončilo. Diskuse se totiž během chvíle stočila k tématu, které je pro běžné lidi mnohem důležitější než politické slogany o inflaci, a to k cenám pohonných hmot. Milan Sandor napsal krátce a bez diplomatických formulací: „A co ceny pohonných hmot to je sleva jak svině.“ Jan Žalkovič přidal konkrétní otázku: „A co s tou drahotou u pump, kdy snížíte DPH, spotřební daň a zastropujete cenu na 35 Kč?“ Podobných dotazů se objevilo během několika minut hned několik.
Tomáš Procházka napsal: „Dobrý den, proč nezastropujete benzín a naftu na 35,- Kč?“ Ondra Kadaník reagoval podobně: „Co ten benzin a nafta? Jsou dražší než za Fialy. Plánujete něco dělat?“ A právě tady začal být problém pro vládní marketing ještě větší. Lidé totiž začali připomínat výroky, které politici hnutí ANO používali v době, kdy byli v opozici.
Štěpán Lím napsal doslova: „Když jste tak dobři, tak dělejte něco s tou cenou nafty… Nyní je to Babišova drahota.“ Jáchym Vintr pak přidal větu, která se v komentářích začala objevovat v různých obměnách: „Za Fialy jste řvali že se má zastropovat a teď sedíte ve vládě a děláte to samé.“ Podle něj je dnešní situace paradoxní. „Kontrolujete marže a pohonné hmoty už jsou vyšší jak za Fialy.“
Střet PR s realitou
Diskuse se rychle proměnila v něco, co politický marketing nemá rád. V přímé srovnání politických slibů s realitou každodenního života. Jan Kalenda napsal komentář, který shrnoval náladu části diskutujících: „Já se zeptám…kdo z vás nahoře se došel podíval dolů mezi plebs, kde se promítly následky zlevnění energií? Já vám i odpovím, nikde!“ Podle něj se v běžném životě nic zásadního nezměnilo. „Vše zůstalo při starém, jen někomu zůstává za nehty víc peněz a lidí platí stále stejně.“
Další komentáře přidávaly konkrétní čísla. Josef Josef napsal: „13.3.26 jsem tankoval naftu za 40,70 Kč.“ Roman Kohout reagoval ještě stručněji: „A proto je dnes nafta za 40+.“ A podobných reakcí postupně přibylo.
Celá situace je vlastně docela typická pro dnešní politiku. Sociální sítě umožňují politikům publikovat dlouhé statusy, ve kterých vykreslují obraz vlády jako efektivního stroje na řešení problémů. Stačí napsat status, zveřejnit graf, přidat několik optimistických vět a obraz vlády, která pracuje pro lidi, je na světě. Jenže právě sociální sítě zároveň vytvářejí prostor, kde se tento obraz okamžitě střetává s reakcemi veřejnosti. A ty bývají mnohem méně uhlazené než tiskové konference. Ten samý prostor ale zároveň umožňuje lidem reagovat okamžitě a bez filtru. A právě v komentářích se často ukáže, jestli triumfální tón vládních příspěvků odpovídá tomu, co lidé skutečně prožívají ve svém každodenním životě.
Marketingově téměř bezchybný status, který měl být oslavou prvních měsíců vlády, se tak v několika hodinách proměnil v diskusní fórum plné kritiky. Právě v tom je možná největší paradox celé situace. Politický marketing může na papíře vypadat přesvědčivě. Stačí několik silných vět, pár optimistických statistik a obraz vlády, která pracuje od rána do večera. Jenže realita se nakonec vždy vrátí.
Stačí otevřít komentáře pod jedním jediným příspěvkem. Příspěvek Aleny Schillerové je toho poměrně dobrým příkladem. Text, který měl být oslavou prvních měsíců vlády, se během několika hodin proměnil v otevřenou diskusi o cenách benzínu, inflaci a politických slibech z minulosti. Možná právě v tom je hlavní paradox dnešní politické komunikace. Sociální sítě umožňují politikům vyprávět vlastní příběh o tom, jak úspěšně řídí zemi. Zároveň ale dávají prostor lidem, kteří do toho příběhu mohou přidat vlastní kapitolu.
Někdy stačí několik komentářů a triumfální tón vládního statusu se rázem promění v docela jiný příběh.
ZDROJ: Oficiální profil Aleny Schillerové na síti Facebook
