Andrej Babiš se dostal do nezáviděníhodné situace. Centrum pro výzkum veřejného mínění zveřejnilo data, podle nichž jeho vláda nemá důvěru ani čtvrtiny veřejnosti. Opozice mu okamžitě připomněla, jak ostrý jazyk používal v době, kdy podobná čísla vyčítal kabinetu Petra Fialy. Fialova vláda měla po roce ve funkci důvěru 28 procent lidí, zatímco Babišův kabinet se podle aktuálních čísel propadl na 25 procent už po pouhých čtyřech měsících. Jinými slovy, vláda, která se ráda tváří jako návrat schopného řízení země, dokázala ztratit důvěru rychleji než kabinet, proti němuž Babiš burcoval a Jindřich Rajchl svolával demonstrace.
Na to upozornil expremiér Petr Fiala, který svému nástupci připomněl, že pokud měla být nízká důvěra vlády důvodem k demonstracím, potom by stejná logika měla platit i nyní. „Tak to by měl Jindřich Rajchl svolat protivládní demonstraci!“ rýpnul si Fiala. Když podobná čísla platila pro Fialův kabinet, byla podle Babiše a jeho spojenců důkazem odtržení vlády od občanů, ztráty legitimity a důvodem k tlaku na její odchod. Když ještě horší čísla platí pro Babišovu vládu, z provládních tribun se náhle neozývá stejný požadavek na okamžitou demisi, ale spíš ticho.
Fiala ve svém příspěvku sdílel někdejší Babišovo vystoupení, v němž majitel hnutí ANO ostře kritizoval tehdejší vládu. „Dvanáct měsíců jim stačilo, aby prohospodařili veškerou důvěru a porušili snad všechny svoje předvolební sliby. Není divu, že vládě důvěřuje jen dvacet osm procent lidí,“ deklamoval tehdy Babiš do kamery. Věta se mu dnes vrací jako bumerang. Stačilo by v ní vyměnit adresáta a Babiš by mluvil o vlastním kabinetu, jen s horšími čísly a v mnohem kratším čase. Pokud podle něj Fialově vládě stačilo dvanáct měsíců, aby „prohospodařila veškerou důvěru“, tak současnému kabinetu stačily měsíce čtyři.
Do celé věci se vložil také šéf Pirátů Zdeněk Hřib, který připomněl další nepohodlnou paralelu s Babišovou minulostí. „A za tři měsíce vlády na demonstraci proti němu dorazilo na Letnou čtvrt milionu lidi. Slovy klasika, dámy a pánové, nechci se vás dotknout, ale kdo z vás to má?,“ otázal se řečnicky Hřib. Připomněl tím nedávné protesty proti Babišovi, které zaplnily Letnou a kdy se Babiš ocitl pod tlakem ulice. Demonstrace je podle části politické scény legitimní hlas lidu jen tehdy, když míří proti jejich protivníkům. Jakmile by stejná logika měla dopadnout na ně samotné, najednou se začne mluvit o účelovosti, kampani nebo nepřejících médiích.
Jindřich Rajchl je v této situaci zvlášť výmluvnou postavou. V roce 2022 vystupoval na protivládní demonstraci vůči Fialově vládě, mimo jiné s argumentem, že kabinet nemá důvěru občanů a měl by skončit. Na Václavském náměstí zaznívaly výzvy k demisi vlády, kritika její politiky i požadavky na změnu směru. Jenže jestliže byla tehdy důvěra 28 procent důvodem k mobilizaci proti vládě, potom by dnešních 25 procent u Babišova kabinetu podle stejné logiky mělo být ještě silnějším argumentem. Rajchlovo hnutí PRO se ještě v následujícím roce 2023 pohybovalo na okraji politického spektra, ale dokázalo využít nespokojenost části veřejnosti, sociální frustraci, odpor k vládě a směs do Sněmovny v roce 2025 vstoupit na základě spolupráce s SPD, Svobodných a Trikolorou.
Aktuální průzkum Centra pro výzkum veřejného mínění nyní ukazuje, že vládě důvěřuje pouhých 25 procent dotazovaných, zatímco jasnou nedůvěru jí vyjádřilo 46 procent lidí. To není drobný komunikační problém, nýbrž velmi slabý start kabinetu, který se již po několika měsících ocitá v situaci, kdy mu nevěří téměř polovina veřejnosti a důvěra je nižší než u vlády, na níž Babiš stavěl svou kritiku.
Ještě větší kontrast vytváří postavení prezidenta Petra Pavla. Zatímco vláda se propadá k 25 procentům důvěry, prezidentovi důvěřuje přibližně 60 procent občanů. Právě vůči prezidentovi se z vládní strany opakovaně ozývají kritické hlasy. Jenže data ukazují, že veřejnost čte situaci jinak. Prezident si drží vysokou důvěru, zatímco vláda, která se proti němu často vymezuje, zápasí s podporou na úrovni, která je pro ni po tak krátké době ve funkci mimořádně slabá. Největší důvěře se kromě prezidenta těší také starostové obcí, tedy politika, která je lidem nejblíž a která stojí méně na velkých sloganech a víc na každodenní viditelné práci. I to je pro celostátní vládu nepříjemný kontrast.
Špatně z průzkumu nevychází jen kabinet, ale také Poslanecká sněmovna, které důvěřuje pouze 20 procent lidí. To ukazuje širší problém politického systému, v němž se nespokojenost nevybíjí jen proti jedné vládě, ale proti institucím jako takovým. Jenže vláda je vždy hlavním nositelem odpovědnosti, protože právě ona určuje tón, tempo a obsah politiky. Pokud po čtyřech měsících vládnutí důvěra padá na 25 procent, nejde to jednoduše svést na dědictví předchozího kabinetu, média nebo opozici. Babiš a jeho spojenci přebírali moc s tím, že budou věci řešit lépe. Data CVVM zatím ukazují, že přesvědčit veřejnost o této schopnosti se jim příliš nedaří.
Zajímavé je i číslo týkající se celkové spokojenosti s politickou situací. Více než polovina občanů je podle dat nespokojena, spokojeno je jen 14 procent a 30 procent zaujímá neutrální postoj. To je prostředí nahrávající možnému vzniku nových protestních sil. Jenže zde se ukazuje paradox současné situace. Politici, kteří předtím na nespokojenosti stavěli vlastní útoky proti Fialově vládě, jsou nyní součástí mocenského prostoru, proti němuž by podle dřívějších měřítek měli sami protestovat.
Babišova starší slova jsou v tomto kontextu obzvlášť tragikomická. „Dvanáct měsíců jim stačilo, aby prohospodařili veškerou důvěru a porušili snad všechny svoje předvolební sliby,“ říkal o Fialově vládě. Dnes by se stejná logika dala obrátit proti němu s ještě větší silou. Jeho kabinet nepotřeboval dvanáct měsíců. Podle aktuálních dat mu stačily čtyři. Jestliže tehdy Babiš pracoval s číslem 28 procent jako důkazem vládního selhání, nemůže dnes věrohodně předstírat, že 25 procent je jen přechodná nepříjemnost. Politická paměť je v tomto případě krátká jen pro ty, kteří ji krátkou chtějí mít.
Fialova poznámka o Rajchlovi proto není jen posměškem. Je to test konzistence. Pokud Rajchl a jemu podobní skutečně věřili, že vláda s důvěrou kolem 28 procent nemá mandát vládnout, měli by dnes logicky vystoupit ještě hlasitěji. Pokud nevystoupí, potvrzují, že tehdejší argument o důvěře nebyl princip, ale pouhý řev nespokojené ulice. Totéž platí pro Babiše. Pokud tehdy tvrdil, že nízká důvěra po roce znamená prohospodařený kapitál a porušené sliby, měl by dnes vysvětlit, proč ještě nižší důvěra po čtyřech měsících není důkazem téhož. Bez takového vysvětlení zůstává jen politická fraška. Babiš mluvil o prohospodařené důvěře Fialovy vlády, dnes čelí horším číslům. Rajchl demonstroval proti kabinetu s vyšší důvěrou, než má současný, který mu politicky nevadí tolik jako předchozí. Fiala mu to připomíná s ironií, Hřib přidává vlastní rýpnutí a data CVVM mezitím kreslí obraz vlády, která má za sebou velmi slabý začátek.
Politická odpovědnost znamená schopnost unést vlastní měřítka. To Babišův tábor nyní nezvládá. Měřítka, která používal proti Fialovi, se obracejí proti němu, jsou tvrdší a čísla horší za kratší čas.
