Ministr zahraničí Petr Macinka čelí trestnímu oznámení kvůli výrokům, jimiž označil kompetenční žalobu prezidenta Petra Pavla a následné předběžné opatření Ústavního soudu za pokus o ústavní puč. Oznámení podal Zdeněk Šarapatka, kterého zastupuje advokát Artur Ostrý. O plánovaném kroku Šarapatka informoval již v minulém týdnu. Dokument datovaný 29. června a adresovaný Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 1 žádá prověření podezření ze šíření poplašné zprávy a křivého obvinění. Šarapatka tvrdí, že Macinka z pozice člena vlády veřejnosti nepravdivě oznámil pokus o státní převrat a lidi z okolí prezidenta bez důkazů obvinil z přípravy násilné změny ústavního zřízení.
Oznámení se vztahuje k Macinkově tiskové konferenci z 24. června v Poslanecké sněmovně, na níž ministr reagoval na krok prezidenta a rozhodnutí Ústavního soudu. Pavel se na soud obrátil kvůli vládnímu odmítnutí zařadit ho do české delegace na summit NATO v Ankaře. Ústavní soud následně vydal předběžné opatření, kterým vládě, ministerstvu zahraničí a ministrovi uložil prezidenta a jeho doprovod akreditovat a zdržet se jednání, jež by jejich účasti bránilo nebo ji ztěžovalo. Macinka na to odpověděl jazykem, který daleko překročil běžný politický nesouhlas s rozhodnutím soudu.
„Dovolte mi, abych se vyjádřil k pokusu o ústavní puč, který se včera rozehrál na Pražském hradě a dneska pokračuje v Brně,“ prohlásil ministr. Kompetenční žalobu označil také za akt nepřátelství a vzápětí obvinil lidi z prezidentova okolí z přípravy mnohem širší akce. „Stejně jako si myslím, že nyní je již asi každému jasné, že lobbistická skupina lidí okolo Petra Pavla rozjela mnohem rozsáhlejší akci, která se určitě netýká pouze účasti na summitu NATO, ale která má za cíl násilně změnit ústavní zřízení a ústavní pořádky v České republice,“ uvedl Macinka.
Právě tato dvě vyjádření tvoří základ trestního oznámení. Šarapatka v něm upozorňuje, že prezident využil právo podat návrh na rozhodnutí kompetenčního sporu, které mu přiznává zákon o Ústavním soudu. Ústavní soud poté v mezích své pravomoci vydal předběžné opatření, aniž by zatím rozhodl o podstatě sporu. Macinka tedy podle podání označil zákonný postup dvou ústavních institucí za puč, státní převrat a přípravu násilné změny ústavního pořádku.
Oznamovatel tvrdí, že takový popis neodpovídá skutečnosti. „Žádný pokus o státní převrat neboli ústavní puč tedy neproběhl,“ uvádí dokument. Macinkova formulace podle něj naopak naznačovala, že převrat už začal na Pražském hradě a pokračoval v Brně, kde sídlí Ústavní soud. Druhá ministrova věta měla navíc veřejnosti sdělit, že lidé kolem prezidenta připravují ještě závažnější násilnou akci namířenou proti ústavnímu zřízení České republiky.
Šarapatka proto žádá prověřit, zda Macinka nenaplnil skutkovou podstatu trestného činu šíření poplašné zprávy podle paragrafu 357 trestního zákoníku. Podle oznámení ministr prostřednictvím tiskové konference veřejně rozšířil objektivně nepravdivou informaci, která mohla u části obyvatel vyvolat vážné znepokojení. Státní převrat, zvláště násilný, podle argumentace oznamovatele představuje událost spojenou s mimořádným ohrožením demokratického pořádku, bezpečnosti lidí a fungování státu.
Podání zdůrazňuje také Macinkovo postavení. Výrok nepronesl anonymní uživatel sociální sítě ani řadový stranický aktivista, ale vicepremiér, ministr zahraničí a předseda jedné ze stran vládní koalice. Jeho slova proto mohou mít podle Šarapatky u veřejnosti podstatně větší váhu. Část obyvatel může předpokládat, že člen kabinetu má k dispozici informace, které běžní občané neznají, a jeho oznámení o násilném převratu proto může považovat za důvěryhodné.
Oznamovatel v dokumentu tvrdí, že zpráva byla způsobilá vážně znepokojit jak odpůrce prezidenta, tak jeho příznivce. První skupina mohla ministrova slova chápat jako varování před skutečně připravovaným převratem. Pavlovi podporovatelé se naopak mohli obávat zásahu proti hlavě státu nebo lidem z jejího okolí. Podle podání přitom není nutné, aby se znepokojení rozšířilo na celou společnost. Pro právní posouzení může podle oznamovatele postačovat dopad na část obyvatel.
Trestní oznámení se vedle šíření poplašné zprávy opírá také o podezření z křivého obvinění podle paragrafu 345 trestního zákoníku. Macinka podle Šarapatky veřejně připsal „lobbistické skupině lidí okolo Petra Pavla“ přípravu jednání, které by mohlo odpovídat trestnému činu rozvracení republiky. Ministr sice nejmenoval konkrétní členy této údajné skupiny, podle oznámení však z jeho formulace vyplývá, že tvrzení zahrnuje také prezidenta.
Dokument argumentuje tím, že Macinka spojil domnělý převrat přímo s kompetenční žalobou podanou Petrem Pavlem a popsal lidi z prezidentova okolí jako pokračovatele a organizátory širší akce. „Pan Macinka tedy de facto ze spáchání trestného činu křivě obviňuje i samotného prezidenta republiky,“ stojí v podání. Oznamovatel připomíná, že hlava státu sice nemůže být po dobu výkonu funkce trestně stíhána, stále však může být poškozena nepravdivým obviněním ze spáchání trestné činnosti.
Šarapatka dále tvrdí, že výroky nelze bez dalšího omluvit svobodou politického projevu. Ta má v demokratickém státě širokou ochranu a politici mohou používat ostrý, přehnaný i provokativní jazyk. Podle oznámení však ochrana politické řeči nekryje vědomé šíření nepravdivé zprávy o státním převratu ani nepravdivé obvinění jiných lidí z přípravy závažného trestného činu. Právě otázka, zda Macinkova slova představovala politickou nadsázku, hodnotící soud, nebo tvrzení o konkrétních skutečnostech, bude pro případné další řízení zásadní.
Trestní oznámení pracuje s velmi tvrdou právní interpretací ministrových výroků. Nezůstává u obecného tvrzení, že jeho slovník byl nevhodný nebo neodpovědný. Šarapatka požaduje, aby orgány činné v trestním řízení prověřily, zda ministr veřejně rozšířil poplašnou zprávu a současně obvinil prezidenta a jeho okolí z přípravy násilného zločinu proti republice. Dokument proto obsahuje citace z tiskové konference i odkaz na její videozáznam.
Z přiloženého podání nevyplývá, že by policie už zahájila trestní stíhání nebo že by státní zastupitelství dospělo k závěru o důvodnosti podezření. Trestní oznámení může podat kdokoli, kdo se domnívá, že byly zjištěny skutečnosti nasvědčující spáchání trestného činu. Policie a státní zástupce musí nejprve posoudit obsah podání, právní povahu výroků, jejich kontext, možný dopad i úmysl autora. Mohou věc dále prověřovat, vyžádat si vysvětlení nebo ji odložit.
Macinkova slova už před podáním trestního oznámení vyvolala ostrou politickou kritiku. Opoziční politici požadovali jeho odvolání a upozorňovali, že člen vlády nemůže rozhodnutí Ústavního soudu přirovnávat k násilnému převratu. Od výroku se distancovali také někteří představitelé vládního tábora. Poslankyně ANO Helena Válková například uvedla, že formulace o puči nebyla na místě, za důvod k ministrovu odvolání ji však nepovažovala.
Bývalý předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský nabídl dvě možnosti výkladu Macinkova počínání. Buď podle něj ministr neví, co je Ústava, Ústavní soud a státní převrat, nebo to ví a podobné výrazy používá vědomě. Macinkovo chování označil za ostudu vlády i země a uvedl, že odpovědný premiér by ministra odvolal. Andrej Babiš ho však ve funkci ponechal.
Macinka svá slova o puči následně nevzal zpět. Naopak pokračoval v útocích na prezidenta, kterého označoval za „soudruha“, politického nájezdníka a člověka vedoucího válku proti vládě. Zpochybňoval také rychlost rozhodnutí Ústavního soudu a hovořil o „nejrychlejším soudním procesu v historii lidstva“. Vláda přesto předběžné opatření formálně splnila a prezidenta s doprovodem nechala akreditovat na summit.
Trestní oznámení nyní posouvá spor z politické roviny k orgánům činným v trestním řízení.
