Andrej Babiš si v posledním díle vlastního podcastu vystačil bez novináře, bez oponenta a bez rizika, že mu někdo rozbije připravenou řeč nepříjemnou otázkou. Přesto zazněla zpráva, která může dopředu uzavřít jednu z největších personálních spekulací uvnitř hnutí ANO. Premiér veřejně odmítl vlastní cestu na Pražský hrad a současně prakticky utnul možnost, že by se o prezidentský úřad ucházel Karel Havlíček. Mnohem víc než dvě odmítnuté kandidatury však vypověděl způsob, jakým Babiš celou věc podal. Prezidenta vykreslil jako člověka bez odpovědnosti, který pouze všechno komentuje, Havlíčka si ponechal jako důležitý pilíř své vlády a Petrovi Pavlovi znovu přidělil roli nepřítele překážejícího kabinetu v práci.
Otázku poslal jeden z diváků podcastu Sorry jako. Zajímalo ho, zda bude Karel Havlíček kandidovat na prezidenta. Babiš ji přečetl a okamžitě převzal režii. Vicepremiéra začal chválit jako mimořádně schopného člověka s velkým renomé, připomněl jejich politické partnerství a ještě před Havlíčkovou odpovědí naznačil, jaký výsledek očekává. „Super, my jsme skvělá dvojka, protože Karel skutečně má obrovské renomé,“ prohlásil. „Tak nebudu, pane Babiši,“ přerušil Babišův rozjezd Havlíček. Premiér si odpověď ještě ověřil. „No takže prosím vás, vy nebudete kandidovat na prezidenta,“ zeptal se. „Nebudu,“ zopakoval Havlíček.
Babišovi ovšem prosté odmítnutí nestačilo. Potřeboval vysvětlit, proč by nejvýraznější hospodářská tvář ANO na Hrad vůbec neměla chodit. „Protože přece prezident je reprezentativní a ceremoniální. Ano, v našem parlamentním systému,“ prohlásil. Pak přidal řečnickou otázku, která prezidentský úřad shodila téměř na odkladiště politiků po aktivní kariéře. „Takže co by se tam proboha dělal?“ ptal se premiér. Havlíčkova případná kandidatura pro něj nepředstavovala možnost, jak získat pro ANO nejvyšší ústavní funkci. Představovala by ztrátu člověka, kterého potřebuje uvnitř výkonné moci, pod svým vedením a u úkolů, jež mu přidělil.
Babiš následně vyloučil také vlastní kandidaturu. Neudělal z toho slavnostní oznámení ani definitivní politické prohlášení, věta však zazněla dostatečně jasně. „Tak já, já určitě ne teda,“ řekl při úvaze, kdo by mohl jednou prezidentský úřad přijmout. Hned poté pokračoval v jeho znevažování. „Jako prezident nemá žádnou zodpovědnost. On teda komentuje všechno. Odpovědnost žádná. Byla by vás tam škoda, Karle,“ vysvětloval Havlíčkovi. Tím Babiš řekl podstatně víc, než možná zamýšlel. Funkce prezidenta se mu nezdá málo důležitá ve chvíli, kdy potřebuje Petra Pavla obvinit z blokování vlády, škod občanům nebo útoku na rozpočet. Tehdy je Hrad mocenským centrem, jehož rozhodnutí údajně ohrožuje nemocnice, dálnice, hasiče a bezpečnost státu. Jakmile se mluví o Havlíčkově budoucnosti, prezident se náhle promění v ceremoniálního komentátora bez odpovědnosti, pro kterého by schopného člena vlády byla škoda.
Babiš potřebuje Havlíčka u sebe, nikoli na Hradě
Premiér následně Havlíčkovi připomněl místo, které mu ve svém systému určil. „Vy musíte, jste ve vládě, vy jste zásadní pilíř naší vlády, samozřejmě i s Alenkou Schillerovou,“ prohlásil. Babiš tak během několika vět načrtl skutečnou mocenskou mapu ANO. On stojí na vrcholu, Havlíček řídí hospodářskou část vládnutí a Schillerová obstarává politické útoky, rozpočet a každodenní obranu kabinetu. Prezidentství by Havlíčka z této sestavy vytrhlo a poskytlo mu vlastní mandát, vlastní autoritu i vlastní politické centrum.
Havlíček své odmítnutí vysvětlil mírněji. „Já jsem exekutivec,“ prohlásil a dodal, že může pro zemi udělat více ve své současné hospodářské roli. Uvedl, že práci věnuje všechno a žádné jiné úmysly nemá. Zároveň zdůraznil odpovědnost vůči voličům, kterým ANO před volbami rozdalo řadu závazků. Odchod z vlády by podle něj nebyl fér, protože chce dokončit hospodářskou strategii a výsledky předložit občanům u příštích sněmovních voleb. „Tvrdě na tom pracujeme a já si to chci odpracovat do příštích voleb. A tam musíme přesvědčit naše voliče, že to, co jsme slíbili, takže jsme splnili,“ prohlásil. Takové vysvětlení působí logicky. Havlíček se dlouhodobě prezentuje jako manažer, technokrat a člověk exekutivy. Prezident nemůže řídit resorty, rozdělovat úkoly ministrům ani každý den odškrtávat body hospodářské strategie. Problém spočívá v tom, že hlavní argumentaci za něj stihl vystavět Babiš. Havlíček kandidovat nebude, protože ho premiér potřebuje ve vládě. Na Hradě by podle šéfa ANO neměl dost práce, nenesl by odpovědnost a pouze by komentoval dění. Předseda vlády tak opět předvedl, že personální budoucnost významných lidí v ANO považuje za součást vlastního rozhodování.
O dost výmluvnější je Babišovo osobní odmítnutí kandidatury. Hrad pro něj dlouhodobě představoval jednu z možných cest, jak pokračovat v politice po premiérské funkci. V podcastu však dal najevo, že o ceremoniální úřad bez přímého řízení vlády nestojí. Babiš nepotřebuje reprezentovat, pronášet projevy a čekat, jak rozhodne kabinet. Potřebuje určovat směr, rozdělovat úkoly a mít poslední slovo. Prezidentství bez výkonné moci by mu nedávalo to, co od politiky požaduje. Jeho prohlášení proto nelze oddělit od způsobu, jakým dlouhodobě zachází s Petrem Pavlem. Současný prezident mu překáží právě proto, že se odmítá spokojit s rolí mlčenlivé ceremoniální dekorace. Využívá veto, vyjadřuje se k zákonům, vystupuje k zahraniční politice a chrání vlastní představu prezidentských pravomocí. Babiš na to reaguje tím, že jej označuje za opozičního politika a připisuje mu odpovědnost za problémy, které má řešit vláda.
V témže podcastu premiér Pavlovi vyčetl veto změn rozpočtových pravidel a prohlásil, že prezident vládě „hodil vidle“ do hospodaření. Naznačil také, že na Hradě zřejmě chybí ekonom, který by hlavě státu vysvětlil vládní argumentaci. Opozici a prezidenta spojil s údajným poškozováním obyvatel, protože podle něj chtějí kabinetu zkomplikovat život, i kdyby tím trpěli občané. Havlíček okamžitě doplnil, že odpůrci vlády „škodí ve svůj prospěch“. Když Babiš obhajoval vysoký schodek, prezident podle něj musel převzít odpovědnost za případné škrty v nemocnicích, obraně a dopravě. Havlíček požadoval, aby Hrad konkrétně ukázal, které dálnice, jaderné projekty nebo bezpečnostní výdaje se mají zastavit. Vláda tak přesouvala povinnost sestavit rozpočet na člověka, který návrh státního rozpočtu nepřipravuje. Jakmile však přišla řeč na prezidentskou kandidaturu, Babiš prohlásil, že hlava státu žádnou odpovědnost nemá.
Jednou bez odpovědnosti, podruhé viník všeho
Babišův vztah k prezidentské funkci se tedy mění podle okamžité politické potřeby. Prezident bez odpovědnosti se mu hodí jako argument proti Havlíčkově kandidatuře. Prezident s obrovským vlivem se mu hodí jako viník komplikací vládního kabinetu. Petr Pavel je podle něj příliš aktivní, když vetuje zákon, ale zároveň má nést důsledky za investice, které chce vláda financovat z vyššího dluhu. Má být ceremoniální, když se jeho názor střetne s Babišovým, a plně odpovědný, když premiér potřebuje na někoho přenést vlastní rozpočtové problémy. Babiš Pavla později v podcastu označil přímo za šéfa opozice. Spojil prezidentovo veto s hrozbou pro pokračování dálničních staveb a oznámil, že koalice jeho rozhodnutí přehlasuje. „I když šéf opozice pan prezident nám hodil do toho vidle a dal veto na ten rozpočet, tak my tady určitě to chceme přehlasovat,“ prohlásil. Prezident přitom nevetoval jednotlivé dálnice ani státní rozpočet. Odmítl změny pravidel, které podle jeho výhrad rozšiřují prostor vlády k zadlužování a oslabují parlamentní kontrolu. Babiš tuto podstatu nahradil jednodušším obviněním, že Pavel brání výstavbě.
Právě v tomto kontextu dostává odmítnutí prezidentské kandidatury ostřejší význam. Babiš nechce na Hrad, protože by přišel o přímé řízení vlády. Havlíčka tam nechce pustit, protože by přišel o klíčového člověka své exekutivy. Současného prezidenta však zároveň odmítá respektovat jako svébytné mocenské centrum. Hrad by mu nejlépe vyhovoval jako místo obsazené člověkem, který nebude vetovat, nebude zpochybňovat vládní výklad a nebude kabinetu komplikovat rozhodování. Kdyby prezidentský úřad skutečně neměl žádnou odpovědnost a byl jen reprezentativní a ceremoniální, Babiš by nemusel věnovat tolik energie útokům na Petra Pavla. Nemusel by z něj dělat šéfa opozice, obviňovat ho z ohrožování investic ani zpochybňovat jeho poradce. Premiér však dobře ví, že prezident může jeho plány zpomalit, veřejně napadnout a přimět vládu, aby je znovu obhajovala. Vadí mu tedy přesně ta část funkce, kterou v rozhovoru s Havlíčkem zlehčil. Babiš navíc při odmítání vlastní kandidatury nepoužil argument věku, rodiny, zdravotního stavu ani plánovaného odchodu z politiky. Prezidentství odmítl jako funkci, v níž by neměl odpovědnost a mohl by jen komentovat. Jeho politické uvažování se tím odhalilo velmi otevřeně. Hodnotu úřadu měří podle toho, kolik přímé moci umožňuje vykonávat. Reprezentace státu, jmenování ústavních činitelů, zahraniční vystupování nebo ochrana rovnováhy institucí pro něj ve srovnání s řízením vlády zjevně nestačí.
Havlíčkova odpověď byla o něco málo důstojnější než premiérovo shazování Hradu. Řekl, že chce dokončit práci, kterou slíbil, a že se považuje za člověka exekutivy. Ani tím však nezmizel dojem, že Babiš jeho politickou budoucnost považuje za vlastní personální otázku. Nejdřív ho pochválil, poté vysvětlil, proč by na Hrad chodit neměl, nakonec mu připomněl, že je pilířem vlády. Havlíček mohl už jen potvrdit rozhodnutí, které předseda hnutí nahlas odůvodnil za něj.
Na Hrad nikdo, Babiš potřebuje vládu pod kontrolou
Pro ANO tím vznikla jasná situace. Karel Havlíček prezidentskou kandidaturu odmítl a Andrej Babiš vyloučil také sebe. Hnutí, které si zakládá na několika mimořádně silných tvářích, tak zatím nemá pro příští volbu známého kandidáta. Alena Schillerová zůstává jedním z nejviditelnějších lidí kabinetu, Babiš ji však v podcastu zmínil jako druhý pilíř vlády vedle Havlíčka. Ani ji tedy veřejně neposouval směrem k Hradu. Může samozřejmě přijít změna. Politici už mnohokrát odmítli kandidaturu, aby ji později přijali. Babišovo „já určitě ne teda“ ani Havlíčkovo „nebudu“ nepředstavují právní závazek. V této chvíli však oba nejvýraznější muži hnutí svou účast odmítli a premiér k tomu přidal vlastní definici prezidentské funkce jako úřadu bez odpovědnosti. Jejich slova proto nelze odbýt jako žert mezi dvěma přáteli. Babiš v jedné krátké pasáži ukázal, jak přemýšlí o moci. Havlíček má zůstat tam, kde pracuje pro jeho vládu. Prezident má být ceremoniální a nemá kabinetu překážet. Petr Pavel je šéfem opozice, protože tuto představu odmítá. A Babiš sám na Hrad nechce, protože by ztratil přímou kontrolu nad rozhodováním, ministry i rozpočtem. Ve vlastním podcastu si tak premiér bez velkého dramatu zavřel dveře k prezidentské kandidatuře a stejné dveře podržel zavřené také Havlíčkovi. Neudělal to z úcty k Hradu ani z přesvědčení, že hnutí ANO potřebuje novou tvář. Udělal to proto, že Havlíčka chce mít u sebe a prezidentský úřad považuje za příliš slabý pro člověka, kterého označuje za zásadní pilíř vlády.
Petr Pavel každý další týden zřetelně ukazuje, že prezident nemusí být mlčenlivou ozdobou. Může vetovat, odporovat a nutit vládu vysvětlovat kroky, které by jinak protlačila silou většiny. Babiš proto jednou tvrdí, že Hrad nemá odpovědnost, a vzápětí na něj přehazuje odpovědnost za vlastní rozpočet. Rozpor mu nevadí. Důležité je, aby prezident nepřekážel, Havlíček zůstal ve vládě a poslední slovo měl osobně dál „laskavý tatíček“ zakladatel hnutí HNO – velký Andrej Babiš.
