Moderátorka a editorka ekonomického zpravodajství Nina Ortová po šesti letech opustila Českou televizi. K odchodu ji vedly osobní důvody, rozhodnutí však urychlil plán vlády Andreje Babiše převést financování České televize a Českého rozhlasu na státní rozpočet. Ortová odmítá pracovat v médiu, jehož peníze budou každoročně záviset na politicích, které má kontrolovat. Kabinet navíc oběma institucím navrhuje přidělit přibližně o patnáct procent méně, než mají po posledním zvýšení poplatků. Česká televize a Český rozhlas by tak přišly dohromady o zhruba 1,4 miliardy korun ročně.
Ortová oznámila konec s odstupem dvou a půl týdne. Přiznala, že potřebovala jedno z nejtěžších rozhodnutí svého života nejdříve vstřebat. „Už je to 2,5 týdne, ale tohle se muselo trochu vstřebat a pořád to píšu se slzou v oku,“ uvedla. Z Kavčích hor podle svých slov neodchází po osobním konfliktu ani ve zlém. Zlomem pro ni však byla hrozba, že se veřejnoprávní televize dostane pod přímou finanční kontrolu státu. „Měla jsem své vlastní důvody a současná vážná hrozba zestátnění moje rozhodnutí jen uspíšila, protože já prostě nebudu státní redaktorka – pro tuhle vládu ani pro žádnou další,“ prohlásila Ortová. Poté přidala větu mířící na politiky, kteří rozdíl mezi státním a veřejnoprávním médiem záměrně stírají. „Kdo doteď nechápe rozdíl mezi státním a veřejnoprávním, měl by si doplnit základní vzdělání.“
Její výrok zasahuje podstatu vládního návrhu přesněji než dlouhé řeči o modernizaci financování. Česká televize není státní hlásnou troubou a Český rozhlas není stranickým kanálem koalice. Nemají patřit kabinetu, premiérovi ani parlamentní většině. Jejich úkolem je poskytovat veřejnou službu také ve chvíli, kdy se jejich zpravodajství vládě nelíbí. Jakmile budou každý rok čekat, kolik jim politici pošlou ze státního rozpočtu, vznikne nástroj, kterým lze nepohodlné médium trestat a poslušné vedení odměňovat.
Televizi opouští po šesti letech
Ortová přišla do České televize v roce 2020 z televize Nova. Za šest let prošla několika redakcemi a pořady. Moderovala sobotní Události, komentáře, pracovala jako editorka ekonomického zpravodajství a objevovala se v pořadech Byznys ČT24, Studio 6, Studio ČT24, Ekonomika ČT24, Noční zprávy i v hlavní zpravodajské relaci Události. Svůj odchod proto nepopsala jako únik z prostředí, v němž by se nemohla profesně rozvíjet. Naopak připomněla množství zkušeností, rozhovorů a reportáží, které díky práci v České televizi získala. „Dělala rozhovory s premiéry, ministry, držiteli Nobelovy ceny, guvernéry, šéfy velkých mezinárodních i tuzemských organizací, brutálně vzdělanými odborníky i úplně obyčejnými lidmi,“ shrnula.
Práce ji zavedla na místa, kam se běžný divák dostane jen prostřednictvím reportáže. Natáčela na dně ropné nádrže, ve slévárně, na remorkéru, v třídírně zásilek, ve velkých průmyslových provozech i v reprezentačních prostorách. S ekonomickou redakcí cestovala také do Ázerbájdžánu, Německa, Itálie a Portugalska. „Mohla jsem lidem zprostředkovávat všechny tyhle věci. Dostala jsem důvěru. Není toho za těch 6 let málo,“ uvedla.
Její bilance připomíná, co se pod slovem veřejná služba skutečně skrývá. Nejde jen o večerní zprávy a politické debaty, na které se vládní představitelé zlobí, když v nich zazní nepříjemná otázka. Česká televize financuje ekonomické, zahraniční, regionální, kulturní, vzdělávací i investigativní zpravodajství. Vysílá z míst, kam by komerční redakce kvůli nákladům nevyslaly štáb, a věnuje prostor tématům, která nemusejí přinášet vysokou sledovanost ani reklamní výnos.
Přesně tuto službu chce kabinet převést pod státní rozpočet a současně jí ubrat peníze.
Vláda přidělí méně a získá větší vliv
Kabinet v polovině června schválil návrh zákona, který ruší dosavadní poplatkový systém a převádí financování České televize a Českého rozhlasu na státní rozpočet. Obě média by podle předloženého modelu dostala přibližně o patnáct procent méně, než činí jejich příjmy po loňském zvýšení poplatků. Celkový propad má dosáhnout zhruba 1,4 miliardy korun ročně.
Vláda tak veřejnoprávním médiím nabízí dvojí ránu. Nejprve je připraví o stabilnější zdroj příjmů oddělený od každoročního rozhodování kabinetu a Poslanecké sněmovny. Poté jim v novém systému přidělí menší částku. Politici získají větší kontrolu, televize s rozhlasem méně peněz.
Důsledky už vedení obou institucí popsalo. Nižší rozpočty mohou vést k omezení výroby pořadů a propuštění 450 až 700 zaměstnanců. Takový zásah nelze schovat za úřední frázi o změně finančního modelu. Stovky lidí mohou přijít o práci a veřejnost dostane menší množství původní tvorby, zpravodajství a dalších služeb.
Generální ředitel České televize Hynek Chudárek upozornil na dva hlavní problémy. Prvním je omezení rozsahu veřejné služby, druhým možnost politického tlaku prostřednictvím peněz. „Takový zásah by se nevyhnutelně promítl do rozsahu veřejné služby, kterou Česká televize poskytuje divákům. Neopomenutelným problémem je také možný vliv politiků na každoroční rozpočet veřejnoprávní televize,“ uvedl.
Ona každoroční závislost je jádrem celé změny. Vláda může nyní tvrdit, že zákon stanoví určitou částku a žádný zásah do obsahu nechystá. Každý zákon se však dá změnit a každou rozpočtovou položku lze v dalších letech zpochybnit. Stačí začít mluvit o úsporách, nadbytečných pořadech, vysokých platech nebo údajném aktivismu redaktorů. Politická většina pak rozhodne, zda veřejnoprávní médium dostane peněz stejně, méně, nebo více.
Redakce přitom budou vědět, kdo o rozpočtu hlasuje. K autocenzuře nemusí přijít přímý telefonát z úřadu vlády. Stačí vědomí, že nepříjemné zpravodajství může předcházet debatě o další rozpočtové úspoře.
Rozhlas mluví o mstě za kontrolu vlády
Generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral označil postup kabinetu za nepřátelský krok, jehož cílem je média veřejné služby destabilizovat a oslabit. Jeho hodnocení bylo mnohem tvrdší než vyjádření šéfa České televize. „Nelze to vnímat jinak než jako mstu za to, že děláme svou práci dobře. Za to, že se ptáme, kontrolujeme politiky u moci a plníme úkol, který nám ukládá zákon,“ prohlásil Zavoral.
Jeho slova nelze oddělit od dlouhodobého vztahu Babišova tábora k médiím. Premiér opakovaně útočí na novináře a konkrétní redakce, obviňuje je z manipulací, překrucování a politické zaujatosti. Členové jeho vlády mluví o nepřátelských médiích, odmítají některé novináře vpouštět na tiskové konference a nepříjemné otázky vydávají za útok. Ve stejné chvíli chtějí převést financování České televize a Českého rozhlasu pod rozpočet, který sami připravují.
V takovém prostředí nelze výhrady k politickému tlaku odbýt jako hysterii zaměstnanců bojujících o vlastní peníze. Kabinet už svým jednáním ukázal, že média rozděluje podle toho, jak informují o vládě. Státní financování mu dává prostředek, jak tuto nespokojenost převést z urážek do rozpočtového rozhodování. Zavoral kritizoval také způsob, jakým vláda návrh připravila. „Za nepřijatelné považuji i to, jakým způsobem návrh vznikl. Zákon, který doteď nebyl předložen veřejnosti a zatím ho nikdo z veřejnoprávních médií neviděl, vznikl bez jakékoli odborné debaty a bez seriózního projednání s dotčenými institucemi,“ uvedl.
Kabinet tedy připravil zásadní změnu financování dvou největších veřejnoprávních institucí bez otevřené odborné debaty s lidmi, kteří znají jejich provoz, náklady a zákonné povinnosti. Médiím oznámil menší rozpočty a silnější vazbu na stát, aniž jim předem ukázal návrh, který má jejich budoucnost určit.
Senát označil vládní plán za nežádoucí
Proti změně se postavili také senátoři. Na konci července označili plánované financování České televize za nežádoucí, nekoncepční a odporující platným pravidlům Evropské unie. Většina horní komory současně konstatovala, že ČT plní své zákonné povinnosti, zachovává nezávislost, objektivitu zpravodajství, kvalitu tvorby i dlouhodobou důvěru veřejnosti.
Vláda tedy neřeší instituci, která by podle tohoto hodnocení selhala a potřebovala zásadní zásah. Mění financování média, jež své povinnosti plní, a činí je závislejším na politické moci. Přesto návrh prezentuje jako nápravu starého systému.
Koncesionářské poplatky mají nedostatky. Je legitimní diskutovat o jejich výši, výběru, sociálních úlevách nebo dlouhodobé udržitelnosti. Převod na státní rozpočet však neodstraňuje financování z peněz občanů. Pouze mění cestu, kterou peníze přicházejí, a dává politikům větší kontrolu nad jejich množstvím.
Lidé budou veřejnoprávní média platit dál prostřednictvím daní. Rozdíl spočívá v tom, že o konkrétní částce rozhodne vláda a parlamentní většina. Člověk tedy neušetří cenu veřejné služby. Pouze ztratí jistotu, že její rozpočet nebude sloužit jako politická páka.
„Je tu pro vás. Ne pro politiky“
Ortová po šesti letech odchází s výslovnou podporou České televize. „Dál držím ČT všechny palce. Bude to teď sakra potřebovat. Protože je tu pro vás. Ne pro politiky,“ prohlásila. Odkázala tím na motto iniciativy Veřejnoprávně, za níž stojí zaměstnanci České televize a Českého rozhlasu odmítající změnu financování. Její věta ukazuje spor v celé jednoduchosti. Vláda tvrdí, že veřejnoprávní média zestátnit nechce. Současně je chce financovat z rozpočtu, který sama sestavuje, a přidělit jim méně peněz. Ortová tento model za vážnou hrozbu zestátnění označuje a odmítá v něm pracovat.
Neříká, že Česká televize už je státní institucí. Varuje, že se jí stát může stát, pokud její finanční přežití dostanou do rukou politici. Odchodem tak nevynáší rozsudek nad svými kolegy ani nad vedením televize. Naopak jim drží palce a doufá, že se změnu podaří zastavit. „Odvahu jsem sbírala hodně dlouho a upřímně to bylo jedno z nejsložitějších rozhodnutí v životě,“ přiznala. Poté dodala: „Doufejme, že se zestátnění nakonec povede odvrátit, moc bych to, teď už bývalým, kolegům přála.“
Odchod moderátorky je varovným signálem, že vládní návrh nezačíná působit až po přijetí zákona a prvním snížení rozpočtu, ale již nyní. Zkušená novinářka nechtěla čekat, zda se obavy naplní, a odešla. Veřejnoprávní média mají dostat o 1,4 miliardy korun méně a jejich peníze mají nově přicházet ze státního rozpočtu. To jsou dva konkrétní kroky, které posilují vliv vlády a oslabují instituce určené ke kontrole vlády.
Nina Ortová odmítla čekat na chvíli, kdy se z veřejnoprávní redaktorky stane zaměstnankyně média závislého na každoroční přízni politiků. „Nebudu státní redaktorka, pro tuhle vládu ani pro žádnou další,“ vzkázala. Babišův kabinet může dál vysvětlovat, že státní a veřejnoprávní televize jsou dvě různé věci. Jenže přesně tuto hranici svým návrhem oslabuje. Kdo rozdíl stále nevidí, dostal od odcházející moderátorky jasnou radu: měl by si doplnit základní vzdělání.
