Ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka ukázal, že státní rekvalifikace mají vážnou konkurenci. Pole dance za čtyřicet tisíc ho pohoršuje, pro politické otočky žádný kurz nepotřebuje. Pár měsíců mu stačilo, aby se z účastníka škodolibého představení nad Moravcovým koncem stal zdvořilý host stejného moderátora. V rozhovoru zpochybnil střihače psů, přestože Juchelkova psa stříhá „perfektní paní“, podpořil první tři dny nemoci bez náhrady mzdy a odvolával se na ekonomy, ale nedokázal uvést jediné jméno. Nedělní Juchelka nic vymýšlet nemusel. Stačilo ho nechat mluvit.
Březnový Andrej Babiš Moravcův odchod z České televize rozhodně neoplakával. „Představte si, co se dneska stalo! Dneska, co se stalo? No, Okamura šel po devíti letech k Moravcovi a ten skončil,“ jásal Babiš ve videu, které natočil společně s Juchelkou. „Chápeš to? Normálně skončil. Po dvaceti jedna letech! My budeme tak brečet, já jsem se tam právě chystal,“ obrátil se premiér na ministra. Juchelka Babišovi ochotně sekundoval a z moderátorova odchodu vznikla malá vládní estráda. „A víte, kde skončí? U prolhaného Seznamu a Novinek určitě! Ne? No, na beton podle mě,“ přidal Babiš. Moravec byl podle premiérského věštění prakticky odepsaný a Juchelka seděl u parte.
Nedělní realita vypadá podstatně jinak. Moravec má vlastní pořad, nové studio a proti sobě ministra, který mu ještě před několika měsíci pomáhal dělat funus. Moderátor hosta nijak nešetřil, vytahoval starší postoje, vracel Juchelku k jednoduchým otázkám a několikrát ho postavil proti dřívějším výrokům. „Děkuji za pozvání a gratuluji k tomuto krásnému ohromnému studiu,“ rozloučil se Juchelka. Babišův mediální pohřeb moderátora dopadl poněkud nešťastně. Moravec dál vysílá, pozval jednoho z účastníků funusu a při odchodu od Juchelky ještě dostal kompliment.
Juchelka byl součástí jarního výsměchu Babiše Moravcovi od začátku do konce. V posměšném videu na adresu moderátora seděl přímo vedle šéfa hnutí ANO a oba si Moravcův „mediální konec“ užívali. Pár měsíců nato se tentýž člen vlády nechává Moravcem zpovídat v novém pořadu vlastní platformy a návštěvu končí pochvalou studia. Dvě videa sevřela Juchelku lépe než jakýkoli komentář: na jednom se baví tím, že Moravec skončil, na druhém obdivuje jeho nové studio. Čtyřicetitisícová tanečnice u tyče, kterou ministr vzápětí vytáhl jako symbol rozhazování, by podobnou otočku mohla v komplexu méněcennosti závidět.
Pole dance je drahý, ministrova otočka zdarma
Juchelka si tanečnici přinesl do řeči sám, když začal pátrat po penězích, které podle něj za minulé vlády létaly komínem. „Prostě velké množství peněz, které se muselo utratit, protože to jsou peníze evropské a utrácely se na různé opravdu jako skvělé rekvalifikace typu coach, typu pole dance. Někdo se rekvalifikoval za čtyřicet tisíc na pole dance tanečnici, na různé střihače psů,“ líčil ministr. Čtyřicet tisíc za tanečnici u tyče se před kamerou vyjímá nádherně, protože proti tabulkám, výsledkům kurzů a skutečné zaměstnatelnosti má jednu obrovskou výhodu: každý si představí tyč.
Vládní ANO nabízí na Juchelkovo pohoršení velmi názornou odpověď. Ministryně pro místní rozvoj Zuzana Mrázová se pole dance věnuje a u tyče rozhodně nevypadá jako začátečnice, která si spletla sportovní disciplínu s madlem v tramvaji. Juchelka vytahuje tanečnici pole dance jako výstavní kus rekvalifikačního bizáru, zatímco ministryně za ANO ukazuje, že tyč není zařízení na spalování evropských dotací, ale sportovní náčiní.
Mrázová navíc u tyče zvládá pozice, po nichž by část kabinetu potřebovala ortopeda, takže Juchelkovo pohoršení působí o to komičtěji. Ministr práce hledá bizarní profesi, kterou může hodit na stůl jako symbol zbytečných výdajů, zatímco kolegyně z ANO předvádí, že tyč nemusí být ničím exotickým ani podezřelým. Rozdíl je zřejmě jen organizační. Jedna žena dostane rekvalifikaci, druhá ministerstvo.
Moravec vzal Juchelkovi i střihače psů. „Vy nemáte rád střihače psů anebo pole dance?“ zeptal se Moravec. Juchelka musel přiznat, že pes ministra služby této podezřelé profese pravidelně využívá. „Perfektní, perfektní paní,“ pochválil Juchelka ženu, která psa stříhá. „A když škrtnete takové rekvalifikace, kdo vám ustříhá psa, pane ministře?“ vrátil Moravec Juchelkovi původní argument. Ministr přesedlal k fitness trenérům, protože psí salon se náhle stal územím, kde osobní zkušenost kouše víc než cizí rekvalifikace.
Psí kadeřník získal dvě úplně rozdílné společenské hodnoty. Státem podpořené vyškolení poslouží ministrovi jako veselý doklad plýtvání, nůžky nad Juchelkovo psem promění stejnou profesi v práci „perfektní paní“. Hodnota povolání se neurčuje podle toho, zda lidé službu potřebují a zda se jí absolvent dokáže živit, ale podle vzdálenosti od ministrova domácího mazlíčka. Stát nemá vyrábět střihače psů, jen musí zajistit, aby byl jeden hotový, až Juchelkův pes zaroste.
Tanečnice zaplatila za novou profesi čtyřicet tisíc, Juchelka se z jarního posměváčka na podzimního gratulanta rekvalifikoval zcela bezplatně. Tyč nepotřeboval, stačila kamera na jiném místě.
Nemocný zaplatí, ekonomové se někam ztratili
Motoristé přinesli do vládní nabídky návrat karenční doby a ministr práce návrh nesmetl ze stolu. První tři pracovní dny nemoci by zaměstnanec znovu nedostával náhradu mzdy a Moravec chtěl slyšet obyčejné ano či ne. Juchelka odpověď obalil zdravotními daty, recepty, profesorem Ladislavem Duškem a potížemi zaměstnavatelů s absencemi. „Ano, návrat karenční doby,“ potvrdil Juchelka. „Ale ta myšlenka si myslím, že není k zahození,“ přidal ministr. „Návrh podpoříme,“ uzavřel věc.
Nemocný zaměstnanec zůstane doma, první tři dny nedostane náhradu mzdy a může přemýšlet, zda byla horečka skutečně vhodně načasovaná. Moravec připomněl odhad ministerstva financí, podle něhož firmy vydají na náhrady za první tři dny nemoci osm a půl až devět miliard korun. Juchelka současně potvrdil, že státní rozpočet návratem karenční doby nic neušetří. Firma ušetří, nemocný zaplatí a ministr práce tomu říká myšlenka, která není k zahození.
Pracující člověk má v Juchelkově nabídce pestrou škálu možností. Ztráta zaměstnání může znamenat nižší podporu, nemoc tři dny bez náhrady mzdy a rekvalifikace na střihače psů šanci stát se televizním příkladem plýtvání. Stříhání ministrova psa mění situaci. V tu chvíli je stejná profese perfektní. Sociální systém podle této logiky nepotřebuje formulář, ale kolo štěstí.
Rozpočet se schodkem 389 miliard korun připravil Juchelkovi ještě lepší číslo. Ministr tvrdil, že slyšel ekonomy, kteří vládní návrh považují za investiční a prorůstový. Moravec po Juchelkovi chtěl jedno jméno. „Jmenujte mi některé ekonomy,“ vyzval Moravec ministra. „Teď si nevybavím opravdu,“ přiznal Juchelka. Jména kritiků dokázal moderátor sypat bez větších potíží, zastánci z ministrovy paměti zmizeli přesně ve chvíli, kdy měli dostat jmenovku.
Moravec Juchelkovi přihrál Jana Švejnara a ministr vzápětí objevil ještě jednoho ekonoma přímo ve studiu. „Já jsem například taky ekonom,“ připomněl Juchelka. „Ne, já nejsem vládní eko, já jsem vystudovaný ekonom, ale vládní ekonom rozhodně nejsem. Já jsem vládní ministr práce a sociálních věcí,“ opravil Juchelka Moravce. Jména odborníků podporujících návrh se nedostavila, ministr zachránil argument diplomem. Ministerstvo získalo experta, politika i citovaný zdroj v jedné osobě.
Juchelka hledá zhruba pět miliard úspor na podpoře v nezaměstnanosti, zatímco téměř čtyřsetmiliardový schodek hájí jako investiční a prorůstový. Pět miliard je problém, 389 miliard je strategie. Menší číslo se musí seškrtat, větší dostane přídavné jméno. Růžová kalkulačka Aleny Schillerové by pro podobnou matematiku možná měla zvláštní tlačítko.
Babiš dal Juchelkkovi boty, Moravec jim našel politické využití
Boty od Andreje Babiše dodaly návštěvě poslední vrstvu absurdity. Premiér je Juchelkovi věnoval k narozeninám a Moravec připomněl, zda je ministr již prošlápl. Juchelka vysvětlil, že si je nechává na podzim a při společné cestě s Babišem na Lysou horu měl jinou obuv. „Budu je prošlapovat na podzim, protože když jsme spolu šli na tu Lysou horu, tak bylo třicet šest, čtyřicet stupňů a tam jsem si vzal své polobotkové pohorky,“ vysvětlil Juchelka.
Moravec z narozeninového dárku udělal zkratku, kterou by si politický karikaturista těžko objednal lépe. „Který chodí v Babišových botách, nebo který bude chodit v Babišových botách,“ poznamenal Moravec. „Výborně. Super,“ ocenil Juchelka poznámku. „Výborná zkratka pro novináře,“ přidal ministr. Babiš obstaral obuv, Moravec jí přišil význam a budoucí nositel sám potvrdil, že sedí.
Poslední paradox zůstal ve studiu i po ministrově odchodu. Stejný Juchelka, který seděl vedle Babiše při veselém pohřbívání Moravcovy kariéry, přišel k moderátorovi jako host, odpovídal na Moravcovy otázky, schválil zkratku o premiérových botách a nakonec pochválil nové studio. Moravec podle Babiše „normálně skončil“, jenže nějakým nedopatřením dál vysílá, zpovídá členy vlády a dostává od nich komplimenty. Juchelka považuje čtyřicet tisíc za kurz pole dance za vhodný příklad rozhazování. Přechod od výsměchu k pochvale zvládl bez dotace.
